Multikulturní centrum Praha: Publikace nevládních organizací k novele cizineckého a azylového zákona

V současnosti je v Parlamentu ČR projednávána novela zákona o pobytu cizinců a zákona o azylu. Tato novela již vyvolala poměrně rozsáhlou diskusi. Dle kritiků této novely zkomplikuje tato novela značným způsobem smíšeným/binacionálním manželstvím, zhorší právní postavení žadatelů o mezinárodní ochranu/azyl a zavede celou řadu dalších opatření zpřísňující, často neopodstatněně a zbytečně, českou migrační politiku (od nutnosti všech žadatelů o vízum poskytovat své biometrické údaje po ztrátu průkazu osvědčujícího trvalý pobyt cizince v ČR v případě odhlášení z adresy pobytu v ČR). Všechna tato opatření vyvolala aktivitu celé řady nevládních organizací zabývajících se migrací a právy cizinců. Byla vydána Publikace nevládních organizací k novele cizineckého a azylového zákona, sepsána petice vyjadřující se k navrhovaným změnám a zástupci nevládních organizací vystoupí na semináři, který bude organizovaný výborem pro bezpečnost Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a který bude věnován k vládnímu návrhu cizineckého a azylového zákona.

Publikace shrnuje připomínky koalice nevládních organizací zabývajících se migrací a právy cizinců k projednávané novele. Mezi nejzávažnější výtky patří, že by došlo ke zhoršení právního postavení binacionálních manželů a dalších rodinných příslušníků českých občanů – tito cizinci by nově nezískávali právo trvalého pobytu ihned, nýbrž až po 2 letech pobytu přechodného (nižší pobytový status), vedla by k citelnému snížení práv cizinců ze smíšených rodin v oblasti sociálních dávek a zdravotního pojištění. Byla by omezena svoboda pohybu a pobytu žadatelů o mezinárodní ochranu, a to jak v rámci tzv. letištního řízení, tak (a to dokonce neomezeně) v případě pobytu v přijímacích střediscích na území České republiky. V případě ztráty adresy by cizinec přišel i o průkaz osvědčující jeho trvalý či jiný pobyt v ČR, což by znamenalo byrokratické komplikace ztěžující cizincům život při styku s úřady, při přebírání pošty a při cestování do zahraničí. Shrnutí všech hlavních výhrad je v příloze tiskové zprávy.

Součástí aktivit dotýkajících se výše zmíněné problematiky je i Petice proti některým navrhovaným změnám v novele zákona o azylu a zákona o pobytu cizinců. Cílem petice je upozornit na negativní dopady novely na uprchlíky hledající v ČR útočiště před pronásledováním, na život cizinců v ČR, jejich rodinných příslušníků a na standardy lidských práv v ČR obecně. Hlavními iniciátory petice je Poradna pro občanství a Multikulturní centrum Praha. Možnost vyjádřit podporu cizincům a uprchlíkům trvá do počátku září 2007. Petice je adresována oběma komorám českého Parlamentu.

Koalice nevládních organizací se snaží konstruktivně napomáhat hledání vyvážené podoby migrační politiky ČR a vést konstruktivní dialog jak se státní správou, tak s legislativci. Zástupci Poradny pro občanství, Poradny pro uprchlíky a Organizace pro pomoc uprchlíkům se zúčastní panelové diskuse na semináři k vládnímu návrhu cizineckého a azylového zákona organizovaného bezpečnostním výborem PSP ČR. Seminář proběhne 21.6. ve 14,00 hod. na adrese: Sněmovní 1, místnost č. 205.

Bližší informace:
http://www.diskriminace.cz/dp-migrace/novela_191.phtml

Poradna pro občanství:
Pavel Čižinský, migrace@diskriminace.cz


Příloha:

SHRNUTÍ HLAVNÍCH PŘIPOMÍNEK K CIZINECKÉMU ZÁKONU:

V rozsáhlém textu dvěstě patnácti bodů novely zákona o pobytu cizinců jsou obsaženy zejména tyto negativní změny:

- zhoršení právního postavení manželů a dalších rodinných příslušníků českých občanů – tito cizinci by nově nezískávali právo trvalého pobytu ihned, nýbrž až po 2 letech pobytu přechodného (nižší pobytový status). Tato změna:

- výrazněji nenapomůže v boji proti tzv. fingovaným či účelovým manželstvím

- za protiprávní jednání menšiny chce trestat všechna smíšená/binacionální manželství, aniž by ministerstvo vnitra předložilo konkrétní údaje o rozsahu tohoto chování mezi cizinci

- vedla by k citelnému snížení práv cizinců ze smíšených rodin v oblasti dávek státní sociální podpory (jeden rok bez dávek), zdravotního pojištění (dva roky bez nároku na pojištění), dávek pomoci v hmotné nouzi (na celé dva roky), stavebního spoření (nárok až po dvou letech) a zřejmě i práva být zaměstnán bez pracovního povolení.

- některá znevýhodnění by postihla i přímo ty příslušníky smíšených rodin, které české občanství mají (i čeští občané by přišly o přídavky na děti a příspěvky na bydlení). Sociální důsledky změny nejsou v důvodové zprávě vůbec řešeny.

- novela neřeší skutečnou příčinu účelových manželství a fingovaných určení otcovství, kterou je nekvalitní práce cizinecké policie. Cizinecká policie není schopna a ochotna využívat své pravomoci dané zákonem, přičemž nezanedbatelnou roli hraje i korupce (jak je vyšetřováno i Inspekcí ministerstva vnitra)

- ztráta průkazu, pokud cizinec přijde o adresu svého hlášeného pobytu v České republice – toto nebezpečí se týká cizinců s uděleným trvalým pobytem a občanů EU, které majitel nemovitosti odhlásí. Na rozdíl od českých občanů, kteří dostanou nový občanský průkaz s adresou příslušného Obecního úřadu, cizinci by zůstali bez platného průkazu osvědčujícího jejich pobyt v České republice. Tato ryze byrokratická komplikace by cizincům ztěžovala život při styku s úřady, při přebírání pošty, při cestování do zahraničí.

- zhoršení právního postavení odmítnutých žadatelů o mezinárodní ochranu / azyl, jejichž řízení trvalo po dlouhou dobu. Zákon chce pro mnohé z nich zrušit právo požádat po čtyřech letech pobytu o trvalý pobyt. Tito cizinci zde přitom již bývají velmi dobře integrováni, ztratili často vazby ke své zemi původu a z dlouhého trvání řízení vyplývá, že jejich žádost o azyl určitě nebyla zcela bezdůvodná

- definice tzv. účelových jednání (např. fingované sňatky) je příliš neurčitá a široká

- zavádí se právní instituty omezování svobody cizinců, které jsou obligatorní, tedy úřady při nich nemají mít možnost přihlížet ke konkrétním okolnostem případu

- do seznamu nežádoucích osob mají být vedle teroristů a jiných zločinců zařazeni i cizinci dlužící ministerstvu vnitra peníze za náklady vycestování; důvodem je zřejmě jen nedostatečná komunikace s ministerstvem zahraničních věcí

- poskytovatelům právní pomoci se ztíží přístup k cizincům zadržovaným v detenčních zařízeních

- biometrické údaje mají být vyžadovány i od těch cizinců, kteří jen žádají o víza a kteří tedy možná ani vízum nezískají. EU toto zatím ještě nepožaduje.

- opět se mění definice pojmu rodinný příslušník, z definice by mj. měli vypadnout ti rodiče, kteří (např. po rozvodu) nežijí se svým dítětem ve společné domácnosti

- úprava odvolání cizince proti rozhodnutí o odepření vstupu není dostatečná

- zákon paušálně zakazuje sdělovat žadatelům důvody zamítnutí žádosti o víza

- zavádí se institut automatického rušení povolení k pobytu cizince, je-li zrušeno povolení k pobytu jeho rodinného příslušníka – oběti obchodu s lidmi

- okruh cizinců, kterým lze vydat cizinecký pas (nemohou-li získat doklad jinak) se opět omezuje

Nad rámec novely jdou připomínky, aby

- do tzv. detenčních zařízení nebyly zavírány děti ve věku 15 až 18 let

- žádost o vízum mohla být podána na kterékoli ambasádě a nikoli pouze ve svém domovském státě

- úřady mohly v odůvodněných případech prominout cizincům předložení výpisu rejstříku trestů z jejich země původu, není-li možné jej získat

- uložené správní vyhoštění mohlo být cizincům promíjeno pružněji, než je tomu v současnosti (např. má-li zde vyhoštěný cizinec rodinu anebo udělala-li policie chybu a lhůta k přezkoumání již uběhla)

Policie již v současnosti má dostatek pravomocí k prověřování účelových manželství a účinnějšího potírání účelových sňatků lze dosáhnout jen zlepšením práce policie, nikoli změnou zákona.

Fingovaná či účelová manželství je nutno jasně definovat jako sňatky, při jejichž uzavření manželé plánovali, že spolu nebudou nikdy vést manželský život. Tyto případy je třeba odlišit od manželství ztroskotaných (manželé spolu zkusili žít, ale později se rozešli) anebo od případů, kdy získání pobytu je také jedním z „účelů“ sňatku (vedle novomanželské půjčky společného zdanění manželů a společné koupě bytu), což nijak nenarušuje „pravost“ manželského života tohoto páru.

Existuje sice řada právních možností, jak čelit fingovaným sňatkům, ovšem jedinou metodou, která nemá řadu vedlejších negativních následků, je drobná policejní práce při prověřování podezřelých svazků.

Zákon o pobytu cizinců vykazuje ve vysoké míře typická negativa české legislativy poslední doby: narůstání počtu ustanovení, nestabilitu a nekvalitní právní úpravu. Důvody leží zajisté též v implementaci práva EU. Podstatná část tohoto vývoje jde však na vrub domácím okolnostem a způsobu práce ministerstva vnitra. Zákon je psán malou skupinou ministerských úředníků a je již tak komplikovaný, že se vymyká jakékoli vnější kontrole (novely zákona nebývají korektně zdůvodněny). Ministerstvo vnitra píše zákon velice formalistickým a co nejpodrobnějším způsobem, aby policisté měli přesný návod, neměli prostor pro správní uvážení (riziko korupce) a nemuseli příliš zdůvodňovat své jednání, což jim usnadňuje práci). Tento typ právní úpravy pak vede k řadě neřešitelných situací jednotlivců, na jejichž situaci zákon nemyslí. Zákon rovněž často nemyslí na důsledky, které vyvolá v jiných oblastech práva (např. v sociální oblasti).

SHRNUTÍ HLAVNÍCH PŘIPOMÍNEK K AZYLOVÉMU ZÁKONU:
Novela zákona o azylu tvoří v rámci sněmovního tisku 191 jeho druhou nejvýznamnější část. Předkládaný návrh ukazuje, že je dalším z kroků směřujících k výraznému zpřísnění řízení o mezinárodní ochraně, bez ohledu či dokonce v přímém rozporu s mezinárodními závazky České republiky v oblasti uprchlictví.
Mezi zásadní a sporné patří zejména následující okruhy :
- ustanovení týkající se výrazného omezení svobody pohybu a pobytu žadatelů o mezinárodní ochranu, a to jak v rámci tzv. letištního řízení, tak (a to dokonce neomezeně) v případě pobytu v přijímacích střediscích na území České republiky, která povedou ve svých důsledcích k porušení mezinárodních závazků České republiky

- ustanovení, která umožňují zcela vyloučit přezkoumávání opakovaných žádostí a v krajních případech umožňují dokonce i nezabývat se žádostí o mezinárodní ochranu vůbec, tedy ani žádostí podanou cizincem poprvé. Skutečnost, že novela zásadním způsobem limituje soudní kontrolu rozhodnutí o žádostech o mezinárodní ochranu je nepřípustná a je třeba trvat na požadavku, aby soudní přezkum správních rozhodnutí byl možný za všech okolností.

- použití konceptu první země azylu, které v sobě nese riziko, že v daném případě bude žadatel vrácen do země, která nebude garantovat dodržování lidských práv. Zohledněn

- zde není ani charakter hostitelského státu ani subjektivní vztah uprchlíka k němu

- redukce poskytování právní pomoci žadatelům o mezinárodní ochranu v azylovém zařízení jen na vyhrazené prostory uvedeného zařízení, což zcela opomíjí potřeby některých specifických skupin žadatelů

- nepřiměřeně tvrdá možnost postihnout žadatele o mezinárodní ochranu, který se byť jen jednou nedostavil k pohovoru. Zastavením řízení zcela neguje humanitární rozměr azylu a řízení o něm

- jasná snaha o manipulaci s místní příslušností soudu, která se projevuje v převedení agendy z Městského soudu na Krajský soud v Praze v případě žadatelů v tranzitním prostoru mezinárodního letiště naráží na ústavní zásadu zákonného soudce

- zákaz držení elektronického komunikačního zařízení pro žadatele v přijímacím středisku, odůvodňovaný snahou zamezit zneužívání mobilní komunikace k protiprávním činnostem znamená ve svých důsledcích příliš tvrdé opatření, které se významně může dotknout soukromého života žadatele (znemožnění telefonického kontaktu s příbuznými, omezení právní pomoci atd.)

- zajištění cizince, který nepodal žádost o udělení mezinárodní ochrany, což je neslučitelné s mezinárodními závazky České republiky

Nelze však zapomínat na problematická místa stávajícího zákona a zákonů s ním souvisejících, kterým se novela téměř nevěnuje. Nerozšíření definice vážné újmy, důvody odnětí doplňkové ochrany, zachování některých kritizovaných důvodů pro zamítnutí žádosti jako zjevně nedůvodné, neuspokojivá situace v oblasti soudního přezkumu, omezování svobody pohybu u tzv. dublinských případů či restriktivní pojetí přístupu žadatelů o mezinárodní ochranu na trh práce - to jsou okruhy, kterým se měl předkladatel novely věnovat, namísto tvorby dalších zpřísňujících ustanovení. Část B této publikace se podrobněji věnuje i dalším problematickým aspektům, které souvisejí s navrhovanou úpravou.
S návrhem novely v předloženém znění tudíž nelze souhlasit, a to ani přesto, že obsahuje i několik dílčích ustanovení s pozitivním dopadem na život cizinců.