https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/tiskove-zpravy/beton-odpadky-chemie.nejcennejsi-ceska-nizina-ztratila-za-tricet-let-tretinu-jedinecne-prirody-varuji-vedci
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Tiskové zprávy

Česká krajina: Beton, odpadky, chemie... Nejcennější česká nížina ztratila za třicet let třetinu jedinečné přírody, varují vědci

20. září 2021 | Česká krajina
Autor: Dalibor Dostál, tel: 606 635 303
Rozsáhlé ničení přírody v České republice neskončilo s rokem 1989. A nevyhnula se mu ani ta nejcennější přírodní území. Vědci to nově dokumentují na vývoji bývalého vojenského prostoru Milovice. Ten podle nedávno dokončeného výzkumu ztratil za tři desetiletí po odchodu armády asi třetinu svého nejcennějšího území. Tím jsou rozsáhlé komplexy suchých luk, které nemají jinde v Česku obdoby. Navíc přišel o část přírodě blízkých suchých lesů.

„Výraz ‘bývalý vojenský prostor‘ vůbec nevystihuje jedinečnost ani nesmírnou biologickou a krajinářskou hodnotu tohoto území. Mnoho lidí si za ním dokonce představuje krajinu zničenou armádou. Ve skutečnosti je přitom bývalé milovické cvičiště zdaleka nejrozsáhlejším souvislým nížinným rovinatým komplexem přírodě blízkých suchých lesů a otevřených biotopů na českém území,“ upozorňuje Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd České republiky.

Právě téměř devadesátileté působení armády v těchto místech uchránilo až do začátku 90. let minulého století krajinu v okolí Milovic před intenzivním zemědělstvím a chemií používanou jinde k ošetřování polí. Díky tomu tam přežily vzácné květiny, motýli a další organizmy, které jinde z krajiny vlivem činnosti člověka vymizely. Také lesům prospěl útlum až přerušení lesního hospodaření. Díky tomu se velké plochy milovických lesů samovolně přeměnily v přírodě blízké smíšené porosty s přirozenou druhovou skladbou, množstvím starých stromů a mrtvého dřeva.

Výjimkou se díky působení vojáků stal právě bývalý vojenský prostor Milovice. Po odchodu sovětské armády z Milovic v roce 1991 tak zůstala na místě bývalého vojenského prostoru unikátní příroda s nížinnou savanovitou krajinou, která ve srovnatelném rozsahu neměla jinde v České republice obdoby. Milovice se díky historickým okolnostem staly doslova pokladnicí jinde vyhynulých či vzácných nížinných druhů rostlin a živočichů.

Namísto ochrany však začalo po odchodu armády mnohaleté ničení největší české přírodní nížiny. „Náš výzkum ukázal, že během pouhých třiceti let se plocha extrémně cenných nelesních stanovišť zmenšila téměř o třetinu. Zavedení intenzivního lesnictví pak vedlo ve stejném období k likvidaci velkých ploch zdejších přírodě blízkých lesů. To je naprosto alarmující. Část cenných lučních stanovišť se přeměnila na obrovskou skládku komunálního odpadu, další na golfové hřiště či rozorána a přeměněna na pole ošetřovaná chemickými postřiky, jinde vznikla průmyslová zóna. Nemalá část přírodě blízkých lesů byla vytěžena a přeměněna na lesnické plantáže, kterými byly bohužel osázeny i některé cenné luční plochy,“ popsala největší ztráty na cenné krajině Daria Jirků z Jihočeské univerzity, která vývoj území sledovala na základě analýzy leteckých snímků.

Dramatické ničení cenné přírody zachycují čísla. Zatímco po odchodu sovětské armády v devadesátých letech zůstalo bezmála 1100 hektarů biologicky cenných lučních ploch, od roku 2017 je to jen něco málo přes 700 hektarů. To je propad o 30 % během pouhých dvou dekád. Z velké části je za ztrátu lučních stanovišť zodpovědná absence péče, protože 60 % ztrát luk představuje zarůstání dřevinami, z toho asi pětina byla záměrně zalesněna. Zbylých 40 % ztrát lučních ploch jde na vrub skládkám, sportovištím a zástavbě. „Zarůstání šlo předejít včasnou péčí, skládky a ostatní typy ‘využití‘ půdy mohly a jistě měly vzniknout kdekoliv jinde než na extrémně cenných přírodních stanovištích,“ zmiňuje Miloslav Jirků a pokračuje: „Oproti roku 1995 činí ztráty lučních ploch 303 hektarů. O jak velkou ztrátu se jedná si uvědomíme, když uvážíme, že jde o plochu přesahující svou velikostí rozlohu největšího zdejšího dochovaného lučního komplexu jménem Traviny.“

Díky zavedení pastvy velkých kopytníků je nyní zajištěna dlouhodobá péče o zhruba 350 hektarů převážně lučních ploch. Právě rezervace velkých kopytníků stojí také za jedinou pozitivní přeměnou využití ploch bývalého vojenského prostoru za poslední desetiletí. „Dosud jedinou kompenzací ztracených luk je část bývalého pole u Milovic. To bylo díky vstřícnosti města Milovice a Středočeského kraje zahrnuto do pastevní rezervace a od letoška je paseno divokými koňmi a pratury, jejichž činnost by z úhoru měla do deseti let vytvořit pestrou louku,“ zdůraznil Miloslav Jirků.

Od devadesátých let bylo navíc v milovickém prostoru vytěženo kolem 350 hektarů lesů, což představuje pětinu jejich současné rozlohy. Podstatnou část vytěžených porostů přitom tvořily opět biologicky velmi cenné staré smíšené lesy. „I kdybychom lesům dali znovu šanci přirozeného vývoje, za našich životů se srovnatelné plochy přírodě blízkých lesů neobnoví. Průmyslová těžba dřeva po odchodu armády byla velmi intenzivní. Například v roce 2004 představovaly paseky, tedy lesní holiny na čerstvě vytěžených plochách 12 % plochy všech milovických lesů. V dobách aktivní vojenské činnosti přitom paseky nepřesahovaly 3 % plochy lesů. Drtivou většinu vykácených lesů nahradily jednodruhové plantáže, včetně invazního dubu červeného původem z Ameriky,“ podotkl Miloslav Jirků.

Tuzemské drancování vzácné přírody ještě více vynikne v porovnání s vývojem bývalého vojenského prostoru Döberitzer Heide, který se nachází v Německu nedaleko Berlína. „Z původní rozlohy 3600 hektarů tamního vojenského prostoru nejenže nebyla žádná přírodně cenná část odstraněna, ale naopak byla na ploše 3400 hektarů vyhlášena státní přírodní rezervace, která byla navíc chytře rozdělena 1860 hektarů jádrové zóny s přísnou ochranou obklopenou 1540 hektary nárazníkové zóny určené pro návštěvníky.

V Německu také nedošlo ke zpřístupnění žádné komunikace v bývalém vojenském prostoru, která by cennou přírodu fragmentovala. „Ačkoliv byl bývalý vojenský prostor u Milovic o 2300 hektarů větší než vojenský prostor u Berlína, ochraně přírody se z něj s velkým úsilím podařilo prohlásit za rezervaci jen 1245 hektarů. Vyhlášení rezervace navíc trvalo o 23 let déle, takže podstatná část její rozlohy byla mezitím poškozena nevhodným hospodařením, bohužel včetně části nejcennějších ploch. Z původně mnohem menšího vojenského prostoru tak u Berlína dokázali nakonec vytvořit 3600 hektarů přírodní krajiny, která nebyla poškozena ani fragmentována pozemními komunikacemi,“ doplnil Miloslav Jirků.

V Německu také mnohem dříve přišli na to, že nejvhodnějším způsobem péče o bývalé vojenské prostory je pastva velkých kopytníků. „V Döberitzer Heide již skoro 20 let zajišťuje péči o 1860 hektarů pastvou divokých koní a zubrů tamní nezisková organizace, která má v péči i nárazníkovou zónu pro návštěvníky,“ zmínil Miloslav Jirků.

Vzhledem k dramatickým ztrátám na přírodně cenných územích u Milovic je nyní podle vědců i ochranářů klíčové, aby zbývající část byla do budoucna reálně chráněna. U Milovic sice byla před několika lety vyhlášena Evropsky významná lokalita Milovice-Mladá a loni Národní přírodní památka Mladá, ty ale zdaleka nepokrývají celé přírodně cenně území. „Pokud nechceme ztratit další unikání části Polabské nížiny u Milovic, ochrana se nemůže týkat jen ploch začleněných do těchto formálně vyhlášených území, ale všech zbývajících biologicky cenných částí bývalého vojenského prostoru, včetně těch, které zůstaly mimo stávající zvláště chráněné území. Podobné území nikde v Čechách nenajdeme, degradace jeho dalších částí by znamenala nenahraditelnou ztrátu,“ uzavřel Dalibor Dostál z ochranářské organizace Česká krajina.

Podobné přírodní bohatství v rovinaté nížinné krajině je v tuzemsku naprostou vzácností. „Úrodné rovinaté nížiny byly v celém Česku prakticky zničeny, protože byly dobře přístupné těžké zemědělské technice. Proto byly a jsou extrémně intenzivně obdělány, prolévány agrochemií a jinak poškozovány nešetrným zacházením s půdou. Z kdysi pestré kulturní krajiny českých nížin kypící životem zbyla současná jednotvárná polní poušť bez života. Pro naše biologické bohatství to mělo fatální následky, protože právě teplé nížiny hostí, nebo spíše hostily, nejvíce druhů živých organizmů,“ doplnil Miloslav Jirků.

Nepatrné zbytky druhově bohatých suchomilných nížinných společenstev na území České republiky podle něj v současnosti přežívají jen na místech, která nešlo intenzivně obdělávat, zpravidla na prudkých svazích, ve skalnatých kaňonech řek, na extrémně suchých vrcholcích kopců, případně v opuštěných lomech a také bývalých vojenských prostorech. Prakticky všechny zbývající fragmenty zachovalých suchých nížinných biotopů jsou dnes rezervacemi. Co se rezervací nestalo, bylo v posledních 80 letech rozoráno, nesmyslně zalesněno, nebo ponecháno bez péče a zarostlo křovinami. Právě proto zůstává bývalý vojenský prostor Milovice naprosto jedinečným územím a obrovské ztráty biologicky cenných částí za poslední tři desetiletí představují nenahraditelné škody pro celou Českou republiku.

Ochranářská organizace Česká krajina na projektech spojených s ochranou přírody spolupracuje s experty z Biologického centra Akademie věd České republiky, Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Univerzity Karlovy v Praze, Ústavu biologie obratlovců Akademie věd České republiky, Botanické zahrady hlavního města Prahy, Zoo Liberec, České zemědělské univerzity v Praze, Mendelovy univerzity v Brně, Masarykovy univerzity v Brně a dalších odborných institucí.

Na projekt rezervace velkých kopytníků v Milovicích může veřejnost přispět zasláním zprávy ve tvaru DMS KRAJINA 30, DMS KRAJINA 60 nebo DMS KRAJINA 90 na číslo 87 777. Cena dárcovské zprávy je 30, 60 nebo 90 korun, na projekty neziskové organizace jde 29, 59 nebo 89 Kč korun. Dárcovské SMS zastřešuje Fórum dárců. Mezi další možnosti podpory patří dárcovský portál Darujspravne.cz nebo nákup ve vybraných e-shopech prostřednictvím portálu Givt.cz nebo na e-shopu www.zelenadomacnost.com.

Projekty návratu a ochrany velkých kopytníků podporuje Akademie věd ČR v rámci programu Strategie AV 21, Záchrana a obnova krajiny, dále společnosti Nadační fond rodiny Orlických, Semix, Printwell, Delta Light Czech, Bříza & Trubač, advokátní kancelář, Zelená domácnost, Pro živou zahradu, Hello bank, JK Jitka Kudláčková, Megabooks CZ, Ekospol, Net4Gas, Pivovar Zubr, Cestovní kancelář Periscope Skandinávie, Operační program Životní prostředí, Státní fond životního prostředí, Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Středočeský kraj, Jihomoravský kraj, Město Milovice, Město Benátky nad Jizerou, American International school ve Vídni, milovická Mateřská škola Kostička, sdružení Přátelé a rodáci Milovic i veřejnost. V rámci svého dobrovolnického programu projekt podpořili i studenti z Townshend International School v Hluboké nad Vltavou, klubů branných činnosti Military Experience a klub Off-Road Milovice.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist TOPlist