Tiskové zprávy
AOPK ČR: Mezinárodní den biodiverzity: právě dnes
Rozmanitost života, kterou můžeme obdivovat při sledování přírodopisných filmů nebo při nedělní procházce, není samoúčelná.
Vazby mezi jednotlivými druhy a okolním prostředím jsou totiž základem života na Zemi. Například na produkci kyslíku či zdrojích potravy je i člověk přímo závislý a nemůže je nahradit sebemodernější technologií.
Rozmanitost životních forem je výsledkem dlouhodobé evoluce. Kolik druhů nás obklopuje není přesně známo. Vědci jich zatím popsali na naší planetě 1,9 milionu a v České republice se jejich počet odhaduje na zhruba 73 tisíc. Podle respektovaných studií se však počet existujících druhů na naší planetě může pohybovat v desítkách miliónů. Mnohé však vyhubíme dříve, než je objevíme.
Živočišné a rostlinné druhy jsou závislé především na prostředí, ve kterém žijí. Na tom, že jejich přirozených stanovišť ubývá, se velkou měrou podílí člověk. Pestrost přírody a krajiny je ohrožena také v České republice. Příklad za všechny. Ze 161 našich denních motýlů je 74 ohroženo a 17 už bylo zcela vyhubeno. Mezi nejvážnější problémy naší přírody patří urbanizace, fragmentace a unifikace. Přibývá zastavěného území, výstavbou silnic se krajina drobí na menší plochy, v jejímž důsledku se zmenšuje prostor pro život a migraci živočichů a rostlin. Vybetonovaná krajina hůř odolává přívalovým dešťům a zvyšuje riziko povodní. Krajina se stává jednodnotvárnou, ubývá pestrosti a různorodosti. Vliv na biodiverzitu má, a bezpochyby bude mít i klimatická změna.
Jednou z cest, jak rychlost vymírání zpomalit, je tvorba promyšleného a dobře spravovaného systému chráněných území. Ve volné krajině je nutné obnovovat a rozšiřovat tzv. zelenou infrastrukturu a podporovat přírodě bližší formy lesního i zemědělského hospodaření. V některých případech je třeba zamezit obchodu a pytlačení. Pro profesionální ochranu přírody je důležité dobře nastavit péči o jednotlivá chráněná území podle toho, co se v nich chrání a čeho má být dosaženo. Někdy je nejvhodnější ponechat fungovat přírodní síly a někdy je nezbytné provádět systematická aktivní opatření od účelového obhospodařování až po umělou disturbanci terénu.
Pro zachování druhové pestrosti živočichů, rostlin a jejich přirozeného prostředí najdeme nejméně dva zásadní důvody - etický a ekologický. První vychází z přesvědčení, že by člověk měl zachovat základní právo na existenci a nerušený vývoj všem ostatním živým a neživým bytostem, které s ním obývají planetu – když ne všude, tedy alespoň na k tomu vybraných a chráněných plochách. Jde tedy o ochranu přírody pro její vnitřní hodnoty – pro ni samu. Druhý vychází z potřeby zachovat nerušený evoluční vývoj proto, abychom vůbec věděli, jak přírodní, člověkem přímo neovlivňované ekosystémy vypadají a jak se vlivem prostředí proměňují. Proto, abychom se na takových plochách mohli učit a poznatky uplatňovat při hospodaření se zbylou částí přírody a krajiny. Ztráta rozmanitosti přírody neznamená jen ochuzení současných a budoucích generací o cenné přírodní bohatství, ale škoda vzniká také ve smyslu ekonomickém, sociálním a kulturním.
Informace o Úmluvě o biologické rozmanitosti najdete zde: http://chm.nature.cz
Informace o výskytu rostlin a živočichů v ČR najdete zde: http://portal.nature.cz
Informace o záchranných programech najdete zde: http://www.zachranneprogramy.cz/index.php?docId=2223
Vazby mezi jednotlivými druhy a okolním prostředím jsou totiž základem života na Zemi. Například na produkci kyslíku či zdrojích potravy je i člověk přímo závislý a nemůže je nahradit sebemodernější technologií.
Rozmanitost životních forem je výsledkem dlouhodobé evoluce. Kolik druhů nás obklopuje není přesně známo. Vědci jich zatím popsali na naší planetě 1,9 milionu a v České republice se jejich počet odhaduje na zhruba 73 tisíc. Podle respektovaných studií se však počet existujících druhů na naší planetě může pohybovat v desítkách miliónů. Mnohé však vyhubíme dříve, než je objevíme.
Živočišné a rostlinné druhy jsou závislé především na prostředí, ve kterém žijí. Na tom, že jejich přirozených stanovišť ubývá, se velkou měrou podílí člověk. Pestrost přírody a krajiny je ohrožena také v České republice. Příklad za všechny. Ze 161 našich denních motýlů je 74 ohroženo a 17 už bylo zcela vyhubeno. Mezi nejvážnější problémy naší přírody patří urbanizace, fragmentace a unifikace. Přibývá zastavěného území, výstavbou silnic se krajina drobí na menší plochy, v jejímž důsledku se zmenšuje prostor pro život a migraci živočichů a rostlin. Vybetonovaná krajina hůř odolává přívalovým dešťům a zvyšuje riziko povodní. Krajina se stává jednodnotvárnou, ubývá pestrosti a různorodosti. Vliv na biodiverzitu má, a bezpochyby bude mít i klimatická změna.
Jednou z cest, jak rychlost vymírání zpomalit, je tvorba promyšleného a dobře spravovaného systému chráněných území. Ve volné krajině je nutné obnovovat a rozšiřovat tzv. zelenou infrastrukturu a podporovat přírodě bližší formy lesního i zemědělského hospodaření. V některých případech je třeba zamezit obchodu a pytlačení. Pro profesionální ochranu přírody je důležité dobře nastavit péči o jednotlivá chráněná území podle toho, co se v nich chrání a čeho má být dosaženo. Někdy je nejvhodnější ponechat fungovat přírodní síly a někdy je nezbytné provádět systematická aktivní opatření od účelového obhospodařování až po umělou disturbanci terénu.
Pro zachování druhové pestrosti živočichů, rostlin a jejich přirozeného prostředí najdeme nejméně dva zásadní důvody - etický a ekologický. První vychází z přesvědčení, že by člověk měl zachovat základní právo na existenci a nerušený vývoj všem ostatním živým a neživým bytostem, které s ním obývají planetu – když ne všude, tedy alespoň na k tomu vybraných a chráněných plochách. Jde tedy o ochranu přírody pro její vnitřní hodnoty – pro ni samu. Druhý vychází z potřeby zachovat nerušený evoluční vývoj proto, abychom vůbec věděli, jak přírodní, člověkem přímo neovlivňované ekosystémy vypadají a jak se vlivem prostředí proměňují. Proto, abychom se na takových plochách mohli učit a poznatky uplatňovat při hospodaření se zbylou částí přírody a krajiny. Ztráta rozmanitosti přírody neznamená jen ochuzení současných a budoucích generací o cenné přírodní bohatství, ale škoda vzniká také ve smyslu ekonomickém, sociálním a kulturním.
Informace o Úmluvě o biologické rozmanitosti najdete zde: http://chm.nature.cz
Informace o výskytu rostlin a živočichů v ČR najdete zde: http://portal.nature.cz
Informace o záchranných programech najdete zde: http://www.zachranneprogramy.cz/index.php?docId=2223
Tento článek patří do kategorie |
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk