Iuridicum Remedium, o. s.: Stát bude chtít další osobní údaje o zdraví každého z nás. Chystají se další centrální registry i předávání citlivých údajů z informačních systémů zdravotních pojišťoven státu.

Senát ve čtvrtek 23. 7. schválil novely několika zákonů vážících se k problematice zdravotního pojištění. Mimo jiné uložil zdravotním pojišťovnám povinnost předávat údaje o zdraví svých pojištěnců z interních databází ministerstvům zdravotnictví, financí či Českému statistickému úřadu. Současně čeká na své schválení parlamentem novela zákona o zdravotních službách, která dále rozšiřuje množství osobních údajů uchovávaných v tzv. zdravotních registrech a zavádí i registry nové. Jedním z nich je i Národní registr úhrad zdravotních služeb hrazených z veřejného zdravotního pojištění, který bude obsahovat veškeré údaje o lékařských úkonech a úhradách u všech pojištěnců. To vše opět ve formě osobních údajů.

Zdravotní pojišťovny disponují obrovským množstvím údajů o každém pojištěnci, což je logické vzhledem k tomu, že provádějí úhradu lékařské péče. Jsou to údaje velmi citlivé, neboť z nich lze vyčíst řadu informací o zdravotních problémech každého z nás. Chystané legislativní změny ukládají pojišťovnám povinnost tyto údaje předávat různým státním orgánům a také je shromažďovat v jednom centrálním registru. „Jde o další zásah státu do důvěrného vztahu lékaře a pacienta, který ukrajuje z našeho soukromí a v praxi může mít zásadní vliv například na ochotu některých lidí, třeba duševně nemocných nebo osob s pohlavními chorobami, vyhledat odbornou pomoc, “ uvedl Jan Vobořil z nevládní organizace Iuridicum Remedium, která se dlouhodobě věnuje problematice ochrany soukromí.

Ani schvalovaná novela zákonů upravujících činnost zdravotních pojišťoven (senátní tisk č. 101), ani chystaná novela zákona o zdravotních službách nepočítají s anonymizací předávaných údajů, ačkoli pro účely, k nimž mají údaje sloužit, jako je vyhodnocování ekonomické efektivity zdravotnictví nebo tvorba úhradových mechanismů by anonymní údaje zcela postačovaly. Návrhy zákonů v podstatě otázku dopadu návrhu na ochranu soukromí ignorují, což například ve vztahu k zmíněné novele zákona o zdravotních službách kritizoval ve svých připomínkách i Úřad pro ochranu osobních údajů.

Na problém zbytečného uchovávání osobních údajů ve zdravotnictví upozorňuje IuRe již několik let v souvislosti s existencí národních zdravotních registrů, které mají sloužit zejména potřebám hodnocení efektivity léčby nebo výzkumu. „I zde jsou zcela zbytečně uchovávány osobní údaje, přestože by stejně efektivně bylo možno pracovat s údaji anonymizovanými nebo alespoň pseudonymizovanými. Inspirativní řešení samozřejmě existují a využívá je i stát sám. Jde například o tzv. agendové identifikátory u základních registrů, které umožňují nahrazení identifikačních údajů bezpříznakovým identifikačním číslem, které se prostřednictvím Úřadu pro ochranu osobních údajů propojuje s identifikačními údaji vedenými v základních registrech.

„Je zarážející, že stát není v roce 2015 schopen zajistit takovou úroveň ochrany osobních údajů občanů, která by zároveň zajistila, aby údaje o jednom pacientovi bylo možno vzájemně provazovat a aktualizovat, a zároveň utajit identitu tohoto pacienta, a tím minimalizovat zásah do soukromí jednotlivých občanů, o nichž jsou údaje v registrech vedeny. Místo aby tento problém stát řešil, tak znovu salámovou metodou masivně rozšiřuje okruh osobních údajů, které mu budou muset být předávány,“ uvedl Vobořil.