Avena: Restaurace třídí tuny oleje. V domácnostech mnohdy končí v odpadu nebo ve špatném kontejneru

Směna končí, poslední porce smaženého sýru s hranolkami je hotová. Kuchař má 30 minut do odchodu, olej ve fritézách a pánvích je stále horký. Právě v tomto momentu hraje klíčovou roli rozhodnutí, zda olej správně zlikvidovat, nebo ho nechat vychladnout a zapomenout na něj.

Objem použitých kuchyňských olejů v podnicích se neustále zvyšuje, a byť není síť svozu těchto olejů nijak centralizovaná, firmy se shodují, že je její pokrytí dostačující. „Za červen jsme svezli 32 tun oleje a letos míříme zhruba k 400 tunám,“ přibližuje Marek Haleš za firmu Trafin Oil, která sváží olej z restaurací. Nejvíc oleje přitom svezou v Praze. „Je to z důvodu velkého počtu rychlých občerstvení, olej nemohou přesmažovat a rychleji ho mění,“ dodává. Při profesionálním provozu se pak často udává spotřeba 1 litr oleje na 5-10 kg jídla, v závislosti na údržbě a frekvenci výměny oleje.

Podniky mají povinnost třídit použité kuchyňské oleje už od roku 2001, zároveň jsou motivované finanční odměnou. Tyto oleje jsou totiž komoditou na burze a na základě její ceny jsou restaurace vypláceny. Ve výsledku ale záleží na lidském faktoru a roli může hrát i obal od oleje. Třeba pokud do něj nemůže použitý olej nalít zpět. „Gastroprodejny potřebují pevné obaly. Nesmí se z něj stát sáček a zlomit se. I když je mnohdy tlak ze strany státu a různých nařízení, ten obal musí být kvalitní,“ vysvětluje Rostislav Hrbáček mladší ze společnosti Avena, která se zaměřuje na míchání a distribuci kuchyňských olejů.

Firmy sváží, veřejnost se stále učí

Pokrytí veřejného sektoru a kontejnery v obcích a městech v porovnání se svozem z firem pokulhává. Například v Praze, Brně nebo Plzni je tento systém dobře zavedený, ne všude po Česku tomu ale je stejně. „Jsou jak poddimenzovaná tak naddimenzovaná místa. Momentálně vychází jedna sběrná nádoba na asi 500 obyvatel,“ říká Tomáš Musil za firmu EKO-PF. I když jsou nádoby v některých městech dostupné a pravidelně vyvážené, problém nastává v edukaci veřejnosti. „Na Ostravsku to funguje docela dobře, 80 % kontejnerů je skutečně olej, zbytek pak ale bohužel tvoří komunální odpad. V Praze je to přesně naopak, asi 20 % obsahu kontejneru je správně a zbytek je směs komunálního odpadu. Vše se pak musí třídit ručně na lince,“ popisuje Haleš.

V mnoha domácnostech je také běžné vylít olej do umyvadla při mytí. Od roku 2020 je však tato praxe zakázaná a lidé za ni mohou dostat peněžní pokutu. Nejde přitom jen o pokutu, olej se v kanalizaci postupně usazuje a může způsobit škody. „Když celá bytovka leje olej do odpadu, tak se to potrubí zanese a degraduje, a budou mít problém s odvodem. Z více než metr široké trubky se může poměrně rychle stát trubička o průměru pár centimetrů. Takže nejen, že to dává smysl z ekologického hlediska, ale i z toho praktického,“ říká Hrbáček. V roce 2017 se například vytvořila obří tuková hrouda v kanalizaci pod Londýnem. Vážila 130 tun a odstranit ji trvalo skoro tři týdny.

Olej po smažení: do aut, vlaků i letadel

Vytříděný olej má přitom mnoho použití i po opuštění kuchyně. „Olej se vyčistí a následně se přidává například do nafty nebo do leteckého paliva druhé generace, o které je momentálně zvýšený zájem,“ objasňuje Haleš. Další možností využití je pak biopalivo HVO vyrobené z odpadních tuků, které má až o 95 % nižší emise skleníkových plynů oproti fosilním palivům. Od dubna ho testují například České dráhy u tří svých vlaků. „Použití paliva HVO přispěje ke snížení emisí bez nutnosti rozsáhlých technických úprav, svoji vyšší cenu pak vykompenzuje i nižší spotřebou a tišším chodem motorů,“ uvádí radní Středočeského kraje pro oblast veřejné dopravy a mobility Petr Borecký.