Letecká společnost Ryanair už rok nabízí kompenzaci uhlíkové stopy letu. Co že to nabízí?
Od Ryanairu se nám podařilo získat jen obecnou odpověď. Tiskové oddělení nás odkázalo na dokument z roku 2017. V něm se ale zavedení offsetového programu teprve plánuje.
Na opakovaný dotaz už společnost nereagovala. Přesto je Ryanair poměrně užitečným příkladem pro vysvětlení toho, co je to takzvaný uhlíkový offset. Mimo jiné proto, že sám sebe popisuje jako nejzelenější a největší evropskou aerolinku.
Ve své výroční zprávě za rok 2018 uvádí Ryanair, že po prvním roce fungování offsetového programu budou vybrané prostředky z dobrovolných plateb na kompenzaci uhlíkové stopy rozděleny mezi neziskové projekty věnující se životnímu prostředí a investice do technologií, které snižují spotřebu paliva v letectví.
To je obecně popsané offsetové schéma – tedy postup, jak kompenzovat emise skleníkových plynů, které jsme vyprodukovali. A abychom je ale mohli smysluplně kompenzovat, potřebujeme znát jejich množství, tzv. uhlíkovou stopu. Ta se dá vypočítat téměř pro každou akci, věc, osobu nebo instituci. Je možné stanovit uhlíkovou stopu konference, uhlíkovou stopu firmy nebo úřadu, anebo osobní uhlíkovou stopu. Každou činností totiž přímo či nepřímo vznikají skleníkové plyny.
V tomto kontextu je postup, který používá Ryanair, spíše symbolický. Dobrovolný příspěvek 30 Kč je stejný pro krátké i dlouhé lety a nesouvisí tedy přímo s velikostí uhlíkové stopy konkrétního letu, který si kupujete.
Pokud použijeme uhlíkovou kalkulačku společnosti CI2, pak částka 30 Kč by zvládla kompenzovat jednosměrný let z Prahy do Berlína. Ryanair ale stanovil výši této částky paušálně za rezervaci, ať se jedná o letenku z Brna do Milána nebo z Moskvy na Maltu, a ať je letenka pro jednoho člověka, nebo šestičlennou rodinu.
Poněkud sofistikovanější přístup k odpovědnosti za ochranu klimatu pojala přepravní společnost DPD. Aby dosáhla tzv. uhlíkové neutrality, tedy aby činnosti společnosti nepřispívaly k navyšování emisí skleníkových plynů v atmosféře, podporuje několik offsetových projektů v Evropě i mimo ni.
Je to například jímání a využití důlního plynu v Polsku, využití metanu z opuštěných dolů ve Velké Británii a Německu anebo výstavba větrných elektráren v Turecku a Indii. Projekty se podle Jany Kozákové z DPD snaží reagovat na konkrétní potřeby dané země.
U nás se DPD zaměřuje na skládky. „Kompenzační projekt v ČR se zabývá rozvojem technologie k odchytu a přečištění skládkových plynů, které vznikají na skládkách. Plyn je hořlavina, která se dá využít k tvorbě druhotné energie – ať už elektřiny či tepla,“ uvádí Kozáková. Mezi zapojené skládky patří mimo jiné Ďáblice, Chvaletice nebo Litvínov.
DPD je tak poměrně dobrým příkladem toho, na co se offsetové projekty zaměřují. Nejčastější je to efektivní využívání energie, obnovitelné zdroje energie, projekty zaměřené na metan nebo na využívání krajiny. Společné jim musí být to, že snižují množství skleníkových plynů v atmosféře.
Asi nejjednodušší projekt na kompenzaci části své uhlíkové stopy můžete udělat sami – můžete vlastnoručně vysadit a vypěstovat strom. Stromy ke své výživě potřebují CO2 a tím ho odebírají z atmosféry. Ostatně i některé kompenzační projekty se zaměřují právě na výsadbu stromů.
Ale pozor, offsetový projekt není výsadba stromů na vykácených lesních pozemcích. Jak upozorňuje Josef Novák ze společnosti CI2, „tam se podle zákona musí stejně znovu vysadit les, nevzniká nic navíc.“ A to „něco navíc“ je podmínka, kterou offsetové projekty musí splňovat. Říká se jí princip adicionality.
Sázení stromů ale není ta nejlepší cesta. Podle Josefa Nováka je mnohem lepší snížit vlastní spotřebu kdykoliv to jde. „Až to, co nejde vynulovat, může být kompenzováno. Základ je snižování uhlíkové stopy, kompenzace je až krok druhý,“ dodává.
Stejně tak pokud by Ryanair investoval příspěvky vybrané v offsetovém programu do technologií snižujících spotřebu paliva, nejednalo by se o offsetový program. To neznamená, že to není žádoucí. Investici do zlepšování vlastních technologií ale kompenzací uhlíkové stopy nejsou.
Novou kapitolu uhlíkových kompenzací by mohly začít psát nanotechnologie. V Praze už existuje projekt, který je využívá. Jedná se o protihlukovou stěnu na Barrandově, která má tzv. fotokatalytický, tedy světlem aktivovaný povrch. Stěnu poznáte podle velkého nápisu „Tyto plochy čistí vzduch“.
Povrch protihlukové bariéry je pokryt nátěrem, který využívá energii světla a přeměňuje ji na silný čistící a antimikrobiální účinek. Jednou z látek, kterou je nátěr schopen pohltit, je metan, plyn se silným skleníkovým efektem. Nanotechnologie se tak mohou stát jedním z pomocníků v boji s klimatickou změnou. Jak uvádí Pavel Šefl ze společnosti Advanced Materials – JTJ, která fotokatalytický nátěr vyvinula, „natřením ploch ve městech by došlo k obrovské redukci metanu, oxidů dusíku a dalších skleníkových plynů.“
Ale potřebné natření fasád musí někdo zaplatit. Technologie a výroba nátěru není levná. A v tom mohou hrát svou úlohu právě offsetové projekty. Ty se totiž neobracejí na vlády jednotlivých států ani na Evropskou unii, ale především na firmy. Komerční společnosti stále více uznávají, že jejich zisk je možný díky fungující společnosti, jejím zdrojům, obchodním vztahům a životnímu prostředí. A toto uznání je už jen krok vzdálené k tomu, aby se rozhodly část svých zisků investovat zpět do lidského společenství a životního prostředí. Jednou z takových investic je podpora projektů, které jsou sice potřebné, ale nemusí být výdělečné. Jako bývají právě projekty na kompenzaci emisí skleníkových plynů.
Obchodní společnosti a korporace tak mohou pomoct splnit ambiciózní cíle, které jsme si jako společnost stanovili. V rámci EU je to do roku 2030 například snížení emisí skleníkových plynů o 40 % ve srovnání s rokem 1990, zvýšení energetické účinnosti minimálně o 32,5 % a zvýšení podílu obnovitelné energie na hrubé konečné spotřebě energie na 32 %.
Dosažení těchto cílů není bez offsetových projektů reálné, míní Viktor Třebický ze společnosti CI2. Česká republika patří obecně k velkým znečišťovatelům, největší slabinou je u nás nízká energetická účinnost.
Offsetovými projekty tak může přispět k ochraně životního prostředí každý – ať firma či soukromá osoba. Je to zároveň i příležitost odsunout otázku, kterou při přemýšlení o klimatické změně zmiňuje Viktor Třebický. Totiž jestli ekonomický růst a omezení emisí jdou vůbec dohromady.
reklama
Další informace |
Dále čtěte |
Návrh předsednictví COP29 zvýšit příspěvek bohatých zemí čelí dle médií kritice
Na klimatické konferenci v Baku zatím žádný viditelný pokrok, píše AP
Důsledky klimatické krize dopadají více na ženy. Přesto na COP29 zasedá mezi 78 světovými lídry jen 8 žen
Další články autora |
Světelné znečištění v ČR nechceme. Ale uvést do praxe regulaci bude složité, říká Petr Žák
Jak si řešením povodní nezpůsobit další problémy. A ještě získat mošt a křížaly
Za to, v jak špatném stavu jsou lesy a lesařina, můžou především škody zvěří a výběrová řízení, říká lesník Vladislav Ferkl Online diskuse
Všechny komentáře (2)
Jiří Svoboda
11.2.2019 10:24Asi lze hodně polemizovat s Viktorem Třebickým. Podle mého je ekonomický rozvoj a omezování emisí (obecně udržitelný rozvoj) plně slučitelné, pokud by se dostatečně zpoplatnily všechny činnosti poškozující planetu a odbouraly by se všechny škodlivé dotace. Pak by se stalo tržní prostředí opravdu spravedlivé a samo by vytvářelo dobré podmínky pro udržitelný rozvoj. Zpoplatnění všech činností poškozujících planetu by se automaticky promítlo do cen produktů, o produkty s vysokým poškozením planety by přestal být zájem a jejich výroba by upadla.
