Tiskové zprávy
Žába na prameni, o.s.: Koho ne/nominovat do Rady vlády pro rovné příležitosti a proč?
Český svaz mužů žádal odstoupení ministryně a předsedkyně Rady vlády pro rovné příležitosti žen a mužů Džamily Stehlíkové. Důvodem bylo nepřizvání zástupců mužských organizací do rady. Následovala rozpačitá reakce ministryně, kterou místopředseda svazu Salač ve vysílání Českého rozhlasu interpretoval jako příslib jednoho místa pro Český svaz mužů. Kauza odkrývá a předznamenává nekoncepční řízení rady od samého jejího znovuobnovení. Cílem tohoto textu je shrnout několik argumentů, které mohou rozhodování ministryně ve věci zastoupení neziskových organizací v radě učinit kompetentnějším.
Český svaz mužů žádal odstoupení ministryně a předsedkyně Rady vlády pro rovné příležitosti žen a mužů Džamily Stehlíkové. Důvodem bylo nepřizvání zástupců mužských organizací do rady. Následovala rozpačitá reakce ministryně, kterou místopředseda svazu Salač ve vysílání Českého rozhlasu1 interpretoval jako příslib jednoho místa pro Český svaz mužů. Kauza odkrývá a předznamenává nekoncepční řízení rady od samého jejího znovuobnovení. Cílem tohoto textu je shrnout několik argumentů, které mohou rozhodování ministryně ve věci zastoupení neziskových organizací v radě učinit kompetentnějším.
Co je to gender a kde se vzal?
Gender je zjednodušeně možné chápat jako sociální pohlaví a přináší nám nový pohled na identity muže, ženy a jejich vznik. Sociální rozměr pohlaví zdůrazňuje, že rozlišování na muže a ženy je značně ovlivňováno mezilidskou komunikací nikoliv jen přírodními danostmi. Přínosem genderového pohledu je zviditelňování významu společenské moci a jazyka před přírodou a „přirozeností“ při utváření odlišností mezi muži a ženami. Společně s odhalováním umělosti „přirozených“ odlišností vzniká společný základ mužské a ženské identity, o který je teprve možné opřít rovnost žen a mužů.
Věra Sokolová2 zdůrazňuje vztah mezi feministickým myšlením a významem genderu, neboť koncept sociálního pohlaví vznikl při diskusi představitelek různých feministických proudů a jejich vzájemném vymezování. Během oboustranné kritické diskuse bylo zpochybněno argumentování ženou, protože např. západní ženy řešily a řeší jiné problémy než ženy třetího světa a pod jednu kategorii žena se nevejdou. Otevřenější a obecnější kategorie gender dokáže odlišné ženské pohledy zastřešit. Nabízí též prostor mužům, protože již nestaví na pohlaví, ale slovy Sokolové2 na poznání, že znevýhodněná pozice jedince (nebo skupiny) je výhodnou výchozí pozicí pro pochopení, analýzu a kritiku společenských vztahů a organizace společnosti.
Má tedy vůbec smysl rozlišovat ženskou a mužskou perspektivu?
Ano má, protože jako ženy a muži jsme tlačeni do protikladných rolí a naše zkušenosti a problémy mohou být velmi odlišné. Donedávna byla rodičovská „dovolená“ mateřskou „dovolenou“. Šlo a stále ještě jde především o specifickou ženskou zkušenost. Proto je logické, že např. tlak na bezbariérovost hromadné dopravy vyvíjejí ženy, neboť především ony s kočárky překonávají překážky. Ještě názornějším příkladem je nižší mzda ženy za stejnou práci, odvozená od přetrvávajícího pohledu státu i zaměstnavatelů na muže jako na živitele rodiny. Platová diskriminace souvisí též s přetrvávající redukcí rodičovství na mateřství. Na tu doplácí též muži, kteří věnovali svým dětem čas, pozornost a energii a jsou přesto znevýhodněni při svěřování dětí do péče po rozvodu. To podstatné, o čem je třeba mluvit a co má být předmětem politik zajištujících ženám a mužům rovné příležitosti je diskriminace a nikoliv pohlaví samo. Je naopak důležité, aby o diskriminaci žen diskutovali i muži a aby měnili své jednání. To samé platí i obráceně.
Z jakých organizací nominovat členy/ky rady?
Jednoznačně z takových, které se tématem rovných příležitostí žen a mužů přímo zabývají a jejichž pozice není s výše popsaným konceptem genderu v rozporu. Bylo by absurdní zkoumat, zda v organizaci pracuje více žen, či mužů. Mnohem důležitější je, zda jde o lidi s vhledem do genderové problematiky a lidi genderově citlivé.
Z jakých organizací nenominovat členy/ky rady?
Sociální tlak, který neustále vytváří umělé odlišnosti mezi muži a ženami zároveň vytváří příležitosti diskriminovat ženy a muže, které/ří se do absurdních škatulek - žena a muž - vejít nemohou nebo nechtějí. Není pravda, že všichni muži jsou stejní, všechny ženy jsou stejné a muži a ženy jsou vzájemné protiklady, stačí se rozhlédnout kolem sebe. Není možné ustavit se mluvčím jednoho z pohlaví, ale je důležité mluvit o různých typech diskriminací, které někdo zažívá, jen proto že je ženou nebo mužem.
Organizace pro něž je reprezentace škatulek jejich posláním ve svém vlastním zájmu a ze strachu ze změn zmíněné diskriminace vědomě či nevědomě udržují. Každá snaha definovat, znovu vybudovat či reprezentovat mužství nebo ženství, vede k vymezování se proti druhému pólu. Naopak snaha pojmout mužství či ženství bez vzájemného kontrastu (nerovnosti) spontánně vede k jejich rozpouštění a objevování významu společného lidství.
V případě organizací, které se snaží mužství nebo ženství reprezentovat, mají např. jedno z pohlaví přímo v názvu, by tedy snaha o posílení rovných příležitostí žen a mužů musela být spojena s vědomým a řízeným zánikem vlastní organizace, ale za tímto účelem je jejich zakladatelé/ky nevybudovávali/y.
Mohou muži pomoci?
Je velmi důležité, aby čeští muži konečně objevili téma rovných příležitostí. Těžko můžeme dosáhnout většího zastoupení žen ve veřejné sféře např. v politice, když muži nebudou aktivnější ve sféře soukromé, tedy v rodině – domácnosti. Sami muži tím mohou velmi získat. Sociologické výzkumy soustřeďující se na muže na rodičovské dovolené vedou k jasnému závěru, jednotliví aktéři: matka, dítě, otec – a tedy celá rodina – jsou spokojenější. Zapojení mužů má však i svá rizika. Není možné bez uznání významu feministického myšlení a kritické reflexe nejrozšířenějšího typu patriarchálního mužství, jehož představitelé především diskriminace na základě pohlaví udržují.
Kvalifikace kandidáta/tky do rady
Pohlaví kandidáta/ky do rady není podstatné. Mnohem podstatnější je schopnost genderově analytického pohledu na témata, kterými se rada bude zabývat. Schopnost prosadit na jednání rady klíčová témata, která bývají jako první smetena pod stůl, např. posílení zastoupení žen v rozhodovacích orgánech. Znalost Stínové zprávy v oblasti rovného zacházení a rovných příležitostí žen a mužů3 spolu se schopností navrhovat způsoby nápravy by měla být klíčovým kritériem výběru.
Závěr
Žádná z existujících českých mužských organizací, nesplňuje představená kritéria a jejich angažmá v Radě vlády rovné příležitosti žen a mužů jde proti cílům rady. Žádná z organizací neprotestovala proti výroku Mirka Topolánka v projevu při zahájení Evropského roku rovných příležitostí: „Žena se může svobodně rozhodnout děti nemít a pak jsem přesvědčen, že má stejné příležitosti uplatnění jako muž.” Přitom jde o příklad výroku, který zneviditelňuje význam a odpovědnost otcovství. Přínosem by byla mužská organizace, která by se programově věnovala kritické reflexi patriarchálního mužství a prezentovala by alternativní formy mužství. Nicméně ani k tomu není organizace s pohlavím ve znaku nezbytná. Jmenování zástupce Českého svazu mužů by bylo podobně absurdní, jako kdyby byl jmenován zástupce nacionalistického Národního odporu do Rady vlády pro lidská práva. Nejsou-li aktivity Českého svazu mužů vyloženě protiprávní, nelze je v demokratické společnosti zakázat, prostor by se jim však dávat neměl.
Na podobnou otázku po přítomnosti ženských organizací v radě není tak jednoduchá odpověď. Je příliš mnoho žen, které jsou za stávajícího uspořádání společnosti ve znevýhodněné pozici jen proto, že jsou ženami. Zažívají jeden nebo dokonce více tipů diskriminace, jejich hlas není slyšet. Pro kvalitu naší demokracie je důležité, aby za ně někdo nahlas mluvil. Přesněji řečeno, je důležité, aby někdo mluvil o těchto různých typech diskriminací (platový rozdíl, dvojí směna – profese a domácnost, zastoupení v rozhodovacích funkcích, domácí násilí, mýtus krásy, atd.). Mluvit za pohlaví samo je stejně absurdní jako v případě mužů. V tomto smyslu je diskutabilní angažmá organizací, které ženu monotónně prezentují jako matku. Na jednu stranu přispívají k potřebnému ohodnocování péče o dítě, ale co se rovných příležitostí týče, drží ženy ve slepé uličce.
Spor o obsazení rady vlády je jen částí širšího sporu o gender. Tento pojem má ve vyspělejších demokraciích výše představený ustálený význam, kterému tamní společnost rozumí. Termín gender je bez vztahu a návaznosti na feministické myšlení prázdný, stává se proměnou, za kterou je možné dosazovat si specifické zájmy. Česku hrozí radou koordinovaný pokus o vlastní upatlanou, provinční a hlavně prázdnou interpretaci genderu: na vládní úrovni praktikovanou, nikam nevedoucí a z kapes daňových poplatníků a poplatnic financovanou debatu typu „muži jsou z Marsu a ženy z Venuše“.
Tomáš Pavlas, Dana Radová, Žába na prameni o.s.
Poznámky:
1 – V pořadu 20 minut Martina Veselovského 2. 10. 2007
http://media.rozhlas.cz/radionaprani/archiv/_audio/00606324.mp3
Český svaz mužů žádal odstoupení ministryně a předsedkyně Rady vlády pro rovné příležitosti žen a mužů Džamily Stehlíkové. Důvodem bylo nepřizvání zástupců mužských organizací do rady. Následovala rozpačitá reakce ministryně, kterou místopředseda svazu Salač ve vysílání Českého rozhlasu1 interpretoval jako příslib jednoho místa pro Český svaz mužů. Kauza odkrývá a předznamenává nekoncepční řízení rady od samého jejího znovuobnovení. Cílem tohoto textu je shrnout několik argumentů, které mohou rozhodování ministryně ve věci zastoupení neziskových organizací v radě učinit kompetentnějším.
Co je to gender a kde se vzal?
Gender je zjednodušeně možné chápat jako sociální pohlaví a přináší nám nový pohled na identity muže, ženy a jejich vznik. Sociální rozměr pohlaví zdůrazňuje, že rozlišování na muže a ženy je značně ovlivňováno mezilidskou komunikací nikoliv jen přírodními danostmi. Přínosem genderového pohledu je zviditelňování významu společenské moci a jazyka před přírodou a „přirozeností“ při utváření odlišností mezi muži a ženami. Společně s odhalováním umělosti „přirozených“ odlišností vzniká společný základ mužské a ženské identity, o který je teprve možné opřít rovnost žen a mužů.
Věra Sokolová2 zdůrazňuje vztah mezi feministickým myšlením a významem genderu, neboť koncept sociálního pohlaví vznikl při diskusi představitelek různých feministických proudů a jejich vzájemném vymezování. Během oboustranné kritické diskuse bylo zpochybněno argumentování ženou, protože např. západní ženy řešily a řeší jiné problémy než ženy třetího světa a pod jednu kategorii žena se nevejdou. Otevřenější a obecnější kategorie gender dokáže odlišné ženské pohledy zastřešit. Nabízí též prostor mužům, protože již nestaví na pohlaví, ale slovy Sokolové2 na poznání, že znevýhodněná pozice jedince (nebo skupiny) je výhodnou výchozí pozicí pro pochopení, analýzu a kritiku společenských vztahů a organizace společnosti.
Má tedy vůbec smysl rozlišovat ženskou a mužskou perspektivu?
Ano má, protože jako ženy a muži jsme tlačeni do protikladných rolí a naše zkušenosti a problémy mohou být velmi odlišné. Donedávna byla rodičovská „dovolená“ mateřskou „dovolenou“. Šlo a stále ještě jde především o specifickou ženskou zkušenost. Proto je logické, že např. tlak na bezbariérovost hromadné dopravy vyvíjejí ženy, neboť především ony s kočárky překonávají překážky. Ještě názornějším příkladem je nižší mzda ženy za stejnou práci, odvozená od přetrvávajícího pohledu státu i zaměstnavatelů na muže jako na živitele rodiny. Platová diskriminace souvisí též s přetrvávající redukcí rodičovství na mateřství. Na tu doplácí též muži, kteří věnovali svým dětem čas, pozornost a energii a jsou přesto znevýhodněni při svěřování dětí do péče po rozvodu. To podstatné, o čem je třeba mluvit a co má být předmětem politik zajištujících ženám a mužům rovné příležitosti je diskriminace a nikoliv pohlaví samo. Je naopak důležité, aby o diskriminaci žen diskutovali i muži a aby měnili své jednání. To samé platí i obráceně.
Z jakých organizací nominovat členy/ky rady?
Jednoznačně z takových, které se tématem rovných příležitostí žen a mužů přímo zabývají a jejichž pozice není s výše popsaným konceptem genderu v rozporu. Bylo by absurdní zkoumat, zda v organizaci pracuje více žen, či mužů. Mnohem důležitější je, zda jde o lidi s vhledem do genderové problematiky a lidi genderově citlivé.
Z jakých organizací nenominovat členy/ky rady?
Sociální tlak, který neustále vytváří umělé odlišnosti mezi muži a ženami zároveň vytváří příležitosti diskriminovat ženy a muže, které/ří se do absurdních škatulek - žena a muž - vejít nemohou nebo nechtějí. Není pravda, že všichni muži jsou stejní, všechny ženy jsou stejné a muži a ženy jsou vzájemné protiklady, stačí se rozhlédnout kolem sebe. Není možné ustavit se mluvčím jednoho z pohlaví, ale je důležité mluvit o různých typech diskriminací, které někdo zažívá, jen proto že je ženou nebo mužem.
Organizace pro něž je reprezentace škatulek jejich posláním ve svém vlastním zájmu a ze strachu ze změn zmíněné diskriminace vědomě či nevědomě udržují. Každá snaha definovat, znovu vybudovat či reprezentovat mužství nebo ženství, vede k vymezování se proti druhému pólu. Naopak snaha pojmout mužství či ženství bez vzájemného kontrastu (nerovnosti) spontánně vede k jejich rozpouštění a objevování významu společného lidství.
V případě organizací, které se snaží mužství nebo ženství reprezentovat, mají např. jedno z pohlaví přímo v názvu, by tedy snaha o posílení rovných příležitostí žen a mužů musela být spojena s vědomým a řízeným zánikem vlastní organizace, ale za tímto účelem je jejich zakladatelé/ky nevybudovávali/y.
Mohou muži pomoci?
Je velmi důležité, aby čeští muži konečně objevili téma rovných příležitostí. Těžko můžeme dosáhnout většího zastoupení žen ve veřejné sféře např. v politice, když muži nebudou aktivnější ve sféře soukromé, tedy v rodině – domácnosti. Sami muži tím mohou velmi získat. Sociologické výzkumy soustřeďující se na muže na rodičovské dovolené vedou k jasnému závěru, jednotliví aktéři: matka, dítě, otec – a tedy celá rodina – jsou spokojenější. Zapojení mužů má však i svá rizika. Není možné bez uznání významu feministického myšlení a kritické reflexe nejrozšířenějšího typu patriarchálního mužství, jehož představitelé především diskriminace na základě pohlaví udržují.
Kvalifikace kandidáta/tky do rady
Pohlaví kandidáta/ky do rady není podstatné. Mnohem podstatnější je schopnost genderově analytického pohledu na témata, kterými se rada bude zabývat. Schopnost prosadit na jednání rady klíčová témata, která bývají jako první smetena pod stůl, např. posílení zastoupení žen v rozhodovacích orgánech. Znalost Stínové zprávy v oblasti rovného zacházení a rovných příležitostí žen a mužů3 spolu se schopností navrhovat způsoby nápravy by měla být klíčovým kritériem výběru.
Závěr
Žádná z existujících českých mužských organizací, nesplňuje představená kritéria a jejich angažmá v Radě vlády rovné příležitosti žen a mužů jde proti cílům rady. Žádná z organizací neprotestovala proti výroku Mirka Topolánka v projevu při zahájení Evropského roku rovných příležitostí: „Žena se může svobodně rozhodnout děti nemít a pak jsem přesvědčen, že má stejné příležitosti uplatnění jako muž.” Přitom jde o příklad výroku, který zneviditelňuje význam a odpovědnost otcovství. Přínosem by byla mužská organizace, která by se programově věnovala kritické reflexi patriarchálního mužství a prezentovala by alternativní formy mužství. Nicméně ani k tomu není organizace s pohlavím ve znaku nezbytná. Jmenování zástupce Českého svazu mužů by bylo podobně absurdní, jako kdyby byl jmenován zástupce nacionalistického Národního odporu do Rady vlády pro lidská práva. Nejsou-li aktivity Českého svazu mužů vyloženě protiprávní, nelze je v demokratické společnosti zakázat, prostor by se jim však dávat neměl.
Na podobnou otázku po přítomnosti ženských organizací v radě není tak jednoduchá odpověď. Je příliš mnoho žen, které jsou za stávajícího uspořádání společnosti ve znevýhodněné pozici jen proto, že jsou ženami. Zažívají jeden nebo dokonce více tipů diskriminace, jejich hlas není slyšet. Pro kvalitu naší demokracie je důležité, aby za ně někdo nahlas mluvil. Přesněji řečeno, je důležité, aby někdo mluvil o těchto různých typech diskriminací (platový rozdíl, dvojí směna – profese a domácnost, zastoupení v rozhodovacích funkcích, domácí násilí, mýtus krásy, atd.). Mluvit za pohlaví samo je stejně absurdní jako v případě mužů. V tomto smyslu je diskutabilní angažmá organizací, které ženu monotónně prezentují jako matku. Na jednu stranu přispívají k potřebnému ohodnocování péče o dítě, ale co se rovných příležitostí týče, drží ženy ve slepé uličce.
Spor o obsazení rady vlády je jen částí širšího sporu o gender. Tento pojem má ve vyspělejších demokraciích výše představený ustálený význam, kterému tamní společnost rozumí. Termín gender je bez vztahu a návaznosti na feministické myšlení prázdný, stává se proměnou, za kterou je možné dosazovat si specifické zájmy. Česku hrozí radou koordinovaný pokus o vlastní upatlanou, provinční a hlavně prázdnou interpretaci genderu: na vládní úrovni praktikovanou, nikam nevedoucí a z kapes daňových poplatníků a poplatnic financovanou debatu typu „muži jsou z Marsu a ženy z Venuše“.
Tomáš Pavlas, Dana Radová, Žába na prameni o.s.
Poznámky:
1 – V pořadu 20 minut Martina Veselovského 2. 10. 2007
http://media.rozhlas.cz/radionaprani/archiv/_audio/00606324.mp3
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
