Jizersko-ještědský horský spolek: Nejen lidé stoupají na Ještěd

Od roku 2000 pořádá Jizersko-ještědský horský spolek (JJHS) Soutěž stovkařů na Ještěd. Soutěž spočívá v tom, že účastníci soutěže si počítají výstupy na Ještěd, kterých dosáhli způsobem, který umožňují regule vydané k soutěži, to znamená, že vrcholu hory je možné dosáhnout pouze prostředky citlivými k přírodě (zejména pěšky, na kole nebo lanovkou). Jakékoliv použití zařízení poháněných spalovacími motory se vylučuje. Soutěž není nijak časově omezená.

Od začátku soutěže se do ní zapojilo několik desítek účastníků a pět z nich se již stalo oficiálními stovkaři – tedy vystoupili na Ještěd stokrát. K datu 1. ledna 2005 k nim přibyl šestý. Kupodivu se však nejedná o zaníceného turistu - člověka, nýbrž o psa plemene hovawart jménem Geron. První započítaný výstup učinil Geron dne 1. ledna 2003 a na Ještěd chodil se svým pánem, Jiřím Šimkem (který se mimochodem stal oficiálním stovkařem ještě před Geronem, v průběhu jednoho roku k datu 31. prosince 2003). Stého výstupu dosáhl Geron přesně po dvou letech – 1. ledna 2005.
Všichni oficiální stovkaři mají na Ještědu díky laskavosti provozovatele hotelu, společnosti Ještěd, s. r. o., své vlastní skleněné půllitry se svým jménem, ze kterých mají pivo na Ještědu zdarma. Jelikož půllitr pro Gerona asi nebude ta nejvhodnější nádoba na pití, dostane místo něj svou vlastní stovkařskou psí misku.

Soutěž stovkařů však není žádnou novou záležitostí. Od roku 1884 byl hlavním propagátorem Ještědu jako libereckého symbolu a krásného cíle pravidelných výletů Německý horský spolek pro Ještědské a Jizerské hory (DGV). Okolo staré Rohanské chaty, provozované v těch dobách oblíbenou hostinskou, přezdívanou „matka Krusche“, se postupně vytvořila skupina turistů a horolezců, pro které byl Ještěd doslova vším. Ještědskou chatu považovali za druhý domov a vytrvale vystupovali na vrchol za každého počasí s jasným cílem: co nejdříve dosáhnout stovky započítaných návštěv hory. Vzorem pro tyto nadšené turisty byl Liberečan Adolf Trenkler, který každodenní chození na Ještěd provozoval jako odtučňovací kůru a v roce 1900 dosáhl úctyhodného čísla 2000 výstupů. Přestože zlí jazykové tvrdili, že pravidelné stoupání na vrchol je „nemocí“, způsobenou „ještědským bacilem“, který nakonec turisty přivede na psychiatrii, počet milovníků hory stoupal. Po dostavění velké ještědské chaty na začátku 20. století navázal na tuto tradici DGV a zorganizoval „Soutěž stovkařů“ – každý závodník měl ve výčepu na Ještědu svůj půllitr se jménem a počtem dosažených stovek výstupů, stovkaři také získávali velice ceněné odznaky. V meziválečném období se stalo „stovkaření“ oblíbenou zábavou libereckých turistů, přední místa v závodě kupodivu brzy obsadily ženy: zní až neuvěřitelně, že během roku 1937 vystoupila na vrchol 709krát Lilly Flassaková. Roku 1922 dosáhl rekordu 12 výstupů za den liberecký horolezec Rudolf Kauschka s druhy. (Tento rekord však byl v červenci 2004 u příležitosti Stovkařské olympiády překonán Františkem Párysem.) Absolutního rekordu 5000 výstupů dosáhla v roce 1937 Frieda Mandeliková, která získala stříbrný stovkařský odznak. Odznak z ryzího zlata za 10 000 výstupů však již nebyl udělen, neboť soutěž stovkařů zanikla v době 2. světové války společně s jinými aktivitami DGV. JJHS soutěž v roce 2000 ve snaze navázat na dobré tradice obnovil.

Závazné regule a další informace o Soutěži stovkařů jsou uveřejněny na www.horskyspolek.cz. Zájemci o účast v Soutěži stovkařů si můžou vyzvednout přihlášky a průkazky v kanceláři JJHS (Bažantí 378/3, 460 01 Liberec 1, 485 109 717, horskyspolek@volny.cz).