Institut Cirkulární Ekonomiky, z.ú.: Poprvé na sběrném dvoře

Ráno na sběrném dvoře. U vstupu na nás čeká pan vedoucí provozu sběrných dvorů PSAS František Sedláček s širokým úsměvem na rtech. “No tak pojďte dovnitř, já vám ty základní věci popovídám v teple!”. Neprozrazuji, že už jsem na pár sběrných dvorech byla, protože mě dneska zajímá jediné: jak fungují pražské sběrné dvory z pohledu úplného laika. Toho, který považuje za jedinou možnost třídění sběrné hnízdo před svým domem a tam také poctivě odkládá absolutně všechen odpad. A to i přes fakt, že mu často hrozí až padesát tisíc pokuta. Právě za odložení odpadů, které patří na sběrné dvory. Chtělo by to trošku víc informací, že?. A tu jsme si pro Vás dnes připravili.

Sběrný dvůr Pod Šancemi kopíruje barvami klasický vizuální styl pražského odpadového hospodářství. Provozuje jej firma Pražské služby, která je typická pro svoji zeleno oranžovou kombinaci a “NepřEKOnatelný servis”. Toto motto ale paradoxně občas ztěžuje práci zaměstnancům Pražských služeb, kterých je už více než 1600. Jak mi totiž sděluje pan Radim Mana, který mě na sběrný dvůr vzal, tak “Pražané si zvykli, že jim skutečně zajistíme nepřekonatelný servis. Vzdávají se jakékoliv zodpovědnosti za odpady, a ačkoliv v domácnosti by si odpady na očích nenechali a většina z nich i poctivě třídí, jejich ochota pomoci celému systému často končí u kontejnerů na tříděný odpad. Velká část lidí tady zapomíná přemýšlet nad tím, že když do kontejneru vyhodí obrovskou krabici od televize, tak tím zaplní celý kontejner, do kterého se normálně vejde až /YX/ kilogramů odpadů a po pár dalších návštěvnících se hromadí odpad v okolí. Do pár hodin pak přijímáme telefony naštvaných spoluobčanů s informací, že nezajišťujeme servis žádný a že si půjdou stěžovat. Svozy jsou však naplánovány dobře. Jen lidský faktor selhává.” Já jen přikyvuji a vzpomínám si na akci na Praze 7, kde jsme po zavedení kontejnerů do vnitrobloků museli zorganizovat “sešlapávací happening”. Na něm jsme před zraky obyvatel Letné vysypali údajně plnou popelnici na plasty a ukázali jim, že většinu objemu tvoří vzduch.


Podobný sešlapávací aktivity za nás obyvatele na sběrných dvorech Pražských služeb zastane technika. Převážet vzduch je nejen neekologické, ale i neekonomická. Na sběrných dvorech tak mají v záloze i tzv. “rollepack” což je, laicky řečeno, obrovský válec, který obsah kontejnerů udusá tak, že se nemusí vyvážet tak často. Podle slov pana Sedláčka se jedná o velké úspory a podstatně se tak snižuje dopravní rušnost. Na obdobném principu fungují i některé podzemní kontejnery či nádoby na odpad umístěné na území Prahy 1, které mají vnitřní píst postupně stlačující odpad a zajišťující nižší frekvence svozu. Kdo by to byl řekl, že i sběrné nádoby budou časem obsahovat chytrá řešení, že? A kde nejsou chytrá řešení, tam musí být chytrá obsluha.

Ruch na sběrném dvoře je vidět i ráno. Zaměstnanci pečlivě kontrolují identitu všech přijíždějících vozidel a stejně tak i obsah kufru. “Kluci projdou všechen odpad, který kdo donese a přesně mu ukážou, kam s ním. Nikdy nenecháváme lidi, aby se orientovali sami. Důležitá je pro nás čistota, protože to ovlivňuje i využití a možnost odevzdat odpad k recyklaci. A o to tu běží.” Denně sběrný dvůr navštíví asi 70 - 200 návštěvníků. Odevzdat zde mohou všechny odpady, které vznikají v domácnosti. Barvy, laky a ředidla, u kterých je nutné správně identifikovat, o co přesně se jedná. V případě, že jste vyklízeli sklep po dědečkovi a obsahem si nejste jistí, tak poradí obsluha a zařadí tam, kam odpad patří. Likvidaci těchto odpadů zajišťuje externí firma. Stejně jako péči o další složky. Sběrný dvůr je jen jakýmsi překladištěm mezi domácností občana a recyklační firmou. Pražané to mají navíc celé zadarmo. Stačí, když mají bydliště na území Prahy. Platí si jen, pokud přivezou více než kubík stavební suti nebo si objednají svoz. A ten podle pana Sedláčka stojí skutečně pár korun. Přistavení vozu stojí dvě stovky a pak se platí jen kilometr do sběrného dvora. Ten vždy svoz vybírá v nejbližší lokalitě. Mnoho obyvatel ale o této možnosti neví. A také si neuvědomuje, že při odkládání odpadů patřícího na sběrný dvůr, riskuje pokutu 50 000 Kč. “Každý je přeci zodpovědný za to, co produkuje. Nemůžeme čekat, že za poplatek pár set korun ročně se nám město či svozová firma postará o kompletní odpad, který produkujeme. Lidé se ale zodpovědnosti rádi zbavují, odkládají odpady tam, kam nemají a v Praze to tak u některých sběrných míst na papír, sklo, kovy či nápojové kartony vypadá spíše jak na smetišti. Je třeba ještě velká dávka osvěty,” dodává pan Sedláček.

Dobře, dobře… Odpad z domácnosti. Co to ale vlastně všechno znamená?
Barvami a sutí to ale nekončí. Na sběrný dvůr patří i dřevo, papírová lepenka, drobný i velký vysloužilý elektroodpad, kovy, zářivky nebo textil. Jednoduchým návodem je informace, že sem můžete odložit prakticky všechen odpad, který vám vznikne v domácnosti. Zajímavé je, že sem patří i do plastových lahví dobře uzavřený rostlinný olej na smažení. Ruku na srdce, kdo ho schraňoval a vzorně odevzdal například po Vánocích? Přivézt můžete i bioodpad z údržby zeleně. Ten je samozřejmě zdarma a putuje do blízké kompostárny, kterou provozuje česká firma JENA. Já jsem se na ní byla před dvěma lety podívat a mohu potvrdit, že funguje perfektně. Za více než dvacet let si pánové kompostáři našli ten správný “kompostovací recept” a produkují krásný kvalitní kompost, který putuje často zpět do pražských parků. Odevzdat můžete i pneumatiky. Jednu za 30 korun. “Jednou mi volal pán a říkal, že má garáž plnou pneumatik, tak kdy to může odvézt. Já mu řekl cenu a on na mě vyhrkl, že jsem se musel zbláznit. Že o to se přeci máme postarat my! Tak jsem mu doporučil, aby tedy přinesl každý den jednu, ať to není tolik peněz na jednou.” s úsměvem dodává pan Sedláček. Občas je potřeba zachovat si dávku pozitivního přístupu, lidé mají často skutečně představu, že vyklidí desetiletí shromažďované poklady a že se o ně někdo s otevřenou náručí postará. Zdarma. Jsme ochotni platit při nákupu. Mnohem méně ale při likvidaci. A tak končí spousta odpadů v přírodě… Což jde trošku zcela mimo moje chápání. Když vidím, jak pečlivě se s odpadem na sběrném dvoře nakládá a co vše se z něj může po recyklaci vyrobit, tak mi z toho jde hlava kolem.

Trošku nezbední živnostníci. I těch je v Praze nemálo.
Na sběrný dvůr ale mohou i drobní živnostníci. Předběžnou cenu za uložení odpadů si můžete ověřit na webu či telefonické lince do zákaznického centra nebo na cenících vyvěšených na dvoře. Vždy je to ale zlomek oproti situaci, kdy kontrola zjistí nesprávné nakládání s odpady. A že s nimi ne každý skutečně nakládá správně. Při analýzách odpadů Prahy 7 jsme pravidelně nacházeli jasně identifikovatelný odpad z restaurací či zubařských ordinací mezi komunálním odpadem i přes fakt, že by si měli živnostníci zajistit svoz samostatný konkrétně pro gastroodpad či infekční odpad. Do popelnic se jim však dívá málokdo.

Servis i pro nepražáky.
No ale co přespolní obyvatelé, mezi které se řadím i já? Ti mohou na sběrný dvůr také. Platí pro ně ceníková cena, která pro ně ale v závěru vychází jen na pár desítek či stovek korun. Cena vždy platí za každý započatý kubík odevzdaného odpadu. Zajištění sběrných stání, čistoty kolem nich, svozu na správné místo, ekologická likvidace, provoz sběrného dvoru, obsluha, hledání odběratelů, ukládání nebezpečných odpadů… To vše něco stojí. Platíme za vše, co spotřebováváme - vodu, energii, nákup zboží, rekonstrukce bytu. Logicky tak musíme platit i za to, co produkujeme a o co se za nás musí někdo postarat.