Arnika - Program Toxické látky a odpady: Toxické látky nekontrolovaně putují po republice - Ministerstvo životního prostředí to příliš nezajímá

V České republice se budou objevovat další a další místa silně kontaminovaná látkami jako dioxiny (1), polychlorované bifenyly (2) či hexachlorbenzen (3). V podstatě bez nějaké soustavné kontroly totiž putují náklady odpadů obsahujících tyto toxické látky z místa na místo a předávají si je jednotlivé firmy navzájem mezi sebou. Arnika to zjistila, když začala pátrat po tom, co se děje s popílky ze spaloven odpadů, ve kterých ročně skončí několik desítek gramů dioxinů a tuny jiných toxických látek. Svá zjištění publikovala v dnes vydané zprávě „Toxický odpad ze spaloven: nebezpečný soused“.

Konkrétní případy dnes Arnika zveřejnila na tiskové konferenci v Praze. Popílky ze spaloven skončily v podzemí Dolu Jan Šverma na Žacléřsku, na nezabezpečené skládce komunálních odpadů u Českého Dubu, jako rekultivační materiál v lagunách u Mydlovar anebo spalovna v Liberci na svém internetu inzeruje možnost jejich použití na cyklistické stezky. V Dole Jan Šverma skončila také část čistírenských kalů z ústecké Spolchemie. „Lidé v okolí těchto míst netuší, že v odpadech ukládaných za jejich humny končí srovnatelná množství toxických látek s ekologickou zátěží ve Spolaně Neratovice,“ řekl na dnešní tiskové konferenci vedoucí kampaně Arniky <a href="http://bezjedu.arnika.org">Budoucnost bez jedů</a> RNDr. Jindřich Petrlík.
<p>
„Popílky ze <a href="http://spalovny.arnika.org">spaloven odpadů</a>, ve kterých se během čištění spalin zachytí vysoce toxické látky si mezi sebou předávají různé firmy až nakonec končí často překlasifikované jako materiál v hlubinných dolech anebo v rekultivační vrstvě zeminy. Podobné to je s čistírenskými kaly z chemiček, které mohou obsahovat vysoké koncentrace toxického hexachlorbenzenu anebo polychlorovaných bifenylů,“ konstatoval Petrlík. Nekontrolované předávání odpadů s toxickými látkami umožňuje nedokonalá legislativa a chybějící povinnost měřit koncentrace toxických látek jako jsou dioxiny a hexachlorbenzen, přestože ta nepřímo vyplývá z nového nařízení platného v Evropské unii od 19. května 2004.
<p>
„Spalovna Termizo v Liberci a další firmy nakládající s odpady mají certifikáty od Technického a zkušebního ústavu stavebního, na jejichž základě mohou toxický popílek a další odpady překlasifikovat na materiál. Ten už nemusejí ani vykazovat a mohou jej použít například k zaplňování hlubinného dolu anebo jako materiál na cyklistické stezky,“ shrnul podstatu problému Ing. Milan Havel ze sdružení Arnika. „Upozornili jsme na to Ministerstvo životního prostředí. Reakce náměstkyně ministra Ing. Jiřiny Jiráskové spočívala ve výčtu zákonných norem a v odkazu na Českou obchodní inspekci a další instituce. Z toho vyvozujeme, že ministerstvo pohyb toxických látek v podstatě nezajímá, (4)“ doplnil Petrlík.
<p>
Problém by mohl pomoci vyřešit dostatečně přísný Národní implementační plán Stockholmské úmluvy (5), jehož návrh vyvěsilo na svých internetových stránkách <a href="http://www.env.cz">Ministerstvo životního prostředí</a> a který může veřejnost připomínkovat až do konce září. Plán by potom měl být na základě připomínek dopracován a předložen ke schválení Vládě ČR. Způsob nakládání s odpady obsahujícími dioxiny a další perzistentní organické látky kritizoval v Návrhu Národního implementačního plánu (5) Stockholmské úmluvy také tým odborníků vedený Prof. RNDr. Ivanem Holoubkem, CSc. z Masarykovy Univerzity v Brně.
<p>
Ke zpřísnění podmínek nakládání s odpady obsahujícími vysoce toxické látky směřuje také petice Arniky <a href="http://bezjedu.arnika.org/PeticeII.rtf">Budoucnost bez jedů-II</a>, která má dosud téměř 1000 signatářů včetně několika významných osobností. Sdružení Arnika podpisy pod petici sbírá v rámci letního putování stejnojmenné výstavy „Budoucnost bez jedů“ po známých hudebních festivalech. Je také zpřístupněna na internetových stránkách Arniky.


<b>Poznámky:</b>
<p>
(1) Dioxiny jsou vysoce toxické látky nebezpečné již ve stopových koncentracích (jejich přítomnost ve vodě se například měří v jednotkách pg/l, což je 10-15 g a odpovídá zhruba jedné kostce cukru rozpuštěné v přehradě o rozměrech 10x10 km a hloubce 10 m). Kumulují se v živočišných tukových tkáních. Jejich koncentraci v životním prostředí zvyšují i drobné prachové částice. Dlouhodobé působení dioxinů a PCB vede k poškození imunitního a nervového systému, dále ke změnám endokrinního systému (zejména štítné žlázy) a reprodukčních funkcí. Některé studie prokázaly také jejich vliv na snížení inteligence, snížení schopnosti soustředění a vliv na chování (hyperaktivita u dětí). Jsou to látky, které se dlouhodobě kumulují v těle. (zdroj: webové stránky Státního zdravotního ústavu – <a href="http://www.chpr.szu.cz">htt://www.chpr.szu.cz</a> - „Dioxiny v potravinách“)
<p>
(2) Polychlorované bifenyly (PCB) byly vyráběny od roku 1930 jako chemické látky pro průmyslové využití. Jsou to velice stabilní chlororganické látky. Nerozpouštějí se ve vodě, zato se vážou na tuky. Používaly se do transformátorových a kondenzátorových olejů, do barev, plastifikátorů, ale třeba také na propisovací papíry a do inkoustů. Dokonce i do rtěnek. Poté, co byl zjištěn jejich negativní vliv na lidské zdraví, byla v roce 1984 zakázána jejich výroba i v tehdejším Československu (v Chemku Strážské na Slovensku). Dodnes jsou přítomny především v transformátorech a kondenzátorech a jsou nejspíše nejproblematičtějšími látkami v odpadech. V již velice nízkých koncentracích poškozují hormonální a imunitní systém člověka. Lidé, kteří přicházeli pravidelně do styku s vysokými koncentracemi PCB onemocněli tzv. chlorakné, dysfunkcemi jater, měli dýchací potíže a řadu dalších zdravotních problémů.
<p>
(3) Hexachlorbenzen a polychlorované bifenyly jsou látky svým působením na zdraví lidí podobné dioxinům. Poškozují imunitní a hormonální systém člověka. Na rozdíl od dioxinů byly tyto látky vyráběny po určitou dobu záměrně. Výroba hexachlorbenzenu byla ve Spolaně Neratovice ukončena v roce 1968. HCB je však vedlejším produktem při výrobě průmyslových chemikálií jako jsou tetrachlormetan, perchlorethylen, trichlorethylen či pentachlorbenzen (výroba např. ve Spolchemii v Ústí n/L). HCB také vzniká při elektrolytické výrobě chlóru.
<p>
(4) Reakce Ing. Jiřiny Jiráskové (náměstkyně ministra životního prostředí) na podnět sdružení Arnika datovaná 29. 7. 2004 (č.j.: NM 700/1552/04).
<p>
(5) Stockholmská úmluva – mezinárodní dohoda, jejíž ratifikací se signatářské státy zavazují k eliminaci 12 nejvýznamnějších persistentních organických látek. Úmluva vstoupila v platnost dne 17. května 2004. Ke 12. 8. 2004 ji ratifikovalo již 75 států. ČR tuto mezinárodní dohodu ratifikovala dne 6. srpna 2002. Jakých problémů se týká konkrétně v České republice lze nalézt například v článku na webových stránkách Arniky: <a href="http://www.arnika.org/clanky.shtml?x=181078">http://www.arnika.org/clanky.shtml?x=181078</a>. Český překlad tiskové zprávy UNEPu ke vstupu úmluvy v platnost najdete na této internetové adrese: <a href="http://www.arnika.org/clanky.shtml?x=181062">http://www.arnika.org/clanky.shtml?x=181062</a>. Návrh Národního implementačního plánu Stockholmské úmluvy pro Českou republiku lze nalézt na internetových stránkách TOCOENu (<a href="http://www.tocoen.cz">http://www.tocoen.cz</a>).
<p>
Text petice <a href="http://bezjedu.arnika.org/PeticeII.rtf">Budoucnost bez jedů-II</a>.