Tiskové zprávy
GARDE-EPS: Investice do životního prostředí podle ArcelorMittal – nové zvyšování emisí v rozporu se zákonem
Právníci programu GARDE občanského sdružení Ekologický právní servis (GARDE-EPS) napadli rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje (KÚ), který nezákonným způsobem povolil společnosti ArcelorMittal navýšit kapacitu jednoho z jejích nejšpinavějších provozů – ocelárny, a to téměř o půl milionu tun oceli ročně, čímž dojde i k významnému nárůstu absolutního množství emisí škodlivin ze závodu. Postup ArcelorMittalu je tak v přímém rozporu s jeho teatrálními gesty, kterými chce přesvědčit veřejnost, že snižuje škodlivý dopad svých provozů. Zatímco veřejnosti slibuje ekologizaci provozů, chystá se zvýšit zdravotní zátěž obyvatelům Ostravského regionu.
GARDE-EPS namítá, že aktuální povolení k provozu ocelárny neobsahuje žádné podmínky, které by zohlednily povolený nárůst produkce a omezily absolutní množství emisí škodlivin do ovzduší (např. tzv. roční emisní stropy). Více jak třicet let stará ocelárna je přitom jedním z největších zdrojů emisí arsenu, benzo(a)pyrenu a prachu v areálu závodu ArcelorMittal a v bezprostředním okolí závodu jsou zákonné limity znečištění ovzduší těmito látkami překračovány o desítky až stovky procent. Zákon o integrované prevenci (zák. č. 76/2002 Sb., §14 odst. 3) příslušným úřadům (KÚ) stanovuje povinnost zohlednit při povolování záměrů místní stav životního prostředí. V případě, že má být zařízení umístěno v lokalitě s výrazně zhoršenou kvalitou životního prostředí a jeho provoz může tuto situaci ještě zhoršit, lze jej legálně provozovat jen za podmínek jeho vliv na životní prostředí eliminují. K tomu však v případě povolené změny nedošlo. „Je nepřijatelné, aby v situaci, kdy znečištění ovzduší způsobené provozy tohoto hutního komplexu ohrožuje tisíce občanů, ArcelorMittal bezprostředně navyšoval faktickou výrobní kapacitu svých starých, nevyhovujících zařízení, a to navíc s přispěním nezákonně postupujícího krajského úřadu,“ říká právník GARDE-EPS Jan Šrytr.
ArcelorMittal požádal KÚ o navýšení kapacity zařízení bezprostředně navazujících na tavící pece ocelárny na počátku roku 2008. Přestože zákonná úprava předpokládá u takto významných změn v provozu uplatnění „plnohodnotného“ procesu integrovaného povolování, KÚ tuto změnu o tři měsíce později v rozporu se zákonem povolil v režimu tzv „nepodstatných změn“. Tento krok, mimo jiné, znamenal faktické „utajení“ celého procesu před dotčenou veřejností. Občané tedy neměli možnost se s podstatou navrhovaných změn a jejich dopady seznámit, případně předložit své připomínky. „Krajský úřad svým nezákonným postupem společnosti ArcelorMittal výrazně zjednodušil situaci. Navíc, přestože k tomu měl příležitost, nezohlednil závažný stav ovzduší v regionu a podmínky provozu ocelárny nijak zásadně nezpřísnil, což bylo také jeho zákonnou povinností.,“ upozorňuje Jan Šrytr.
Společnost ArcelorMittal v nedávné době ústy svého nového generálního ředitele Sanjaye Samaddara deklarovala, že zlepšení životního prostředí v okolí jejího závodu je jednou z klíčových priorit. „Dnes děláme významný krok směrem k našemu cíli snížit zátěž životního prostředí na úroveň podobných podniků v západní Evropě. Tento cíl je součástí našeho úsilí stát se dobrým občanem města Ostrava, Moravskoslezského kraje a celé České republiky,” prohlásil Sanjay Samaddar při představování plánů na modernizaci provozů aglomerace a energetiky. Zatímco ohlášené investice společnosti ArcelorMittal, budou-li v dostatečném rozsahu realizovány, mohou občanům Ostravska přinést určité zlepšení v horizontu několika let, povolené navýšení produkce, a tedy i emisí, v jednom z nejstarších provozů ArcelorMittal je okamžité. „Další konkrétní příklad neodpovědného jednání společnosti ArcelorMittal jen potvrzuje naprosto logický závěr, že trend investic společnosti ArcelorMittal je primárně ovlivněn požadavky na intenzifikaci výroby, případně nutností opravy či výměny dosluhujících zařízení a občané zasažení extrémním znečištění stojí až na druhém místě,“ uvádí k tomu Jan Šrytr.
Kontakt:
Jan Šrytr
Program GARDE - Globální odpovědnost,
Ekologický právní servis
mobil: 775 154 087
e-mail: jan.srytr@eps.cz
http: www.responsibility.cz, www.eps.cz
Detaily případu:
Společnost ArcelorMittal požadovala aktualizaci (navýšení) výrobní kapacity zařízení pro plynulé odlévání oceli, a současně pánvových pecí v provozu ocelárny, a to z původních hodnot 1 070 000 t/rok, respektive 944 000 t/rok na hodnotu 1 500 000 t/rok, respektive 1 000 000 t/rok. K navýšení kapacity došlo úpravou řídícího systému jednotlivých zařízení a licích postupů. Vzhledem k faktu, že oba typy zařízení jsou důležitými a neoddělitelnými kroky procesu výroby oceli, znamená požadované navýšení kapacity i faktické navýšení celkové kapacity ocelárny o 486 000 tun za rok, což přepočteno na hodinovou produkci (při nerealistické maximální variantě nepřetržitého provozu po 365 dní v roce) představuje nárůst o min. cca 55,5 tun za hodinu. Takto významné navýšení je přitom ze zákona považováno za podstatnou změnu zařízení, která musí být stanoveným způsobem oznámena a případně projednána s veřejností (viz. § 2 písm. h a písm j); §19a) odst. 1 zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci)). KÚ však vyhodnotil ohlášenou změnu jako nepodstatnou a zákonem předepsaný postup nedodržel.
Závazné podmínky provozu, stanovené KÚ pro změněný provoz ocelárny, navíc neobsahují pro nejproblematičtější látky (tuhé znečišťující látky, benzo(a)pyren, těžké kovy) tzv. emisní stropy (limit maximálního objemu látek vypuštěných do ovzduší), ale pouze emisní limity (limity koncentrací vypouštěných látek ve vypouštěných „spalinách“). Lze tedy důvodně předpokládat, že při dodržení nezměněných emisních limitů (stejných koncentrací), se zvýšená produkce ocelárny projeví zvýšenou produkcí spalin, a tedy i absolutního objemu vypuštěných škodlivých látek. Příslušný úřad (KÚ) přitom musí při stanovování emisních limitů pro zařízení spadající pod režim zákona o integrované prevenci v prvé řadě vycházet z kritérií tzv. nejlepších dostupných technik a v plné míře zohlednit místní podmínky životního prostředí (§14 odst. 3). V případě, že je zařízení umístěno v lokalitě se zhoršenou kvalitou životního prostředí a provozem zařízení by docházelo k dalšímu zhoršení, zákon umožňuje povolujícímu úřadu přistoupit ke zpřísnění emisních limitů, stanovení emisních stropů, případně k uložení dalších opatření v zájmu ochrany veřejného zdraví a životního prostředí. Žádné takové zásadní opatření však KÚ neučinil, naopak dokonce přistoupil na plnění mírnější limit pro emise dioxinů ze závodu.
Souvislosti:
Velké firmy hrají v naší společnosti stále důležitější roli: zaměstnávají velké množství lidí, zásadně se podílí na vytváření národního bohatství. Ekonomiky států – a zvláště pak České republiky – se již proto neopírají o drobné a střední podnikatele jako tomu bylo dříve, ale spoléhají na velké firmy. Není proto divu, že soukromé zájmy velkých firem jsou v rozhodování státu zásadně zohledňovány a politici s nimi udržují někdy až příliš těsné vztahy. Přes toto mimořádně silné mocenské postavení firem ve společnosti, naše právní systémy nereflektují známý fakt, že moc se dá snadno zneužít. Ba právě naopak, podle práva firmy odpovídají za své činy jen omezeně. Tato omezená odpovědnost firem má pochopitelně svůj smysl. Napomáhá rozvoji podnikání, neboť s podnikáním je spojena řada finančních rizik a pokud by každý podnikatel musel ručit svým majetkem, mnoho odvážných a pro společnost prospěšných aktivit by nikdy nevzniklo. Avšak omezená odpovědnost nesmí být zneužívána k ochraně před zodpovědností za činy porušující lidská práva a umožňovat poškozování důležitých veřejných hodnot jakými je např. zdravé životní prostředí a k bezohledné maximalizaci zisku. Proto se zasazujeme o to, aby firmy byly odpovědné za neodpovědné chování. Stejně tak chceme, aby byla nastavena transparentní pravidla pro vztahy našich volených států a námi placených úředníků s velkými firmami, abychom nemuseli pouze přihlížet tomu, když se za zády veřejnosti něco tiše domluví.
Rekapitulace případu ArcelorMittal Ostrava:
Společnost ArcelorMittal provozuje v Ostravě největší hutní podnik v ČR, s roční kapacitou přesahující 3 mil. tun vyrobené oceli. Z údajů uvedených v integrovaném registru znečištění vyplývá, že společnost ArcelorMittal je dlouhodobě největším stacionárním zdrojem emisí polétavého prachu (PM10) a polycyklických aromatických uhlovodíků (PAU) v České republice a největším stacionárním zdrojem emisí arsenu v Moravskoslezském kraji (vztaženo k letem 2004, 2005 a 2006). Samotný hutní komplex je umístěn v těsném sousedství obytné zástavby několika obvodů města Ostravy. Dle dat naměřených monitorovací stanicí provozovanou Zdravotním ústavem se sídlem v Ostravě dochází např. v městském obvodu Radvanice a Bartovice, ležícím cca 1,5 – 3 km od hranic závodu, k pravidelnému překračování následujících limitů:
a) ročního limitu prašnosti PM10 40 µg.m -3, a to ve všech letech (2005, 2006, 2007) o cca 65 %;
b) denního limitu prašnosti 50 µg.m -3 o maximálním počtu 35 ti překročení ročně, a to v roce 2005 o cca 440%, v roce 2006 o cca 430% a v roce 2007 o cca 500%;
c) ročního cílového limitu celkového obsahu benzo(a)pyrenu v částicích PM10 1 ng.m -3, a to v roce 2005 o cca 900%, v roce 2006 o cca 1050% a v roce 2007 o cca 800%;
d) cílového ročního limitu celkového obsahu arsenu v částicích PM10 6 ng.m -3, a to v roce 2005 o cca 100%, v roce 2006 o cca 120% a v roce 2007 o cca 90 %.
Dne 14. 2. 2008 podal GARDE-EPS podnět ke Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje k zahájení přezkumu integrovaných povolení vydaných pro provozy ArcelorMittal [1] s odkazem na ustanovení §18 odst. 2 písm. e) zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), které stanovuje úřadu povinnost zahájit přezkum integrovaných povolení v případě, že je:
„...znečištění životního prostředí v důsledku provozu zařízení tak značné, že významně přesahuje standard kvality životního prostředí a nelze se k němu přiblížit jinak než změnou závazných podmínek provozu zařízení.“
Zároveň GARDE-EPS upozornil, že úřad při vydávání integrovaných povolení pro ArcelorMittal nesplnil své povinnosti vyplývající ze zákona o integrované prevenci konkrétně povinnost:
- přihlédnout k technickým charakteristikám zařízení, jeho umístění a místním podmínkám životního prostředí (§ 14 odst. 3)
- uskutečnit dodatečné podmínky ke splnění standardu kvality životního prostředí, například podmínky omezující provoz zařízení v určitou denní dobu“ (§15 odst. 1).
a ani obecnou povinnost vyplývající z ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 86/2002 Sb, tj. povinnost zohlednit při své činnosti fakt, že v území nejsou dodržovány imisní limity koncentrací škodlivých látek v ovzduší.
Dne 5. března vyzvalo více než 2300 občanů ostravské městské části Radvanice a Bartovice a města Šenova peticemi společnost ArcelorMittal Ostrava a orgány veřejné správy k tomu, aby, tak jak jim zákon ukládá, učinily opatření k nápravě přetrvávajícího nezákonného stavu znečištění ovzduší v jejich obcích [2].
Dne 14. března 2008 podal GARDE-EPS v rámci řízení dle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivu na životní prostředí připomínky k záměru vybudování nové žárové zinkovny, požadující důsledné zohlednění jejího kumulativního vlivu na ovzduší spolu s ostatními provozy ArcelorMittal a zavedení opatření k omezení primárních i sekundární prašnosti.
Dne 8. dubna 2008, podali právníci programu GARDE-Globální odpovědnost, Ekologického právního servisu (GARDE-EPS) zastupující členy občanského sdružení „VZDUCH“ žalobu na společnost ArcelorMittal Ostrava. V žalobě podané ke Krajskému soudu v Ostravě se tak domáhají, aby společnost ArcelorMittal zajistila zmírnění zdravotních rizik vyplývajících z nadlimitního znečištění ovzduší v obydlích občanů Radvanic a Bartovic. Ve stejný den proběhla v centru Ostravy demonstrace za zlepšení stavu ovzduší v regionu, které se zúčastnilo několik set občanů. [3]
Poznámky k textu tiskové zprávy:
[1] Viz. „Hutní gigant ArcelorMittal využívá chyb krajského úřadu, který mu dovoluje neúměrně znečišťovat ovzduší.“ http://www.responsibility.cz/index.php?id=210&tx_ttnews[tt_news]=188&tx_ttnews[backPid]=12&cHash=81daa30358
[2] Viz. „Chceme dýchat vzduch bez jedů“ http://www.responsibility.cz/index.php?id=210&tx_ttnews[tt_news]=199&tx_ttnews[backPid]=12&cHash=2e2c29a59e
[3] Viz. „Na společnost ArcelorMittal Ostrava byla podána žaloba“
http://www.responsibility.cz/index.php?id=210&tx_ttnews[tt_news]=205&tx_ttnews[backPid]=399&cHash=e8c022bb32
Viz. „Nespokojení občané Ostravska budou demonstrovat za zlepšení ovzduší“
http://www.responsibility.cz/index.php?id=210&tx_ttnews[tt_news]=206&tx_ttnews[backPid]=399&cHash=4504d3497c
Podpořeno Nadací Open Society Fund Praha v rámci programu Posilování role práva. (www.osf.cz).
GARDE-EPS namítá, že aktuální povolení k provozu ocelárny neobsahuje žádné podmínky, které by zohlednily povolený nárůst produkce a omezily absolutní množství emisí škodlivin do ovzduší (např. tzv. roční emisní stropy). Více jak třicet let stará ocelárna je přitom jedním z největších zdrojů emisí arsenu, benzo(a)pyrenu a prachu v areálu závodu ArcelorMittal a v bezprostředním okolí závodu jsou zákonné limity znečištění ovzduší těmito látkami překračovány o desítky až stovky procent. Zákon o integrované prevenci (zák. č. 76/2002 Sb., §14 odst. 3) příslušným úřadům (KÚ) stanovuje povinnost zohlednit při povolování záměrů místní stav životního prostředí. V případě, že má být zařízení umístěno v lokalitě s výrazně zhoršenou kvalitou životního prostředí a jeho provoz může tuto situaci ještě zhoršit, lze jej legálně provozovat jen za podmínek jeho vliv na životní prostředí eliminují. K tomu však v případě povolené změny nedošlo. „Je nepřijatelné, aby v situaci, kdy znečištění ovzduší způsobené provozy tohoto hutního komplexu ohrožuje tisíce občanů, ArcelorMittal bezprostředně navyšoval faktickou výrobní kapacitu svých starých, nevyhovujících zařízení, a to navíc s přispěním nezákonně postupujícího krajského úřadu,“ říká právník GARDE-EPS Jan Šrytr.
ArcelorMittal požádal KÚ o navýšení kapacity zařízení bezprostředně navazujících na tavící pece ocelárny na počátku roku 2008. Přestože zákonná úprava předpokládá u takto významných změn v provozu uplatnění „plnohodnotného“ procesu integrovaného povolování, KÚ tuto změnu o tři měsíce později v rozporu se zákonem povolil v režimu tzv „nepodstatných změn“. Tento krok, mimo jiné, znamenal faktické „utajení“ celého procesu před dotčenou veřejností. Občané tedy neměli možnost se s podstatou navrhovaných změn a jejich dopady seznámit, případně předložit své připomínky. „Krajský úřad svým nezákonným postupem společnosti ArcelorMittal výrazně zjednodušil situaci. Navíc, přestože k tomu měl příležitost, nezohlednil závažný stav ovzduší v regionu a podmínky provozu ocelárny nijak zásadně nezpřísnil, což bylo také jeho zákonnou povinností.,“ upozorňuje Jan Šrytr.
Společnost ArcelorMittal v nedávné době ústy svého nového generálního ředitele Sanjaye Samaddara deklarovala, že zlepšení životního prostředí v okolí jejího závodu je jednou z klíčových priorit. „Dnes děláme významný krok směrem k našemu cíli snížit zátěž životního prostředí na úroveň podobných podniků v západní Evropě. Tento cíl je součástí našeho úsilí stát se dobrým občanem města Ostrava, Moravskoslezského kraje a celé České republiky,” prohlásil Sanjay Samaddar při představování plánů na modernizaci provozů aglomerace a energetiky. Zatímco ohlášené investice společnosti ArcelorMittal, budou-li v dostatečném rozsahu realizovány, mohou občanům Ostravska přinést určité zlepšení v horizontu několika let, povolené navýšení produkce, a tedy i emisí, v jednom z nejstarších provozů ArcelorMittal je okamžité. „Další konkrétní příklad neodpovědného jednání společnosti ArcelorMittal jen potvrzuje naprosto logický závěr, že trend investic společnosti ArcelorMittal je primárně ovlivněn požadavky na intenzifikaci výroby, případně nutností opravy či výměny dosluhujících zařízení a občané zasažení extrémním znečištění stojí až na druhém místě,“ uvádí k tomu Jan Šrytr.
Kontakt:
Jan Šrytr
Program GARDE - Globální odpovědnost,
Ekologický právní servis
mobil: 775 154 087
e-mail: jan.srytr@eps.cz
http: www.responsibility.cz, www.eps.cz
Detaily případu:
Společnost ArcelorMittal požadovala aktualizaci (navýšení) výrobní kapacity zařízení pro plynulé odlévání oceli, a současně pánvových pecí v provozu ocelárny, a to z původních hodnot 1 070 000 t/rok, respektive 944 000 t/rok na hodnotu 1 500 000 t/rok, respektive 1 000 000 t/rok. K navýšení kapacity došlo úpravou řídícího systému jednotlivých zařízení a licích postupů. Vzhledem k faktu, že oba typy zařízení jsou důležitými a neoddělitelnými kroky procesu výroby oceli, znamená požadované navýšení kapacity i faktické navýšení celkové kapacity ocelárny o 486 000 tun za rok, což přepočteno na hodinovou produkci (při nerealistické maximální variantě nepřetržitého provozu po 365 dní v roce) představuje nárůst o min. cca 55,5 tun za hodinu. Takto významné navýšení je přitom ze zákona považováno za podstatnou změnu zařízení, která musí být stanoveným způsobem oznámena a případně projednána s veřejností (viz. § 2 písm. h a písm j); §19a) odst. 1 zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci)). KÚ však vyhodnotil ohlášenou změnu jako nepodstatnou a zákonem předepsaný postup nedodržel.
Závazné podmínky provozu, stanovené KÚ pro změněný provoz ocelárny, navíc neobsahují pro nejproblematičtější látky (tuhé znečišťující látky, benzo(a)pyren, těžké kovy) tzv. emisní stropy (limit maximálního objemu látek vypuštěných do ovzduší), ale pouze emisní limity (limity koncentrací vypouštěných látek ve vypouštěných „spalinách“). Lze tedy důvodně předpokládat, že při dodržení nezměněných emisních limitů (stejných koncentrací), se zvýšená produkce ocelárny projeví zvýšenou produkcí spalin, a tedy i absolutního objemu vypuštěných škodlivých látek. Příslušný úřad (KÚ) přitom musí při stanovování emisních limitů pro zařízení spadající pod režim zákona o integrované prevenci v prvé řadě vycházet z kritérií tzv. nejlepších dostupných technik a v plné míře zohlednit místní podmínky životního prostředí (§14 odst. 3). V případě, že je zařízení umístěno v lokalitě se zhoršenou kvalitou životního prostředí a provozem zařízení by docházelo k dalšímu zhoršení, zákon umožňuje povolujícímu úřadu přistoupit ke zpřísnění emisních limitů, stanovení emisních stropů, případně k uložení dalších opatření v zájmu ochrany veřejného zdraví a životního prostředí. Žádné takové zásadní opatření však KÚ neučinil, naopak dokonce přistoupil na plnění mírnější limit pro emise dioxinů ze závodu.
Souvislosti:
Velké firmy hrají v naší společnosti stále důležitější roli: zaměstnávají velké množství lidí, zásadně se podílí na vytváření národního bohatství. Ekonomiky států – a zvláště pak České republiky – se již proto neopírají o drobné a střední podnikatele jako tomu bylo dříve, ale spoléhají na velké firmy. Není proto divu, že soukromé zájmy velkých firem jsou v rozhodování státu zásadně zohledňovány a politici s nimi udržují někdy až příliš těsné vztahy. Přes toto mimořádně silné mocenské postavení firem ve společnosti, naše právní systémy nereflektují známý fakt, že moc se dá snadno zneužít. Ba právě naopak, podle práva firmy odpovídají za své činy jen omezeně. Tato omezená odpovědnost firem má pochopitelně svůj smysl. Napomáhá rozvoji podnikání, neboť s podnikáním je spojena řada finančních rizik a pokud by každý podnikatel musel ručit svým majetkem, mnoho odvážných a pro společnost prospěšných aktivit by nikdy nevzniklo. Avšak omezená odpovědnost nesmí být zneužívána k ochraně před zodpovědností za činy porušující lidská práva a umožňovat poškozování důležitých veřejných hodnot jakými je např. zdravé životní prostředí a k bezohledné maximalizaci zisku. Proto se zasazujeme o to, aby firmy byly odpovědné za neodpovědné chování. Stejně tak chceme, aby byla nastavena transparentní pravidla pro vztahy našich volených států a námi placených úředníků s velkými firmami, abychom nemuseli pouze přihlížet tomu, když se za zády veřejnosti něco tiše domluví.
Rekapitulace případu ArcelorMittal Ostrava:
Společnost ArcelorMittal provozuje v Ostravě největší hutní podnik v ČR, s roční kapacitou přesahující 3 mil. tun vyrobené oceli. Z údajů uvedených v integrovaném registru znečištění vyplývá, že společnost ArcelorMittal je dlouhodobě největším stacionárním zdrojem emisí polétavého prachu (PM10) a polycyklických aromatických uhlovodíků (PAU) v České republice a největším stacionárním zdrojem emisí arsenu v Moravskoslezském kraji (vztaženo k letem 2004, 2005 a 2006). Samotný hutní komplex je umístěn v těsném sousedství obytné zástavby několika obvodů města Ostravy. Dle dat naměřených monitorovací stanicí provozovanou Zdravotním ústavem se sídlem v Ostravě dochází např. v městském obvodu Radvanice a Bartovice, ležícím cca 1,5 – 3 km od hranic závodu, k pravidelnému překračování následujících limitů:
a) ročního limitu prašnosti PM10 40 µg.m -3, a to ve všech letech (2005, 2006, 2007) o cca 65 %;
b) denního limitu prašnosti 50 µg.m -3 o maximálním počtu 35 ti překročení ročně, a to v roce 2005 o cca 440%, v roce 2006 o cca 430% a v roce 2007 o cca 500%;
c) ročního cílového limitu celkového obsahu benzo(a)pyrenu v částicích PM10 1 ng.m -3, a to v roce 2005 o cca 900%, v roce 2006 o cca 1050% a v roce 2007 o cca 800%;
d) cílového ročního limitu celkového obsahu arsenu v částicích PM10 6 ng.m -3, a to v roce 2005 o cca 100%, v roce 2006 o cca 120% a v roce 2007 o cca 90 %.
Dne 14. 2. 2008 podal GARDE-EPS podnět ke Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje k zahájení přezkumu integrovaných povolení vydaných pro provozy ArcelorMittal [1] s odkazem na ustanovení §18 odst. 2 písm. e) zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), které stanovuje úřadu povinnost zahájit přezkum integrovaných povolení v případě, že je:
„...znečištění životního prostředí v důsledku provozu zařízení tak značné, že významně přesahuje standard kvality životního prostředí a nelze se k němu přiblížit jinak než změnou závazných podmínek provozu zařízení.“
Zároveň GARDE-EPS upozornil, že úřad při vydávání integrovaných povolení pro ArcelorMittal nesplnil své povinnosti vyplývající ze zákona o integrované prevenci konkrétně povinnost:
- přihlédnout k technickým charakteristikám zařízení, jeho umístění a místním podmínkám životního prostředí (§ 14 odst. 3)
- uskutečnit dodatečné podmínky ke splnění standardu kvality životního prostředí, například podmínky omezující provoz zařízení v určitou denní dobu“ (§15 odst. 1).
a ani obecnou povinnost vyplývající z ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 86/2002 Sb, tj. povinnost zohlednit při své činnosti fakt, že v území nejsou dodržovány imisní limity koncentrací škodlivých látek v ovzduší.
Dne 5. března vyzvalo více než 2300 občanů ostravské městské části Radvanice a Bartovice a města Šenova peticemi společnost ArcelorMittal Ostrava a orgány veřejné správy k tomu, aby, tak jak jim zákon ukládá, učinily opatření k nápravě přetrvávajícího nezákonného stavu znečištění ovzduší v jejich obcích [2].
Dne 14. března 2008 podal GARDE-EPS v rámci řízení dle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivu na životní prostředí připomínky k záměru vybudování nové žárové zinkovny, požadující důsledné zohlednění jejího kumulativního vlivu na ovzduší spolu s ostatními provozy ArcelorMittal a zavedení opatření k omezení primárních i sekundární prašnosti.
Dne 8. dubna 2008, podali právníci programu GARDE-Globální odpovědnost, Ekologického právního servisu (GARDE-EPS) zastupující členy občanského sdružení „VZDUCH“ žalobu na společnost ArcelorMittal Ostrava. V žalobě podané ke Krajskému soudu v Ostravě se tak domáhají, aby společnost ArcelorMittal zajistila zmírnění zdravotních rizik vyplývajících z nadlimitního znečištění ovzduší v obydlích občanů Radvanic a Bartovic. Ve stejný den proběhla v centru Ostravy demonstrace za zlepšení stavu ovzduší v regionu, které se zúčastnilo několik set občanů. [3]
Poznámky k textu tiskové zprávy:
[1] Viz. „Hutní gigant ArcelorMittal využívá chyb krajského úřadu, který mu dovoluje neúměrně znečišťovat ovzduší.“ http://www.responsibility.cz/index.php?id=210&tx_ttnews[tt_news]=188&tx_ttnews[backPid]=12&cHash=81daa30358
[2] Viz. „Chceme dýchat vzduch bez jedů“ http://www.responsibility.cz/index.php?id=210&tx_ttnews[tt_news]=199&tx_ttnews[backPid]=12&cHash=2e2c29a59e
[3] Viz. „Na společnost ArcelorMittal Ostrava byla podána žaloba“
http://www.responsibility.cz/index.php?id=210&tx_ttnews[tt_news]=205&tx_ttnews[backPid]=399&cHash=e8c022bb32
Viz. „Nespokojení občané Ostravska budou demonstrovat za zlepšení ovzduší“
http://www.responsibility.cz/index.php?id=210&tx_ttnews[tt_news]=206&tx_ttnews[backPid]=399&cHash=4504d3497c
Podpořeno Nadací Open Society Fund Praha v rámci programu Posilování role práva. (www.osf.cz).
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
