Duchové ježků lemují silnice v Anglii. Řidiče nemají vystrašit, ale upozornit
Osazení „ježčích duchů“ je ukázkou chytré a nenáročné environmentální kampaně, za kterou stojí lokální skupina ochránců přírody, Dorset Mammal Group (DMG). Motivem k této akci se staly nálezy přejetých ježků ve vesničce Pimperne. Od počátku roku jich tu auta upravily naplacato nejméně dvacet. Což místní obyvatele, kteří ježkům fandí, netěšilo. Ježci se tu za šera volně pohybují krajinou, a když náhodou narazí na rychle jedoucí auto, šanci přežít kolizi nemají. Řidiči, kteří včas sundají nohu z plynu, se jim vyhnout dokážou. Chce to jen trochu vzájemné ohleduplnosti. A nad tou právě dozírají ježčí duchové.
Zpomalte, tady umírají ježci
„Je to podobné jako křížky podél silnic, které upomínají na smrtelné nehody cyklistů či automobilistů,“ říká Susy Varndellová, ředitelka DMG. „Na řidiče fungují lépe, než výstražné značky a výzvy ke zpomalení. Kde jich je k vidění víc, tam znejistí a raději zpomalí.“ Dobře viditelní ježatí bílí duchové, které u silnice spolu s kolegy osazuje, přesně odpovídají místům, kde pod koly vozu před časem zahynul ježek. A kde se třeba může rozhodnout přejít cestu další. Řidič už ale bude vědět, že na silnici nemusí být sám, a ke kolizi pak dojít nemusí.
„Vytváříme tu městečka a vesnice vstřícná k životu ježků, vedeme vzdělávací programy, financujeme provoz stanice pro hendikepované živočichy, programy adopcí ježků i stavební úpravy zahrad tak, aby jim byly přístupné,“ říká Varndellová. Jenže ani to nestačí. Od II. světové války poklesla početnost ježků v Británii o 90 %. Na venkově se jejich populace ztenčily o polovinu, ve městech o 30 %. Vysvětlení tohoto neradostného stavu jsou různá. Od intenzifikace zemědělství, aplikací pesticidů a postřiků na polích, po ztrátu a fragmentaci přirozených biotopů, usnadňující aktivitu predátorů, až po nejviditelnější příčinu, srážky s automobily.
„Ježek, momentálně nejpopulárnější živočich v celé Británii, byl nyní zařazen na Červený seznam (britských) druhů, ohrožených vyhynutím,“ říká ekolog Hugh Warwick. „Což je tragické, protože právě ježci představují spojení přírodního světa s tím naším, lidským, a to více, než jiné druhy. To proto, že s námi společně sdílí naše zahrady a parky. A proto si od nás také zaslouží pomoc a ohleduplnost.“
reklama
Dále čtěte |
Další články autora |
Online diskuse
Všechny komentáře (20)
Lukáš Kašpárek
25.9.2020 07:25Karel Zvářal
25.9.2020 07:41 Reaguje na Lukáš KašpárekLukáš Kašpárek
25.9.2020 11:54 Reaguje na Karel ZvářalSvatá Prostoto
25.9.2020 12:26 Reaguje na Lukáš KašpárekSpíš jde o to, že zejména za šera je vyhnutí se mu spíše otázkou štěstí, on je opravdu blbě vidět a nějaké prudké náhlé manévry mohou nadělat víc škody než užitku.
Pamatuji, jak jsem před léty takto přejel malého králíka. Neměl jsem absolutně šanci s tím něco udělat. Klika byla, že když jsem zastavil tak se ukázalo, že jsem jej vzal mezi kola, takže než jsem vylezl z auta, byl v tahu. Ale opakuji, bylo to čistě štěstí, nejsem žádný Loeb.
Jan Šimůnek
25.9.2020 13:10 Reaguje na Svatá ProstotoKarel Zvářal
25.9.2020 08:19Lukáš Kašpárek
25.9.2020 11:49 Reaguje na Karel ZvářalJan Olejníček
25.9.2020 12:03 Reaguje na Lukáš KašpárekKarel Zvářal
25.9.2020 14:49 Reaguje na Jan OlejníčekJan Olejníček
25.9.2020 15:39 Reaguje na Karel ZvářalJan Olejníček
25.9.2020 15:55 Reaguje na Karel ZvářalJan Olejníček
25.9.2020 20:18 Reaguje na Karel ZvářalKarel Zvářal
26.9.2020 07:28 Reaguje na Jan OlejníčekTvrzení by to bylo, kdybych něco dovozoval, domýšlel. Tady byl úmysl zcela jasný - zabíjet.
Karel Zvářal
25.9.2020 15:37Majka Kletečková
25.9.2020 22:08Břetislav Machaček
27.9.2020 09:39 Reaguje na Majka Kletečkována úkor hromadné. Dvacet aut přejede více zvířat, než jeden velký
autobus. No a kolik ochránců a milovníků přírody za ní jezdí auty
a cestou zabíjejí ty tvory? I to je na zamyšlení, zda přestat spěchat a chovat se tak, jak se choveme. Je to sice donkichotské,
ale někdo by s tím měl začít. Jinak ježky lákají na silnice
hlavně po deštích žížaly, které se přes ní snaží dostat a hmyz
sražený vozidly. Stává se z něho pohodlný sběrač potravy stejně
jako mnoho predátorů. Kamarád strojvedoucí ve 130 km rychlosti
srazil 3 káňata najednou na mrtvolce zajíce na trati. Bylo to
blízko mého domu a tak mi to volal. Po půlhodině jsem byl na
místě a už jsem viděl pouze zbytky peří a lišku odnášející si
jedno z mrtvých kání. Je vidět, jak se predátoři a všežravci
naučili vyhledávat potravu u tratí a silnic. Z mnohých jsou
sběrači-specialisté a už jim lov nic neříká. Možná by kvůli žábám,
ježkům a jiným drobným zvířatům nebylo od věci instalovat pevné
mantinely kolem cest v místech jejich zvýšeného výskytu a jako
stálé a ne jen ty přechodné v době rozmnožování žab. I tu jsem
viděl jezevce specialistu, který vybíral žáby v místě podchodu
pod silnicí. Prostě nelovil a jen spokojeně konzumoval nahromaděné žáby. Prostě dobrý úmysl se stal pro žáby pastí a pro jezevce
supermarketem. Bohužel vše co člověk koná nemusí být přímo to
nejlepší pro zvířata a dobrý úmysl se může nakonec zvrhnout.