Tiskové zprávy
Multikulturní centrum Praha: Nepřímé zaměstnávání provází zásadní porušování pracovních práv
Debaty o zákonných úpravách agenturního zaměstnávání řeší jen zlomek problému porušování pracovních práv v ČR. Tak zní jeden ze závěrů expertní schůzky, kterou dnes v Brně pořádalo Multikulturní centrum Praha. Aby bylo možné předcházet četným případům nedůstojné práce, tuzemský pracovněprávní režim se musí změnit na více úrovních.
Nebezpečná práce bez zdravotního a nemocenského pojištění i bez písemné pracovní smlouvy, nevyplácení mzdy, ubytování v izolaci, někdy dokonce vyhrožování a „mafiánské praktiky“. Takovým podmínkám čelí někteří zahraniční i domácí pracovníci v České republice. Konkrétní případy jsou obvykle spojeny s nepřímým zaměstnáváním, u něhož dochází k rozmělnění odpovědnosti za dodržování práv.
V Brně v prostorách Kanceláře veřejné ochránkyně práv o tom dnes za účasti Anny Šabatové diskutovala na uzavřeném participativním slyšení necelá třicítka zástupců MPSV, Inspekce práce, odborů, neziskových organizací, migrantů a zahraničních expertů. Shodli se na tom, že současná situace je především pro nízko-kvalifikované pracovníky často krizová. „Ministerstvo práce hovoří o větší regulaci agenturního zaměstnávání. To je však pouze část tzv. nepřímého zaměstnávání, ve které často dochází k porušování pracovních práv,“ říká ředitel Multikulturního centra Praha (MKC Praha) Marek Čaněk.
MKC Praha ve spolupráci s Diakonií ČCE zdokumentovalo problémy nepřímého zaměstnávání na řadě konkrétních případů porušování pracovních práv migrantů původem ze států EU. Ti by měli mít podle platné legislativy při zaměstnávání srovnatelné podmínky jako domácí pracovníci a problémy jsou u nich pouze zdůrazněny jazykovými a dalšími bariérami. „Co se týče pracovního trhu a práv, nerozlišujeme mezi Čechy a občany ostatních států EU. Případy porušování práv migrantů, které jsme slyšeli, jsou typické a existuje spousta českých občanů s podobnými problémy,“ potvrdil Štefan Duháň z MPSV.
Na základě konkrétních případů a právní analýzy týmu právníků mj. z Kanceláře ombudsmanky navrhuje MKC Praha především konkrétní změny v oblastech posilování inspekcí práce, zpřísnění povinností zaměstnavatele týkající se informovanosti pracovních migrantů i třeba zabránění nadužívání práce na DPP. „Je třeba se navrátit ke smyslu právní úpravy, tj. k tomu, že normou výkonu práce je zaměstnání v řádném pracovním poměru a že prekérní formy práce představují výjimky, které je třeba vykládat restriktivně,“ shrnul právník Pavel Čižinský.
V návaznosti na uskutečněné participativní slyšení se odehrají akce stejného formátu v dalších evropských státech. Ačkoliv jsou problémy v jednotlivých případech různé, téma nedostatečného zajištění pracovních práv zůstává celoevropsky důležitým integračním momentem.
Celoevropský kontext
Participativní slyšení se konalo v rámci mezinárodního projektu Testování evropského občanství jako „pracovního občanství“ a navázalo na sérii předchozích slyšení s občany EU a dalšími migranty a migrantkami. Konkrétní případy, ze kterých vycházela analýza problémů tuzemského pracovněprávního režimu, se tedy týkaly zkušeností unijních zahraničních pracovníků v ČR.
Obdobná slyšení se v rámci projektu konají také v dalších zemích EU, kde mohou být mezi vykořisťovanými migrantskými pracovníky také občané ČR.
Konkrétní příběhy
Na Brněnském slyšení představil svoji zkušenost jeden z rumunských pracovníků v masném průmyslu, který si kvůli neblahé zkušenosti s praktikami některých zaměstnavatelů přál zůstat v anonymitě. „Poprvé, co jsem se dostal do Česka, jsem pracoval 11 měsíců zadarmo. Dostával jsem jen zálohy na jídlo a výmluvy,“ řekl ke své zkušenosti. „Jinde nám mistr řekl narovinu, že jako agenturní pracovníky nás musí využívat na maximum. Pracovat jsme měli dvanáctihodinové a někdy i šestnáctihodinové směny s půlhodinovou pauzou. S podmínkami jsem nesouhlasil, takže jsem odmítl. Ostatní tam zůstali, neměli moc jinou možnost. Mně pomohla přítelkyně.“
Další z diskutovaných případů se týkal svářečů z Rumunska pracujících v roce 2015 na severní Moravě. Z rodné země sem vyrazili na základě lživých inzerátů. Pracovní smlouvu dostali až den před kontrolou z inspekce práce – jednalo se o nevyhovující DPP, jejíž limit 300 hodin dalece překročili.
„Smlouvu jsme podepsali na parkovišti u auta, v češtině. Nerozuměli jsme tomu, ale nebyli jsme v situaci, že bychom mohli nepodepsat, už jsme měli odpracováno,“ uvedli pracovníci. „Když jsme si stěžovali, vyhrožovali nám, že nás pošlou domů bez peněz.“ Zadržovanou mzdu dostali pracovníci až po intervenci ze strany Diakonie ČCE.
„Problém Česka je v tom, že je tu tolik zprostředkovatelů. Měl by se zlepšit zákon, aby se pracovalo rovnou pod firmou. Člověk neví, přes které ruce prochází, je těžké se vyznat, kdo je kdo,“ shrnuli pracovníci problém nepřímého zaměstnávání.
Nebezpečná práce bez zdravotního a nemocenského pojištění i bez písemné pracovní smlouvy, nevyplácení mzdy, ubytování v izolaci, někdy dokonce vyhrožování a „mafiánské praktiky“. Takovým podmínkám čelí někteří zahraniční i domácí pracovníci v České republice. Konkrétní případy jsou obvykle spojeny s nepřímým zaměstnáváním, u něhož dochází k rozmělnění odpovědnosti za dodržování práv.
V Brně v prostorách Kanceláře veřejné ochránkyně práv o tom dnes za účasti Anny Šabatové diskutovala na uzavřeném participativním slyšení necelá třicítka zástupců MPSV, Inspekce práce, odborů, neziskových organizací, migrantů a zahraničních expertů. Shodli se na tom, že současná situace je především pro nízko-kvalifikované pracovníky často krizová. „Ministerstvo práce hovoří o větší regulaci agenturního zaměstnávání. To je však pouze část tzv. nepřímého zaměstnávání, ve které často dochází k porušování pracovních práv,“ říká ředitel Multikulturního centra Praha (MKC Praha) Marek Čaněk.
MKC Praha ve spolupráci s Diakonií ČCE zdokumentovalo problémy nepřímého zaměstnávání na řadě konkrétních případů porušování pracovních práv migrantů původem ze států EU. Ti by měli mít podle platné legislativy při zaměstnávání srovnatelné podmínky jako domácí pracovníci a problémy jsou u nich pouze zdůrazněny jazykovými a dalšími bariérami. „Co se týče pracovního trhu a práv, nerozlišujeme mezi Čechy a občany ostatních států EU. Případy porušování práv migrantů, které jsme slyšeli, jsou typické a existuje spousta českých občanů s podobnými problémy,“ potvrdil Štefan Duháň z MPSV.
Na základě konkrétních případů a právní analýzy týmu právníků mj. z Kanceláře ombudsmanky navrhuje MKC Praha především konkrétní změny v oblastech posilování inspekcí práce, zpřísnění povinností zaměstnavatele týkající se informovanosti pracovních migrantů i třeba zabránění nadužívání práce na DPP. „Je třeba se navrátit ke smyslu právní úpravy, tj. k tomu, že normou výkonu práce je zaměstnání v řádném pracovním poměru a že prekérní formy práce představují výjimky, které je třeba vykládat restriktivně,“ shrnul právník Pavel Čižinský.
V návaznosti na uskutečněné participativní slyšení se odehrají akce stejného formátu v dalších evropských státech. Ačkoliv jsou problémy v jednotlivých případech různé, téma nedostatečného zajištění pracovních práv zůstává celoevropsky důležitým integračním momentem.
Celoevropský kontext
Participativní slyšení se konalo v rámci mezinárodního projektu Testování evropského občanství jako „pracovního občanství“ a navázalo na sérii předchozích slyšení s občany EU a dalšími migranty a migrantkami. Konkrétní případy, ze kterých vycházela analýza problémů tuzemského pracovněprávního režimu, se tedy týkaly zkušeností unijních zahraničních pracovníků v ČR.
Obdobná slyšení se v rámci projektu konají také v dalších zemích EU, kde mohou být mezi vykořisťovanými migrantskými pracovníky také občané ČR.
Konkrétní příběhy
Na Brněnském slyšení představil svoji zkušenost jeden z rumunských pracovníků v masném průmyslu, který si kvůli neblahé zkušenosti s praktikami některých zaměstnavatelů přál zůstat v anonymitě. „Poprvé, co jsem se dostal do Česka, jsem pracoval 11 měsíců zadarmo. Dostával jsem jen zálohy na jídlo a výmluvy,“ řekl ke své zkušenosti. „Jinde nám mistr řekl narovinu, že jako agenturní pracovníky nás musí využívat na maximum. Pracovat jsme měli dvanáctihodinové a někdy i šestnáctihodinové směny s půlhodinovou pauzou. S podmínkami jsem nesouhlasil, takže jsem odmítl. Ostatní tam zůstali, neměli moc jinou možnost. Mně pomohla přítelkyně.“
Další z diskutovaných případů se týkal svářečů z Rumunska pracujících v roce 2015 na severní Moravě. Z rodné země sem vyrazili na základě lživých inzerátů. Pracovní smlouvu dostali až den před kontrolou z inspekce práce – jednalo se o nevyhovující DPP, jejíž limit 300 hodin dalece překročili.
„Smlouvu jsme podepsali na parkovišti u auta, v češtině. Nerozuměli jsme tomu, ale nebyli jsme v situaci, že bychom mohli nepodepsat, už jsme měli odpracováno,“ uvedli pracovníci. „Když jsme si stěžovali, vyhrožovali nám, že nás pošlou domů bez peněz.“ Zadržovanou mzdu dostali pracovníci až po intervenci ze strany Diakonie ČCE.
„Problém Česka je v tom, že je tu tolik zprostředkovatelů. Měl by se zlepšit zákon, aby se pracovalo rovnou pod firmou. Člověk neví, přes které ruce prochází, je těžké se vyznat, kdo je kdo,“ shrnuli pracovníci problém nepřímého zaměstnávání.
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
