Česká ženská lobby: Stanovisko České ženské lobby k antidiskriminačnímu zákonu

Česká ženská lobby podporuje přijetí antidiskriminačního zákona jako funkčního a účinného nástroje v boji proti diskriminaci.

Česká republika je povinna přijmout „zákon o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací“ (tzv. antidiskriminační zákon) vzhledem ke svým závazkům vyplývajícím ze členství v Evropské unii. Evropská unie přijala v roce 2000 Směrnici Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se provádí zásada rovného zacházení mezi osobami bez ohledu na jejich rasový nebo etnický původ a Směrnici Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, která stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání. Evropské směrnice ošetřují diskriminaci v zaměstnání, přístupu ke vzdělání a službám na základě rasového nebo etnického původu, víry a vyznání, věku, postižení a sexuální orientace. Diskriminace na základě pohlaví není v těchto směrnicích zmíněna, protože je ošetřena ve zvláštní legislativě. Členské státy měly do roku 2003 doplnit svou legislativu o účinné nástroje v boji proti diskriminaci výše zmíněných skupin, včetně definice diskriminace a vytvoření institucionální ochrany. Nově přistupující státy (včetně ČR) a další státy, které požádaly o výjimku, měly povoleno antidiskriminační legislativu přijmout do konce roku 2006. V ČR k tomu z nedostatku politické vůle bohužel nedošlo. V roce 2006 byl návrh antidiskriminačního zákona schválen Poslaneckou sněmovnou, ale Senát zákon o jeden hlas odmítl. Ve druhém čtení v Poslanecké sněmovně zákon nezískal potřebných 101 hlasů.

Pokud Česká republika antidiskriminační zákon nepřijme do konce roku 2007, hrozí ji ze strany EU vysoké sankce. Na Slovensku je antidiskriminační zákon v platnosti již od roku 2004.

V České republice existují dva návrhy antidiskriminačního zákona, z roku 2005 a roku 2007. Oba návrhy se zaměřují především na diskriminaci v zaměstnání, vzdělávání, odměňování, sociálním zabezpečení, zdravotní péči a přístupu ke službám. Je zde ošetřena diskriminace na základě rasy, etnického původu, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry, smýšlení.

Stanovisko České ženské lobby ke druhému návrhu antidiskriminačního zákona je následující:

ČŽL požaduje, aby se v novém návrhu objevila definice pozitivních opatření a uvedení, že zavedení pozitivních opatření, jejichž účelem je plné zajištění rovného zacházení, není diskriminací. Pozitivní opatření byla zahrnuta v minulém návrhu zákona, směrnice Evropské unie je výslovně připouštějí a oficiální dokumenty EU je doporučují. Podle ČŽL nebude tento zákon bez možnosti pozitivních opatření dostatečným prostředkem k odstraňování stávající diskriminace.

ČŽL považuje za nedostatečné institucionální zabezpečení tohoto zákona. Evropské směrnice požadují, aby byla v každém státě vytvořena a určena instituce, na kterou by se mohli obracet občané a občanky v otázce diskriminace a která by podporovala rovné zacházení. V České republice by měla problematika diskriminace podle stávajícího návrhu patřit pod agendu veřejného ochránce práv a dalších 15 zaměstnanců/zaměstnankyň jeho úřadu. Podle mínění České ženské lobby je toto řešení nedostatečné. Navrhujeme, aby byla, tak jako v jiných státech (např. Bulharsku, Rumunsku, Slovensku, Nizozemsku, Litvě, Maďarsku, Velká Británii, Irsku, Rakousku) vytvořena specializovaná instituce – Antidiskriminační úřad - s územními pobočkami ve všech regionech. K činnostem této instituce by navíc měla podle našeho názoru patřit i mediace, což v novém návrhu zákona chybí. Mediací se rozumí činnost směřující k urovnání konfliktního stavu mezi stranami a mimosoudní zprostředkování za účelem řešení sporu vykonaná v souvislosti se zajištěním ochrany před diskriminací. Veřejný ochránce práv může připravovat žaloby, nemůže však diskriminované osoby zastupovat. Ani připravování žalob není v souladu s ombudsmanovou nestranností. Naopak, pokud by vznikla specializovaná instituce (tzv. Antidiskriminační úřad), mohla by podávat žaloby, ale také diskriminované u soudu zastupovat a fungovat jako právní poradna v oblastech diskriminace.

Česká ženská lobby považuje za nedostatek, že v návrhu není upravena diskriminace z důvodu vztahu k osobě. Doporučujeme doplnit, že za diskriminaci se považuje také diskriminace z důvodů vztahu k osobě blízké.

Česká ženská lobby nepovažuje za dostatečnou ochranu před pronásledováním. Z evropských směrnic vyplývá povinnost zajistit zákaz postihu nebo znevýhodnění v případě, že se diskriminovaná osoba domáhá svých práv (tzv. zákaz pronásledování). Až na malé výjimky není tento požadavek v našem právním řádu systémově upraven a zákaz pronásledování a efektivní ochrana není v návrhu českého antidiskriminačního zákona dostatečně garantována.

Česká ženská lobby vyjadřuje tímto svoji obavu, že antidiskriminační zákon v jeho současné podobě nebude účinnou obranou diskriminovaných skupin a jednotlivců. Obáváme se, aby přijetí současného návrhu nebylo pouze formálním gestem pro splnění našich závazků vůči EU a doporučujeme zákonodárcům/kyním vzít v potaz návrhy a připomínky ČŽL.

Česká ženská lobby se plně připojuje k Připomínkám Poradny pro občanství/občanská a lidská práva k antidiskriminačnímu zákonu (http://www.diskriminace.info/dt-zakon/pripominky_k_az_poradna.pdf)