Správa NP Šumava: Kůrovcovou kalamitu jsme zastavili i za cenu hrozící pokuty

Zásahy proti kůrovci na Šumavě byly nutné. Ředitel Stráský i Mánek díky tomu zastavili kůrovcovou kalamitu, která se na Šumavě rozhořela po nezpracování polomů v roce 2007. Na rozdíl od slovenských ministrů životního prostředí jim nehrozí nebezpečí trestního stíhání za nečinnost.

Měl bývalý ředitel Správy NP a CHKO Šumava Jan Stráský bojovat s kůrovcovou kalamitou, která loni na Šumavě kulminovala a riskovat postih od České inspekce životního prostředí, nebo kůrovce nechat dál řádit v šumavských lesích a riskovat možnost postihů za nečinnost jako na Slovensku? U našich východních sousedů hrozí dvěma bývalým ministrům životního prostředí trest odnětí svobody za to, že nepovolili kácení kůrovcem napadených stromů v prvních zónách Národního parku Vysoké Tatry.

Ředitelé Stráský i Mánek si vybrali cestu zastavení kůrovce a neriskování postihů za nečinnost. Na Šumavě kůrovcovou kalamitu zastavili.

„Káceli jsme méně a šetrněji než dříve, přesto pokuta dříve nehrozila, dnes paradoxně hrozí," říká ředitel Správy NP a CHKO Šumava Jiří Mánek.

„Postupovali jsme v souladu s legislativně platnou zonací z roku 1995 a schváleným Plánem péče," doplňuje Mánek.

Kůrovcové kalamitě od roku 2008 padlo za oběť milion stromů, které musely být pokáceny. Většinu z nich ale nešetrným způsobem pokácelo tzv. ekologické vedení v letech 2008-2010. V době ředitelování Stráského a Mánka se kácelo mnohem méně a navíc se v nebývale velkém měřítku používalo ekologicky šetrné a finančně velmi nákladné metody loupání nastojato, přesto hrozí sankce ze strany ČIŽP. Správa parku dnes obdržela Rozhodnutí ČIŽP o udělení pokuty za postupy proti kůrovci, které až dosud tolerovány.

Pokuta od ČIŽP hrozí za postupy v roce 2010, část také za rok 2011. Rozhodnutí je zatím nepravomocné a je možné do 15 dnů podat odvolání. Správa tuto možnost s vysokou pravděpodobností využije, zejména pokud jde o výši pokuty.

Jedná se zejména o rušení tetřeva přítomností lidí a hlukem motorových pil v roce 2010 i 2011, o použití biocidů dříve než byla vydaná výjimka v roce 2010 i v roce 2011 a o tvorbu holin, především v roce 2010 u jezera Laka, kde vznikla holina téměř 100 hektarů (jak je vidět na přiložených fotografiích, pozn. autora).

Kdyby Správa parku proti kůrovci nezasahovala, muselo by se letos v lesích kácet mnohem více, než tomu bylo loni a kůrovcová kalamita by měla daleko delší trvání a padlo by jí za oběť mnohem více stromů.

„Volili jsme krizové době nejlepší možné řešení, abychom co nejrychleji zmírnili negativní dopady kůrovce na předměty ochrany přírody Národního parku Šumava. Kůrovec se ve smrkových monokulturách šíří exponenciální řadou až do doby vyčerpání potravních možností. Kdyby se na Šumavě proti přemnoženému kůrovci v minulých letech zasahovalo méně důrazně, trvala by kalamita o dva roky déle a padlo by jí za oběť o statisíce stromů více. Z toho pohledu bychom svá rozhodnutí neměnili," uvádí Jiří Mánek.

V místech, kde Stráského vedení prohlásilo, že asanovat nebude, tam se skutečně nepokácel ani jediný strom. Vedení Správy parku v roce 2011 postupovalo transparentně - neudělilo si žádnou výjimku, která opravňuje k asanaci v bezzásahových zónách.

„Naše bezzásahové území bylo v roce 2011 veliké 13000 hektarů, v roce 2012 je to již 15100 hektarů," uvádí Mánek.

Pro srovnání - za vedení, které kůrovcovou kalamitu rozpoutalo, se sice mediálně deklarovalo, že bezzásahové území se rozprostírá na 16 tisících hektarech, ale díky systému nezveřejňovaných výjimek, které vyšly najevo až v roce 2011, byla skutečnost jiná.

„Tehdejší bezzásahová zóna byla tak děravá jako ementál a skutečná rozloha území bez zásahů byla pouze 10500 hektarů," uvádí Jiří Mánek s tím, že současná bezzásahová zóna je navíc větší, než je v Národním parku Bavorský les.

Přesto se v roce 2011 ozývaly hlasy protestů, organizovaly nezákonné blokády a strhnul se lítý boj o 280 hektarů lesa v lokalitě Na Ztraceném, což je hospodářský les, ležící z 80 procent ve druhé zóně. Ztracený je ve stejném typu managementu jako lokalita u jezera Laka. Tam se rok před tím, tedy v době, kdy v Radě NP Šumava seděla řada osob současné tzv. stínové vědecké rady, vytěžila obří holina. Rada přitom ze zákona schvaluje péči o lesy národního parku a nese za to spoluodpovědnost. „Je zarážející, že proti tomu tehdy nikdo neprotestoval a tehdejšímu vedení nehrozila pokuta. My pokračovali v do té doby běžné praxi, ale navíc jsme káceli mnohem méně, dělali mnohem menší holiny a používali ty nejšetrnější technologie jako je loupání nastojato," uvádí Mánek.

„Jestli za takové kroky dnes máme platit pokutu, je to paradoxní, ale vzhledem k úspěšné misi a zastavení kůrovcové kalamity, při vědomí, že jsme tím snížili škody, zachránili další statisíce stromů a snížili o miliony náklady pro případ, že by se kalamita měla asanovat ještě další rok, tak je případná pokuta pro nás akceptovatelná," říká Jiří Mánek.