https://ekolist.cz/cz/zelena-domacnost/rady-a-navody/neresme-pohrby-ale-hrbitovy.navrat-k-jejich-spiritualite-muze-pomoci-prirode-i-nam
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Neřešme pohřby, ale hřbitovy. Návrat k jejich spiritualitě může pomoci přírodě i nám

24.8.2021 16:44 | PRAHA (Ekolist.cz)
Praxe provozování hřbitovů má ve světě nejrůznější podobu, ale společná jim je atmosféra. Jsou to místa ticha, klidu, rozjímání. Vlastně takové rezervace pro minulé vzpomínky. A pro přírodu rovněž.
Praxe provozování hřbitovů má ve světě nejrůznější podobu, ale společná jim je atmosféra. Jsou to místa ticha, klidu, rozjímání. Vlastně takové rezervace pro minulé vzpomínky. A pro přírodu rovněž.
Foto | Chris Arthur-Collins / Unsplash
Otázka, jak učinit pohřeb milované osoby z environmentálního hlediska udržitelnější, nejspíš nemá v současnosti z praktického hlediska význam. Pohřby, s ohledem na regionální kulturu a víru, už prostě ekologičtější nebudou. Když ale hřbitovům navrátíme jejich někdejší spiritualitu, může to mít na budoucnost životního prostředí zásadní pozitivní dopad.
 

Musíme tam všichni, a až to jednou přijde, bude lépe odbýt si to rychle. V případě svého vlastního skonu zjistíte (tedy, spíše vaši pozůstalí), že i smrt je do jisté míry luxus, na který je třeba vystát si frontu. Každý rok totiž odejdou ze světa z nejrůznějších příčin desítky milionů lidí. Loni 58,39 milionů, v roce 2050 to podle predikcí bude už 92,36 milionů.

A takový živý nárůst zájemců o důstojný pohřeb ve výsledku klade nemalé nároky na systémy globálního pohřebnictví. Přitom od středního paleolitu se toho v pohřebnictví změnilo překvapivě málo, takže stovkám regionálních funerálních variací navzdory dodnes pohřbíváme své blízké na dva hlavní způsoby. Formou pohřbu ostatků do země, nebo jejich spálením, kremací.

Obě v současnosti dominující metody mají svá pro a proti. U kremace je třeba vyzvednout rychlost celého procesu, který končí částečným nebo úplným zpopelněním zesnulého. Zjevnou nevýhodou pak je energie, vyjádřená tu v objemu spotřebovaného dřeva na pohřební hranici (cca 0,5 tuny), potažmo plynu (zhruba 3,0 kubíků), na provoz kremační pece. Pohřby do země ke svému chodu potřebují vložené energie minimum, což je jistě výhoda. A ne každý potřebuje mramorový náhrobek. V optimální provzdušněné suché půdě pak dojde k dekompozici těla za 10-15 let. Tento relativně pomalý proces rozkladu pak můžeme klasifikovat jako první nevýhodu.

Největším globálním problémem pohřebnictví tedy ve finále není narůstající procesní neudržitelnost, nedostatek materiálu, spotřeba energie, emise – ale kritický nedostatek místa pro nové hřbitovy.
Největším globálním problémem pohřebnictví tedy ve finále není narůstající procesní neudržitelnost, nedostatek materiálu, spotřeba energie, emise – ale kritický nedostatek místa pro nové hřbitovy.
Foto | REGINE THOLEN / Unsplash

Kremace nazeleno vám tam nahoře neprojde

Lidem, živým i těm brzy mrtvým, většinou není jedno, jak s jejich tělem bude jednou nakládáno, až budou na věčnosti. Což je aspekt, který při prostých výpočtech emisních bilancí různých typů pohřbů a jejich udržitelnosti ne všem progresivně smýšlejícím osobám dochází. Pohřeb je totiž rituál, nikoliv jen technicky nespecifikovaný proces odstranění kadáveru. Starost o životní prostředí je sice krásná věc, ale v aspektu pohřebnictví se nevyhnutelně dostává do sporu s místní kulturou a náboženstvím. Které jsou mnohem silnějšími motivy našeho konání, než nějaké momentální zelené ideály. Navíc preferovanou formu pohřbu většinou mají věřící doslova „předepsanou“ shora. Někdy vysoce ritualizovanou, jindy rychlou a praktickou.

Země s převahou vyznání římsko-katolického a pravoslavného (2,38 mld. věřících), muslimského (1,9 mld.) o pohřeb žehem příliš nestojí, naopak hinduisté (1,16 mld.) nebo budhisté (0,50 mld.) se bez kremace nebožtíků neobejdou. Z aktuálních 7,79 miliard na Zemi si vlastně jen 15,58 % lidí (ateistů, bez vyznání) může formu vlastního pohřbu volně vybrat, byť zhusta následují místně zavedenou praxi. Ostatní na poslední cestě následují svou víru.

Nejrůznější módní ekovariace resomace (volně přeloženo jako odtělnění), ať už alkalická hydrolýza nebo dekompozice těla pomocí rozkladných hub tak nemají reálný potenciál řešit udržitelnost pohřebnictví skutečně globálně. Skoro 85 % lidské populace planety má podobné eko výstřelky zapovězené.

I výstup čistého procesu potřebuje místo

Alternativy sice obvykle produkují méně emisí než třeba kremace (což zase úplně neplatí pro pohřby do korálových útesů), ale tyhle novinky už prakticky neřeší, co bude s ostatky dál. Což je situace, na kterou naráží jak tradiční pohřby do země tak i různé formy kremace. Pozůstalí, kteří napříč různými kulturami pohřeb vnímají jako rozloučení a odpoutání, se totiž většinou úplně definitivně se svými drahými zesnulými rozloučit nechtějí.

Starost o životní prostředí je sice krásná věc, ale v aspektu pohřebnictví se nevyhnutelně dostává do sporu s místní kulturou a náboženstvím.
Starost o životní prostředí je sice krásná věc, ale v aspektu pohřebnictví se nevyhnutelně dostává do sporu s místní kulturou a náboženstvím.

S výjimkou hinduistů, i ostatky těch, kteří ukázněně prošli žehem, tedy popel o průměrné váze 2,4 kilogramů na zpopelněnou osobu, bývají často skladovány a deponovány. V urnách, kolumbáriích, na hřbitovech, v domácnostech, v památnících, mauzoleích a chrámech. A zabírají tu místo, podobně (byť prostorem méně) jako stálé rovy, hroby a hrobky.

Největším globálním problémem pohřebnictví tedy ve finále není narůstající procesní neudržitelnost, nedostatek materiálu, spotřeba energie, emise – ale kritický nedostatek místa pro nové hřbitovy. Protože za posledních 8000 let existence lidstva jsme kromě civilizace „vyprodukovali“ i 101 miliard mrtvých, kteří teď leží, kam se jen podíváte. Nebo spíš nepodíváte. Protože se většinou nachází někde stranou, na okraji, za hřbitovní zdí. Snad kvůli tomu, že nám tak vytrvale připomínají naši vlastní pomíjivost.

Hřbitov? Místo pro život

Praxe provozování hřbitovů má ve světě nejrůznější podobu, ale společná jim je atmosféra. Chcete-li, aura pietního místa. Jednotliví zástupci majoritních kultur a světových náboženství se velmi pravděpodobně vzájemně ostře neshodnou na věroučných otázkách, ale vnější podoba jejich hřbitovů se překvapivě příliš neliší. Jsou to místa ticha, klidu, rozjímání. Vlastně takové rezervace pro minulé vzpomínky. A pro přírodu rovněž. Protože hřbitovy, ty udržované a pečlivě vedené k estetice i ty skoro opuštěné a divoce zarostlé, představují unikátní sérii biotopů a fragmenty netknuté zeleně, často v těsném sousedství nebo uvnitř plošného lidského osídlení.

I když se to na první pohled nezdá jako dobrý příměr, hřbitovy jsou oázy života. Patří k biodiverzitou nejpestřejším plochám v územních plánech měst. Po celém světe. Hravě trumfnou klasickou městskou uliční zeleň, sestříhávané trávníky i městské parky, mají hodně blízko k letitým přírodním zahradám. Potenciál pohřebních areálů pro zachování fauny a flóry důsledně rozebrala maďarská studie z roku 2019, uveřejněná v žurnálu Global Ecology and Conservation. Co z ní plyne? Třeba to, že nejpestřejší přehlídka vzácných orchidejí v Turecku je k vidění právě na hřbitovech, stejně jako nejlepší hnízdní příležitosti pro drobné ptactvo nebo na dřevo vázaný hmyz v Evropě. Hřbitovy tu vytváří zázemí pro nejméně 140 ohrožených druhů rostlin a živočichů. Rostlé stromy na hřbitovech patří k nejmohutnějším a nejstarším v lidmi osídlené krajině.

Hřbitovy jsou ve skutečnosti oázy života. Ty udržované a pečlivě vedené k estetice i ty skoro opuštěné a divoce zarostlé, představují unikátní sérii biotopů a fragmenty netknuté zeleně.
Hřbitovy jsou ve skutečnosti oázy života. Ty udržované a pečlivě vedené k estetice i ty skoro opuštěné a divoce zarostlé, představují unikátní sérii biotopů a fragmenty netknuté zeleně.

Na rozdíl od jiných polopřírodních lokalit jsou navíc hřbitovy vystaveny jen minimu rušivých zásahů. Místně je ohrožuje jen šíření nepůvodních zavlečených druhů rostlin. Strojové sekání, aplikace postřiků nebo přeložky silnic a jiné velkolepé developerské záměry se jim utěšeně vyhýbají. Hřbitovy jsou prostě stabilními ostrůvky přírody. Což je dnes vzácné zboží. A zatímco lidem musíte neustále dokola (a často neúspěšně) vysvětlovat, jak se mají chovat v přírodní rezervaci, u hřbitovů to problém nepředstavuje. Jsou to místa, kam když zajdete, nechcete za sebou zanechat víc, než musíte. A takové důstojné, pietní, pojetí hřbitovů, je vlastní většině světa. A na tomhle globálně společném přírodním jmenovateli se dá z environmentálního hlediska stavět asi víc, než na rozmanitých módních variacích pohřbů, které jsou kulturně neprůchozí.

Není třeba pohřby modernizovat, ale vrátit je k minulosti

Háček, a podstatný, je v aktuálně nastavených trendech, které jdou obecně proti zakládání nových a rozšiřování starých hřbitovů. V dnešní uspěchané době, orientované na výkon a existenci živých, to totiž není považováno za žádoucí. Napříč světem je nyní patrná tendence ke zmenšení hrobových míst, k maximálnímu navýšení kapacity stávajících hřbitovů. Z místa rozjímání se tím skutečně stává vytížený sklad, kde si na místo musíte počkat. Tímto nahloučením se pak stírá část biologických kvalit (stejně jako se například neoptimálně zvyšuje tlecí doba). Společným win-win východiskem z této situace, z hlediska ekologie, udržitelnosti, kulturní a náboženské různorodosti a dostupnosti, přitom může být – nikoliv inovace pohřební praxe – ale cílené rozšiřování hřbitovů do volné krajiny.

Průměrné hrobové místo dnes „zabírá“ 76 x 245 centimetrů. Není to moc, 1,8 metru čtverečního na osobu. Když tuto plochu roznásobíte 60 miliony zesnulých ročně, získáte okolo 10 800 hektarů. Zhruba šestinu rozlohy Šumavy. Rozděleno na jednotlivé hřbitovy to představuje sice nepatrný, ale zato každoroční kontinuální přírůstek plochy, která mimo jiné slouží jako univerzální útočiště přírodě. Fauně i flóře. Plochu, která má potenciál k tomu, aby se za pár desetiletí překryla korunami stromů, které si nikdo netroufne kácet. Bez ohledu na své hodnotové, náboženské nebo kulturní pojetí totiž nepůjdete pořezat strom, pod kterým leží vaše babička.

Na tom, zda je lepší, praktičtější nebo ekologičtější pohřeb do země nebo žehem, se věřící a ateisté neshodnou. Ale to, že by rostlé pietní pohřební háje měly zůstat netknuté, je vlastní všem, napříč názorovým spektrem nejrůznějších kultur. Takové zvolna expandující hřbitovy by se globálně mohly stát oním stabilním přírůstkem tolik žádané zeleně, které by – na rozdíl od v současnosti vysazované tyčkoviny - po dvaceti letech nikdo nechtěl kácet jako energeticky zhodnotitelnou biomasu. Pohřební háje by zůstaly netknuté, po staletí. Na dohled lidí, v dotyku s civilizací, a přitom blíž přírodě. Pohřby sice v budoucnosti ekologičtější být mohou, ale hřbitovy už „eko“ víceméně jsou.

Nepotřebujeme ani tak udržitelnější pohřby, jako lepší hřbitovy. Ne modernější, ale původnější. Když jim totiž navrátíme jejich někdejší spiritualitu, a necháme je volně „růst“, my živí na tom neproděláme.


reklama

 
Další informace |
Alternativní pohřby sice obvykle produkují méně emisí, ale neřeší, co bude s ostatky dál.
foto - Dohnal Radomír
Radomír Dohnal
Autor je spolupracovníkem Ekolistu.cz.
 twitter
Vydání článku finančně podpořilo Hlavní město Praha v rámci projektu Ekoporadnypraha.cz.


Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (20)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

pp

pavel peregrin

24.8.2021 11:34
Nezatížen konvencí, natož náboženstvím jeví se mi jako ideální způsob pro mě zpopelnění a uložení pod lískou v dobré společnosti mých milovaných psů.
Odpovědět

Jaroslav Řezáč

24.8.2021 17:38
Moje zkušenost je, že jsem viděl jednou v životě mrtvého ležet v rakvi a myslím, že to byla velmi intenzivní chvíle. Problém asi není to, jak se spaluje ale jak se loučí. My se loučíme se zemřelým tím, že jej přikryjeme víkem a zasypeme víko kytkama a věnci. Vidět mrtvého člověka je velmi intenzivní zážitek v tom, že zjistíte, že bez energie je naše tělo jen dobře oblečené ramínko, vidíte ten klid a vyrovnanost té chvíle a o to vše se přichází. Smrt je oslava života ať se to někomu líbí nebo ne. O smrti fyzického těla je rozhodnuto v okamžiku, kdy se narodíme, proto si s nějakou " krásou" dělat starosti nemusíme. Rozhodně, když tam budem v té rakvi, tak nás ta " krása" určitě zajímat nebude. A něco pro všechny něco duchovního, nezáleží na tom, jestli umřeme, ale jak žijeme a jestli vůbec.
Odpovědět
kk

karel krasensky

24.8.2021 19:02
Musíte mít moderní,ekologické myšlení jako já.Až to na mě pujde odeberu se do beskydských hor kde uhynu.Tím poskytnu potravní nábídku vzácným predatorum jako je třeba vlk ale i dalším masožravcum jako je kuna,jezevec,liška i všežravcum jako je krkavec
Odpovědět
Jakub Graňák

Jakub Graňák

24.8.2021 19:32 Reaguje na karel krasensky
Proti gustu žádný dišputát, jen prosím shnijte dříve, než budete muset protékat mezi prsty nějakému chudáku koronerovi:-)
Odpovědět
JO

Jarka O.

24.8.2021 19:58
Jakási česká firma vyrábí rakve z recyklované lepenky, co vypadají jak ze dřeva, tak to mi jako příspěvek k ekologizaci po úmrtí přijde fajn.
Odpovědět
radim buffalo tobias

radim buffalo tobias

21.9.2021 06:37 Reaguje na Jarka O.
já měl za to, že se dnes rakve vyrábějí z OSB desek což je vlastně recyklované odpadní dřevo. recyklovaná lepenka snad jen pro houmelesáky za obecní peníze. tak mě teď napadlo, oblečou je na ten pohřeb vůbec ?
Odpovědět

Jan Škrdla

24.8.2021 22:19
Hřbitovy jako oázy života, to zní hezky, ale z pozice "údržbáře" zeleně to nevidím tak růžově. Je dost lidí, pro které jsou stromy na hřbitovech fuj (bohužel). Padá z nich listí a květy, které musí uklízet, popř. i medovice, která znečišťuje náhrobky. A jsou případy, kdy se dříve moc neřešilo prostorové uspořádání a stromy zasahují do hrobových míst. Zažil nájemkyni hrobového místa, která se chtěla dožadovat skácení stromu i soudní cestou.
Na jedná straně jsou lidé, co si přestavují hřbitov jako "odpřírodnělou" plochu, na druhou stranu jsou lidé, co si hřbitov jako oázu života představit dokáží.
Odpovědět
kk

karel krasensky

25.8.2021 17:57
Ano,hřbitovy jsou místem života někdy i nechtěného.Opulnoci se probouzejí a vylezají z hrobu nemrtví,nosferatu,upíří a vlkodlaci.Mám s tím smutnou osobní zkušenost.Jednou mě při pozdním návratu domu u hřbitova začal pronasledovat vlkodlak.Zavolal jsem v obavách o život PČR,která mě zachranila.Vlkodlak mě vpřestal pronasledovat,až v budově se silnými zdmi a zamřížovanými okny ,Tuším,že jí říkali protialkoholní záchytná stanice,nebo tak nějak
Odpovědět
JO

Jarka O.

25.8.2021 18:46 Reaguje na karel krasensky
Pane krasenský, uvědomujeme si vůbec, že jste lidsky naprosto zklamal? Však víme, že vlkodlaci nejsou. To mohl být úpír. Co na Vás to stvoření křičelo, neptalo se náhodou na cestu na své pracoviště, do senátu ČR? Vždyť Vy jste zřejmě odmítl pomoc svému zastupiteli a ještě jste před ním utíkal! Chápu, že Vás policie zatkla.
Odpovědět
kk

karel krasensky

25.8.2021 19:03 Reaguje na Jarka O.
Docela jsem se zasmál,když jsem si všiml,že hřbitov a hroby jsou v rubrice Zelená domácnost
Odpovědět
JO

Jarka O.

25.8.2021 20:49 Reaguje na karel krasensky
:-). Rubrika Zelená oáza klidu neexistuje, kam s takovým tématem. Je fakt, že hřbitovy jsou někdy krásnější místa než parky.
Odpovědět

Jan Škrdla

25.8.2021 20:35 Reaguje na karel krasensky
Pokud to příště přeženete v hospodě, doporučuji požádat někoho trochu střízlivějšího, ať Vás doprovodí domů.
Na druhou stranu chválím, že jste v tomto stavu nejel autem, to by mohlo dopadnout daleko hůře, než pobytem na záchytce.
Odpovědět
radim buffalo tobias

radim buffalo tobias

21.9.2021 06:39 Reaguje na karel krasensky
nekrofilie je přeci testná !!!
Odpovědět
KT

Karel Tejkal

25.8.2021 19:48
V sobotu jsem na zlínském hřbitově našel lošákovec tuhý (Hydnellum compactum), což je docela vzácnost.
Odpovědět
JO

Jarka O.

25.8.2021 20:43 Reaguje na Karel Tejkal
Vy jste mykolog? Musela jsem se podívat na internet, jak ten lošákovec vypadá a on se ke hřbitovům celkem hodí. Vypadá nějak plesnivě. Smaženici teď jim skoro každý den, je vyborný rok.
Odpovědět
kk

karel krasensky

25.8.2021 20:49 Reaguje na Jarka O.
Nejchutnější českou houbou je bezesporu vepřový řízek z kterého kape tuk
Odpovědět
JO

Jarka O.

26.8.2021 13:52 Reaguje na karel krasensky
A je to ekologické? Řízek x smaženice. Uvidíme, kdo z nás 2 skončí rychleji na hřbitově.
Odpovědět
KT

Karel Tejkal

25.8.2021 21:35 Reaguje na Jarka O.
Jsem ve výboru České mykologické společnosti.
Odpovědět
MZ

Miloš Zahradník

26.8.2021 12:00
Zajimavy clanek :) par pohrbu jsme v pribuzenstvu meli loni (ne od Covidu) tak si ted, doufam, dame na chvili pauzu. Na rade bude ted nejspis nase 13 ti leta labradorka. U psu ty konvence jeste nejsou tak omezujici a v pribuzenstvu mame pomerne velke, ruznorode pozemky i na hranici lesa. Co mi doporucite?
Odpovědět
radim buffalo tobias

radim buffalo tobias

21.9.2021 06:56 Reaguje na Miloš Zahradník
my jsme své psy + kočky zakopali vždy na zahradě a když jsem dlel ve španělském politickém exilu, tak jsem svého Gos d´Atura - katalánského ovčáka Bobíka když nadešla po cca 14 létech kdy mi dělal parťáka jeho chvíle, zakopal na Martově poli pod historickými římskými hradbami v Tarragoně. také i kočku Bělinku na tom samém místě vedle sebe. je to sice ilegal ale já nějaké nařízení tenkráte sral. sám bych chtěl být asi pohřbený tak že by 1/2 popela hodili někam do Středozemního moře nebo zakopali pod nějaký pěkný staletý olivovník a další půli popela uložili do kolumbária našeho Husova sboru vedle rodičů a předků. když už zatím nejde pohřbít do toho ekokokonu z lisované rašeliny v prenatální poloze na nějakém tom lesním hřbitově.
Odpovědět
reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist