Jak snížím svoji uhlíkovou stopu, když nakupuji v second handech?
Emise skleníkových plynů
Textilní výroba je jedním z nejvíce znečišťujících průmyslových odvětví a produkuje 1,2 miliardy tun emisí CO2 ekv. ročně, což je více emisí než mezinárodní letecká doprava a námořní doprava dohromady. [zdroj]
Více než 60 % textilií se používá v oděvním průmyslu. Odhaduje se, že přibližně 5 % celkových globálních emisí pochází z módního průmyslu, [zdroj: Nature] dle Světové banky je to dokonce 10 % všech emisí. [zdroj] Průměrná Evropanka a průměrný Evropan ročně nakoupí 26 kg textilu. [zdroj EEA]
Uhlíkovou stopu oblečení zhruba půl na půl tvoří výroba a fáze používání, tedy jak často a při jaké teplotě pereme, jak dlouho nám vydrží, zda žehlíme a tak dále. Bavlna má výrobní uhlíkovou stopu cca 22 kg CO2 ekv. na kilogram, biobavlna o 1-3 kg nižší. Polyester jako nejběžnější umělé vlákno znamená cca 28 kg CO2 ekv. na kilogram.
Výroba textilií vytváří uhlíkovou stopu v průměru 15–35 kg CO2 ekv. na kg vyrobeného textilu. Výrobní řetězec oděvů, obuvi a bytových textilií, které se využívají v EU, je pátou nejvyšší kategorií emisí skleníkových plynů (více než třeba rekreace a kultura, nápoje, zdraví). Výroba a zpracování oděvů, obuvi a bytových textilií využitých v EU znamenají průměrnou roční uhlíkovou stopu 654 kg na osobu, z toho jen čtvrtina emisí pochází z EU, zbytek jsou "dovozové", např. z výroby. [zdroj: EEA]
Co mohu dělat já?
Méně je lépe. Nakupujte jen to, co opravdu potřebujete. Ideální je šatník doplňovat tak, aby byly možné různé kombinace. Zároveň by měl odrážet vaše skutečné potřeby a obsahovat jen to, co opravdu nosíte. Nepotřebné věci a nevhodné velikosti pošlete do oběhu.
Sekáč je super. Second handy často nabízí překvapivě dobrý výběr kvalitního oblečení i když je nutné trochu hledat. Jen se nenechte se zlákat lácí zboží a kupujte opravdu jen to potřebné. Sekáče často prodávají zboží z dovozu, což zvyšuje jeho uhlíkovou stopu. Dobře poslouží různé výměnná setkání (moderně zvané swap) nebo burzy zboží přímo od jejich majitelů. Jen pozor na impulsivní nákupy nepotřebných věcí. Dobrou volbou jsou i různé benefiční bazary nebo „charitní" prodejny, kde jde výtěžek na dobročinné účely.
Přírodní materiály jsou nade vše. Pěstování bavlny má nehezkou historii (vzpomeňme na pole s bavlnou ošetřovanou otroky), ale ani současnost není nic moc. Pěstování bavlny spolkne zhruba čtvrtinu celosvětově použitých pesticidů v zemědělství a obrovské množství vody. Navíc se často pěstuje na místech na vodu spíše chudých, ostatně takové Aralské jezero prakticky zmizelo kvůli závlahám polí. Len nebo konopí jsou podstatně méně náročné. Bavlnu lze volit v biokvalitě, což sice nesníží spotřebu vody a jen o pár kilo zmenší uhlíkovou stopu, ale zásadně omezí hnojení a postřiky.
Nicméně čistá přírodní vlákna je možné recyklovat (hadry se používají na výrobu speciálních papírů) nebo kompostovat. Umělá vlákna jsou asi cestou do pekel: Uvolňují se z nich drobné částečky mikroplastů, recyklace je prakticky nemožná a po použití se dají akorát spálit. Těžko se jim vyhnout, ale čím méně, tím lépe.
Opravy a přešívání. Kvalitní věci si zaslouží a obvykle i umožní opravu nebo přešití. Velké textilní fabriky zpravidla za minimální mzdu pro zaměstnance chrlí obrovská množství oblečení téměř na jedno použití. Je asi nasnadě, že šetrnější volbou je domácí správka – nebo přešití od místní švadleny.
Kolik skleníkových plynů ušetřím?
Průměrné nakupování textilu 1× za měsíc má roční uhlíkovou stopu 370 kg (zdroj CI2 z publikovaných údajů o analýze životního cyklu ošacení a příslušných emisí skleníkových plynů), pokud místo zcela nových věcí nakoupím polovinu ošacení z druhé ruky, v second handu, tak můžu počítat s úsporou zhruba 50%, tedy 185 kg CO2 ekv. za rok.
Průměrné nakupování textilu několikrát měsíčně, má roční uhlíkovou stopu 800 kg (zdroj CI2), pokud místo zcela nových věcí nakoupím polovinu ošacení z druhé ruky, v second handu, tak můžu počítat s úsporou zhruba 50%, tedy 400 kg CO2 ekv. za rok.
Kam pro další informace
Moje uhlíková stopa. Výborné vyčíslení průměrné uhlíkové stopy domácnosti
Aralské jezero na Wikipedii aneb kam vedly závlahy bavlníkových polí.
Šárka Špačková: Bavlna – špatné svědomí našich skříní. Sedmá generace, společensko ekologický časopis Hnutí DUHA.
Oblečení z umělých vláken se při praní „vyluhuje". Mikroplasty pak míří do řek a moří. Reportáž České televize.
Levné oděvy a jejich sociální souvislosti. Články a reportáže organizace NaZemi.
reklama
Další informace |
Dále čtěte |
Rozhovor o historii environmentálního hnutí u nás s historikem Matějem Spurným
Jak můžeme zlepšit životní podmínky medvědů chovaných v zajetí?
Mám strašně špatný pocit, že se posledních 20 let vlastně propáslo, říká Yvonna GaillyováOnline diskuse
Všechny komentáře (7)
Milan Milan
27.12.2021 11:31Břetislav Machaček
27.12.2021 11:31a spím v mrazu pod mostem. Já té dívčině její víru neberu, ale naše
generace si tím prošla, když jsme dědili obuv, oblečení a přešívali je.
Otec se ženil v obleku přešitém ze stejnokroje a matka v šatech po tetě.
Vyrábět se kvalita, tak vydrží a není ji třeba opravovat a kupovat stále
nové a nové věci. To by se ale ekonomika zpomalila a nebyl by odbyt.
A co hromadění levných oděvů ze secondhandu? To nevadí? Znal jsem paní,
která v něm dělala a měla doma plné skříně levných oděvů, které žrali
moli. Po její smrti toho bylo do velkého kontejneru a bez dalšího užitku.
Ano hospodárnost je chvályhodná, ale je hospodárné vyrábět taky šunty?
Tam ať zaměří svoji aktivitu a nikoliv vnucovat chudým oděvy po bohatých.
Od toho bývala vždy charita a nikoliv přeprodej takových oděvů. Bohužel
se často do charity odevzdaného oděvu stane předmět obchodu a prý údajně
pouze za cenu nákladů na vyčištění a prodej, ale jak je tomu doopravdy?
Jiří Novák
28.12.2021 09:47 Reaguje na Břetislav Machaček- Z vlastní zkušenosti - pořád lepší kvalitní oblečení z druhé ruky z Anglie, než nekvalitní předražený hnus co se prodává u nás. A na práci bunda za 60 korun ze sekáče ideální. Než bych při zimních managementech rozškubal a propálil hadry za 2000,- tak mi na pár sezon poslouží stejně dobře.
- Co se týká prodeje v charitě, tak tam máte náklady na vyčištění, vyžehlení, někdy drobné opravy, na provoz obchodu (nájem + inkaso + amortizace vybavení), mzdy prodavačů a hlavně daně ze všeho. Máme jedno z nejvyšších zdanění v Evropě a živíme celé zástupy úplně zbytečných úředníků. Takže i kdybyste to chtěl provozovat zadarmo a ve svém volném čase, tak si budete muset lidem říkat o prachy.
