Tiskové zprávy
Arnika - Program Toxické látky a odpady: Úmluva omezující toxické znečištění vstoupí v platnost v pondělí
V pondělí 17. května vstoupí i v České republice v platnost Stockholmská úmluva (1), která zavádí přísnější kontrolu toxického znečištění. Úmluva zakazuje výrobu a použití deseti pesticidů a technických látek a reguluje vypouštění dalších dvou skupin toxických látek, pro které se vžil název dioxiny (2). „Pokud Česká republika naplní důsledně požadavky Stockholmské úmluvy, budou moci například rybáři chytat ryby z Labe s menšími obavami než dosud, sníží se jejich zátěž toxickými látkami jako polychlorované bifenyly (3), DDT anebo dioxiny,“ přiblížil jednu z pozitivních stránek nové mezinárodní úmluvy RNDr. Jindřich Petrlík, vedoucí programu Toxické látky a odpady sdružení Arnika.
Stockholmská úmluva představuje naději na život v čistším životním prostředí i pro celou řadu dalších lidí. Jde například o případ rodiny Rychtaříkových na Klatovsku, která žije v sousedství budov kontaminovaných DDT a dalšími pesticidy. Ale také třeba o lidi v okolí Spolany Neratovice kontaminované dioxiny.
„Úmluva je nejen českou, ale celosvětovou nadějí na čistší životní prostředí. Týká se totiž látek, které vypouštíme do životního prostředí třeba právě my v České republice, ale kromě nás na ně doplácejí i obyvatelé polárních oblastí, kde žádné zdroje těchto toxických látek nejsou. Díky vysoké chemické stálosti tam například dioxiny anebo PCB přenesou vdušné a mořské proudy,“ řekl ke globálnímu dosahu mezinárodní konvence Petrlík.
Pondělí 17. května vyhlásila mezinárodní síť IPEN (4) celosvětovým dnem akcí k naplnění Stockholmské úmluvy. Arnika se k němu připojí informační kampaní na úrovni jednotlivých regionů. Vydá také reedici letáčku „Nespalujte doma odpady“, který apeluje na veřejnost, aby nepřispívala ke zbytečným emisím dioxinů do ovzduší.
Česká republika získala z fondu na podporu na podporu na podporu naplňování Stockholmské úmluvy finance na přípravu Národního implementačního plánu této konvence, který zpracoval tým odborníků pod vedením profesora Masarykovy univerzity v Brně Ivana Holoubka. „Návrh opatření vyplývajících ze Stockholmské úmluvy je připraven. Nyní záleží na Ministerstvu životního prostředí ČR, kdy a jak jej podrobí veřejné diskusi, kterou musí projít,“ upřesnil další osud Národního implementačního plánu Stockholmské úmluvy tiskový mluvčí Arniky Marek Jehlička.
Příloha: Další obecné závazky vyplývající ze Stockholmské úmluvy
Jakmile úmluva vstoupí v platnost, znamená to pro její signatáře podniknout následující kroky:
Zastavit výrobu a používání 9 pesticidů a omezit výrobu a používání dalších chemických látek.
Vyčistit místa kontaminovaná látkami na seznamu úmluvy. Mnohé z těchto látek nejsou skladovány bezpečně a kontaminují vodu, půdu a potravním řetězcem se dostávají až k lidem.
Do dvou let vytvořit a přijmout plán, který stanoví konkrétní kroky k naplnění požadavků úmluvy.
Pokusit se zastavit výrobu a použití těch látek, které mají z hlediska působení v životním prostředí podobné vlastnosti jako ty, které již úmluva konkrétně reguluje.
Úmluva také shledala, že pro některé země může být její naplnění drahé těžko dosažitelné, a proto stanovila pravidla pro finanční pomoc a sdílení technologií ve prospěch rozvojových zemí a zemí s měnící se ekonomikou.
Dárcovské země přislíbily přispět stovkami milionů amerických dolarů do fondu určeného na pomoc ekonomicky slabším zemím. Díky již složeným příspěvkům od ekonomicky vyspělejších zemí mohly být financovány projekty ve více jak 100 zemí celého světa, včetně České republiky.
(1) Stockholmská úmluva – mezinárodní dohoda, jejíž ratifikací se signatářské státy zavazují k eliminaci 12 nejvýznamnějších persistentních organických látek či jejich skupin - konkrétně: aldrin, DDT, dieldrin, endrin, heptachlor, hexachlorbenzen, chlordan, mirex, polychlorované bifenyly, polychlorované dibenzo-p-dioxiny, polychlorované dibenzofurany a toxafen. Úmluva vstoupí v platnost dne 17. května 2004. Zatím ji ratifikovalo 59 zemí. ČR tuto mezinárodní dohodu ratifikovala dne 6. srpna 2002.
(2) Dioxiny jsou vysoce toxické látky nebezpečné již ve stopových koncentracích. Jde o synonym používaný pro dvě skupiny chemických látek (polychlorované dibenzodioxiny a polychlorované dibenzofurany) Kumulují se v živočišných tukových tkáních. Jejich koncentraci v životním prostředí zvyšují i drobné prachové částice. Dlouhodobé působení dioxinů a PCB vede k poškození imunitního a nervového systému, dále ke změnám endokrinního systému (zejména štítné žlázy) a reprodukčních funkcí. Některé studie prokázaly také jejich vliv na snížení inteligence, snížení schopnosti soustředění a vliv na chování (hyperaktivita u dětí). Jsou to látky, které se dlouhodobě kumulují v těle. (zdroj: webové stránky Státního zdravotního ústavu – www.chpr.szu.cz - „Dioxiny v potravinách“)
(3) Polychlorované bifenyly (PCB) byly vyráběny od roku 1930 jako chemické látky pro průmyslové využití. Jsou to velice stabilní chlororganické látky. Nerozpouštějí se ve vodě, zato se vážou na tuky. Používaly se do transformátorových a kondenzátorových olejů, do barev, plastifikátorů, ale třeba také na propisovací papíry a do inkoustů. Dokonce i do rtěnek. Poté, co byl zjištěn jejich negativní vliv na lidské zdraví, byla v roce 1984 zakázána jejich výroba i v tehdejším Československu (v Chemku Strážské na Slovensku). Dodnes jsou přítomny především v transformátorech a kondenzátorech a jsou nejspíše nejproblematičtější látkou v odpadech. V již velice nízkých koncentracích poškozují hormonální a imunitní systém člověka. Lidé, kteří přicházeli pravidelně do styku s vysokými koncentracemi PCB onemocněli tzv. chlorakné, dysfunkcemi jater, měli dýchací potíže a řadu dalších zdravotních problémů.
(4) IPEN - International POPs Elimination Network je mezinárodní sítí sdružují přes 350 nevládních organizací ze 65 zemí světa. Tato síť spolupracuje při naplňování Stockholmské úmluvy s organizacemi OSN (například United Nations Industrial Development Organization anebo United Nations Environment Program). Cílem sítě je eliminace perzistentních organických látek.
Stockholmská úmluva představuje naději na život v čistším životním prostředí i pro celou řadu dalších lidí. Jde například o případ rodiny Rychtaříkových na Klatovsku, která žije v sousedství budov kontaminovaných DDT a dalšími pesticidy. Ale také třeba o lidi v okolí Spolany Neratovice kontaminované dioxiny.
„Úmluva je nejen českou, ale celosvětovou nadějí na čistší životní prostředí. Týká se totiž látek, které vypouštíme do životního prostředí třeba právě my v České republice, ale kromě nás na ně doplácejí i obyvatelé polárních oblastí, kde žádné zdroje těchto toxických látek nejsou. Díky vysoké chemické stálosti tam například dioxiny anebo PCB přenesou vdušné a mořské proudy,“ řekl ke globálnímu dosahu mezinárodní konvence Petrlík.
Pondělí 17. května vyhlásila mezinárodní síť IPEN (4) celosvětovým dnem akcí k naplnění Stockholmské úmluvy. Arnika se k němu připojí informační kampaní na úrovni jednotlivých regionů. Vydá také reedici letáčku „Nespalujte doma odpady“, který apeluje na veřejnost, aby nepřispívala ke zbytečným emisím dioxinů do ovzduší.
Česká republika získala z fondu na podporu na podporu na podporu naplňování Stockholmské úmluvy finance na přípravu Národního implementačního plánu této konvence, který zpracoval tým odborníků pod vedením profesora Masarykovy univerzity v Brně Ivana Holoubka. „Návrh opatření vyplývajících ze Stockholmské úmluvy je připraven. Nyní záleží na Ministerstvu životního prostředí ČR, kdy a jak jej podrobí veřejné diskusi, kterou musí projít,“ upřesnil další osud Národního implementačního plánu Stockholmské úmluvy tiskový mluvčí Arniky Marek Jehlička.
Příloha: Další obecné závazky vyplývající ze Stockholmské úmluvy
Jakmile úmluva vstoupí v platnost, znamená to pro její signatáře podniknout následující kroky:
Zastavit výrobu a používání 9 pesticidů a omezit výrobu a používání dalších chemických látek.
Vyčistit místa kontaminovaná látkami na seznamu úmluvy. Mnohé z těchto látek nejsou skladovány bezpečně a kontaminují vodu, půdu a potravním řetězcem se dostávají až k lidem.
Do dvou let vytvořit a přijmout plán, který stanoví konkrétní kroky k naplnění požadavků úmluvy.
Pokusit se zastavit výrobu a použití těch látek, které mají z hlediska působení v životním prostředí podobné vlastnosti jako ty, které již úmluva konkrétně reguluje.
Úmluva také shledala, že pro některé země může být její naplnění drahé těžko dosažitelné, a proto stanovila pravidla pro finanční pomoc a sdílení technologií ve prospěch rozvojových zemí a zemí s měnící se ekonomikou.
Dárcovské země přislíbily přispět stovkami milionů amerických dolarů do fondu určeného na pomoc ekonomicky slabším zemím. Díky již složeným příspěvkům od ekonomicky vyspělejších zemí mohly být financovány projekty ve více jak 100 zemí celého světa, včetně České republiky.
(1) Stockholmská úmluva – mezinárodní dohoda, jejíž ratifikací se signatářské státy zavazují k eliminaci 12 nejvýznamnějších persistentních organických látek či jejich skupin - konkrétně: aldrin, DDT, dieldrin, endrin, heptachlor, hexachlorbenzen, chlordan, mirex, polychlorované bifenyly, polychlorované dibenzo-p-dioxiny, polychlorované dibenzofurany a toxafen. Úmluva vstoupí v platnost dne 17. května 2004. Zatím ji ratifikovalo 59 zemí. ČR tuto mezinárodní dohodu ratifikovala dne 6. srpna 2002.
(2) Dioxiny jsou vysoce toxické látky nebezpečné již ve stopových koncentracích. Jde o synonym používaný pro dvě skupiny chemických látek (polychlorované dibenzodioxiny a polychlorované dibenzofurany) Kumulují se v živočišných tukových tkáních. Jejich koncentraci v životním prostředí zvyšují i drobné prachové částice. Dlouhodobé působení dioxinů a PCB vede k poškození imunitního a nervového systému, dále ke změnám endokrinního systému (zejména štítné žlázy) a reprodukčních funkcí. Některé studie prokázaly také jejich vliv na snížení inteligence, snížení schopnosti soustředění a vliv na chování (hyperaktivita u dětí). Jsou to látky, které se dlouhodobě kumulují v těle. (zdroj: webové stránky Státního zdravotního ústavu – www.chpr.szu.cz - „Dioxiny v potravinách“)
(3) Polychlorované bifenyly (PCB) byly vyráběny od roku 1930 jako chemické látky pro průmyslové využití. Jsou to velice stabilní chlororganické látky. Nerozpouštějí se ve vodě, zato se vážou na tuky. Používaly se do transformátorových a kondenzátorových olejů, do barev, plastifikátorů, ale třeba také na propisovací papíry a do inkoustů. Dokonce i do rtěnek. Poté, co byl zjištěn jejich negativní vliv na lidské zdraví, byla v roce 1984 zakázána jejich výroba i v tehdejším Československu (v Chemku Strážské na Slovensku). Dodnes jsou přítomny především v transformátorech a kondenzátorech a jsou nejspíše nejproblematičtější látkou v odpadech. V již velice nízkých koncentracích poškozují hormonální a imunitní systém člověka. Lidé, kteří přicházeli pravidelně do styku s vysokými koncentracemi PCB onemocněli tzv. chlorakné, dysfunkcemi jater, měli dýchací potíže a řadu dalších zdravotních problémů.
(4) IPEN - International POPs Elimination Network je mezinárodní sítí sdružují přes 350 nevládních organizací ze 65 zemí světa. Tato síť spolupracuje při naplňování Stockholmské úmluvy s organizacemi OSN (například United Nations Industrial Development Organization anebo United Nations Environment Program). Cílem sítě je eliminace perzistentních organických látek.
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
