Pokud bychom všichni jedli podle doporučení amerických dietologů, jedna planeta by nám nestačila

S dobře míněnými radami a doporučeními je jeden velký problém: ne vždy fungují za všech okolností. A právě s tím se nyní potýkají oficiální výživová doporučení amerického Ministerstva zemědělství, které nyní podrobili kanadští badatelé rozboru. Pokud bychom všichni jedli tak, jak svým obyvatelům doporučuje americká vláda, jedna planeta by nás neuživila. Píše o tom ScienceAlert.

V zásadě je to jen banalita. Nejrůznější povolaná ministerstva, ať už zdravotnictví nebo zemědělství, v dobré víře doporučují občanům svých zemí, jak se správně stravovat. Třeba u nás první takové materiály vznikly v roce 1986, a teď se teoreticky máme držet manuálu z roku 2012. Každá evropská země má nějaký takový manuál, Evropská unie jako celek má rovněž jeden. Ten americký pak pochází z roku 2010, a ve srovnání s ostatními není žádnou senzací.

Jezte zdravě, ale pozor na státní hranice

Doporučuje sestavení jídelníčku tak, aby si Američané udrželi zdravou váhu, vyhýbali se zbytečnému solení a konzumovali více ovoce a zeleniny. Detailní rozpis, zahrnující gramáže, procenta a promile optimálního příjmu živin občany USA, však zaujal Madhuru Anandovou, ekoložku kanadské univerzity v Guelphu. Povšimla si, že kdybychom na tuto dietu přistoupili, nebylo by na Zemi dostatek zemědělské půdy k našemu uživení. „Rozhodně to není udržitelný systém, pokud bychom se tak měli stravovat všichni,“ říká Anandová.

Americká dieta pro všechny by si už nyní vyžádala okolo jednoho gigahektaru orné půdy navíc, tedy zhruba území o rozloze celé Kanady. Anandová si uvědomuje, že americká výživová doporučení nejsou pro každého. Ale vede jí to k zamyšlení, jaká je vlastně pozice člověka uvnitř environmentálních systémů. Zvlášť, pokud bychom v roce 2050 měli produkovat o 70 % více potravin, než nyní.

Změnit se musí systém, jakým nazíráme na výživu

„V současnosti je na produkci potravin vyhrazeno okolo 38 % souše,“ říká Anandová. „Zbytek je pro zemědělství nevhodný kvůli neobdělávatelné půdě, topografii, klimatu, rozvoji měst nebo zalesnění.“ A proto přemýšlí o tom, zda by se nevyplatilo celosvětovou zemědělskou produkci koordinovat podobně, jako činíme v případě boje proti klimatickým změnám. A protože plocha půdy není nafukovací? V principu by se tedy musela uzpůsobit ona výživová doporučení.

Někde by to šlo relativně snáze, jinde by to bolelo trochu víc. Například Severní a Jižní Amerika, potažmo Oceánie, může přechodem na menší spotřebu masných produktů ušetřit spoustu místa. „Afrika, Asie nebo Evropská unie naopak potřebuje zemědělské plochy výrazně rozšířit, zvlášť, kdyby se chtěli držet současných amerických doporučení.“ Anandová říká ještě jednu zajímavou věc: „Čas, kdy jsme mohli myslet na zdraví a životní prostředí odděleně, je definitivně pryč. Musíme se na zdraví jednotlivce a výživová doporučení začít dívat v kontextu zdraví ekosystémů.“

---

reklama

---