Plastová záhada může mít nečekané řešení. Moře nám naše odpady vrací zpátky
Komplikované a poměrně nepříjemné téma nakousl už v roce 2015 tým Jenny R. Jambeckové ze Státní univerzity v Georgii. Proč nepříjemné? Třeba proto, že jedním ze závěrů jejich studie bylo, že posledních čtyřicet let nikdo vnos odpadů do oceánů neřešil. Nebo také, že odpovědnost za tenhle typ znečištění oceánů neneseme všichni rovnou měrou, ale na vině jsou hlavně státy Asie a Afriky. Že většina dalších hrubých odhadů stojí dost slušně řečeno na vodě a různá zjednodušení, například srovnávání největších producentů plastů s největšími znečišťovateli, se míjí poznanou realitou. Typickým příkladem může být role USA coby domnělého znečišťovatele.
Velký producent nemusí být velkým znečišťovatelem
Ano, ze 192 zemí disponujících pobřežím mají ve Státech třetí nejpočetnější „přímořskou“ populaci obyvatel (112,9 milionů lidí). Vyprodukují tu také zdaleka nejvíce plastových odpadů na hlavu (tehdy 2,58 kg/den) a vyrábí tu 13 % světového objemu plastů. Jenže tento objem odpadu jen zřídka míří řetězec odpadového hospodářství. Chybného nakládání se tu dočkají méně než 2 % celkového množství plastů a USA tak znečišťují oceány přídavkem 0,04-0,11 milionů tun plastových odpadů ročně. I když by řada indicií napovídala tomu, že by mohli být třetím největším světovým znečišťovatelem oceánů, jsou vlastně až dvacátí. Indonésie, Turecko nebo Egypt jsou mnohem výraznější.
Výstupem studie Jambeckové bylo také dosud nejpřesnější vyčíslení, informace, že do oceánů celého světa každoročně zamíří ročně kolem 4,8-12,7 milionů tun plastových odpadů. Povšimněte si, že i tento nejpřesnější a hojně citovaný odhad nabízí skoro trojnásobný rozptyl. Jistot tu skutečně není mnoho. A je jich ještě méně, když začneme řešit, co je s tímto odpadem dál. „Záhada chybějících plastů patří k vědeckým otázkám, které se zatím zdály nezodpovězené,“ říká Arianna Olivelliová, která se spolu s kolegy od roku 2011 věnuje mapování cest (nejen plastových) odpadů v oceánech.
Do vody. A kam dál?
Zkrátka a dobře, unášeny na hladině, v plovoucích odpadkových krustách, je jich mnohem méně než 1 %. „Tak kde je zbytek? Výzkum se prozatím omezoval jen na výskyt plastů v těchto krustách, na podíl odpadů ve vodním sloupci, na dno oceánů a na zažívací trakt mořských živočichů,“ říká Olivelliová. S velkou dávkou nepřesnosti se tu pohybujeme na úrovni odhadů z odhadů. Ale i tak se v součtu (ve kterém se může projevit i trojnásobek chybného odhadu původního objemu) pořád ani zdaleka nepřibližujeme množství odpadů, které by do oceánů měly proudit. Což nás vede k závěru, se kterým nyní na příkladu doloženém z Austrálie přichází Olivelliová.
Odpad z pevniny definitivně nezmizel v oceánech. Respektive tam byl splaven, ale už je zase zpátky. Mořskými proudy, vlnami a povětřím byl transportován zpět k pobřeží a je těmito silami stále tlačen na břeh. Nebo ještě konkrétněji: přes 90 % odpadního materiálu, spláchnutého z australské pevniny do moře, se nyní momentálně nachází v litorální zóně, tedy na dně ve vzdálenosti do cirka 8 kilometrů od místa, kam dosáhnou vlny. Zní to divoce, ale Olivelliová se opírá o pět let monitoringu a opakovaného odběrů vzorků z 635 lokalit v celkové délce 100 kilometrů australského pobřeží.
Fragmenty odpadů se stávají součástí pláží, pohlcuje je vegetace. „Litorální zóna pobřeží je velmi významným a neprávem přehlíženým úložištěm oceánských odpadů,“ říká Olivelliová. Pokud se platnost australské studie podaří ověřit i u dalších pobřežních zón, bylo by to dost zásadní zjištění. Nejen ekologické. Když už nic jiného, vracelo by totiž zpět k odpovědnosti země, kterým se odpad z moře vrátil zpátky. Už by nebyl univerzálním problémem všech a nikoho, ale těch, kteří za jeho únik do oceánů skutečně mohou.
Přečtěte si také |
Lidé mají rádi jehličnaté lesy. V Praze jsou ale hlavně doubravy, říká Dan Frantík
reklama
Další informace |
Dále čtěte |
Pardubice schválily stavbu třídicí linky, investice dosáhne 240 milionů
Produkce odpadů v Česku v přepočtu na člověka byla loni nejnižší od roku 2017
MŽP by mělo podle Senátu znovu řešit záměr obnovit spalovnu v Rybitví
Další články autora |
Umělý velrybí trus. Vědci testují, zda pomůže schopnosti oceánů pohlcovat oxid uhličitý. Vypadá to slibně
Radomír Dohnal: Existuje propojení mezinárodního boje proti klimatu s mezinárodním terorismem?
Hřbitovy jsou cenná útočiště živé přírody ve městech, objasňuje studieOnline diskuse
Všechny komentáře (7)
Jakub Graňák
25.3.2020 10:25 Reaguje naAd parkování v lese: lidi chtějí do lesa a nemají parkoviště. Blbá situace, ale věřím, že až jednou budeme bohatší, i toto se srovná výstavbou odstavných míst u lesů :-)
Jakub Graňák
26.3.2020 13:33 Reaguje naCca rok a půl jsem měl možnost pracovat v jednom MO v Ostravě a z vlastních zkušeností mohu říci, že černých skládek jsme odklidili desítky tun, jednalo se za tu dobu, co jsem tam pracoval o více než 900 černých skládek. Ale pro ilustraci si zkuste na ortofoto mapy.cz najít ulici Švermova v Ostravě Mariánských horách černou skládku na místě řadových garáží, je to vidět i z toho smímku, leží tam dle mého odhadu cca 1500 tun odpadu.
Co se týče kultury, tak tady máme generaci "bolševických ropáků", kteří dělají bordel ze setrvačnosti a dále generaci mladých, pro které je odhazování odpadků na zem cool ve stylu cituji: "Co řešíš p.čo, šak to někdo sebere." konec citace, takže jak jsem uvedl výše, lidi jsou stejná čuňata kdekoli na světě, především pak tam, kde se mohou spoléhat na anonymitu. Zkusit něco podobného u nás na dědině, tak při příští návštěvě hospody dostanu do dršky.
Lenka Č.
26.3.2020 14:15 Reaguje naProtože k těmto lidem na konci světa jednou přišly nadnárodní společnosti a řekli jim, že místo do kusu listu mají své jídlo dávat do kelímku. Ale už jim nikdo neřekl, že to není jako s listem, že se jen tak nerozloží. Prostě to k nim přišlo dříve, než měli vypracované odpadové hospodářství a nastavené myšlení. A vy je zřejmě také nevyučujete, že se chovají špatně, že?
Druhá věc je právě turismus. Turisté si zvykli v hotelech na jednorázové nádobí. A pak spílají místním, že to vyhazují do moře, místo, aby řekli, že to chtějí jinak.
Tím nechci říci, že nemáte pravdu, ale to, že každá mince má dvě strany a házet vinu z jednoho konce světa na druhý ničemu nepomůže. Evropané volají do Asie: Vy znečišťujete a Asie volá: My pro vás vyrábíme, to je kvůli vám.
Je třeba hledat společné řešení pro globální svět, jinak se nepohneme.
