The Labour Laboratory Liberec: COVID-19 a digitální propast

Do debaty o dopadu pandemie na globální trhy práce je potřeba zapojit experty na rozvoj kyber-prostoru. Devátý ze sedmnácti cílů udržitelného rozvoje OSN navazující na agendu Rozvojových cílů tisíciletí a týkající se internetového připojení, pravděpodobně získá nový význam a to nejen v rozvojových zemích. Krize veřejného zdraví způsobená COVID-19 přerůstá ve většině zemí v lokální, pomalu se rozvíjející hospodářské bouře s přímými dopady na trhy práce. Obavy jsou spojeny s poptávkovým šokem, ale i s účinkem na potenciál nabídkové strany trhu práce. Zavádění nových postupů a digitalizace pracovních vztahů vyúsťuje v bezprecedentní změny trhu práce, které pravděpodobně způsobí trvalé přerozdělení pracovních míst podle nového klíče.

Celosvětově International Labour Organization (ILO) předpokládá negativní ovlivnění 436 milionů podniků, přičemž polovina tohoto počtu je spojená s distribucí a maloobchodem a čtvrtina s průmyslovou výrobou.1 Ve všech zemích dochází k prohlubování tzv. „digitální propasti“, která rozděluje ty, kteří mají přístup k technologiím, mají vyšší digitální gramotnost a jsou schopni aplikované znalosti využít ke svému zapojení do mechanismů pracovního trhu. Izolace od digitálního prostoru může znamenat vyloučení a zvýšení nerovnosti. Podle International Telecommunication Union (ITU) bylo konce minulého roku celkem 3,6 miliardy lidí offline, přičemž v rozvíjejících se ekonomikách byli pouze dva z deseti připojení k internetu.2

Digitální nerovnost a digitální disparita je silná i v rozvinutých zemích, v regionálním i etnickém i demografickém měřítku. Jako příklad toho, že "digital gap" je tématem i v Evropě slouží statistika ze Spojeného Království, dle níž koncem roku 2018, bylo 41% domácností s jedním členem ve věku nad 65 let stále nepřipojených k internetu a dokonce v tomto společenském segmentu dochází k zvyšování digitální izolace.3 Celosvětově navíc dochází k nevídaným dopadům na neformální trhy práce, tzv. šedou ekonomiku, na níž podle ILO závisí polovina pracovní síly lidstva, tedy 1.6 miliardy pracujících.1 ILO předpokládá 60% pokles příjmů pracovníků v šedé ekonomice, přičem v Evropě a Střední Asii dosáhně až 70%, což souvisí i s faktem, že šedá ekonomika je hůře digitalizovatelná nežli formální trh. Dle Evropské Komise je v průměru až 33-44% pracovních míst v EU možné konvertovat do digitální podoby, resp. alespoň částečně řešit na dálku, což je několikanásobně víc nežli v neformálních ekonomických sektorech.3

Z uvedeného lze odhadovat budoucí podporu státních politik posilující kyberprostor a telekomunikace, které povedou k prohloubení názorových záborů jak kyberoptimistů, tak technopesimistů. Ti první uvítají zvýšený význam kyberprostoru ve strategiích států, distopisté získají více důvodů k obavám týkajícím se „normalizace pracovního kyberprostoru“, tedy eroze výdobytků vybojovaných zaměstnanci na zaměstnavatelích od průmyslové revoluce. Digitální nerovnost prohloubí existují rozdíly mezi skupinami trhu práce, nově jej rozvrství a stane se rozměrem, který zaměstnavatelé budou zohledňovat ve svých náborových strategiích. Pandemie tak dlouhodobě oslabí snahu o potlačení chudoby nejslabších sociálních skupin.


The Labour Laboratory Liberec, analytický a prognostický klub přidružený k pracovnímu portálu Jobula.cz


[1] https://www.ilo.org/global/about-the-ilo/newsroom/news/WCMS_743036/lang--en/index.htm

[2] https://www.itu.int/en/mediacentre/Pages/2019-PR19.aspx

[3] https://www.theguardian.com/world/2020/apr/28/digital-divide-isolates-and-endangers-millions-of-uk-poorest