Tiskové zprávy
Iuridicum Remedium, z. s.: Soudní dvůr EU dal zapravdu digitálněprávní organizaci Iuridicum Remedium a ústavní soudkyni Šimáčkové
Soudní dvůr EU v dnes zveřejněných rozsudcích konstatoval neslučitelnost plošného a nevýběrového uchovávání metadat o elektronické komunikaci s evropským právem. Týká se to i české právní úpravy, která upravuje povinnost operátorů uchovávat a na vyžádání poskytovat provozní a lokalizační údaje o elektronických komunikacích.
Soud v dnešních rozhodnutích jednoznačně konstatoval, že zavedení plošného uchovávání metadat o elektronické komunikaci bez vazby na jakékoli podezření je nepřípustné a národní úpravy, které ho zavádějí, odporují směrnici o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikacích (tzv. e-privacy směrnice). To se týká i české právní úpravy, která ukládá zejména telefonním operátorům a poskytovatelům internetu uchovávat údaje o komunikaci jejich zákazníků po dobu šesti měsíců. Jedná se o údaje kdo s kým komunikoval, kde s v té době nacházel a řadu dalších.
Soudní dvůr EU v dnešních rozhodnutích navázal na dvě předchozí rozsudky ve věcech Digital Rights Ireland z roku 2014 a Tele 2 Sverige z roku 2016. Nevládní organizace Iuridicum Remedium již minimálně od prvního rozhodnutí upozorňovala na nesoulad českém právní úpravy s tou evropskou.
„Na to, že naše právní úprava odporuje té evropské, upozorňujeme vládu již od prvního rozhodnutí Soudního dvora z roku 2014. V roce 2017 jsme dokonce připravili návrh na zrušení problematické právní úpravy k Ústavnímu soudu (https://www.lupa.cz/clanky/ustavni-soud-posvetil-plosne-sledovani-elektronicke-komunikace/), který bohužel rozsudky Soudního dvora EU v podstatě ignoroval a plošné sledování posvětil. Dnes tedy znovu bylo jednoznačně řečeno, že princip, na němž naše právní úprava stojí je v rozporu se směrnicí i Chartou základních práv EU. Otevírá to cestu k chaosu ve výkladu, jaká pravidla tedy platí. Vinu na tomto chaosu ponese zejména Ministerstvo vnitra, které za stávající úpravou stojí, potažmo vláda, a také Ústavní soud, kde se proti plošnému sledování ozvalo jediné disentní stanovisko soudkyně Kateřiny Šimáčkové,“ uvedl advokát a výkonný ředitel IuRe Jan Vobořil.
Podle IuRe se tím otevírá cesta jak ke zpochybňování důkazů získaným tímto způsobem například v trestním řízení, tak k dovolání se přímého účinku evropského práva či k požadavkům na úhradu nemajetkové újmy způsobené nelegálním sběrem dat na základě národní legislativy, která je v rozporu s Chartou základních práv EU.
„ V souvislosti s rozhodnutím soudu je nutné upozornit ještě na jednu věc. Soud řeší legálnost plošného uchovávání nevýběrových dat o nás všech, které označil za nepřípustné. Měli bychom se ale ptát i na to, jaký je vlastně přínos uchovávání těchto dat. Už u Ústavního soudu jsme dokazovali, že dopad na úroveň kriminality a její objasněnosti je minimální. Totéž potvrzuje i dnes uveřejněná studie zpracovaná europoslancem Patrickem Brayerem (https://www.patrick-breyer.de/?p=593224&lang=en) pro další evropské státy i řada jiných zdrojů,“ doplnil Vobořil
Soud v dnešních rozhodnutích jednoznačně konstatoval, že zavedení plošného uchovávání metadat o elektronické komunikaci bez vazby na jakékoli podezření je nepřípustné a národní úpravy, které ho zavádějí, odporují směrnici o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikacích (tzv. e-privacy směrnice). To se týká i české právní úpravy, která ukládá zejména telefonním operátorům a poskytovatelům internetu uchovávat údaje o komunikaci jejich zákazníků po dobu šesti měsíců. Jedná se o údaje kdo s kým komunikoval, kde s v té době nacházel a řadu dalších.
Soudní dvůr EU v dnešních rozhodnutích navázal na dvě předchozí rozsudky ve věcech Digital Rights Ireland z roku 2014 a Tele 2 Sverige z roku 2016. Nevládní organizace Iuridicum Remedium již minimálně od prvního rozhodnutí upozorňovala na nesoulad českém právní úpravy s tou evropskou.
„Na to, že naše právní úprava odporuje té evropské, upozorňujeme vládu již od prvního rozhodnutí Soudního dvora z roku 2014. V roce 2017 jsme dokonce připravili návrh na zrušení problematické právní úpravy k Ústavnímu soudu (https://www.lupa.cz/clanky/ustavni-soud-posvetil-plosne-sledovani-elektronicke-komunikace/), který bohužel rozsudky Soudního dvora EU v podstatě ignoroval a plošné sledování posvětil. Dnes tedy znovu bylo jednoznačně řečeno, že princip, na němž naše právní úprava stojí je v rozporu se směrnicí i Chartou základních práv EU. Otevírá to cestu k chaosu ve výkladu, jaká pravidla tedy platí. Vinu na tomto chaosu ponese zejména Ministerstvo vnitra, které za stávající úpravou stojí, potažmo vláda, a také Ústavní soud, kde se proti plošnému sledování ozvalo jediné disentní stanovisko soudkyně Kateřiny Šimáčkové,“ uvedl advokát a výkonný ředitel IuRe Jan Vobořil.
Podle IuRe se tím otevírá cesta jak ke zpochybňování důkazů získaným tímto způsobem například v trestním řízení, tak k dovolání se přímého účinku evropského práva či k požadavkům na úhradu nemajetkové újmy způsobené nelegálním sběrem dat na základě národní legislativy, která je v rozporu s Chartou základních práv EU.
„ V souvislosti s rozhodnutím soudu je nutné upozornit ještě na jednu věc. Soud řeší legálnost plošného uchovávání nevýběrových dat o nás všech, které označil za nepřípustné. Měli bychom se ale ptát i na to, jaký je vlastně přínos uchovávání těchto dat. Už u Ústavního soudu jsme dokazovali, že dopad na úroveň kriminality a její objasněnosti je minimální. Totéž potvrzuje i dnes uveřejněná studie zpracovaná europoslancem Patrickem Brayerem (https://www.patrick-breyer.de/?p=593224&lang=en) pro další evropské státy i řada jiných zdrojů,“ doplnil Vobořil
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
