Tiskové zprávy
Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina / Spiralis: O prázdninách zasedli do školních lavic učitelé
10. července 2007 | Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina / Spiralis
Autor: Marcela Bergerová , tel: 222 252 566
Autor: Marcela Bergerová , tel: 222 252 566
Pro 140 učitelů základních a středních škol z celé republiky (s výjimkou Prahy) se letošní prázdniny odkládají na neurčito. Červenec a srpen jsou pro ně obdobím náročného studia. Dokončují kurzy o celkovém rozsahu 250 vyučovacích hodin, pak je čekají zkoušky a obhajoby prací, které o prázdninách dopíší. Vyučovací předmět je jen jeden – environmentální (ekologická) výchova. Studenty jsou školní koordinátoři, které od září čeká úkol zavést environmentální výchovu do školní výuky. Noví ekopedagogové se připravují pod vedením odborníků z pěti neziskových organizací, kteří se na ekologickou výchovu dlouhodobě specializují a kteří jako budoucí lektoři pedagogů prošli speciálním školením. Projekt Vzdělávání školních koordinátorů environmentální výchovy připravilo a řídí Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina. Podpořila jej Evropská unie z prostředků Evropského sociálního fondu a Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR.
Snaží se školní koordinátoři jen vyhovět požadavkům na zvýšení kvalifikace nebo skutečně pociťují potřebu se vzdělávat? „Koordinátory pro ekovýchovu čeká nelehký úkol. O tom, že potřebují odbornou podporu a pomoc svědčí neobvyklý zájem o kurzy i přesto, že jsou časově a odborně náročné. Dokonce jsme ani nemohli všechny zájemce do kurzů přijmout,“ řekla koordinátorka projektu Lenka Daňková.
V čem se ekopedagogové vzdělávají? Ve využívání netradičních, aktivních metod výuky (jak připravit školní projekt, jak pracovat s dětmi v terénu apod.), v legislativě týkající se životního prostředí., v principech udržitelného rozvoje apod. Teoretickou průpravu provází praktická cvičení, např. na téma šetrné zacházení s přírodou, řešení nejčastějších problémů a konfliktů v životním prostředí.
Enviromentální výchova vstupuje do škol jako průřezové téma. To znamená, že se dotýká různých vyučovacích předmětů, mimoškolní výchovy i celkového života školy. V tom tkví mimořádná náročnost práce školních koordinátorů. Proto si v závěrečné práci vzdělávacího kurzu vytvářejí koncepci toho, jak a v jakém rozsahu bude ekologická výchova zařazena do výuky jednotlivých předmětů, zda vznikne nový vyučovací předmět, jak se projeví v programu školních družin, kroužků a klubů, v rozvoji školy jako ekologicky citlivé instituce (např. energetické úspory, třídění odpadu), ve spolupráci školy s obcí, s dalšími školami v regionu, s neziskovými organizacemi. Podle Lubomíra Skály z Masarykova klasického gymnázia z Říčan, jednoho z účastníků, kurz přinesl „systematický pohled na ekologickou výchovu a pomohl uvědomit si potřebu koncepčního přístupu při začleňování ekologické výchovy do výuky“. Pro Kristu Fremlovou ze Speciální školy ve Zruči nad Sázavou bylo důležité „setkání s odborníky s trochu jiným způsobem myšlení, než je to naše učitelské. Kromě toho mi kurz nabídl mnoho praktických námětů pro výuku ekologické výchovy.“
O zkušenostech se zaváděním ekologické výchovy do svých škol i o dojmech ze studia budou učitelé mluvit na závěrečné konferenci projektu 3. října 2007.
Kontakt: Lenka Daňková, 721 133 108; Júlia Sokolovičová, 608 071 134
Snaží se školní koordinátoři jen vyhovět požadavkům na zvýšení kvalifikace nebo skutečně pociťují potřebu se vzdělávat? „Koordinátory pro ekovýchovu čeká nelehký úkol. O tom, že potřebují odbornou podporu a pomoc svědčí neobvyklý zájem o kurzy i přesto, že jsou časově a odborně náročné. Dokonce jsme ani nemohli všechny zájemce do kurzů přijmout,“ řekla koordinátorka projektu Lenka Daňková.
V čem se ekopedagogové vzdělávají? Ve využívání netradičních, aktivních metod výuky (jak připravit školní projekt, jak pracovat s dětmi v terénu apod.), v legislativě týkající se životního prostředí., v principech udržitelného rozvoje apod. Teoretickou průpravu provází praktická cvičení, např. na téma šetrné zacházení s přírodou, řešení nejčastějších problémů a konfliktů v životním prostředí.
Enviromentální výchova vstupuje do škol jako průřezové téma. To znamená, že se dotýká různých vyučovacích předmětů, mimoškolní výchovy i celkového života školy. V tom tkví mimořádná náročnost práce školních koordinátorů. Proto si v závěrečné práci vzdělávacího kurzu vytvářejí koncepci toho, jak a v jakém rozsahu bude ekologická výchova zařazena do výuky jednotlivých předmětů, zda vznikne nový vyučovací předmět, jak se projeví v programu školních družin, kroužků a klubů, v rozvoji školy jako ekologicky citlivé instituce (např. energetické úspory, třídění odpadu), ve spolupráci školy s obcí, s dalšími školami v regionu, s neziskovými organizacemi. Podle Lubomíra Skály z Masarykova klasického gymnázia z Říčan, jednoho z účastníků, kurz přinesl „systematický pohled na ekologickou výchovu a pomohl uvědomit si potřebu koncepčního přístupu při začleňování ekologické výchovy do výuky“. Pro Kristu Fremlovou ze Speciální školy ve Zruči nad Sázavou bylo důležité „setkání s odborníky s trochu jiným způsobem myšlení, než je to naše učitelské. Kromě toho mi kurz nabídl mnoho praktických námětů pro výuku ekologické výchovy.“
O zkušenostech se zaváděním ekologické výchovy do svých škol i o dojmech ze studia budou učitelé mluvit na závěrečné konferenci projektu 3. října 2007.
Kontakt: Lenka Daňková, 721 133 108; Júlia Sokolovičová, 608 071 134
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk




