Facebook pro mořské želvy? Přispívat na něj můžete i vy

Kromě osobního sentimentu a opory prchavých vzpomínek obvykle nemají fotky z dovolené u moře valné ceny. Pilotní projekt srílanské neziskovky OCEA a Potápěčského centra z útesů Polhena jim ale hodnotu může dodat. Zvlášť, když na snímcích máte záběry mořských želv.

„Každá mořská želva je originál,“ vysvětluje Chaturika Munasinghe, bioložka Centra aliance pro ochranu oceánů a vzdělávání (OCEA). „Tvar a velikost šupin kryjících její hlavu je unikátní u každého exempláře, jejich uspořádání tak může posloužit k identifikaci želvy stejně jako u lidí otisky prstů.“ Tahle informace sice není pro mořské biology a oceánografy žádnou novinkou, ale její praktické využití bylo dost omezené. Stejně jako se kriminalisté mohou odrazit od užitečné daktyloskopie jen tehdy, mají-li k tomu patřičně rozsáhlou databázi otisků prstů, originální uspořádání šupin na želví hlavě začne mít pro vědce význam teprve, když se vytvoří patřičná databáze snímků. A o tom celém vlastně srílanský projekt Turtle ID je.

Poznejte svou želvu!

Randun Dimeshan, spolu-manažer a instruktor kurzů potápění, během podmořských výprav s výletníky nejednou zahlédne právě i mořské želvy. Ostatně právě proto se lidé z celého světa na útesy Polhena vydávají. Dimeshan měl za to, že „své“ želvy už dobře pozná, ale chtěl si to ověřit v praxi. Proto se probral svým obsáhlým archivem snímků světa pod hladinou, aby to s Munasinghe zkonzultoval. Existovala tedy víceméně konkrétní lokace, odhadovaný počet zvířat a k tomu spousta fotek pro identifikaci. Prostě všechny příhodné podmínky k tomu, aby se známá biologická teorie spojila s ochranářskou praxí.

Zdaleka ne všechny snímky měly potřebný detail záběru a kvalitu, takže se podařilo přesně rozpoznat jen část zvířat. Tři karety obrovské a 18 karet pravých. Už z tohoto miniaturního vzorku se ale dalo vyčíst dost užitečných informací. Kudy se želvy pohybují, kde se nejčastěji zdržují, kam až při pobřeží plují. Datované fotky želv z konkrétních potápěčských lokalit tak dokázaly vcelku solidně u těchto exemplářů zmapovat historii jejich pohybu. Což je hodně užitečná informace pro praktickou ochranu přírody, a navíc se touto cestou dala zjistit neinvazivním způsobem. Tedy bez odchytávání želv a připevňování sledovacích zařízení. Vlastně to, vzhledem ke kvalitě výsledku, bylo i dost laciné.

Karety mají špatně rozdané karty

Tou nejdražší položkou na celém seznamu bioložky Munasinghe je program IS3 Pattern, který na snímku digitálně přeměří poměry a vzdálenosti mezi 35 body šupin želví hlavy. Aby pak snímek přiřadil k jedné již známé želvě z databáze, anebo vytvořil záznam pro nový exemplář. Jedinou nevýhodou tohoto systému je, že je jen tak přesný, nakolik dobře je nakrmený daty.

Teoreticky by se s jeho pomocí daly identifikovat všechny želvy při pobřeží Srí Lanky. Což by bylo fantastické, protože ve zdejších vodách je k vidění 5 ze 7 druhů mořských želv, a přitom je tento hot-spot želvího světa z vědeckého i ochranářského hlediska dost nepodchyceným územím.

Lidé z OCEA to chtěli v roce 2019 změnit. Pokusili se oslovit „celý svět“, respektive požádat všechny zahraniční návštěvníky Srí Lanky o poskytnutí jejich želvích fotek. Z pláží, moře, z potápění. Aby potenciálním přispěvatelům fotek blíže vysvětlili význam celé akce, vytvořili proto "Želví Facebook", něco jako populární sociální síť s profily a „jmény“ již určených exemplářů. Jejich fotky, kde byly k vidění, něco málo o nich. Vypadalo to na sukces, jenže rok 2019 se přihlásil pandemií, která celý záměr doslova pohřbila. Turisté na Srí Lanku nedorazili, projekt Turtle ID se do širšího podvědomí nedostal. Což pro podnik, který je hrazený jen z příspěvků dárců, není dobré.

Nyní se srílanští ochránci želv a mořští biologové pokouší projekt znovu vzkřísit. A budou moc rádi, když jim své fotky želv z dovolené na Srí Lance pošlete (e-mail: support@turtleidsrilanka.org). Můžete tím pomoci dobré věci, i když vás teď od Indického oceánu dělí 7,500 kilometrů.

---

reklama

---