Časopis Krkonoše: Za lesními mravenci na Kamenný vrch
24.7.2003 | LIBEREC | Časopis Krkonoše
Mít mravence v kalhotách, za košilí či v kredenci je věc nemilá. Přesto jsou lidé, které neobtěžují, přestože v jejich těsné blízkosti tráví celé dny a někdy i týdny. K neúnavným nadšencům pro ochranu lesních mravenců patří přes patnáct let Jan Daňo, celorepublikový koordinátor Programu Formica při Českém svazu ochránců přírody.
V Libereckém kraji se nachází na třicet významných lokalit s desítkami mravenišť, pro tuto reportáž jsem však nemohl nezvolit Kamenný vrch u Horní Řasnice na Frýdlantsku. Jan Daňo tady totiž začínal, takzvaně se tu vyučil, zde má svůj ochranářský pomník. S příznačnou nadsázkou říká: "Je to jediné místo na zeměkouli, kde se mi daří vše prosazovat, nebo se děje podle mých návrhů!" Pak dodá, že všechno, co se tady pro mravence dosud uskutečnilo, by nešlo bez výborné spolupráce ČSOP s libereckým okresním úřadem a Lesy ČR.
Milovník hmyzu
"Zájem o hmyz mám z dětství," svěřuje se sedmačtyřicetiletý ochránce. "Loudal jsem se lesem, obracel kameny a pozoroval brouky, pavouky, můry..., prostě vše, co lezlo a lítalo. Myslím, že člověk se s láskou k drobným bezobratlým živočichům musí narodit." V polovině 80. let se přihlásil do liberecké organizace Českého svazu ochránců přírody, kde se seznámil s Akcí Formica. V rámci inventarizace mravenišť poprvé upozornil na hojný výskyt mravenců na Kamenném vrchu Miroslav Chlebný, vedoucí tehdejšího Lesního závodu Frýdlant. Jan Daňo se tam jel podívat, problematika ochrany lesních mravenců ho chytla natolik, že celé víkendy trávil pouze pozorováním mravenišť. Pečlivě evidoval všech 117 hnízd a během následných let prováděl odborný výzkum: měřil teploty vzduchu na různých stanovištích, vedl záznamy o přesunech hnízd, vodních poměrech, sledoval chování mravenců po celý roční cyklus..., a k tomu studoval odbornou literaturu. V roce 1988 přišel s myšlenkou vyhlášení lokality chráněným územím. Ukázalo se, že zdejší mateční komplex chráněných lesních mravenců druhu Formica polyctena je v regionu vzácný a výjimečný. Tři roky, samozřejmě ve svém volném čase, jako nadšenec a ochranář-amatér, pak sbíral nezbytné podklady. Svou přírodovědnou prací přesvědčil pracovníky referátu životního prostředí Okresního úřadu v Liberci, který 11. října 1991 s posvěcením ministerstva životního prostředí přírodní památku Kamenný vrch vyhlásil.
Důležitá je podzemní voda
Vyhlášením památky však nic neskončilo, spíše naopak. Následovalo vypracování plánu péče ochrany přírodní památky, metodika dalšího výzkumu, což realizovala 36/02 ZO ČSOP při Správě CHKO Jizerské hory. Již během předchozích let Daňo vypozoroval, že mravenci na severozápadní straně vrchu, v blízkosti štěrkopískového lomu, kočují. "Vyslovil jsem domněnku, že je existence mravenců v těchto místech výrazně ovlivňována podzemní vodou. Ta je důležitým faktorem pro příznivé mikroklima v lesním ekosystému, mravenci mají rádi vlhkost. Šel jsem za svým a prosadil na okresním úřadě, aby záležitost pomohly osvětlit hydrogeologické sondy. Odborná firma Prospecta provedla čtyři průzkumné vrty podle mého určení. Měl jsem řadu oponentů a čtrnáct dní, než přišly výsledky, jsem nespal..." vzpomíná Jan Daňo. Úspěch se dostavil - voda byla nalezena. Při čtyřletém měření se zjistilo, že podzemní voda kolísá a že mravenci reagují právě na výšku její hladiny. Přestože tento fakt není vědecky jednoznačně prokázán, vyučený malíř-natěrač Jan Daňo získal respekt odborníků a profesionálních přírodovědců. Hlavním důvodem migrace mravenců bylo mohutné odclonění okrajového pláště lesa v důsledku těžby písku. I tak uvedený výzkum přispěl k tomu, že firma Severokámen musela v roce 1994 těžbu ukončit. Mravenci se na svá stará místa vrátili.
O mravencích a jejich životě
Pro exkurzi Kamenného vrchu (444 m n. m.) jsme si vybrali ideální den. Jarní sluníčko pálilo, teplota se blížila dvaceti stupňům, a tak bylo jisté, že mraveniště budou již dostatečně oživlá. Vstoupili jsme do vzrostlého smrkového porostu. Můj průvodce upozorňuje na první větší kupu. Je silně poškozena otvory a trhlinami, a tak se ptám, jestli je to od vandalů? "Kdepak, to dělá srnčí zvěř, jezevci, divoká prasata a také datlovití ptáci, hlavně žluna. Když se menší mraveniště rozhrabe, těžko se obnovuje, a tak je před zvěří a ptáky zakrýváme ochrannými kryty nebo stavíme oplocenky. Na zimu ještě překrýváme klestím vršky hnízd. Uvnitř je teplo, s mravenci tu v jádru přečkává zimu i ostatní hmyz, brouci, hraboši..." dodává Jan Daňo. U sousedního mraveniště pozorujeme na jižní straně slunění mravenců. Jsou zde doslova černé shluky tisíců mravenců-teplonošů. Nahřátými tělíčky pak prohřívají i vnitřek hnízda až na stálou teplotu 24-27 °C. Na jiném stanovišti později objevíme několik shluků teplonošů asi metr od kupy. Ani Jan Daňo tohle ještě neviděl. "Teprve, když se člověk ochranou mravenců zabývá dlouhodobě, zjistí, o čem to je. Potvrdí si, že jejich vitalita je v přímé závislosti na zdraví lesa a kvalitě lesnické péče. Od přítele lesníka Radka Masáka jsem se nejvíc přiučil o stavu lesního porostu, o lesním hospodaření či o škodlivých plísních v důsledku špatné údržby lesa. Společenstva mravenců jsou jakýmsi biologickým indikátorem," vysvětluje ochranář. Spolu s přítelem a jabloneckým Lesprojektem vytyčili na Kamenném vrchu několik průseků o rozměrech 15 x 30 metrů. Porost se neoslabí a díky průsekům se zlepší vzdušné proudění, do určitých partií se dostane více tepla a světla. Na teprve nedávno vymýcený průsek, kde to ještě krásně voní dřevem, mravenci reagují okamžitě. Na okrajích průseku vyrůstají malá dceřiná hnízda, tzv. oddělky. Každé mraveniště má své teritorium 100-200 m2, na němž dělnice ve všech směrech hledají potravu. Je-li jí nedostatek, samičky plodí méně jedinců, takže v hnízdě je vždy pouze tolik mravenců, kolik se skutečně uživí. S následným vyprávěním Jana Daňa se doslova vracím k milované četbě Ferdy mravence. "Mravenci druhu Formica polyctena jsou družní, ale někdy se chtějí při dostatku potravy osamostatnit. Vytvoří si menší kupky a pak se dohadují, co která nabídne: za kolik potravy - kolik samiček...? Když gradace potravy klesne, vrátí se zpátky do mateřského hnízda."
Na celé zdejší lokalitě 34 hektarů je v současnosti 200 mravenišť! Pro přehlednost jsou očíslována, ochranář mě vede ke stromu s č. 21 se slovy: "Je to moje chlouba. Původně zde byla malá kupa, ale my jsme ji posilovali. Prostě tam, kde se mravenci rojili, jsme odchytávali samičky a ,jednadvacítku' jimi dopovali." Dozvídám se ještě, že ve velkém mraveništi na Kamenném vrchu je tak do milionu jedinců s cca 1 500 samičkami, ale např. v Krkonoších jsou i hnízda, kde žijí až 3 miliony jedinců s 5 000 samičkami. O pozoruhodné organizaci uvnitř společenství mravenců jsou napsány odborné knihy. Samci, plodné samičky (královny), křídlaté samičky, dělnice, mladé dělnice a chůvy mají totiž přesně vymezené role a funkce. V mraveništích jsou však rozdílná zastoupení "členů rodiny", jsou hnízda, kde se rojí pouze křídlatí samci, jinde křídlaté samičky, ale vzdálené od sebe jen pár metrů. Královny, které produkují vajíčka v jádru hnízda, sahajícím až jeden metr pod povrch, je možné uvidět pouze v jarním období, kdy vylézají na povrch hnízda. Měli jsme štěstí a několik královen jsme si mohli prohlédnout pěkně zblízka. Už za několik týdnů nastane rojení a páření, to většinou probíhá ve vzduchu.
První "genostanice" v Jizerských horách
Všeobecně se ví, že mravenci jsou pro les užiteční. Nejen, že likvidují lesní škůdce, ale také mísí půdu, chodbičkami, které budují několik metrů od hlavního hnízda, ji provzdušňují, mineralizují ji, přispívají k jejímu zavlažování, neboť komůrkami vzlíná voda... Toho znalí občané i firmy často upozorňují na výskyt mravenišť na nevhodných místech, v zahrádkách, na hřbitovech apod. Ochranáři provádějí záchranné transfery v celém regionu a hledají pro ně náhradní lokality. První genová základna pro Jizerské hory vznikla na Jindřichovickém hřebenu v lokalitě U Křížku v letech 1992-94 a vůbec první uměle založená tzv. genostanice na území CHKO Jizerské hory pak v lokalitě Ivanovy školky ve Fojtce, kam bylo přeneseno 22 kup. V letech 1999-2001 bylo vysazeno i prvních pět hnízd ve Slepé u Fojtky.
Program Formica ve všech krajích
V loňském roce oslavil Program Formica, jehož nestorem byl Jaroslav Hruška, kulaté dvacáté narozeniny. V roce 1982 byla Akce Formica začleněna do odborné činnosti ČSOP, kde se do ní zapojilo 70 % organizací. Začátkem 90. let se zájem snižoval, v současnosti se Programem Formica zabývají dvě desítky organizací. V roce 1997 převzal po J. Hruškovi funkci celostátního koordinátora Jan Daňo, který druhý rok metodicky vede vlastní ZO ČSOP Formica s dvaceti členy, připravuje projekty, je zván na významné akce i do zahraničí. Mgr. Milan Daďourek (mimochodem Daňův "odchovanec") zpracoval Záchranný program mravenců rodu Formica v ČR na příštích 5-10 let, o němž se nyní diskutuje. Od roku 1998 vychází ročenka (Formica, zpravodaj pro aplikovaný výzkum a ochranu lesních mravenců), který společně připravují Jan Daňo a redaktor RNDr. Petr Miles, CSc., a kromě pořádání odborných celostátních seminářů a školení se Program Formica soustředí na popularizaci projektu. V rámci ekologické výchovy vydávají osvětové tiskoviny, pořádají exkurze pro školní mládež, skauty... Když po dvouhodinové procházce opouštíme Kamenný vrch a sklepáváme mravence z kalhot a bot, Jan Daňo poznamená: "Často si nemám se známými co říci. Můj koníček je v protikladu s konzumním stylem života."
reklama
Milovník hmyzu
"Zájem o hmyz mám z dětství," svěřuje se sedmačtyřicetiletý ochránce. "Loudal jsem se lesem, obracel kameny a pozoroval brouky, pavouky, můry..., prostě vše, co lezlo a lítalo. Myslím, že člověk se s láskou k drobným bezobratlým živočichům musí narodit." V polovině 80. let se přihlásil do liberecké organizace Českého svazu ochránců přírody, kde se seznámil s Akcí Formica. V rámci inventarizace mravenišť poprvé upozornil na hojný výskyt mravenců na Kamenném vrchu Miroslav Chlebný, vedoucí tehdejšího Lesního závodu Frýdlant. Jan Daňo se tam jel podívat, problematika ochrany lesních mravenců ho chytla natolik, že celé víkendy trávil pouze pozorováním mravenišť. Pečlivě evidoval všech 117 hnízd a během následných let prováděl odborný výzkum: měřil teploty vzduchu na různých stanovištích, vedl záznamy o přesunech hnízd, vodních poměrech, sledoval chování mravenců po celý roční cyklus..., a k tomu studoval odbornou literaturu. V roce 1988 přišel s myšlenkou vyhlášení lokality chráněným územím. Ukázalo se, že zdejší mateční komplex chráněných lesních mravenců druhu Formica polyctena je v regionu vzácný a výjimečný. Tři roky, samozřejmě ve svém volném čase, jako nadšenec a ochranář-amatér, pak sbíral nezbytné podklady. Svou přírodovědnou prací přesvědčil pracovníky referátu životního prostředí Okresního úřadu v Liberci, který 11. října 1991 s posvěcením ministerstva životního prostředí přírodní památku Kamenný vrch vyhlásil.
Důležitá je podzemní voda
Vyhlášením památky však nic neskončilo, spíše naopak. Následovalo vypracování plánu péče ochrany přírodní památky, metodika dalšího výzkumu, což realizovala 36/02 ZO ČSOP při Správě CHKO Jizerské hory. Již během předchozích let Daňo vypozoroval, že mravenci na severozápadní straně vrchu, v blízkosti štěrkopískového lomu, kočují. "Vyslovil jsem domněnku, že je existence mravenců v těchto místech výrazně ovlivňována podzemní vodou. Ta je důležitým faktorem pro příznivé mikroklima v lesním ekosystému, mravenci mají rádi vlhkost. Šel jsem za svým a prosadil na okresním úřadě, aby záležitost pomohly osvětlit hydrogeologické sondy. Odborná firma Prospecta provedla čtyři průzkumné vrty podle mého určení. Měl jsem řadu oponentů a čtrnáct dní, než přišly výsledky, jsem nespal..." vzpomíná Jan Daňo. Úspěch se dostavil - voda byla nalezena. Při čtyřletém měření se zjistilo, že podzemní voda kolísá a že mravenci reagují právě na výšku její hladiny. Přestože tento fakt není vědecky jednoznačně prokázán, vyučený malíř-natěrač Jan Daňo získal respekt odborníků a profesionálních přírodovědců. Hlavním důvodem migrace mravenců bylo mohutné odclonění okrajového pláště lesa v důsledku těžby písku. I tak uvedený výzkum přispěl k tomu, že firma Severokámen musela v roce 1994 těžbu ukončit. Mravenci se na svá stará místa vrátili.
O mravencích a jejich životě
Pro exkurzi Kamenného vrchu (444 m n. m.) jsme si vybrali ideální den. Jarní sluníčko pálilo, teplota se blížila dvaceti stupňům, a tak bylo jisté, že mraveniště budou již dostatečně oživlá. Vstoupili jsme do vzrostlého smrkového porostu. Můj průvodce upozorňuje na první větší kupu. Je silně poškozena otvory a trhlinami, a tak se ptám, jestli je to od vandalů? "Kdepak, to dělá srnčí zvěř, jezevci, divoká prasata a také datlovití ptáci, hlavně žluna. Když se menší mraveniště rozhrabe, těžko se obnovuje, a tak je před zvěří a ptáky zakrýváme ochrannými kryty nebo stavíme oplocenky. Na zimu ještě překrýváme klestím vršky hnízd. Uvnitř je teplo, s mravenci tu v jádru přečkává zimu i ostatní hmyz, brouci, hraboši..." dodává Jan Daňo. U sousedního mraveniště pozorujeme na jižní straně slunění mravenců. Jsou zde doslova černé shluky tisíců mravenců-teplonošů. Nahřátými tělíčky pak prohřívají i vnitřek hnízda až na stálou teplotu 24-27 °C. Na jiném stanovišti později objevíme několik shluků teplonošů asi metr od kupy. Ani Jan Daňo tohle ještě neviděl. "Teprve, když se člověk ochranou mravenců zabývá dlouhodobě, zjistí, o čem to je. Potvrdí si, že jejich vitalita je v přímé závislosti na zdraví lesa a kvalitě lesnické péče. Od přítele lesníka Radka Masáka jsem se nejvíc přiučil o stavu lesního porostu, o lesním hospodaření či o škodlivých plísních v důsledku špatné údržby lesa. Společenstva mravenců jsou jakýmsi biologickým indikátorem," vysvětluje ochranář. Spolu s přítelem a jabloneckým Lesprojektem vytyčili na Kamenném vrchu několik průseků o rozměrech 15 x 30 metrů. Porost se neoslabí a díky průsekům se zlepší vzdušné proudění, do určitých partií se dostane více tepla a světla. Na teprve nedávno vymýcený průsek, kde to ještě krásně voní dřevem, mravenci reagují okamžitě. Na okrajích průseku vyrůstají malá dceřiná hnízda, tzv. oddělky. Každé mraveniště má své teritorium 100-200 m2, na němž dělnice ve všech směrech hledají potravu. Je-li jí nedostatek, samičky plodí méně jedinců, takže v hnízdě je vždy pouze tolik mravenců, kolik se skutečně uživí. S následným vyprávěním Jana Daňa se doslova vracím k milované četbě Ferdy mravence. "Mravenci druhu Formica polyctena jsou družní, ale někdy se chtějí při dostatku potravy osamostatnit. Vytvoří si menší kupky a pak se dohadují, co která nabídne: za kolik potravy - kolik samiček...? Když gradace potravy klesne, vrátí se zpátky do mateřského hnízda."
Na celé zdejší lokalitě 34 hektarů je v současnosti 200 mravenišť! Pro přehlednost jsou očíslována, ochranář mě vede ke stromu s č. 21 se slovy: "Je to moje chlouba. Původně zde byla malá kupa, ale my jsme ji posilovali. Prostě tam, kde se mravenci rojili, jsme odchytávali samičky a ,jednadvacítku' jimi dopovali." Dozvídám se ještě, že ve velkém mraveništi na Kamenném vrchu je tak do milionu jedinců s cca 1 500 samičkami, ale např. v Krkonoších jsou i hnízda, kde žijí až 3 miliony jedinců s 5 000 samičkami. O pozoruhodné organizaci uvnitř společenství mravenců jsou napsány odborné knihy. Samci, plodné samičky (královny), křídlaté samičky, dělnice, mladé dělnice a chůvy mají totiž přesně vymezené role a funkce. V mraveništích jsou však rozdílná zastoupení "členů rodiny", jsou hnízda, kde se rojí pouze křídlatí samci, jinde křídlaté samičky, ale vzdálené od sebe jen pár metrů. Královny, které produkují vajíčka v jádru hnízda, sahajícím až jeden metr pod povrch, je možné uvidět pouze v jarním období, kdy vylézají na povrch hnízda. Měli jsme štěstí a několik královen jsme si mohli prohlédnout pěkně zblízka. Už za několik týdnů nastane rojení a páření, to většinou probíhá ve vzduchu.
První "genostanice" v Jizerských horách
Všeobecně se ví, že mravenci jsou pro les užiteční. Nejen, že likvidují lesní škůdce, ale také mísí půdu, chodbičkami, které budují několik metrů od hlavního hnízda, ji provzdušňují, mineralizují ji, přispívají k jejímu zavlažování, neboť komůrkami vzlíná voda... Toho znalí občané i firmy často upozorňují na výskyt mravenišť na nevhodných místech, v zahrádkách, na hřbitovech apod. Ochranáři provádějí záchranné transfery v celém regionu a hledají pro ně náhradní lokality. První genová základna pro Jizerské hory vznikla na Jindřichovickém hřebenu v lokalitě U Křížku v letech 1992-94 a vůbec první uměle založená tzv. genostanice na území CHKO Jizerské hory pak v lokalitě Ivanovy školky ve Fojtce, kam bylo přeneseno 22 kup. V letech 1999-2001 bylo vysazeno i prvních pět hnízd ve Slepé u Fojtky.
Program Formica ve všech krajích
V loňském roce oslavil Program Formica, jehož nestorem byl Jaroslav Hruška, kulaté dvacáté narozeniny. V roce 1982 byla Akce Formica začleněna do odborné činnosti ČSOP, kde se do ní zapojilo 70 % organizací. Začátkem 90. let se zájem snižoval, v současnosti se Programem Formica zabývají dvě desítky organizací. V roce 1997 převzal po J. Hruškovi funkci celostátního koordinátora Jan Daňo, který druhý rok metodicky vede vlastní ZO ČSOP Formica s dvaceti členy, připravuje projekty, je zván na významné akce i do zahraničí. Mgr. Milan Daďourek (mimochodem Daňův "odchovanec") zpracoval Záchranný program mravenců rodu Formica v ČR na příštích 5-10 let, o němž se nyní diskutuje. Od roku 1998 vychází ročenka (Formica, zpravodaj pro aplikovaný výzkum a ochranu lesních mravenců), který společně připravují Jan Daňo a redaktor RNDr. Petr Miles, CSc., a kromě pořádání odborných celostátních seminářů a školení se Program Formica soustředí na popularizaci projektu. V rámci ekologické výchovy vydávají osvětové tiskoviny, pořádají exkurze pro školní mládež, skauty... Když po dvouhodinové procházce opouštíme Kamenný vrch a sklepáváme mravence z kalhot a bot, Jan Daňo poznamená: "Často si nemám se známými co říci. Můj koníček je v protikladu s konzumním stylem života."
reklama
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
