Veřejný ochránce práv: Ombudsmanka žádá vládu o nápravu nezákonné praxe v oblasti stavebního řádu

Ministerstvo pro místní rozvoj je dlouhodobě nečinné v řešení náhradního výkonu rozhodnutí stavebních úřadů vydaných ve veřejném zájmu. Veřejná ochránkyně práv proto žádá vládu, aby ministerstvu uložila vytvořit program s pravidly poskytování finančních prostředků ze státního rozpočtu ke krytí nákladů na výkon těchto rozhodnutí.

Od roku 2004 veřejný ochránce práv opakovaně upozorňoval Ministerstvo pro místní rozvoj na dlouhodobý problém v oblasti stavebního řádu, kterým je neprovádění výkonu rozhodnutí stavebních úřadů vydaných ve veřejném zájmu podle stavebního zákona. Jde např. o rozhodnutí o nařízení odstranění stavby, o nařízení nutných zabezpečovacích prací, rozhodnutí o nařízení nezbytných úprav apod.

Jestliže stavební úřad pravomocným a vykonatelným rozhodnutím ve veřejném zájmu uloží povinnost a stavebník či vlastník ji dobrovolně nesplní, má podle správního řádu přistoupit stavební úřad k nucenému výkonu rozhodnutí. Stavební úřad, resp. obec, má nařízené práce provést nebo zajistit sám a náklady pak může po vlastníkovi vymáhat.

Už první ombudsman Otakar Motejl opakovaně upozorňoval, že v ČR nejsou vyčleněny finanční prostředky pro zajištění nuceného výkonu rozhodnutí a obce nemohou tyto náklady hradit ze svých rozpočtů. Výsledkem je pak rezignace na vymáhání práva, což vážně narušuje principy právního státu. Ombudsman Pavel Varvařovský v roce 2013 navázal konstatováním, že problém zůstává nadále nevyřešen, a poukázal na společnou odpovědnost Ministerstva pro místní rozvoj a Ministerstva financí. Zástupce ombudsmanky Stanislav Křeček pak k otázce financování výkonu rozhodnutí shromáždil další konkrétní fakta, z nichž vyplynulo, že kvůli nedostatku finančních prostředků není v ČR ročně vykonáno několik desítek rozhodnutí stavebních úřadů vydaných ve veřejném zájmu.

Přestože Ministerstvo pro místní rozvoj ví o daném problému přinejmenším od roku 2004, neřeší ho. Posun ve věci nepřineslo ani zřízení mezirezortní pracovní komise, ani jednání veřejné ochránkyně práv Anny Šabatové s ministryní pro místní rozvoj Karlou Šlechtovou.

Ochránkyně proto využila sankčního oprávnění informovat nadřízený orgán, resp. v tomto případě vládu, a rovněž informovat veřejnost o selhání ministerstva při ochraně zájmů garantovaných stavebním zákonem. Vládu žádá, aby uložila Ministerstvu pro místní rozvoj vytvořit program s pravidly poskytování finančních prostředků ze státního rozpočtu ke krytí nákladů na výkon rozhodnutí stavebních úřadů vydaných ve veřejném zájmu. Podle ochránkyně nelze tolerovat, že z důvodu nedostatku finančních prostředků není v celostátním měřítku respektován zákona, nejsou plněna pravomocná a vykonatelná rozhodnutí stavebních úřadů a není tak zajišťována stavební kázeň.