Všechno, co jste chtěli vědět o vlivu cigaretových nedopalků na životní prostředí (a báli jste se zeptat)

Cigaretové nedopalky, chcete-li špačky či vajgly, jsou ve světě podobně neodbytné odpady jako mikroplasty. K nalezení jsou zrovna tak prakticky všude, a navíc mají tu nepříjemně dvojakou podobu fyzického i chemického znečištění. Za jejich vznikem je třeba hledat 1,13 miliardy kuřáků, kteří ročně v tabákových výrobcích zkonzumují okolo 6 bilionů ekvivalentů cigaret. Z nichž asi třetina končí típnutá, volně odhozená, padni kam padni. Co se s nimi pak děje dál a jak ovlivňují životní prostředí? Na to se od roku 2006 postupně soustředilo celkem 35 studií, z nichž se každá věnovala odlišným střípkům celé problematiky. Ekoložka Danielle S. Greenová, z univerzity v Cambridge, jich sama také hezkou řádku sepsala. A nyní se rozhodla rešeršně vyhodnotit, co dosud o vlivu cigaretových nedopalků na okolní biotu a jejich schopnosti ovlivňovat ekosystémy vlastně víme.

Nejprve velká čísla, která podtrhují, proč jsou vajgly považovány za globální problém. V některých městech světa jich na zemi napočítáte 130 ks do metru čtverečního, na kilometr silnic jich připadá až 150 ks, na 100 metrech pláže jich sesbíráte až 1600. A možná právě to, že se splachem z povrchů dostávají nedopalky do kanalizací, řek a do moře, vedlo k tomu, že dvoutřetinová většina dosavadních studií se soustředí na jejich akvatickou toxicitu, tedy ve vodním prostředí.

Problém jménem filtr

K čemu jsou filtry dobré? To, že by snad mohly kuřáky chránit před škodlivými substancemi, je opakovaně zpochybňovanou informací. Při laboratorních testech skrze filtr tabákový dým „dýchá“ kompresor, nikoliv plíce. Kouření s filtrem není zdravější než kouření bez filtrů. A tezí je, že filtr sám slouží spíše jako mentální brzda pro veřejnost, aby případná rizika kouření vnímala jako menší problém pro lidské zdraví.

Stlačená mikrovlákna acetátu celulózy užívaná pro výrobu filtrů jsou z principu své existence chápána jak bioplast (protože vychází z rostlinné složky), ale v kontextu vznikajícího znečištění moc „bio“ nejsou. V přírodě se rozkládají - v závislosti na teplotě, vlhkosti, substrátu – v průměru 14 let, především proto, že rozkladné aktivity mikroorganismů brzdí acetylační proces, obsah dusíku i jejich toxická povaha. Ta se ovšem dynamicky mění.

Polyaromatické uhlovodíky, ftaláty, nikotin, těkavé látky, plasticizéry (dohromady více než 40 toxických substancí) v použitých cigaretových filtrech totiž mohou reagovat za vzniku dalších ekotoxických látek, pokud je ovlivní podmínky okolního prostředí. Třeba pH, salinita vody, indukční potenciál.

Tyto fyzikálně-chemické procesy se pochopitelně liší ve vodě slané a sladké, na souši. A s tím souvisí i podstatný neduh současného výzkumu a nedostatečnost poznání rizik cigaretových nedopalků pro životní prostředí. Přes 80 % dosavadních studií používalo k prozkoumání rizik koncentrovaný výluh z nedopalků. Který ale neodpovídá reálné podobě znečištění. Tedy vajglům, z nichž se ony toxické látky v proměnlivé a na okolních podmínkách závislé koncentraci uvolňují do okolí.

Neduhy výzkumu nedopalků

Tím druhým nedostatkem pak je sama metodika výzkumů, které sází laboratorní uspořádání. Když totiž nalijete do uzavřeného akvária s perloočkami (korýši, rybami, obojživelníky) koncentrát vajlgoviny, obvykle zjistíte jen to, že se všichni otrávili. Greenová upozorňuje, že experimentů toxicity v průtočných nádržích, s turbidní hladinou nebo v reálném prostředí je naprosté minimum. A zatřetí? Experimenty jsou krátkodobé. Odtušíme z nich jen zvýšenou mortalitu s důsledku expozice, ale jen pramálo se dozvíme o sub-letálních efektech cigaretových nedopalků. O tom, jak ovlivňují růst, reprodukci, mutace a chování organismů. S tím, že se dosavadní výzkum soustředí převážně na vodní prostředí a řídce na suchozemské. Kde je obvykle podchycen jen na úrovni jednoho druhu, nikoliv společenstev nebo celých ekosystémů.

Vliv na rostliny? Ano

Nedopalky zjevně neovlivňují jen larvální stadia hmyzu ve vodě, množství žížal v půdě nebo přítomnost parazitů v hnízdech ptáků, ale i vegetaci. Dosavadní výzkumy potvrzují negativní vliv přítomnosti (výluhu) na obsah vody v kořenech rostlin, délku kořenů a výběžků, výšku a váhu biomasy, buněčný růst. U některých druhů (jetel plazivý, bob obecný) vedla blízkost nedopalků ke snížené klíčivosti semen.

Je biologicky rozložitelný filtr řešení?

V krátkosti: ne. Zatímco konvenční filtr cigarety se rozkládá 7,5-14 let, biodegradabilní zmizí za 2,3-13 let. Tím ale nezmizí problém sám a biologická rozložitelnost filtru jen zkracuje (a zvyšuje) dobu luhování a průniku toxických látek do životního prostředí. Podrobnější výzkum tu zatím schází, ale dosud realizované studie naznačují, že i biologicky rozložitelné filtry zpomalují pohyb vodních bezobratlých a způsobují jejich přímou mortalitu. Jak Greenová dodává: „Je to o materiálu, nikoliv jen o výluhu.“ I samotná mikrovlákna, spálené a zuhelnatělé části totiž hrají roli, a dokud bude testován jen samotný výluh klasického nebo biologicky-rozložitelného filtru, uniká nám řada podstatných informací. A k těm se bez experimentů v reálných podmínkách nepřiblížíme.

Jak cigaretové nedopalky ovlivňují resilienci celých ekosystémů? Populační dynamiku, diverzitu a ekosystémové procesy? Jak velké koncentrace toxických látek se uvolňují z nedopalků pohozených na souši a kdy přestane být takový nedopalek toxický? Nakolik jsou skutečně biologicky rozložitelné filtry lepší než konvenční? To všechno jsou podle Greenové otázky, na jejichž zodpovězení zatím čekáme.

---

reklama

---