Uhlík - prvek, bez něhož bude vaše zahrada chřadnout

Na polích i na mnohých zahradách je často v nedostatečném množství. Dodáte-li ho v potřebném rozsahu do půdy na své zahradě, pravděpodobně zvýšíte výnosy, odolnost a zdraví rostlin. A zároveň snížíte potřebu hnojení a závlahy. Řeč je o uhlíku, základní stavební jednotce živého světa.

O uhlíku byste měli něco vědět, protože jeho deficit v půdě může mít velmi neblahé následky. Jeho nedostatek vede k napadení škůdci. Ti jsou jedni z mála organismů, které v půdě chudé na uhlík mohou přežít. Naučili se využívat poslední dostupný zdroj uhlíku, jímž jsou pěstované rostliny.

Málo uhlíku také znamená, že půda je zhutněná a slepená. Platí pro těžké jílovité půdy. Dodáním uhlíku je lze vylehčit a zlepšit jejich fyzikální strukturu. Lehké písčité půdy lze naopak dodáním uhlíku stmelit.

Nedostatek uhlíku vede ke ztrátě živin. Uhlík na sebe dokáže navázat obrovské množství živin a zajistit jejich dostupnost rostlinám. Chybí-li v půdě, živiny jsou vyplavovány pryč.

A v neposlední řadě má nedostatek uhlíku vliv na zhoršení vodní retence. Uhlík dobře pojímá vodu. Čím méně uhlíku, tím méně vody dokáže půda „uskladnit“ do zásoby.

Problémem mnohých chřadnoucích zahrad může být chybějící uhlík. Prosperující zahrada se neobejde bez půdy bohatě zásobené tímto prvkem. Kde jej vzít a jak jej do zahrady dostat?

Uhlík se v hojném množství nachází ve slámě, v seně, ve dřevě, v hoblinách, pilinách, štěpce, v suchém listí, v kartónech či v papíru. Hobliny lze sehnat například od řezbáře či truhláře, piliny na pile, slámu od místního zemědělce. U nás na Hané chtějí v družstvu za velký balík slámy 200 Kč. Uhlík můžete dodat do půdy ve formě mulče, kompostu nebo biouhlu.

Mulčování je prosté obsypání okolí rostliny vhodným materiálem. Výhodou je, že takto uhlík dodáváte téměř ve stejné formě, v jaké jste ho získali, takže odpadá námaha s jeho zpracováním. Použít lze kartóny, slámu, seno, listí, piliny či nadrcenou kůru. Navrstvený mulč se časem do půdy vstřebá, takže je třeba ho pravidelně doplňovat.

Je potřeba dát pozor na to, že mulčování samo o sobě může způsobit vyčerpání zásob dusíku v půdě. Proto je vhodné doplnit v kombinaci s mulčem i další živiny. Třeba ve formě hnoje či močůvky. Nevýhodou může být přemnožení slimáků a hrabošů, jimž mulč slouží jako úkryt.

Kompostování. Dvě zásadní ingredience nezbytné pro založení kompostu jsou uhlík a dusík. Materiály bohaté na uhlík jsou dřevnaté a spíše suché a jsou zmíněny výše. Materiály bohaté na dusík jsou měkké, vlhké a vodnaté. Příkladem je čerstvá tráva, shnilá jablka, kuchyňský odpad. Doporučuje se vrstvy uhlíkatého a dusíkatého materiálu střídat.

Výsledným produktem celého procesu je humus, tedy organický uhlík napěchovaný dusíkem a dalšími živinami. Pravidelným každoročním kompostováním lze půdu v mnoha ohledech vylepšit.

Biouhel je vlastně zuhelnatělá biomasa, která se přidává do půdy. Lze si ho vyrobit svépomoci například z pilin, štěpky, větví či polen, nebo ho lze koupit.

Biouhel, kromě prokazatelně pozitivního vlivu na růst a výnosy rostlin, má jednu velikou přednost. Je neuvěřitelně stabilní formou uhlíku. Vydrží v půdě stovky až tisíce let. Když ho dnes dodáte v potřebném množství do půdy na svém pozemku, mnoho generací vašich potomků z toho bude mít užitek.

Vliv biouhlu na pěstování plodin je intenzivně zkoumán odborníky i amatéry. Pokud se chcete zapojit do testování této slibné biotechnologie v našich podmínkách, pročtěte si tuto příručku.

Všechny tři uvedené techniky vyžadují mohutný zdroj uhlíku. Kompostování a mulčování navíc zdroj dostupný pravidelně každý rok. V počátečních fázích zakládání zahrady často nezbývá nic jiného než exportovat uhlík na pozemek zvenčí. Nicméně udržitelná a nezávislá zahrada by měla uhlík čerpat ze svého vlastního zdroje.

Jak si na zahradě zajistit vlastní dlouhodobě udržitelný a hojný zdroj uhlíku? Odpověď nabídl John Jeavons ve své knize o biointenzivním zahradničení. Vtip spočívá ve změně přístupu, kdy prioritou není nakrmit čistě jen člověka, nýbrž i půdu. Důraz je položen na pěstování „dřevnatých“ rostlin, které jsou bohatým zdrojem uhlíku a biomasy pro kompost a zároveň produkují slušné množství kaloricky výživné potravy.

Takovými rostlinami jsou například kukuřice, pšenice a jiné obiloviny, topinambury, slunečnice či vinná réva. Těmto plodinám je třeba vyhradit šedesát procent celkové osázené plochy. Potom si zahrada sama ze svých zdrojů dokáže vyprodukovat dostatek uhlíku pro své potřeby.

Učiníte-li z uhlíku a péče o půdu jednu z priorit zahradničení, vytvoříte stabilní ekosystém, z něhož nebudou unikat velké dávky živin. Vaše zahrada bude vzkvétat a bude vás zásobit nutričně pestrou organickou stravou.

---

reklama

---