Vlhkost v bytě nemusí vyřešit odvlhčovač. Někdy stačí správně větrat

Vlhké stěny, orosená okna a černé skvrny v rozích místností. Problémy, se kterými se potýkají i české domácnosti, mají zdánlivě jednoduché řešení: pořídit elektrický odvlhčovač. Jenže ani přístroj nemusí odstranit skutečnou příčinu vlhkosti. V některých situacích navíc dokáže podobnou práci vykonat obyčejné otevření okna. Rozhodující je především teplota, množství vodní páry ve vzduchu a technický stav budovy.

Plíseň nemusí znamenat příliš vlhký byt

Základní podmínkou růstu plísní je dostatek vlhkosti na povrchu materiálů. Nemusí přitom jít o viditelně mokrou zeď. Problém může vzniknout také v místech, kde se teplý vzduch z místnosti setkává s chladným povrchem, například v rozích, kolem oken nebo za nábytkem přistaveným k obvodové stěně.

Příčinou plísní mohou být stavební závady - zatékání, vzlínající vlhkost a tepelné mosty - ale také nevhodné užívání bytu. Riziko zvyšuje sušení prádla, vaření či koupání bez dostatečného odvětrávání.

Samotné měření relativní vlhkosti uprostřed místnosti přitom nemusí problém odhalit. Na výrazně chladnější stěně může být relativní vlhkost vzduchu v její těsné blízkosti vysoká, přestože vlhkoměr v místnosti ukazuje přijatelné hodnoty.

Proč zimní vzduch vysušuje, i když je venku vlhko

Při rozhodování mezi větráním a odvlhčovačem je zásadní rozdíl mezi relativní a absolutní vlhkostí. Relativní vlhkost vyjadřuje poměr aktuálního množství vodní páry k nasycení vzduchu při dané teplotě. Absolutní vlhkost udává hmotnost vodní páry v určitém objemu vzduchu.

Studený vzduch může mít vysokou relativní vlhkost, a přesto obsahovat podstatně méně vody než vzduch v teplé místnosti. Právě proto bývá zimní větrání účinným způsobem vysoušení.

Například venkovní vzduch při 0 °C a relativní vlhkosti 80 procent obsahuje přibližně 3,9 gramu vodní páry na metr krychlový. Po přivedení do místnosti a ohřátí na 21 °C jeho relativní vlhkost klesne přibližně na 21 procent, pokud nepřijme další vlhkost.

Naproti tomu vzduch v bytě při 21 °C a relativní vlhkosti 60 procent obsahuje přibližně 11 gramů vodní páry na metr krychlový. Jeho výměnou za chladný venkovní vzduch proto lze odvést značné množství vlhkosti. Uvedené hodnoty jsou orientační; při ohřívání se mění objem vzduchu, zatímco jeho měrná vlhkost zůstává bez přidání či odebrání vody stejná.

Větrání není energeticky zadarmo

Otevření okna nepotřebuje elektrický kompresor, v topné sezoně však znamená tepelnou ztrátu. Studený venkovní vzduch v místnosti je nutné ohřát na požadovanou pokojovou teplotu.

Pro představu: ohřátí 100 metrů krychlových vzduchu z 0 na 21 °C vyžaduje přibližně 0,7 kWh tepla. Jde o orientační výpočet, který nezahrnuje celkovou tepelnou bilanci budovy ani účinnost vytápění. Samotná hodnota proto neumožňuje určit, zda je větrání levnější než provoz odvlhčovače.

Při běžném zimním větrání okny bývá vhodné větrat krátce a intenzivně, aby se vyměnil vzduch bez zbytečného ochlazování stavebních konstrukcí. V budovách s řízeným větráním může být naopak účelná průběžná výměna vzduchu, případně se zpětným získáváním tepla.

Větrání má navíc výhodu, kterou odvlhčovač nenabízí: odvádí také oxid uhličitý a další znečišťující látky z interiéru.

Kolik stojí provoz odvlhčovače

Kondenzační odvlhčovač nasává vzduch, ochlazuje jej na výparníku a zachycuje vodu, která na chladném povrchu zkondenzuje. Následně vzduch opět ohřívá a vrací do místnosti.

Spotřeba závisí na příkonu zařízení a době provozu. Například přístroj s příkonem 300 wattů spotřebuje při osmihodinovém nepřetržitém provozu 2,4 kWh elektřiny. Při modelové ceně 6 Kč za kWh jde o 14,40 Kč denně, tedy přibližně 432 Kč za třicet dní.

Skutečné náklady mohou být nižší i vyšší. Záleží na teplotě, vlhkosti, účinnosti zařízení a době chodu kompresoru. Důležitým ukazatelem je množství odebrané vody na jednu spotřebovanou kilowatthodinu. Účinnost odvlhčování se navíc mění s provozními podmínkami.

Elektřina spotřebovaná odvlhčovačem se v běžném provozu převážně mění na teplo předávané místnosti. Při kondenzaci vodní páry se uvolňuje také skupenské teplo, které se podílí na ohřívání vzduchu. Nejde však o energii získanou zdarma. V topné sezoně může provoz přístroje částečně snížit potřebu vytápění, zatímco v létě může představovat nežádoucí tepelnou zátěž.

Kdy otevřené okno nestačí

V zimě obsahuje venkovní vzduch zpravidla méně vodní páry, než vzduch uvnitř vytápěného bytu. V létě však může nastat opačná situace.

Například při venkovní teplotě 28 °C a relativní vlhkosti 70 procent obsahuje vzduch přibližně 19 gramů vodní páry na metr krychlový. Jeho přivádění do chladnější místnosti může vnitřní vlhkost zvyšovat.

V takových podmínkách může být mechanické odvlhčování účelnější než intenzivní větrání. Rozhodující není samotná venkovní relativní vlhkost, ale skutečný obsah vodní páry ve venkovním a vnitřním vzduchu. Praktickým ukazatelem je také rosný bod. Pokud je venku vyšší než uvnitř, větrání zpravidla nepomůže vzduch vysušit.

Český problém: studené stěny a šetření teplem

V českých podmínkách nelze přehlížet stav starších bytových domů, nedostatečně izolované konstrukce ani tepelné mosty. Riziko vzniku plísní může zvyšovat také přílišné omezování vytápění.

Při nižší teplotě povrchu stěny totiž roste relativní vlhkost vzduchu v její bezprostřední blízkosti. Plíseň se tak může objevit i tam, kde celková vlhkost v místnosti není mimořádně vysoká.

Pokud je příčinou zatékání, vzlínající voda nebo stavební závada, elektrický odvlhčovač problém nevyřeší. Může zmírnit následky, nikoli odstranit zdroj vlhkosti. Podobně ani intenzivnější větrání nemusí pomoci, pokud je hlavním problémem příliš nízká povrchová teplota stěn.

Nejrozumnějším postupem je proto nejprve zjistit příčinu. V zimě může být účinným a energeticky přijatelným řešením správné větrání v kombinaci s přiměřeným vytápěním. V teplém a vlhkém období může mít odvlhčovač své opodstatnění. Žádný přístroj však nenahradí opravu vlhké konstrukce ani dostatečnou výměnu vzduchu.

---

reklama

---