https://ekolist.cz/cz/zelena-domacnost/zpravy-zd/obri-pracky-vzduchu-vyrobi-trikrat-vic-emisi-nez-vycisti
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Obří pračky vzduchu vyrobí třikrát víc emisí, než vyčistí

23.11.2020 01:49 | PRAHA (Ekolist.cz)
Uhlíku v atmosféře není po aplikace CCS metod méně. Zachycený uhlík znovu skončí jako součást později vypuštěných emisí. Jen jeho zachycení a zpracování mezitím vyprodukovalo další emise.
Uhlíku v atmosféře není po aplikace CCS metod méně. Zachycený uhlík znovu skončí jako součást později vypuštěných emisí. Jen jeho zachycení a zpracování mezitím vyprodukovalo další emise.
Technologie nabízí nejrůznější řešení na současné i budoucí problémy. Technické metody určené pro přímé odstraňování oxidu uhličitého z atmosféry s pomocí obřích „lapačů a praček vzduchu“ mezi nadějná řešení, zdá se, zatím nepatří. Jen jejich provoz totiž uvolňuje do ovzduší více emisí než kolik reálně lapají. Píše o tom Ecologist.
 

Průměrná „pračka“ systému CCS určená k zachycování a ukládání oxidu uhličitého produkovaného uhelnou či plynovou elektrárnou, která polapený uhlík využívá k tzv. terciární těžbě a tvorbě obohacené ropy, do svého okolí okolo uvolní 1,4 – 4,7 tuny ekvivalentu uhlíkových emisí na každou zachycenou tunu CO2. Ani systémy „odsávaček“, tedy přímého zachycování uhlíku (DAC), na tom nejsou lépe. Dosavadní projekty se mohou pyšnit emisní bilancí 1,4 – 3,5 tuny emisí CO2 na každou tunu lapeného uhlíku. Proto, že energie na jejich provoz pochází z neobnovitelných fosilních zdrojů. Tím ale smyčka provázaných komplikací nekončí.

Pokud by systémy DAC poháněla obnovitelná energie, docházelo by jen k přečerpání dalších přírodních a obnovitelných zdrojů. Ve své studii na to upozorňují June Sekerová a Andreas Lichtenberger, kteří se soustředili na ekonomiku provozu technických metod určených pro odstraňování oxidu uhličitého z atmosféry. „Kdybychom touto cestou chtěli – byť s pomocí obnovitelných zdrojů energie - odstranit z atmosféry jednu jedinou gigatunu CO2, tedy čtyřicetinu našeho globálního problému, museli bychom využít dvounásobek solární a větrné energie než kolik momentálně máme celosvětově k dispozici.“

Zelené? To určitě ne

Když prý podrobíme metody CCS a DAC analýze, uvidíme, že tyto technologie neobstojí jako zelené nebo udržitelné. Protože jimi nejsou. Dekarbonizaci energetiky nepomáhají, jen vytváří dojem, že se fosilní energetický průmysl snaží něco změnit, recyklovat. Ovšem s takovou emisní bilancí a za takových výdajů, že je to marné. Vznikající produkt, komodita surového uhlíku, nemá přidanou hodnotu, která by výdej energie na jeho „výrobu“ ospravedlnila. Byť se na něj dobře pobírají dotace. V USA například 5 miliard dolarů na výzkum a vývoj za posledních 8 let, a touto cestou jde i Evropská komise.

Přitom reálná účinnost, hmatatelný biofyzický přínos těchto metod, je prý hodna zpochybnění. „Metody CCS nemohou reálně snížit objem CO2 v atmosféře, protože nedokážou skladovat více uhlíku, než kolik ho zachytí. A poté jej předají buď těžařské anebo energetické větvi průmyslu, aby jej tu znovu využili/vypustili do ovzduší.“ Uhlíku v atmosféře není po aplikace CCS metod méně. Zachycený uhlík znovu skončí jako součást později vypuštěných emisí. Jen jeho zachycení a zpracování mezitím vyprodukovalo další emise. „Je to ale pořád ten samý uhlík, k žádnému nahrazení konvenčních fosilních paliv jeho zapracováním nedošlo,“ dodává Lichtenberger.

Přínos minimální, náklady astronomické

Podobné je to s vylepšeným získáváním ropy, terciární těžbou: na každou tunu lapeného a znovu využitého oxidu uhličitého připadá 3,7-4,7 tun emisí. A u metody DAC, přímého zachycování uhlíku? „Spotřebovávají děsivé množství energie, na provoz i výrobu uhlík lapajících sorbentů,“ říká Sekerová. Ukládat zachycený uhlík pod zem? V současnosti prý neexistuje studie, která by kriticky hodnotila kompletní životní cyklus, udržitelnost takového projektu. Hodí se zmínit, že zatímco objem emisí oxidu uhličitého, kterým lidé přispívají do atmosféry, se v roce 2030 bude blížit 40 gigatunám, stávající kapacita metod DAC nyní činí 0,000004 Gt.

Technické metody určené pro odstraňování oxidu uhličitého z atmosféry přestávají definitivně dávat smysl, pokud energetické náklady na jejich provoz převedeme do průmyslového měřítka aplikace, do parametrů výkonu, který si od nich slibujeme. Zachytit 1 Gt CO2 vyžaduje 1390-2789 TWh, zachycení a uložení pak 3417 - 3589 TWh. Což je energie a zdroje, která by nám chyběly jinde. A jejich aplikace s sebou přináší zvýšení emisí. Vyplatí se zmínit, že stávající realizované velkokapacitní projekty DAC a CCS jsou momentálně záležitostí korporací, hospodařících s fosilními zdroji. „Kterým nečinnost, hypokritická klimatická pohotovost a polovičatá řešení, nikomu kromě jim neprospívá,“ uzavírají autoři.


reklama

 
foto - Dohnal Radomír
Radomír Dohnal
Autor je spolupracovníkem Ekolistu.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (13)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

PH

Pavel Hanzl

23.11.2020 09:06
Dost dobrý.
„Kdybychom touto cestou chtěli – byť s pomocí obnovitelných zdrojů energie - odstranit z atmosféry jednu jedinou gigatunu CO2, tedy čtyřicetinu našeho globálního problému, museli bychom využít dvounásobek solární a větrné energie než kolik momentálně máme celosvětově k dispozici.“
Takže jaké máme řešení? Když jdu do maximálního systému, který je možná nutný:
1) Totálně zastavit těžbu a spalování fosilního uhlíku na celém světě.
2) Postavit tyhle pračky s touto kapacitou někde na pouštích, kde pomocí gigasolárů a větřáků vyprodukují uhlík a ten natlačíme zpět do odstavených ropných vrtů.

Existuje jiná možnost?
Odpovědět
ig

23.11.2020 09:31 Reaguje na Pavel Hanzl
Jistěže. Přestat panikařit a zamyslet se. Strach u někoho způsobuje potlačené vnímání reality a takoví lidé pak navrhují megalomanská řešení, která nejen že nejsou v reálném čase reálnými silami proveditelná, ale ještě navíc se u nich dá očekávat, že stejně jako zmíněný příklad víc CO2 vyprodukují než ušetří.
Odpovědět
PH

Pavel Hanzl

23.11.2020 10:33 Reaguje na
Nikdo nepanikaří, jen uvádím logický argument:
"Současnost tak s vysokou pravděpodobností představuje období s nejvyššími koncentracemi oxidu uhličitého za posledních 23 miliónů let."
Václav Cílek Vesmír 9/2020

Co to znamená, jak to, že jsme se teda ještě neuvařili?
Oceány mají obrovskou setrvačnost a jejich oteplování jede pomaleji. Ale jede.
Co se teda stane, když neuděláme nic a budeme tlačit stále do atmosféry 40 mld. tun CO2 každý rok?
Velmi střízlivý odhad je +5,7°C do konce 21. století a dál zrychlování. Limita je asi na Venuši, kde mají +400 °C normálně.
Tohohle samozřejmě nedosáhneme, ale brzdu to nemá cyklický jev to taky není a ekosystém Zeměkoule i lidská civilizace zkolabuje při nárustu teploty o +10°C tutově.
Odpovědět
ig

23.11.2020 10:45 Reaguje na Pavel Hanzl
Jo, s těmi koncentracemi souhlasím. Je to pro mě osobně nepříjemné, protože si každého půl roku musím změnit kalibrační konstanty v analyzátoru, aby správně odečetl pozadí koncentrace CO2. Jinak s tím ovšem nic nenadělám.
Odpovědět

Zbyněk Šeděnka

23.11.2020 11:31 Reaguje na Pavel Hanzl
Chlorofyl se rozkládá zhruba při 65 stupních Celsia. Pokud dosáhneme této hranice, zastaví se odbourávání kysličníků uhlíku z atmosféry a veškeré organismy se udusí. Teda pokud tak vysokou teplotu snesou.
Odpovědět

Jan Šimůnek

23.11.2020 13:28 Reaguje na Zbyněk Šeděnka
Jenže v těch rostlinách není jako čistá látka, ale v komplexu makromolekul. Při vaření špenátu vydrží klidně i stovku.
Odpovědět
Jakub Graňák

Jakub Graňák

23.11.2020 19:37 Reaguje na Jan Šimůnek
Chlorofyl je jedna "makromolekula", ty heterocykly kolem atomu hořčíku zrovna makromolekulami, v pravém slova smyslu nazvat nelze, to ostatně ani chlorofyl
Odpovědět
Jakub Graňák

Jakub Graňák

23.11.2020 14:05 Reaguje na
To teď píšete o DOLu? :-)
Odpovědět
ig

23.11.2020 15:34 Reaguje na Jakub Graňák
DOL se v tomhle měřítku gigatun jeví jako nevýznamná stružka s náklady pod hranicí zaokrouhlovací chyby.
Odpovědět
Jakub Graňák

Jakub Graňák

23.11.2020 16:58 Reaguje na
Gigatuna sem, gigatuna tam, máme tady panickou sezónu (tím nemyslím žádné panice), stačí si pustit zprávy... tak co bychom si trochu nezašíleli, třeba hrabáním strouhy jak v 18 století?
Odpovědět

Jan Šimůnek

23.11.2020 13:31 Reaguje na Pavel Hanzl
Prostě je to ekologická klasika, kdy "v boji proti CO2" je vytvořeno něco, co ten CO2 zásadním způsobem zvyšuje. To se týká biopaliv, to se týká elektromobilů a do značné míry i OZE.

Buď jsou ekologové a bojovníci za klima natolik mentálně alternativní, že nezvládnou ani blbé kupecké počty, nebo jim o ten CO2 absolutně nejde. A pak se nabízí otázka, proč vůbec na toto téma šílet.
Odpovědět

Zbyněk Šeděnka

23.11.2020 15:26 Reaguje na Jan Šimůnek
Ty kupecké počty by zvládli, ale na ekoterorismu se dají vytřískat slušné peníze.
Odpovědět
JO

Jan Omasta

29.11.2020 19:20
Díky bohu. Ještě by nám diletanti přivodili dobu ledovou.
Odpovědět
 
reklama


Pražská EVVOluce

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist