Tiskové zprávy
Děti Země: Mobilitu je fakt nutné řídit
30. června 2010 | Děti Země
Recenze knihy "Doprava a společnost. Ekonomické aspekty udržitelné dopravy" předsedou Dětí Země Miroslavem Patrikem pro časopis Sedmá generace č. 3 (červen 2010).
Lidé jsou přirozenými nomády, a to nejen proto, že si kdysi jako skupinka úspěšných lidoopů po zničení svého biotopu museli přesunovat, ale i dnes, kdy se museli stát „farmáři na jednom místě“. Touha něco poznávat a něco nového vidět v nás prostě zůstává. Ovšem mobilita má i jinou funkci. Může být i jedním z nástrojů proti nudě v konzumu. A tak, není-li co dělat, mnozí si rádi vyjdou či vyjedou za svá humna. Cílem tak už nebývá přežít, ale spíše se pohybovat. A nejlépe často a rychle. Co na tom, že „za sebou“ pak necháváme zničenou krajinu, špinavý vzduch a mrtvé či zraněné lidi a zvířata.
Jak je čtenářům a čtenářkám Sedmé generace jistě dobře známo, sociální a ekologické důsledky nadměrné mobility dobře rozkryl Zygmunt Bauman v Globalizaci či Jan Keller v Naší cestě do prvohor. To Hana Brůhová-Foltýnová v loňské knize Doprava a společnost se na dopravní souvislosti podívala z ekonomického hlediska, a to vskutku erudovaně. Ačkoliv použitá literatura obsahuje téměř dvě stě knih a odborných článků, autorka si za cílové čtenáře vybrala poučené laiky s pouze základní znalostí ekonomie.
Brůhová-Foltýnová nejprve popisuje hlavní druhy dopravy, jejich vývoj a společenské dopady, poté na příkladech různých států (Švýcarsko, Německo či Rakousko) a desítky měst (Londýn či Stockholm) představuje použité a použitelné nástroje, včetně ekonomických, kterými je možné dopravu regulovat. A samozřejmě nabízí tradiční alternativy: chůzi, cyklistiku a veřejnou dopravu, zejména ve městech, kde mnohdy už není k žití.
Kniha je tak základní odbornou příručkou pro každého, kdo chce škodlivé vlivy dopravy řešit či se o nich něco dovědět. Za nejcennější považuji sesbírané evropské příklady dokladující, že vlivy dopravy lze úspěšně eliminovat a že stačí „jen“ politická vůle. Publikaci lze vytknout snad jen to, že v ní chybějí české příklady řízené dopravy, a též že měla být doprovázena kratší „letákovou“ verzí pro ty, co rychlost a mobilitu obzvláště milují. Většina z nich jsou totiž viníky současné situace a zároveň těmi, co mohou rozhodnout o nápravě. Sice vládnou prostorem, ale už ne časem.
A jak je to s mobilitou průměrného Evropana? Denně najezdí během cirka hodiny 30 až 40 km, přičemž téměř ve třech ze čtyř případů jede automobilem. A důvod jízdy? Z poloviny zábava a cestováni, z pětiny práce a z 15 % nákupy. Hezkou ironií je pak zjištění, že v Evropě se doprava na tvorbě hrubého domácího produktu podílí asi z 8-10 procent, ale její škodlivé vlivy tomuto ukazateli ukrajují kolem 7-14 procent. Zásadní otázka pak tedy zní: Proč se tak často a rychle vlastně pohybovat, když ekonomicky mobilita přináší tak málo?
Hana Brůhová-Foltýnová: Doprava a společnost. Ekonomické aspekty udržitelné dopravy. Karolinum 2009, 210 stran.
Autor pracuje v občanském sdružení Děti Země.
Lidé jsou přirozenými nomády, a to nejen proto, že si kdysi jako skupinka úspěšných lidoopů po zničení svého biotopu museli přesunovat, ale i dnes, kdy se museli stát „farmáři na jednom místě“. Touha něco poznávat a něco nového vidět v nás prostě zůstává. Ovšem mobilita má i jinou funkci. Může být i jedním z nástrojů proti nudě v konzumu. A tak, není-li co dělat, mnozí si rádi vyjdou či vyjedou za svá humna. Cílem tak už nebývá přežít, ale spíše se pohybovat. A nejlépe často a rychle. Co na tom, že „za sebou“ pak necháváme zničenou krajinu, špinavý vzduch a mrtvé či zraněné lidi a zvířata.
Jak je čtenářům a čtenářkám Sedmé generace jistě dobře známo, sociální a ekologické důsledky nadměrné mobility dobře rozkryl Zygmunt Bauman v Globalizaci či Jan Keller v Naší cestě do prvohor. To Hana Brůhová-Foltýnová v loňské knize Doprava a společnost se na dopravní souvislosti podívala z ekonomického hlediska, a to vskutku erudovaně. Ačkoliv použitá literatura obsahuje téměř dvě stě knih a odborných článků, autorka si za cílové čtenáře vybrala poučené laiky s pouze základní znalostí ekonomie.
Brůhová-Foltýnová nejprve popisuje hlavní druhy dopravy, jejich vývoj a společenské dopady, poté na příkladech různých států (Švýcarsko, Německo či Rakousko) a desítky měst (Londýn či Stockholm) představuje použité a použitelné nástroje, včetně ekonomických, kterými je možné dopravu regulovat. A samozřejmě nabízí tradiční alternativy: chůzi, cyklistiku a veřejnou dopravu, zejména ve městech, kde mnohdy už není k žití.
Kniha je tak základní odbornou příručkou pro každého, kdo chce škodlivé vlivy dopravy řešit či se o nich něco dovědět. Za nejcennější považuji sesbírané evropské příklady dokladující, že vlivy dopravy lze úspěšně eliminovat a že stačí „jen“ politická vůle. Publikaci lze vytknout snad jen to, že v ní chybějí české příklady řízené dopravy, a též že měla být doprovázena kratší „letákovou“ verzí pro ty, co rychlost a mobilitu obzvláště milují. Většina z nich jsou totiž viníky současné situace a zároveň těmi, co mohou rozhodnout o nápravě. Sice vládnou prostorem, ale už ne časem.
A jak je to s mobilitou průměrného Evropana? Denně najezdí během cirka hodiny 30 až 40 km, přičemž téměř ve třech ze čtyř případů jede automobilem. A důvod jízdy? Z poloviny zábava a cestováni, z pětiny práce a z 15 % nákupy. Hezkou ironií je pak zjištění, že v Evropě se doprava na tvorbě hrubého domácího produktu podílí asi z 8-10 procent, ale její škodlivé vlivy tomuto ukazateli ukrajují kolem 7-14 procent. Zásadní otázka pak tedy zní: Proč se tak často a rychle vlastně pohybovat, když ekonomicky mobilita přináší tak málo?
Hana Brůhová-Foltýnová: Doprava a společnost. Ekonomické aspekty udržitelné dopravy. Karolinum 2009, 210 stran.
Autor pracuje v občanském sdružení Děti Země.
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
