Tiskové zprávy
Občanská iniciativa pro ochranu životního prostředí: Předvánoční česká pohádka aneb jak král Nečas se Sluncem problém měl a jak Slunce v nečasově království až na chvostu svítilo
Bylo nebylo jednou jedno malé království. A v něm se tenkrát děly věci... Šestihlavý drak byl již postarší a nemohl již více kouře vychrlit. V celé oblasti se dokonce o jeho mladistvých dračích kotrmelcích mluvit přestávalo. Svit sluneční totiž stále způsoboval, že se dračí síla ztrácela a zanikala. To nebylo po chuti vlivným poradcům pana krále, kteří začali pikle kout a nové dračí potomky plánovat, aby z nových kousků, způsobených velkou dračí rodinou, pro jejich manýry co nejvíce zlaťáků zbylo. Toto stále svému králi při každé příležitosti podsouvali a snažili se jej všemožně přesvědčit o věcech svých.
Král Nečas byl už od proradných poradců úplně zahlušený. Stokrát opakovaná lež se prý pravdou stává. I rozhodovalo se tak v nešťastném království podle přání poradců.
Nečas si vzal nejdříve na paškál Větrníka. Prý fouká jednou málo, jednou hodně, prostě nevhod, a tak bude nejlepší, když lidé budou jeho dech obcházet, jako kdyby nebyl.
Pak se obul do Slunečníka. Díky jeho čisté zlaté laskavosti prý budou muset lidé rozbíjet prasátka s posledními úsporami.
Nakonec přišla řada na dámu Biomasilku. Ta prý někde přerůstá kdeco, jinde na Vystrkově roste málo, ale zrovna u královského hradu prý hrozí, že zaroste jako v šípkovém království. A lesní milíře mohou prý snadno zapálit celý les.
Král Nečas dokonce začal pomýšlet na uvalení vysokých poddanských daní na sběr hub a dokonce i na domácké vyrábění energie sluneční. Poradci mu kroky takové museli rozmluvit, protože se za lesní plody a opalování neplatilo ani za věčnost trvajících časů předchozího uzurpátora Komunela. A Nečasova pokladna tak jako tak neměla a stále prý nemá volné prostředky na zaplacení nových výběrčích slunečních daní. Království zcela přednostně škudlit musí, aby truhly plné zlaťáků byly na vychování nových dráčat.
A to je konec pohádky. Až se ráno probudíte, Slunce bude určitě na svém místě. A to i v dobách nečasu.
Král Nečas byl už od proradných poradců úplně zahlušený. Stokrát opakovaná lež se prý pravdou stává. I rozhodovalo se tak v nešťastném království podle přání poradců.
Nečas si vzal nejdříve na paškál Větrníka. Prý fouká jednou málo, jednou hodně, prostě nevhod, a tak bude nejlepší, když lidé budou jeho dech obcházet, jako kdyby nebyl.
Pak se obul do Slunečníka. Díky jeho čisté zlaté laskavosti prý budou muset lidé rozbíjet prasátka s posledními úsporami.
Nakonec přišla řada na dámu Biomasilku. Ta prý někde přerůstá kdeco, jinde na Vystrkově roste málo, ale zrovna u královského hradu prý hrozí, že zaroste jako v šípkovém království. A lesní milíře mohou prý snadno zapálit celý les.
Král Nečas dokonce začal pomýšlet na uvalení vysokých poddanských daní na sběr hub a dokonce i na domácké vyrábění energie sluneční. Poradci mu kroky takové museli rozmluvit, protože se za lesní plody a opalování neplatilo ani za věčnost trvajících časů předchozího uzurpátora Komunela. A Nečasova pokladna tak jako tak neměla a stále prý nemá volné prostředky na zaplacení nových výběrčích slunečních daní. Království zcela přednostně škudlit musí, aby truhly plné zlaťáků byly na vychování nových dráčat.
A to je konec pohádky. Až se ráno probudíte, Slunce bude určitě na svém místě. A to i v dobách nečasu.
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
