Tiskové zprávy
Děti Země: Eskalátor: České půdy ubývá a ubývá a ubývá...
3. prosince 2014 | Děti Země
Glosa předsedy Dětí Země Miroslava Patrika o rostoucím rozsahu zastavěnosti půdy v ČR, ačkoliv je půda základním přírodním bohatstvím naší země (časopis A2, 03.12.2014)
Vláda v polovině listopadu schválila zprávu o životním prostředí za minulý rok. V textu se mimo jiné uvádí, že v letech 2000 až 2013 se rozsah zastavěných ploch zvýšil o tři a půl procenta, tj. o 28,7 tisíce hektarů, takže nyní zabírají již téměř jedenáct procent našeho území.
Beton tak rychle dohání rozsah chráněných území, která zaujímají asi šestnáct procent rozlohy státu. Jsme na tom sice stále lépe než Rakousko či západ Německa, nicméně náš pohrdlivý vztah k půdě začíná být rizikový.
V zákoně o ochraně půdy se přitom píše, že půda je základním přírodním bohatstvím naší země a nenahraditelným výrobním prostředkem, takže její ochrana je velmi důležitá. Realita je ale taková, že průmyslové zóny, dálnice či skladiště přinášejí rychlejší zisk. A tak toužíme po betonu.
Papírově se má půda chránit již při schvalování územních plánů, kdy se musí vždy zdůvodnit, proč se likviduje a proč není možné šetrnější řešení. Je to ale formalita. A ani orgány ochrany přírody, včetně ministerstva životního prostředí, které povoluje zábory nad deset hektarů, nejsou bez viny. Jen výjimečně vydají záporné stanovisko, které by půdu uchránilo.
Vláda v polovině listopadu schválila zprávu o životním prostředí za minulý rok. V textu se mimo jiné uvádí, že v letech 2000 až 2013 se rozsah zastavěných ploch zvýšil o tři a půl procenta, tj. o 28,7 tisíce hektarů, takže nyní zabírají již téměř jedenáct procent našeho území.
Beton tak rychle dohání rozsah chráněných území, která zaujímají asi šestnáct procent rozlohy státu. Jsme na tom sice stále lépe než Rakousko či západ Německa, nicméně náš pohrdlivý vztah k půdě začíná být rizikový.
V zákoně o ochraně půdy se přitom píše, že půda je základním přírodním bohatstvím naší země a nenahraditelným výrobním prostředkem, takže její ochrana je velmi důležitá. Realita je ale taková, že průmyslové zóny, dálnice či skladiště přinášejí rychlejší zisk. A tak toužíme po betonu.
Papírově se má půda chránit již při schvalování územních plánů, kdy se musí vždy zdůvodnit, proč se likviduje a proč není možné šetrnější řešení. Je to ale formalita. A ani orgány ochrany přírody, včetně ministerstva životního prostředí, které povoluje zábory nad deset hektarů, nejsou bez viny. Jen výjimečně vydají záporné stanovisko, které by půdu uchránilo.
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
