Arnika - Program Toxické látky a odpady: Arnika chce pomocí výstavy informovat o skládce v Pozďátkách

Putovní výstavu věnovanou skládce nebezpečných odpadů v Pozďátkách na Třebíčsku dnes sdružení Arnika poprvé představilo novinářům za účasti starosty obce Slavičky Ing. Jiřího Válala a předsedy Občanského sdružení Pozďátky bez jedů Mgr. Miloslava Vyskočila. Cílem výstavy, jejíž uskutečnění podpořili Nadace Partnerství a Regionální environmentální centrum pro střední a východní Evropu (REC), je připravit veřejnost na blížící se proces posuzování vlivu na životní prostředí (EIA) na nový projekt, který připravuje majitel skládky.

„Prostřednictvím výstavy chceme veřejnost seznámit s historií skládky, s tím jaká rizika skládka znamená pro životní prostředí, a jaké plány s ní nyní má její současný vlastník. S výstavou se nejdříve budou moci seznámit místní lidé, kterých se záměr nejvíce týká. Lidé potřebují informace o své budoucnosti již nyní. Budou pak na samotné veřejné projednávání projektu lépe připraveni,“ uvedl autor výstavy Ing. Milan Havel ze sdružení Arnika.

Majitel skládky, firma Logika s.r.o., dceřinná společnost ICKM Real Estate, chce skládku rozšířit a dále ji provozovat. Své záměry ale nekonsultovala s krajským úřadem, ani s Městským úřadem v Třebíči. Zástupci města Třebíč a okolních obcí se přitom minulý týden sešli, aby začali připravovat svůj regionální plán odpadového hospodářství. Ten bude vycházet z krajského plánu odpadového hospodářství a s odpadovými aktivitami v Pozďátkách nepočítá.

Příloha (Informace prezentované na výstavě):

Panel č.1 Skládka Pozďátky - historie
Výstavba skládky

O nové skládce odpadů v okrese Třebíč se začalo uvažovat v roce 1991. Tehdy začala firma BOPO a.s. hledat místo, kam by ukládala svoje odpady. O nejlepší lokalitě ale patrně nerozhodlo hledisko ochrany životního prostředí, ale ekonomika. Výběr místa ovlivnilo to, že v Pozďátkách byly jasné majetkové poměry. Jinak je tato lokalita pro skládkování vhodná pouze podmíněně. Je zde vysoká hladina podzemních vod.

Výstavba začala dvěma sektory pro nebezpečné odpady. V zastřešené části měly být uloženy snadněji vyluhovatelné odpady, v nezakryté části měly být odpady uloženy převážně v uzavřených obalech. V této části proto nemělo docházet ke kontaminaci skládkových vod. Zkušební provoz této etapy byl zahájen v červenci 1994, kolaudace proběhla v lednu 1995.

Havárie

Začátkem roku 1996 se firma IH ENVI, majitel skládky, zúčastnila výběrového řízení na likvidace staré zátěže v Precheze Přerov. Od května do září tato společnost navezla na skládku asi 9000 tun zelené skalice, která obsahovala významný podíl kyseliny sírové. Původní projekt přitom počítal s uložením maximálně 1000 tun nebezpečného odpadu za rok.

I díky několika průtržím vznikla v tělese skládky laguna s kyselým výluhem. OkÚ Třebíč, na základě podnětu ČIŽP, reagoval tím, že vydal provozovateli pouze podmíněný souhlas s dalším provozem skládky a nařídil výluh vyčerpat. Protože podmínky úřadu nebyly plněny, po 1. února 1997 byl provoz skládky zastaven. V té době však bylo již do nezakrytého sektoru navezeno přes 20 tisíc tun odpadů.

V roce 1997 se kontaminace dále rozšiřovala. Ukázalo se, že jímka skládkových vod není bezodtoková, ale že z ní je vyústěno potrubí s uzavírací armaturou, která je poškozena. Kolem této jímky byla také zjištěna největší kontaminace podzemních vod. To už ale skládka byla převedena na firmu DEP-POZ s.r.o., dceřinou společnost IH ENVI. Ani té OkÚ Třebíč však neudělil souhlas k provozování skládky. Firma plnila pouze nápravná opatření. Svoji činnost na skládce ukončila na konci roku 1998.

V září 2000 došlo k masívnímu úniku skládkových vod z revizní šachty (36 m3/h). Havárii musel likvidovat Hasičský záchranný sbor z Třebíče. Byla svolána Okresní havarijní komise a vyhlášen stav ohrožení. V této době došlo k nejhoršímu znečištění potoka Prašince a říčky Markovky. V roce 2001 byl zaznamenán úhyn zvěře, z přírody zmizeli pstruzi, rosnička a ledňáček. Došlo k poškození vegetace.

Vývoj situace v letech 2002 až 2004

V první polovině roku 2002 končí jednání o způsobu likvidace havárie. Náklady na sanaci se odhadují na 100 miliónů Kč. V červnu se vláda rozhoduje tyto peníze uvolnit. Skládka má být převedena na svazek obcí „Skládka TKO“ a státní podnik Diamo ji má zasanovat a uzavřít. Práce by měly být ukončeny v roce 2003.

V srpnu ale skládku kupuje firma ICKM Real Estate. Její partner, italská firma Sistema Ecodeco, provozuje v Itálii několik skládek a rád by pronikl i na český trh. V Pozďátkách chtějí vybudovat novou obrovskou skládku a jak doufají i s příspěvkem od státu. Místní lidé jsou však dlouhotrvající havárií stresováni a jakoukoliv novou skládku odmítají. Obec Slavičky sepisuje proti skládce petici, kterou v podstatě všichni místní lidé podepisují. Na jaře 2003 pak obec odmítá firmou předložený projekt jako špatný. Firma se však nevzdává a prakticky shodný projekt v září 2004 předkládá na Ministerstvo životního prostředí. To firmě projekt vrací. Novou dokumentaci chce firma Logika s.r.o., nový vlastník skládky, předložit v březnu 2005. V rámci této dokumentace by již mělo být posouzeno více variant řešení. Nulová varianta, varianta sanace s odvozem odpadů na jinou lokalitu a rekultivací stávající skládky a jako poslední by se posuzovala varianta s výstavbou areálu pro nakládání s odpady v obci.

Pozitivní je, že došlo k omezení úniku znečištěných vod ze skládky. Konečně se podařilo zakrýt lagunu, takže do ní neprší. Firma tím ušetří peníze za likvidaci skládkových vod. Bohužel část vod stále uniká a kontaminuje místní potok. Bez povolení, protože o ně majitel skládky nepožádal. A to přesto, že mu hrozí udělení pokuty. Tu již dostala od MěÚ Třebíč firma ICKM. Sice se odvolala, ale město bude o pokutě rozhodovat opět.

Panel č.2 Skládky a jejich riziko

Rizika skládkování

Skládky představují trvalé riziko pro své okolí. Ke kontaminaci může docházet různými cestami.

Vzduch může být znečištěn únikem skládkového plynu či jeho spalováním (emise řady nebezpečných látek), prachem (může obsahovat těžké kovy), větším výskytem patogenů (mikrobů, hub, plísní), poletujícími odpady a časté jsou i požáry skládek.

Voda může být znečištěna únikem skládkových vod či ropných látek. Ohroženy mohou být jak vody povrchové, tak i podzemní. Při dešti může dojít ke splachům ze skládky.

Půda může být znečištěna obdobně. Okolí skládek navíc bývá často obtěžováno hlodavci, ptáky či hmyzem. Vyloučit nelze ani havárie, při kterých dojde k sesuvu půdy.
Mezi další vlivy patří:

Psychosociální rizika, kam patří faktory ovlivňující kvalitu života jako je obtěžující zápach po celý rok, poletující odpady u oken a na zahradě, poletující ptáci nad skládkou, hluk, prach, bláto, bahno, doprava či nevhodná pracovní doba na skládce.

Psychologické faktory jako je obava ze skládky a s tím spojený stres.

Ekonomické faktory jsou také významné. Skládky vytvářejí minimum pracovních míst a snižují ceny pozemků a nemovitostí ve svém okolí.

Enviromentální faktory, neboť skládky svými emisemi metanu významně přispívají ke globálnímu oteplování. Skládkování vede k plýtvání surovinovými zdroji.

Nejčastější závady na skládkách
(Zdroj: Česká inspekce životního prostředí)

Obecně mají provozovatelé problémy s dodržování podmínek Provozního řádu. Dále mezi nejčastější závady pak patří:
- nepřekrývání odpadů
- příjem nepovolených odpadů
- nedostatečná kontrola při přejímce odpadů
- únik skládkových vod ze skládky (do recipientu či podzemí)
- neprovádění požadovaného monitoringu
- nesprávný postup při zpětném rozlivu (recyklaci) skládkové vody
- nezabezpečení skládky oproti úletům odpadů
- nedostatečné vedení Provozního deníku
- neevidování bilance skládkových vod

Panel č.3 Záměry ICKM v Pozďátkách

Firma Logika s.r.o., vlastník skládky, připravuje nový projekt nakládání s odpady v Pozďátkách. V rámci sanace skládky zde chce vybudovat tyto jednotky:

- skládku ostatního odpadu (S-OO)
- recyklační jednotku pro stavební odpad
- recyklační jednotku pro elektroodpad
- dekontaminační plochu
- čistírnu odpadních vod

Skládka ostatního odpadu

Odpady jsou v kraji ukládány na 24 skládek. Jejich celková kapacita je dostatečná. V budoucnu však je nutno počítat s většími přepravními vzdálenostmi. Například na Třebíčsku je kapacita skládky Petrůvky již jen 150 000 tun a počítá se s jejím provozem do roku 2012.

Z celkového počtu 24 skládek je 13 určeno jen pro inertní odpad, na ně lze ukládat jen nekontaminovaný stavební odpad, zeminu či kamení. Zbývajících 11 skládek je pro odpad ostatní, to je odpad komunální, ale i průmyslový. Nebezpečné odpady se na tyto skládky mohou ukládat pouze v kontejnerech či po úpravě.

Dle krajského plánu odpadového hospodářství se na Vysočině v letech 1999 až 2001 na skládky v průměru uložilo 14,8% odpadu.

Recyklace stavebního odpadu

Krajský plán odpadového hospodářství navrhuje vybudovat jedno recyklační středisko na každých 60 tisíc obyvatel s dojezdovou vzdáleností maximálně 30 kilometrů. V současnosti se recyklací tohoto odpadu zabývají na Vysočině dvě firmy – SETRA s.r.o. z Jihlavy a Technické služby z Nového Města na Moravě. Krajský plán předpokládá recyklaci stavebního odpadu zajišťovat pomocí mobilních jednotek. Tím se i omezí přeprava odpadu z místa vzniku. Recyklaci tohoto odpadu mohou také zajišťovat provozovatelé lomů, kteří používají shodnou techniku - drtiče, třídiče a další manipulační techniku. Stavební odpady končí často na skládkách jako konstrukční materiál. Pokud však tento materiál není znečištěn (např. ropnými látkami), je škoda tento materiál na skládky ukládat.

Recyklační linka na elektroodpad

Elektrodpad dělíme na 10 skupin různých typů zařízení. Ta obsahují řadu využitelných materiálů, ale i toxických látek. Mezi elektroodpad patří:

- velké domácí spotřebiče jako jsou ledničky, pračky či sušičky
- malé domácí spotřebiče typu vysavač, žehlička, budík
- informační a telekomunikační technika
- spotřebitelská zařízení typu televizory, kamery
- osvětlovací zařízení
- elektrické a elektronické nástroje jako vrtačky, pily, šicí stroje
- hračky, vybavení pro volný čas a sporty
- lékařské přístroje
- přístroje pro monitorování a kontrolu, např. i regulační ventily
- výdejní automaty

Bohužel ICKM zatím neprozradilo, které skupiny chce zpracovávat. V krajském plánu je počítáno především s kapacitou linky firmy ODAS ve Žďáru nad Sázavou. Dále se počítá s vytvořením čtyř chráněných dílen s kapacitou cca. 500 tun odpadu za rok. Jedna taková dílna má být i v Třebíči. Cíl je dosáhnout recyklace 4 kg tohoto odpadu na 1 osobu v roce 2006.

Dekontaminační plocha

Tato technologie se používá k dekontaminaci zemin, stavebních sutí a dalších organicky znečištěných odpadů (např. zeminy z míst ropných havárií) pomocí různých mikroorganismů. Plochy, na kterých proces probíhá, by měly mít zabezpečení jako skládky nebezpečného odpadu. Na Třebíčsku takovéto plochy vybudovány nejsou, tyto odpady však lze likvidovat v Jihomoravském kraji (Zbýšov, Rajhrad, Boskovice, Syrovice u Rajhrad).