DVOŘÁK - svahové sekačky: Trny v patě: města trápí invazivní druhy rostlin, pomoci může prevence nebo účelné začlenění

Dokáží narušit základy budov, potlačit růst jiných rostlin, některé jsou extrémně alergenní, a mnohdy jim stačí jen skulinka v chodníku. Mohou přitom mít dopad na zdraví, veřejné rozpočty, biodiverzitu i kvalitu života. Česká města proti invazivním rostlinám většinou bojují, ne vždy je to však potřeba.

Invazivními lze nazvat druhy rostlin, které jsou v Česku cizími a rychle a nekontrolovaně se šíří, často na úkor původních druhů. Zatímco v přírodě způsobují ekologické problémy, zejména v chráněných krajinných oblastech a národních parcích, ve městech jde také o zdravotní a technické problémy.

Česká města s invazivními rostlinami bojují desítky let, například Prahu stála likvidace některých druhů už v roce 2013 více než 1,5 milionu korun. A situace není lepší ani dnes. „Invazivní rostliny jsou pro Prahu závažným problémem, se kterým aktivně bojujeme, abychom udrželi zdravé a biodiverzitní městské prostředí. Největší problémy pozorujeme především na nezastavěných pozemcích a brownfieldech, nebo ve středových pásech komunikací a v opuštěných zahradách,“ vysvětluje Barbora Lišková z Technické správy komunikací hlavního města Prahy. A podobně je tomu také v některých částech Brna. „Velkým problémem jsou pro nás zejména pajasany a křídlatky,“ říká Tomáš Trnka z Veřejné zeleně města Brna a dodává, že za ještě horší považuje vypořádávání se s podobnými druhy ve volné přírodě, zejména vzhledem k ekologickému dopadu.

Také stavbu nové linky D pražského metra doprovází komplikace s dřevinami a rostlinami. „Invazivní rostliny ve stromové i keřové formě růstu se nachází na řešeném území budoucích stavenišť Metra D. V průběhu stavby je nutno dbát na to, aby se některé plochy samovolně nerozrostly a nekontrolovaně se šířily do okolí, ale zároveň ochránit všechny zachovávané dřeviny před poškozením od stavebních činností,“ objasňuje Helena Křížová z Dopravního podniku hlavního města Prahy. Firmy tedy musí při stavbách bilancovat mezi zákony o ochraně přírody a krajiny a o invazivních druzích a pečlivě volit, které rostliny lze hubit.

Zapuštěných kořenů se zbavuje těžko

Hlavním problémem těchto druhů je jejich odolnost a vytrvalost. Jedna z možností prevence zabránění šíření invazivních rostlin je pravidelná údržba veřejné zeleně. „Pokud nejsou trávnaté plochy pravidelně a důkladně zavlažovány a sečeny, jejich vegetace oslabuje, což vede ke snížení její konkurenční schopnosti vůči invazivním druhům. V důsledku nedostatečné péče se trávníku mohou otevřít dveře pro invazi hluboko kořenících plevelů,“ popisuje Lubomír Dvořák z firmy DVOŘÁK - svahové sekačky, která vyrábí dálkově řízené svahové sekačky Spider. A dodává, že je pro správce zeleně důležité reagovat včas: „Určitě sekat dříve, než tyto rostliny vykvetou. Ideální je plánovat údržbu dvakrát až třikrát ročně. Dálkově ovládané sekačky SPIDER mohou pomoci městům i jednotlivcům, kteří nestíhají pravidelně sekat trávu. Jejich efektivita a možnost sekat ve svahu či na obtížně dostupných místech mohou být pro mnoho uživatelů velkou výhodou.“

Jakmile například akát zapustí kořeny, jeho likvidace se tím výrazně ztíží. „Pokácet takový akát svede skoro každý, ale pokud zanedbáme metodu likvidace, strom v dalších letech regeneruje z kořenů a vytvoří trnité houští, kterého se už zbavit skoro nelze. Například v zámeckých parcích je akát nejčastější biologickou invazí, ale ne proto, že by se sám šířil, ale právě jen kvůli tomu, že ho správa parků kdysi snadno pokácela, a pak už jeho šíření nedokázala potlačit,“ vysvětluje Jiří Sádlo z Botanického ústavu Akademie věd ČR.

Cizí vždy nutně neznamená špatné

Byť jsou invazivní rostliny pro mnohé trnem v oku, existují případy, kdy je ve městech lze využít. „Je to složité. Kde přímo neškodí a příliš nehrozí jejich rychlé rozšíření do okolí, není důvod je zbytečně ničit. Jen pro několik druhů silně alergenních rostlin platí, že je třeba je hubit,“ pokračuje Sádlo. Příkladem souladu nepůvodních druhů a městské zeleně je Berlín. „Veřejnost si tam sama vynutila zachování velkých lokalit, aniž by byly přeměněny v parky v jejich tradiční kultivované podobě. Lidé z města prostě potřebují ke každodenní rekreaci i obyčejnou přírodu bez velké regulace,“ dodává.