Archeologické centrum Olomouc: Návrh na omezení archeologických výzkumů a jejich financování vyvolává nesouhlas odborníků

Podle dostupných informací souhrnný pozměňovací návrh projednávaný hospodářským výborem Poslanecké sněmovny zasahuje také do zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, konkrétně do části upravující archeologické nálezy a archeologické výzkumy. Navrhované úpravy podle odborníků mohou představovat riziko pro ochranu archeologických nálezů a zároveň zvýšit finanční zátěž krajů a jimi zřizovaných organizací.
Navrhované změny týkající se § 22 památkového zákona
Podle dostupného znění návrhu by archeologické průzkumy mohly být na nemovitosti prováděny nejvýše po dobu šesti měsíců. Současně návrh upravuje financování záchranných archeologických výzkumů tak, že stavebník by hradil náklady pouze po dobu tří měsíců od jejich zahájení, zatímco zbývající náklady by nesla organizace provádějící výzkum.
Archeologický výzkum jako vědecká činnost
„Záchranné archeologické výzkumy jsou vědecko-výzkumnou činností. Jsou z podstaty kontrolovaně destruktivní, zároveň neopakovatelné a především vyvolané celospolečenskou potřebou záchrany archeologického kulturního dědictví. Jakmile je archeologická situace odkryta, nelze ji vrátit do původního stavu. O to vyšší nároky musí být kladeny na kvalitu preparace, dokumentace a odborného zpracování,“ uvedl ředitel Archeologického centra Olomouc doc. PhDr. Jaroslav Peška, Ph.D.
Archeologický výzkum nezahrnuje pouze samotné odkrytí situací v terénu. Součástí procesu je dokumentace, laboratorní zpracování nálezů, jejich konzervace, evidence, odborná analýza a publikace výsledků. Tyto kroky jsou nezbytné pro uchování informací.
„Obávám se dopadů na reálnou praxi archeologických výzkumů. V mnoha případech není v silách jakéhokoliv týmu výzkum v požadované kvalitě stihnout. Představte si vyprojektovanou dálnici v úseku 15 nebo 20 km a na ní např. 10 až 15 lokalit (běžný obrázek v regionech se silným archeologickým osídlením), včetně například dvou pohřebišť, přičtěme k tomu nepřízeň počasí apod. Pokud by byla novela v této podobě přijatá, musel by být výzkum zahájen až v okamžiku, kdy by byla plocha pro výzkum zcela připravená (sejmuta ornice nebo příslušné nadložní vrstvy a vyčištěna mechanizací s hladkou lžící), což v podmínkách současných staveb je jen těžko představitelné, protože příprava území bývá jednou z nejčastějších komplikací možnosti plynule realizovat záchranné archeologické výzkumy,“ dodal Peška.
Podle něj by bez současné úpravy stavebních lhůt nedošlo k reálnému zrychlení přípravy staveb. Archeologické zásahy totiž v praxi nepředstavují hlavní příčinu zdržení, jak je někdy prezentováno. Klíčovou roli hrají především samotné stavební procesy a administrativní lhůty, které archeologie neovlivňuje.
Finanční dopady na regionální instituce
Podle stanoviska Asociace muzeí a galerií ČR se na realizaci záchranných archeologických výzkumů v České republice významně podílejí regionální archeologická pracoviště a muzea, která jsou často zřizována kraji. Navrhovaná změna financování by proto měla přímý dopad na rozpočty těchto institucí. Na záchraně archeologického dědictví se však podílejí také státní organizace, které by byly postaveny před stejný problém.
Mezinárodní kontext ochrany kulturního dědictví
Navrhované změny je nutné posuzovat také v kontextu mezinárodních závazků České republiky. Česká republika je smluvní stranou Evropské úmluvy o ochraně archeologického dědictví (revidované), přijaté ve Vallettě dne 16. ledna 1992 (tzv. Maltské konvence), která pro Českou republiku vstoupila v platnost dne 23. září 2000.
Tato úmluva ukládá smluvním státům povinnost zajistit ochranu archeologického dědictví jako nedílné součásti kulturního dědictví a stanovuje základní principy jeho výzkumu a ochrany. Zejména zdůrazňuje:
• provádění archeologických výzkumů vědeckým způsobem a zajištění jejich odborné kvality (čl. 3),
• zajištění odpovídajících podmínek, včetně času a prostředků, pro realizaci výzkumu a zpracování jeho výsledků (čl. 3 a 6),
• zajištění dokumentace, uchování a odborného zpracování archeologických nálezů (čl. 3),
• zohlednění ochrany archeologického dědictví v rámci územního plánování a stavební činnosti a prevence jeho poškození (čl. 5),
• zajištění financování archeologických výzkumů v souvislosti se stavební činností (čl. 6).
Navrhované časové a finanční omezení archeologických výzkumů tak podle odborníků vyvolává otázky ohledně souladu s těmito principy a může představovat riziko pro kvalitu a rozsah archeologického výzkumu v České republice.
„Současná právní úprava památkové péče není ideální a v mnoha ohledech zastaralá. Řešením by mělo být přijetí nového památkového zákona, na kterém se shodne odborná veřejnost a který bude chránit kulturní dědictví nejen to viditelné, ale i to, které je dosud skryté pod povrchem,“ uzavřel ředitel Archeologického centra Olomouc.

Archeologické centrum Olomouc je příspěvkovou organizací Olomouckého kraje, která zajišťuje archeologické výzkumy, odbornou dokumentaci a ochranu archeologického dědictví v regionu.