Tiskové zprávy
Česká krajina: Krátký přírodopisný dokument Jana Svatoše přináší nejnovější poznatky o životě zubrů
Nový filmový dokument Zubr evropský – návrat krále lesů mohou ode dneška sledovat diváci na internetu. Další krátký přírodopisný snímek zveřejnila na svém YouTube kanálu ochranářská společnost Česká krajina.
Snímek má pomáhat k ochraně tohoto majestátného zvířete, které patří v České republice k původním živočišným druhům. V minulých staletích byl zubr vyhuben člověkem, v současnosti se však připravují lokality pro jeho návrat.
„I když se na první pohled může zdát, že jsou zubři jako druh zachránění, rozhodně tomu tak není. Pro bezpečnou budoucnost zubrů je velmi důležité, aby jejich celková populace vzrostla alespoň na deset tisíc jedinců. V současnosti je zhruba na polovině tohoto stavu. Právě proto je pro záchranu tohoto druhu důležité zakládání nových populací,“ vysvětluje ředitel společnosti Česká krajina Dalibor Dostál.
Film vytvořil režisér Jan Svatoš, autor oceněných snímků Divočiny, Velké losování nebo nejnovějšího filmu Lekce divokosti. Film vznikl za finanční podpory Středočeského kraje.
Dokument přináší nejnovější vědecké poznatky ze života zubrů. „Dříve byl zubr považován za druh vázaný na uzavřené lesy mírného pásu. Ale tyto ekosystémy byly zřejmě jen jeho posledním útočištěm. Nové poznatky jasně ukazují, že zubr obýval širokou škálu prostředí od otevřených lesostepí po zapojené listnaté i jehličnaté lesy Střední a Východní Evropy,“ vysvětluje Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd České republiky v Českých Budějovicích.
„Hluboké lesy jsou tedy pro zubry takzvaným suboptimálním biotopem, tedy prostředím, kam byli zatlačeni člověkem. Pokud má na vybranou, dává přednost otevřenější krajině. Proto jsou pro něj bývalé i současné vojenské újezdy optimálním prostředím,“ dodává Miloslav Jirků.
Vědci také zjistili, že areál rozšíření zubrů byl v Evropě menší, než se původně předpokládalo. Tradičně se soudilo, zubři se v minulosti vyskytovali ve velké části Evropy, včetně jižní Skandinávie a severu Iberského Poloostrova. Na východ až k řece Volze, Kavkaz a jižní pobřeží Kaspického moře. Novější poznatky omezují historický areál zubra na oblast od severovýchodní Francie, po střední a východní Evropu a severní Kavkaz.
„Území dnešní České republiky přitom leží v obou případech uvnitř předpokládaného areálu rozšíření zubra, a zubři tak jednoznačně patří v České republice k původním živočišným druhům,“ zdůrazňuje Miloslav Jirků.
Na přítomnost zubrů dodnes odkazují názvy obcí Zubří, které se v Česku nacházejí hned tři. Zubři dali jméno také některým vodním tokům, například Zubřina či Zubřinka. Přítomnost zubrů prokazují i archeologické nálezy z desátého století v Libici nad Cidlinou na Nymbursku a ze čtrnáctého století v Olomouci.
Ochranářská organizace na projektu spolupracuje s experty z Biologického centra Akademie věd České republiky, Jihočeské univerzity, Univerzity Karlovy, Ústavu biologie obratlovců Akademie věd a dalších odborných institucí.
Snímek má pomáhat k ochraně tohoto majestátného zvířete, které patří v České republice k původním živočišným druhům. V minulých staletích byl zubr vyhuben člověkem, v současnosti se však připravují lokality pro jeho návrat.
„I když se na první pohled může zdát, že jsou zubři jako druh zachránění, rozhodně tomu tak není. Pro bezpečnou budoucnost zubrů je velmi důležité, aby jejich celková populace vzrostla alespoň na deset tisíc jedinců. V současnosti je zhruba na polovině tohoto stavu. Právě proto je pro záchranu tohoto druhu důležité zakládání nových populací,“ vysvětluje ředitel společnosti Česká krajina Dalibor Dostál.
Film vytvořil režisér Jan Svatoš, autor oceněných snímků Divočiny, Velké losování nebo nejnovějšího filmu Lekce divokosti. Film vznikl za finanční podpory Středočeského kraje.
Dokument přináší nejnovější vědecké poznatky ze života zubrů. „Dříve byl zubr považován za druh vázaný na uzavřené lesy mírného pásu. Ale tyto ekosystémy byly zřejmě jen jeho posledním útočištěm. Nové poznatky jasně ukazují, že zubr obýval širokou škálu prostředí od otevřených lesostepí po zapojené listnaté i jehličnaté lesy Střední a Východní Evropy,“ vysvětluje Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd České republiky v Českých Budějovicích.
„Hluboké lesy jsou tedy pro zubry takzvaným suboptimálním biotopem, tedy prostředím, kam byli zatlačeni člověkem. Pokud má na vybranou, dává přednost otevřenější krajině. Proto jsou pro něj bývalé i současné vojenské újezdy optimálním prostředím,“ dodává Miloslav Jirků.
Vědci také zjistili, že areál rozšíření zubrů byl v Evropě menší, než se původně předpokládalo. Tradičně se soudilo, zubři se v minulosti vyskytovali ve velké části Evropy, včetně jižní Skandinávie a severu Iberského Poloostrova. Na východ až k řece Volze, Kavkaz a jižní pobřeží Kaspického moře. Novější poznatky omezují historický areál zubra na oblast od severovýchodní Francie, po střední a východní Evropu a severní Kavkaz.
„Území dnešní České republiky přitom leží v obou případech uvnitř předpokládaného areálu rozšíření zubra, a zubři tak jednoznačně patří v České republice k původním živočišným druhům,“ zdůrazňuje Miloslav Jirků.
Na přítomnost zubrů dodnes odkazují názvy obcí Zubří, které se v Česku nacházejí hned tři. Zubři dali jméno také některým vodním tokům, například Zubřina či Zubřinka. Přítomnost zubrů prokazují i archeologické nálezy z desátého století v Libici nad Cidlinou na Nymbursku a ze čtrnáctého století v Olomouci.
Ochranářská organizace na projektu spolupracuje s experty z Biologického centra Akademie věd České republiky, Jihočeské univerzity, Univerzity Karlovy, Ústavu biologie obratlovců Akademie věd a dalších odborných institucí.
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
