Tiskové zprávy
Česká asociace pro psychické zdraví : Klíčové situace v životě lidí s duševní nemocí
Z prozatímních výstupů projektu Cesty z labyrintu duševní nemoci realizovaného Českou asociací pro psychické zdraví vyplývá, že mezi klíčové oblasti v životě lidí s duševní nemocí, které by bylo užitečné ošetřit legislativně, spadají otázky kolem vstupu do procesu psychiatrické péče, otázky kolem hrazení zdravotní i sociální péče a problematika zaměstnávání této cílové skupiny.
Česká asociace pro psychické zdraví realizuje od února 2007 projekt Cesty z labyrintu duševní nemoci financovaný z programu Transition Facility Evropské Unie. Cílem projektu je zvýšení informovanosti veřejnosti o problematice duševních onemocnění, osvěta, vedle toho pak posílení prevence diskriminace této skupiny mj. v rámci návrhů změn v legislativě ČR.
V průběhu projektu probíhal po dobu tří měsíců sběr rozhovorů s lidmi se zkušeností s duševní nemocí /celkem 125 rozhovorů/ ve všech krajích ČR. Vedle toho byla zorganizována skupinová diskusní setkání rodičů lidí s duševní nemocí a lidí s duševní nemocí samotných. Smyslem tohoto sledování mělo být zmapování klíčových situací v životě této cílové skupiny.
Ze závěrů vyplynulo, že mezi klíčové oblasti, které by bylo užitečné ošetřit legislativně, spadají otázky kolem vstupu do procesu psychiatrické péče, tedy na počátku onemocnění či při započetí ataky, otázky kolem hrazení zdravotní i sociální péče, problematika zaměstnání s důrazem na propracování pracovních podmínek, částečných úvazků, atp.
JAK SE DOSTANU K LÉKAŘI A K JAKÉMU
Jednou z klíčových situací souvisejících s vypuknutím první ataky, s počátkem onemocnění je otázka cesty k léčbě, k první pomoci. V ČR není tolik, jako v některých evropských zemích ošetřena problematika umísťování jedinců do léčebny či na oddělení nemocnic v případě, že toto sami nechtějí – tedy nedobrovolná hospitalizace. V některých případech je cestou k léčbě zavolání policie či záchranné služby. Zde se objevuje např. problém s kompetencí či prioritním postupem – vedoucím zásahu se v těchto případech stává ta jednotka /policie, sanitka, hasiči/, která se dostaví na místo jako první. Je diskutabilní, zda je tento postup nejlepší a zda je vhodný u všech jedinců, k nimiž je tato pomoc zavolána.
Jako velmi přínosné se nám pro tyto případy mj. zdá zajištění vzdělávání zaměřeného na problematiku duševních onemocnění u zdravotnického personálu, policie, hasičů, atp. V ČR není ošetřen způsob hospitalizace v případech, kdy je osoba evidentně duševně nemocná a přitom zatím ještě ne nebezpečná sobě či svému okolí. Jako nápomocná se jeví změna legislativy vztahující se k hospitalizaci, resp. okolnostem s ní úzce spjatých /např. přístup do bytu pacienta, zadržení v ordinaci doporučujícího lékaře, technika a provedení převozu, atp./.
Důležité je v této „etapě“ také to, ke kterému odborníkovi a konkrétní osobě se jedinec dostaví. Neveselé jsou případy, kdy jedinec navštíví odborníka, který jeho onemocnění neodhalí, označí jej za duševně zcela zdravého a daný člověk se pak dlouhou dobu sám trápí s rozvíjejícím se psychickým onemocněním. Obdobně závažná je také situace, kdy lékař sdělí, že je jedinec nemocný, ten to však odmítá akceptovat, ale stav ještě nedosáhl závažné hranice, tak odchází pryč bez další léčby. Podle sdělení uživatelů je klíčovým momentem také to, zda se člověk dostane do léčebny, nebo na nemocniční oddělení, vedle toho závisí na personálu v dané instituci, jejich přístupu, vstřícnosti, lidskosti.
Pro tyto situace se nám jeví jako důležité vytvoření standardů psychiatrické péče, které by se týkaly mj. délky čekací doby na psychiatrické vyšetření, možnosti volby ošetřujícího lékaře, možnosti volby léčebny, postupů zásahových jednotek, odpovědnosti ošetřovacího personálu, úřadů a dalších složek v této oblasti působící, minimálního počtu zařízení a institucí pro tuto oblast na kraj, atp.
LÉČBA, ÚHRADA ZA LÉČBU
V souvislosti s léčbou duševní nemoci je významnou a problematickou vyhláška ošetřující proplácení a hrazení medikace a lékařských úkonů /Vyhláška 493/2005/. Z našich informací se ukazuje, že nejednou mj. dochází k tomu, že je pacientovi nahrazen lék, který mu vyhovuje, za lék jiný, levnější, bohužel mu i způsobující zásadnější vedlejší účinky, atp. Pacient se nemá moc kam odvolávat a jeho stav se může zhoršit. Druhou stranou mince je fakt, že by musel lék platit psychiatr sám ze svého /nebo platit pokuty/, takže ani jeho situace není úplně jednoduchou. Jeho situaci a práci komplikují také limity dané pojišťovnou.
Obdobně problematické je také ošetření u lékaře, psychiatra. Uživatelé sami volají po komunikaci se svým ošetřujícím lékařem, je pro ně důležitý kontakt, na druhou stranu psychiatr dělá svou práci i pro obživu a je pojišťovnou nucen k „ošetření“ vysokého počtu pacientů.
V souvislosti s hrazením pojišťoven je problematické také zavedení terénní péče, mobilních týmů, asertivních týmů, atp., což jsou služby běžnější např. v Anglii. Ze zkušeností se ukazuje, že mobilní týmy by mohly pomoci řešit i případy, kdy jedinec nemá náhled na svou chorobu a bylo by potřeba léčbu započít. /Ideálně by se tak mohlo předcházet plnému rozvinutí nemoci, léčba by mohla být upravená ještě v iniciální fázi a předešlo by se nepříjemnostem s transportem vážně dekompenzovaných pacientů./
Jako důležitá součást léčby se jeví také psychoterapie, možnost promluvit si o svém prožívání s odborníkem. Jak už jsme zmínili, psychiatři jsou finanční politikou pojišťoven nuceni k tomu, aby kontakt s pacientem zkracovali a tím získali vyšší počty ošetřených pacientů. Pacienti by zároveň o tuto formu léčby nejednou měli velký zájem, „terapii slovem“ vnímají jako velmi přínosnou.
S tímto se pojí potřeba zajištění komplexní péče – nejen zdravotní, ale také sociální. Oblast sociální péče pro lidi s duševní nemocí /a nejen pro ně/ zkomplikoval nový Zákon o sociálních službách, platný v ČR od ledna 2007. Pro osoby se zkušeností s duševní nemocí je problémem v této souvislosti jednak nárok na důchod /nevhodné nastavení kritérií pro jeho získání/, sami lidé se zkušeností s duševní nemocí navíc mají problém se v zákonu vyznat, potřebují asistenci a motivaci ke konání.
ZAMĚSTNÁVÁNÍ A VOLNÝ ČAS
Důležitou klíčovou situací v životě lidí s duševní nemocí je také využití času. Jedním z problémů je možnost jeho smysluplného trávení a motivace k aktivitě /jako velmi přínosné se jeví stacionáře či kluby, kde je možnost společného sdílení času, atp./.
Zásadním je v této souvislosti i získání práce - jedince se tím integruje více do společnosti, jde o činnost smysluplnou a navíc přináší zisk, přivýdělek k invalidnímu důchodu.
V této souvislosti se jeví jako řešení využívání částečných úvazků, jejich hojnější zavádění ze strany zaměstnavatelů, dále pak případně specifické propracování pracovních podmínek pro lidi s duševní nemocí - flexibilní pracovní doba, práce ne na normy, dohodnutí systému přestávek dle potřeby, zavedení pracovních pokusů, školení zaměstnavatelů, atp.
Ze zkušeností vyplývá, že je potřeba rozšířit síť služeb v oblasti psychiatrické péče. V některých krajích ČR je nedostatek složek této péče, resp. celá je zajištěna např. jen několika psychiatry, psychology a nic jiného v kraji není. /Týká se např. Karlovarského kraje, podobně Zlínský kraj, atp./.
Na výše zmíněné navazuje rezignace lidí se zkušeností s duševní nemocí poté, co se ocitnou sami /po propuštění z léčebny, atp./, poté, co jsou odmítnuti při hledání práce, etc. Zůstávají pak dlouhodobě, někdy až přespříliš dlouho příjemci invalidních důchodů. U některých jedinců se dá také hovořit o jakési „závislosti na sociálních službách.“
SPOLUPRÁCE
Vedle výše zmíněného se objevilo jako důležité téma spolupráce mezi psychiatry a dalšími složkami psychiatrické péče včetně péče komunitní. Jak se ukazuje, jde o téma, které je vnímáno jako prioritní, na druhou stranu nelehko naplnitelné. Padl návrh o legislativním ošetření sdílené odpovědnosti /která je v současné době vnímána jako velmi roztříštěná/, což by podnítilo spolupráci mezi jednotlivými složkami působícími v této oblasti.
V následující části projektu bude probíhat právní analýza zmíněných klíčových situací, návrhy jejich ošetření v rámci legislativy, v prosinci /5.-.7.12.2007/ pak na projekt naváže konference s názvem „Klíčové situace v psychiatrické kariéře pacienta.“ /Bližší informace viz webové stránky České asociace pro psychické zdraví – www.capz.cz./
S připomínkami k projektu, jeho průběhu, závěrům, dalšímu směřování, atp. se neváhejte obrátit na koordinátorku projektu - Klára Malíková, Mgr. /klara.malikova@capz.cz/.
Česká asociace pro psychické zdraví realizuje od února 2007 projekt Cesty z labyrintu duševní nemoci financovaný z programu Transition Facility Evropské Unie. Cílem projektu je zvýšení informovanosti veřejnosti o problematice duševních onemocnění, osvěta, vedle toho pak posílení prevence diskriminace této skupiny mj. v rámci návrhů změn v legislativě ČR.
V průběhu projektu probíhal po dobu tří měsíců sběr rozhovorů s lidmi se zkušeností s duševní nemocí /celkem 125 rozhovorů/ ve všech krajích ČR. Vedle toho byla zorganizována skupinová diskusní setkání rodičů lidí s duševní nemocí a lidí s duševní nemocí samotných. Smyslem tohoto sledování mělo být zmapování klíčových situací v životě této cílové skupiny.
Ze závěrů vyplynulo, že mezi klíčové oblasti, které by bylo užitečné ošetřit legislativně, spadají otázky kolem vstupu do procesu psychiatrické péče, tedy na počátku onemocnění či při započetí ataky, otázky kolem hrazení zdravotní i sociální péče, problematika zaměstnání s důrazem na propracování pracovních podmínek, částečných úvazků, atp.
JAK SE DOSTANU K LÉKAŘI A K JAKÉMU
Jednou z klíčových situací souvisejících s vypuknutím první ataky, s počátkem onemocnění je otázka cesty k léčbě, k první pomoci. V ČR není tolik, jako v některých evropských zemích ošetřena problematika umísťování jedinců do léčebny či na oddělení nemocnic v případě, že toto sami nechtějí – tedy nedobrovolná hospitalizace. V některých případech je cestou k léčbě zavolání policie či záchranné služby. Zde se objevuje např. problém s kompetencí či prioritním postupem – vedoucím zásahu se v těchto případech stává ta jednotka /policie, sanitka, hasiči/, která se dostaví na místo jako první. Je diskutabilní, zda je tento postup nejlepší a zda je vhodný u všech jedinců, k nimiž je tato pomoc zavolána.
Jako velmi přínosné se nám pro tyto případy mj. zdá zajištění vzdělávání zaměřeného na problematiku duševních onemocnění u zdravotnického personálu, policie, hasičů, atp. V ČR není ošetřen způsob hospitalizace v případech, kdy je osoba evidentně duševně nemocná a přitom zatím ještě ne nebezpečná sobě či svému okolí. Jako nápomocná se jeví změna legislativy vztahující se k hospitalizaci, resp. okolnostem s ní úzce spjatých /např. přístup do bytu pacienta, zadržení v ordinaci doporučujícího lékaře, technika a provedení převozu, atp./.
Důležité je v této „etapě“ také to, ke kterému odborníkovi a konkrétní osobě se jedinec dostaví. Neveselé jsou případy, kdy jedinec navštíví odborníka, který jeho onemocnění neodhalí, označí jej za duševně zcela zdravého a daný člověk se pak dlouhou dobu sám trápí s rozvíjejícím se psychickým onemocněním. Obdobně závažná je také situace, kdy lékař sdělí, že je jedinec nemocný, ten to však odmítá akceptovat, ale stav ještě nedosáhl závažné hranice, tak odchází pryč bez další léčby. Podle sdělení uživatelů je klíčovým momentem také to, zda se člověk dostane do léčebny, nebo na nemocniční oddělení, vedle toho závisí na personálu v dané instituci, jejich přístupu, vstřícnosti, lidskosti.
Pro tyto situace se nám jeví jako důležité vytvoření standardů psychiatrické péče, které by se týkaly mj. délky čekací doby na psychiatrické vyšetření, možnosti volby ošetřujícího lékaře, možnosti volby léčebny, postupů zásahových jednotek, odpovědnosti ošetřovacího personálu, úřadů a dalších složek v této oblasti působící, minimálního počtu zařízení a institucí pro tuto oblast na kraj, atp.
LÉČBA, ÚHRADA ZA LÉČBU
V souvislosti s léčbou duševní nemoci je významnou a problematickou vyhláška ošetřující proplácení a hrazení medikace a lékařských úkonů /Vyhláška 493/2005/. Z našich informací se ukazuje, že nejednou mj. dochází k tomu, že je pacientovi nahrazen lék, který mu vyhovuje, za lék jiný, levnější, bohužel mu i způsobující zásadnější vedlejší účinky, atp. Pacient se nemá moc kam odvolávat a jeho stav se může zhoršit. Druhou stranou mince je fakt, že by musel lék platit psychiatr sám ze svého /nebo platit pokuty/, takže ani jeho situace není úplně jednoduchou. Jeho situaci a práci komplikují také limity dané pojišťovnou.
Obdobně problematické je také ošetření u lékaře, psychiatra. Uživatelé sami volají po komunikaci se svým ošetřujícím lékařem, je pro ně důležitý kontakt, na druhou stranu psychiatr dělá svou práci i pro obživu a je pojišťovnou nucen k „ošetření“ vysokého počtu pacientů.
V souvislosti s hrazením pojišťoven je problematické také zavedení terénní péče, mobilních týmů, asertivních týmů, atp., což jsou služby běžnější např. v Anglii. Ze zkušeností se ukazuje, že mobilní týmy by mohly pomoci řešit i případy, kdy jedinec nemá náhled na svou chorobu a bylo by potřeba léčbu započít. /Ideálně by se tak mohlo předcházet plnému rozvinutí nemoci, léčba by mohla být upravená ještě v iniciální fázi a předešlo by se nepříjemnostem s transportem vážně dekompenzovaných pacientů./
Jako důležitá součást léčby se jeví také psychoterapie, možnost promluvit si o svém prožívání s odborníkem. Jak už jsme zmínili, psychiatři jsou finanční politikou pojišťoven nuceni k tomu, aby kontakt s pacientem zkracovali a tím získali vyšší počty ošetřených pacientů. Pacienti by zároveň o tuto formu léčby nejednou měli velký zájem, „terapii slovem“ vnímají jako velmi přínosnou.
S tímto se pojí potřeba zajištění komplexní péče – nejen zdravotní, ale také sociální. Oblast sociální péče pro lidi s duševní nemocí /a nejen pro ně/ zkomplikoval nový Zákon o sociálních službách, platný v ČR od ledna 2007. Pro osoby se zkušeností s duševní nemocí je problémem v této souvislosti jednak nárok na důchod /nevhodné nastavení kritérií pro jeho získání/, sami lidé se zkušeností s duševní nemocí navíc mají problém se v zákonu vyznat, potřebují asistenci a motivaci ke konání.
ZAMĚSTNÁVÁNÍ A VOLNÝ ČAS
Důležitou klíčovou situací v životě lidí s duševní nemocí je také využití času. Jedním z problémů je možnost jeho smysluplného trávení a motivace k aktivitě /jako velmi přínosné se jeví stacionáře či kluby, kde je možnost společného sdílení času, atp./.
Zásadním je v této souvislosti i získání práce - jedince se tím integruje více do společnosti, jde o činnost smysluplnou a navíc přináší zisk, přivýdělek k invalidnímu důchodu.
V této souvislosti se jeví jako řešení využívání částečných úvazků, jejich hojnější zavádění ze strany zaměstnavatelů, dále pak případně specifické propracování pracovních podmínek pro lidi s duševní nemocí - flexibilní pracovní doba, práce ne na normy, dohodnutí systému přestávek dle potřeby, zavedení pracovních pokusů, školení zaměstnavatelů, atp.
Ze zkušeností vyplývá, že je potřeba rozšířit síť služeb v oblasti psychiatrické péče. V některých krajích ČR je nedostatek složek této péče, resp. celá je zajištěna např. jen několika psychiatry, psychology a nic jiného v kraji není. /Týká se např. Karlovarského kraje, podobně Zlínský kraj, atp./.
Na výše zmíněné navazuje rezignace lidí se zkušeností s duševní nemocí poté, co se ocitnou sami /po propuštění z léčebny, atp./, poté, co jsou odmítnuti při hledání práce, etc. Zůstávají pak dlouhodobě, někdy až přespříliš dlouho příjemci invalidních důchodů. U některých jedinců se dá také hovořit o jakési „závislosti na sociálních službách.“
SPOLUPRÁCE
Vedle výše zmíněného se objevilo jako důležité téma spolupráce mezi psychiatry a dalšími složkami psychiatrické péče včetně péče komunitní. Jak se ukazuje, jde o téma, které je vnímáno jako prioritní, na druhou stranu nelehko naplnitelné. Padl návrh o legislativním ošetření sdílené odpovědnosti /která je v současné době vnímána jako velmi roztříštěná/, což by podnítilo spolupráci mezi jednotlivými složkami působícími v této oblasti.
V následující části projektu bude probíhat právní analýza zmíněných klíčových situací, návrhy jejich ošetření v rámci legislativy, v prosinci /5.-.7.12.2007/ pak na projekt naváže konference s názvem „Klíčové situace v psychiatrické kariéře pacienta.“ /Bližší informace viz webové stránky České asociace pro psychické zdraví – www.capz.cz./
S připomínkami k projektu, jeho průběhu, závěrům, dalšímu směřování, atp. se neváhejte obrátit na koordinátorku projektu - Klára Malíková, Mgr. /klara.malikova@capz.cz/.
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
