Volby 2002: KSČM zveřejnila svůj volební program

Komunisté se hlásí ke koncepci trvale udržitelného rozvoje a jsou přesvědčeni, že "člověk se musí naučit žít v souladu s přírodou a zastavit bezohledné poškozování životního prostředí."

Podporovat chtějí rozvoj veřejné hromadné dopravy a ekologických dopravních systémů, zejména železnic a lodní dopravy. Prosazovat hodlají ekologicky šetrné technologie, k nimž podle nich vedle výroby energie z alternativních zdrojů patří i energetika jaderná, a proto se zasazují o co nejrychlejší dokončení JE Temelín.

Co se týká nerostných surovin, rádi by zavedli proporcionální meze jejich těžby a také rekultivovali těžbou zdevastovanou půdu. Další kontaminaci půdy v důsledku průmyslové výroby naopak hodlají zabránit. Činnost elektráren na fosilní paliva by postupně omezili.

Ve vodním hospodářství chce KSČM kromě výstavby čističek prosazovat oživování říčních systémů a co nejvíce využívat ekologické prvky protipovodňové ochrany. V zemědělství by se mělo skoncovat s praxí ponechávání půdy ladem a ke slovu by se ve větší míře mělo dostat ekologické zemědělství. Zároveň hodlají komunisté podporovat velká zemědělská družstva. V oblasti lesnictví dává strana přednost spíše lesům druhově příbuzným lesům přirozeným než monokulturám.

Komunisté se chtějí také věnovat likvidaci odpadů moderními metodami recyklace. Jak ale EkoListu sdělil pan Hanus z hospodářské správy, na ústředí KSČM se zatím odpad netřídí a recyklovaný papír nepoužívá.

O vyjádření k dalším tématům volebního programu KSČM jsme požádali Ing. Jiřího Dolejše, místopředsedu strany pro odborné zázemí. Interview proběhlo písemně.

EkoList: V programu tvrdíte, že chcete, aby státní správa a samospráva, zejména ve velkých statutárních městech a na úrovni krajů, věnovaly plnou pozornost základním ekologickým problémům. Zajímalo by mne, jak to chcete konkrétně provádět. Nějakými nařízeními, doporučeními? Jak k takové pozornosti chcete "tlačit" samosprávu?

Jiří Dolejš: Odpověď na tuto otázku souvisí zejména se stavem územního plánování, s tvorbou strategických programů rozvoje příslušných regionů a s jejich postavením v struktuře dokumentů územní politiky. Místní a regionální politika má celou řadu způsobů, jak prosazovat cíle v ochraně životního prostředí, počínaje nastavením ekonomických nástrojů a konče institucemi pro řízení a kontrolu celého procesu. Netržní charakter přírodních statků a rozdílnost v pojetí ekonomického a ekologického optima vytváří určité meze pro internalizaci ekologických nákladů prostřednictvím tzv. zelené ekonomie. Tlak ekologického vědomí spotřebitelů není dostatečný pro ekologizaci výroby. Význam proto mají i přímá regulační omezení. Moderní ekologická politika bude také nutně zaměřena nejen na symptomy a zdroje znečištění, ale na integrovaný přístup zahrnující i prevenci a aspekty organizační, motivační a etické. Regionální a místní ekologická politika je také místem, jak do dění dostat co nejvíce občany, ať již při tvorbě této politiky či při kontrole činnosti jimi zvolených zástupců.

EkoList: V programu se hovoří o dálnicích a o vůli minimalizovat jejich dopad na životní prostředí. Jakou hustotu by podle KSČM měla mít v ideální podobě dálniční síť v ČR?

ČR jako evropská dálniční křižovatka těžko může vést boj s dálnicemi jako takovými. Nejde o zahušťování silniční sítě, ale o etapy výstavby zbývajících dálničních tahů ve vazbě na možnosti údržby již existující silniční sítě nižšího řádu z hlediska dopravní obslužnosti. Důležitá je i vazba na rozvoj jiných dopravních odvětví. Vztah rozvoje silniční a železniční přepravy jako kapacitně rozhodujících dopravních odvětví musí vycházet z ekonomicky reálných předpokladů. Ekologický dopad dálnic lze minimalizovat trasováním dálnic mimo ekologicky cenná území, i když je zřejmé, že rychlostní dálniční doprava nemůže mít trajektorii historických formanských stezek. Dále je tu vybudování pasivní ochrany (vegetační pásy, protihlukové stěny,odlučovače ropných látek ze srážek), ale také tlak na vybavení a modernizaci vozového parku jak přímo (technické kontroly), tak i nepřímo (nastavením ekonomických nástrojů).

EkoList: Zaujal mne odstavec, kde říkáte, že chcete "posílit legislativu týkající se komplexní ochrany životního prostředí (všechny resorty), včetně definování vlastnických vztahů (nový zákon o ochraně ovzduší, zákon o integrované ochraně před znečištěním, novelizace zákona o ochraně přírody a krajiny, nové zákony o územním plánování a stavebním řádu a o ochraně a využití nerostného bohatství, novelizace zákonů o posuzování vlivů životního prostředí, o vodách apod.)". Co si pod tím můžeme představit, zvláště pod tím "definováním vlastnických vztahů"?

Skutečností je, že úroveň ekologické legislativy se během 90. let výrazně zlepšila. Problémem zůstává její komplexní účinek na zlepšení životního prostředí a její vymahatelnost, někdy též zneužitelnost lobbystickými strukturami prostřednictvím procedury účasti občanských hnutí a iniciativ na řízení. Pozornost si zaslouží podmínky pro racionální fungování přímé demokracie a diskusi laické veřejnosti s technokratickou správou. Ve vlastnických otázkách jde o nepřiměřenost privatizačního tlaku na půdní a lesní fond, na vodní a nerostné zdroje. Významnou otázkou je také vztah ústavní ochrany vlastnických práv a veřejného zájmu. Ochrana a tvorba životního prostředí by měla být veřejným zájmem a vlastník by měl v společensky nezbytné míře ze zákona strpět zásah od svých práv.

EkoList: Další věc: ekologické daně. Můžete alespoň nějak nastínit, když už to není vysvětleno v programu, čeho konkrétního by se měly týkat?

Jestliže jsem se zmínil o omezených možnostech tzv. zelené ekonomie, neznamená to, že nedoceňují značný význam nepřímých ekonomických nástrojů. Ty přenášejí jak spotřebitelské preference, tak i vytvářejí v podobě tzv. nákladů zpětné vazby rentní vztah k složkám životního prostředí. Ve volebním programu KSČM z roku 1998 byla zvláštní ekologická daň. Vytvoření konsensu k podobě takové daně a jejímu zavedení zůstává i nadále dlouhodobým cílem KSČM, i když jsme se ve volebním programu na období 2002-2006 soustředili na zdůraznění z pohledu volebního období praktičtějších návrhů. Ekologická daň jako speciální nepřímá daň (jakási dodatečná kvazicena za znečištění a využívání omezených přírodních zdrojů) předpokládá komplexní daňovou reformu a její šokové zavedení by bez kompenzací v oblasti jiných odvodů způsobilo nemalé ekonomické otřesy. V každém případě se ekologické priority vztahují na celý systém investičních pobídek (odpočitatelné položky a jiné daňové úlevy), v oblasti spotřeby pak jde o nižší sazby u ekologicky šetrných výrobků. Tato opatření by měla být tzv. fiskálně neutrální, tj. neměla by snižovat celkový objem daňového inkasa. Tomu může zabránit nastavení některých daňových sankcí u obecních daní (např. daň z komínu v případě používání tuhých paliv), prostor je tu u silniční daně či u spotřební daně z pohonných hmot.

EkoList: Je podle KSČM ekologickým prvkem protipovodňové ochrany přehrada? Hodlá KSČM podporovat jejich výstavbu?

KSČM nepatří k bojovníkům s přehradami, protože je vnímá jako významný rezervoár vody a čisté energie. Jsou i obranou proti povodním, pokud jsou projektovány s dostatečnou rezervou vzhledem k panujícím hydrologickým poměrům v krajině. Při projektování přehrad by měl být předjímán i možný dopad do vlhkostních a tepelných poměrů destruující přirozený ekosystém některých druhů flóry a fauny.

EkoList: Nerozumím přesně slovu racionalizovat. Jak bude probíhat "racionalizace užívání těžké zemědělské mechanizace a chemizace", bude např. nutné žádat nějaký státní orgán o povolení k užití těžké zemědělské techniky?

Racionalizace užívání těžké zemědělské mechanizace a chemizace jako činitelů intenzifikace výroby není věcí direktivního řízení, ale spíše systémová otázka. Měrný tlak na půdu lze snižovat typem pneumatik, popř. pásovým pojezdem, též má vliv počet přejezdů po pozemku ve vazbě na počet agrotechnických operací. Také omezení emisí plynů z motoru, spotřeby paliva či úniku olejů a paliv souvisí s technickým stavem příslušného stroje. Modernizace strojového parku se však vzhledem k finančnímu stavu zemědělství váže na systém dotací a různých úlev. Obdobně snižovat dopad využití chemických látek znamená přechod na moderní přípravky šetrnější k životnímu prostředí a nezanechávající rezidua, otázka přesné aplikační techniky se váže na speciální servis. I v této oblasti je klíčové vytvoření systému, který by vedl k větší dostupnosti pro zemědělce. Speciální otázkou je nastavení agrochemických norem a jejich srovnání, např. ve vztahu k zemím EU.

Tento článek vyjde v tištěném EkoListu č. 2/2002.