Strana zelených: 13 států EU včetně Itálie či Španělska chce obnovu ekonomiky na zelených základech. Proč mezi nimi chybí Česko?

Hned třináct zemí EU, včetně pandemií nejvíce postižených Itálie a Španělska, se přidalo k výzvě Evropské komisi, aby všechny kroky, které bude navrhovat pro obnovu evropské ekonomiky, byly postaveny na ekologických a udržitelných základech. „Tyto země si uvědomují, že má smysl investovat pouze do takového oživení, které je postavené na zdravých základech a které zvýší naši odolnost vůči všem budoucím krizím, včetně klimatické krize,“ komentoval aktivitu progresivních zemí spolupředseda Zelených Michal Berg. „Je smutné, že Česko takové ambice nemá. Ministr Havlíček nemá pravdu, když tvrdí, že země jako Itálie odmítají European Green Deal. Naopak, tyto země v tom vidí potenciál, jak se dostat z krize,“ dodal.

Zelení přináší český překlad výzvy 13 evropských zemí.

Svět čelí bezprecedentní krizi. Pandemie Covid-19 po sobě za pouhých několik týdnů, během nichž se přehnala planetou, zanechala obrovskou lidskou tragédii a nebývalý ekonomický útlum, jehož plný dopad stále ještě neznáme. Chod naší společnosti se zastavil, hranice se zavřely, nezaměstnanost roste a podniky bojují o přežití.

Aktuálně se vše soustředí na boj s pandemií a jejími bezprostředními důsledky. Měli bychom se však začít připravovat na oživování ekonomiky a zavádění plánů nezbytných pro obnovu udržitelného růstu a návratu prosperity občanů Evropy. Přitom nesmíme zapomínat na stále trvající klimatickou a environmentální krizi. Posilování naší schopnosti bojovat s touto hrozbou musí zůstat v popředí politické agendy.

Poučením z koronavirové krize je nezbytnost včasné reakce. Nesmíme proto polevit z našich dosavadních ambicí, máme-li zmírnit rizika spojená s klimatickou změnou či úbytkem druhové rozmanitosti, a omezit náklady, jež by vyplývaly z neřešení těchto problémů. Nemůžeme si dovolit ústupky, jež by mohly mít negativní dopady na klima, biodiverzitu a životní prostředí, jakož i na zdraví lidí a naše hospodářství.

Všechny tyto krize nám připomínají, že odpovědi na ně je třeba hledat společně v rámci koordinovaného evropského postupu. Akceschopnost Evropské unie do značné míry závisí na naší schopnosti solidárně spolupracovat při propojování boje s epidemií Covid-19 a opatření proti ztrátám biodiverzity a klimatické změně.

Proto velmi vítáme iniciativu čelních představitelů vlád a států, kteří 26. března pověřili Evropskou komisi, aby začala pracovat na komplexním plánu obnovy EU, který bude zahrnovat zelenou a digitální transformaci.

Vyzýváme Komisi, aby jako rámec pro tvorbu takového plánu použila European Green Deal a udržela tak dynamiku změn zaváděním v něm navržených iniciativ. Green Deal představuje novou evropskou strategii růstu, která může přinést dvojí užitek v podobě stimulace ekonomiky a vytváření pracovních míst a zároveň zrychlení zelené transformace nákladově efektivním způsobem.

Například cíl klimatické neutrality do roku 2050 spolu se silným politickým rámcem zajišťují stabilní, progresivní investiční prostředí pro evropské firmy, jež je nezbytným předpokladem zeleného růstu a tvorby pracovních míst.

Doporučujeme také, aby se Evropská komise zabývala mechanismy navrženými v rámci dohody Green Deal, jako je investiční plán pro udržitelnou Evropu, jehož spuštění by mohlo nastartovat ekonomické oživení v rámci ekologické a sociálně spravedlivé transformace. Musíme navýšit investice zejména do oblasti udržitelné mobility, obnovitelné energie, renovace budov, výzkumu a inovací, zvyšování biologické rozmanitosti a podpory oběhového hospodářství. Green Deal poskytuje vodítka pro rozhodování, jak nejlépe reagovat na ekonomickou krizi a zároveň umožnit přechod Evropy na udržitelnou, uhlíkově neutrální ekonomiku.

Měli bychom odolat pokušení odpovědět na současnou krizi prostřednictvím krátkodobých řešení, která s sebou nesou rizika upevnění evropské závislosti na fosilních palivech na další desetiletí. Místo toho musíme stát za závazkem navýšit do konce letošního roku cíle EU pro rok 2030 v souladu s harmonogramem Pařížské dohody, a to i navzdory odkladu klimatického summitu COP26. Tím bychom měli také inspirovat ostatní globální hráče, aby i oni zvýšili své ambice.

Z tohoto důvodu nás velmi těší, že je Evropská komise na dobré cestě předložit do září 2020 plán posouzení dopadů, jehož cílem je zvýšit ambice EU do roku 2030 a snížit emise skleníkových plynů o 50–55 % ve srovnání s úrovněmi v roce 1990.

Dále musíme udržovat a posilovat účinné regulační nástroje EU, jako je systém obchodování s emisními povolenkami, environmentální normy a sektorové politiky, jejichž dopad na snižování emisí je třeba zvýšit při efektivním vynaložení nákladů a zároveň poskytnout evropským podnikům cestu k zelené budoucnosti a oběhovému hospodářství. Musíme vyslat zřetelný politický signál světu i našim občanům, že EU půjde příkladem i v těchto obtížných dobách a bude ukazovat cestu ke klimatické neutralitě a naplňování Pařížské dohody.

Důležitou součástí naší reakce na globální zdravotní a environmentální krizi musí být rovněž bezodkladné kroky na ochranu biodiverzity, jež je klíčovým předpokladem pro zajištění dlouhodobého přežití a dobrého stavu naší společnosti.

Signatář a signatářky výzvy:
Leonore Gewessler, rakouská spolková ministryně pro klima, životní prostředí, energetiku, mobilitu, inovace a technologie
Dan Jørgensen, dánský ministr pro klima, energetiku a veřejné služby
Krista Mikkonen, finská ministryně pro životní prostředí a změnu klimatu
Sergio Costa, italský ministr životního prostředí, ochrany půdy a moře
Juris Pūce, lotyšský ministr pro ochranu životního prostředí a regionální rozvoj
Carole Dieschbourg, lucemburská ministryně životního prostředí, klimatu a udržitelného rozvoje
Eric Wiebes, nizozemský ministr hospodářství a klimatické politiky
João Pedro Soeiro de Matos Fernandes, portugalský ministr pro životní prostředí a ochranu klimatu
Teresa Ribera Rodríguez, čtvrtá místopředsedkyně španělské vlády a ministryně pro ekologickou transformaci
Isabella Lövin, švédská ministryně životního prostředí a klimatu a místopředsedkyně švédské vlády
Élisabeth Borne, francouzská ministryně pro ekologickou transformaci
Svenja Schulze, německá spolková ministryně životního prostředí, ochrany přírody a jaderné bezpečnosti
Kostas Hatzidakis, řecký ministr životního prostředí a energetiky