Tiskové zprávy
Český helsinský výbor / Poradna pro uprchlíky: Vydávací řízení proti ruskému občanovi Iljovi Ivanoviči Staševskému
Dne 29.3.2007 byl vzat do vazby rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě Ilja Ivanovič Staševskij v souvislosti s řízením o jeho vydání k trestnímu stíhání do Ruské federace.
V Rusku je proti panu Staševskemu od ledne 1998 vedeno trestní řízení pro trestné činy zpronevěry a podvodu, kterých se měl dopustit tím, že se jako bývalý předseda představenstva Moskevské inovační banky údajně podílel na finančních machinacích spočívajících v odčerpání cca. 230 milionů USD poskytnutých státní společnosti MA-PO (Vojensko-průmyslový komplex) z úvěru pro Indickou republiku na krytí indické objednávky letadel Mig-29.
Trestní stíhání vedené proti panu Staševskému v Rusku je kontroverzní, je dána výrazná pochybnost o jeho vykonstruovanosti a politickém pozadí. V době, kdy mělo dojít k tvrzenému jednání, již pan Staševskij nebyl předsedou představenstva ani v bance nepracoval, s údajnými spolupachateli z řad politiků a vojenských expertů se dle svých opakovaných prohlášení neznal. Je dáno podezření, že kauza týkající se údajných machinací byla vyvolána uměle, s cílem likvidace politických oponentů, a pan Staševskij se v jejím rámci stal "obětním beránkem".
V období březen 1998 – březen 1999 byl pan Staševskij v ruských věznicích, v nichž byl držen ve vazbě, vystaven nelidskému a ponižujícímu zacházení a donucování k doznání, v důsledku čehož bylo poškozeno jeho zdraví, po propuštění z vazby byl několik měsíců hospitalizován a byla mu přiznána invalidita z důvodu trvalého poškození páteře.
Na území ČR žije pan Staševskij legálně nepřetržitě od roku 1999, kdy též požádal o azyl z politických důvodů. Jeho žádost byla ministerstvem vnitra zamítnuta z toho důvodu, že se neprokázala hrozba jeho politické perzekuce v Rusku (neboť pan Staševskij nikdy nebyl členem žádné politické strany), zároveň mu však byla přiznána tzv. překážka vycestování dle zákona o azylu, protože "nelze vyloučit, že by mu po návratu do vlasti hrozilo nelidské či ponižující zacházení".
Vydání pana Staševského do Ruska považujeme za nepřijatelné, a to též v souvislosti se stavem lidských práv a politickou situací v Rusku, dokumentovaných zejména zprávami ministerstva zahraničních věcí USA, Rady Evropy, Amnesty International, Mezinárodní helsinské federace pro lidská práva, Moscow Helsinki Group a Human Rights Watch . Pokud by byl pan Staševskij Českou republikou vydán, hrozí, že by se stal obětí vykonstruovaného, politicky motivovaného trestního řízení a byl vystaven mučení nebo jiným formám nelidského zacházení.
============================================================================
Příloha
Vyjádření ČHV ke stížnosti proti vzetí do předběžné vazby ve vydávacím řízení
Vyjádření ČHV ke stavu lidských práv v Ruské federace
Vrchní soud v Olomouci
prostřednictvím: JUDr. Tomáš Těmín, PhD., advokát
V Praze dne 18. dubna 2007
K č.j.: 3Nt 105/2007
Věc: Ilja Ivanovič S t a š e v s k i j, nar. 28.12.1958, státní občanství Ruská federace
Vyjádření Českého helsinského výboru ke stížnosti proti rozhodnutí o vzetí do předběžné vazby dle § 396 odst. 1 trest. řádu
Český helsinský výbor (dále ČHV) je nevládní nezisková organizace zabývající se mj. problematikou lidských práv v trestní justici. V souvislosti s touto činností považujeme za relevantní vyjádřit se k rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ve věci uvalení předběžné vazby ve vydávacím řízení na Ilju Ivanoviče Staševského, nar. 28.12.1958, státní občanství Ruská federace.
I.
Ilja Ivanovič Staševskij byl vzat do předběžné vazby usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 29.3.2007, č.j. 3Nt 105/2007 z toho důvodu, že na něho byl 6.9.2005 vydán Mezinárodní zatýkací rozkaz pro trestné činy podvodu a zpronevěry dle trestního zákona Ruské federace. Trestní stíhání jmenovaného jako obviněného v dané trestní věci bylo v Ruské federaci zahájeno dne 30.1.1998, v období 21.3.1998 – 22.3.1999 byl jmenovaný za podivných okolností držen ve vazbě v ruských věznicích.
Na území České republiky pobývá jmenovaný společně s rodinou bez přestávky od roku 1999. Dne 30.9.1999 podal jmenovaný žádost o udělení azylu v ČR z toho důvodu, že byl v Rusku politicky pronásledován, nezákonně a neopodstatněně stíhán a vězněn a během doby strávené ve vazbě byla soustavně porušována jeho práva včetně toho, že byl vystaven nelidskému a ponižujícímu zacházení, na jehož základě mu byla způsobena trvalá újma na zdraví. Rozhodnutím Ministerstva vnitra ČR ze dne 14.7.2003, č.j. U-4416/VL-07-P01-99, byla žádost o azyl zamítnuta, zároveň však byla konstatována existence překážky vycestování ve smyslu § 91 zákona o azylu, neboť nelze vyloučit, že by jmenovanému po návratu do vlasti hrozilo nelidské či ponižující zacházení. Jmenovaný toto rozhodnutí, s výjimkou překážky vycestování, napadl právními prostředky ochrany přicházejícími v úvahu včetně ústavní stížnosti, viz rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8.4.2004, č.j. 10 Az 184/2003-61, rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 24.5.2006, č.j. 3 Azs 182/2005 – 122, nález Ústavního soudu ČR ze dne 30.1.2007, č.j. IV. ÚS 553/06.
Pobyt jmenovaného na území ČR je po celou dobu legální, v období září 1999 – červenec 2003 na základě postavení žadatele o azyl, od července 2003 dosud na základě povolení k pobytu z důvodu překážky vycestování, po účinnosti novely zákona o azylu č. 165/2006 Sb. z důvodu doplňkové ochrany. Jmenovaný byl zadržen dne 27.3.2007 v přijímacím středisku MV ČR ve Vyšních Lhotách, kde hodlal na základě doporučení pracovníků MV ČR požádat o úpravu povolení k pobytu v souvislosti s doplňkovou ochranou.
II.
Z výše uvedených okolností je zřejmé, že Ilja Ivanovič Staševskij dal státním orgánům ČR na vědomí skutečnost, že je proti němu v Ruské federaci vedeno vykonstruované trestní stíhání pro podezření ze spáchání závažné trestné činnosti hned na počátku svého pobytu v ČR, neboť právě tato skutečnost a související okolnosti byly důvodem jeho žádosti o azyl. Zároveň je zřejmé, že byl jmenovaný po celou dobu svého pobytu, a to včetně doby po vydání mezinárodního zatýkacího rozkazu, v řádném a pravidelném kontaktu s příslušnými státními orgány, zejména Ministerstvem vnitra ČR, Policií ČR a soudy včetně Ústavního soudu ČR, tedy státními orgány, které musely a měly být informovány též o skutečnosti, že na něho byl v roce 2005 vydán mezinárodní zatýkací rozkaz. Příslušným státním orgánům bylo též známo místo jeho bydliště na území ČR.
Dle prohlášení jmenovaného a jeho právního zástupce se od roku 1999 dosud jmenovaný trvale zdržoval na území ČR, přičemž není známa žádná skutečnost, která by toto tvrzení zpochybňovala, případně zakládala podezření, že by se daný stav měl v budoucnosti (zejména v průběhu vydávacího řízení) změnit. Jmenovaný přitom po celou dobu svého pobytu v ČR vzhledem k vykonstruovanému obvinění a stíhání jeho osoby pro závažnou trestnou činnostv Ruské federaci, a vzhledem k politickému pozadí kauzy a okolnostem, jimž už byl během trestního řízení včetně pobytu v ruských věznicích vystaven, věděl, resp. předpokládal, že proti němu byl nebo bude vydán mezinárodní zatýkací rozkaz.
Dle názoru ČHV jsou tyto skutečnosti zřejmou zárukou toho, že se Ilja Ivanovič Staševskij nebude ani nadále vyhýbat trestnímu řízení v rozsahu, v jakém jím může být dotčen v české jurisdikci, tedy v rámci extradičního řízení.
ČHV považuje za zásadní, že institut předběžné vazby ve vydávacím řízení má fakultativní povahu, rozhodnutí o vzetí do ní přichází v úvahu pouze v případě, že je to nutné pro zamezení útěku osoby, o jejíž vydání jde, a to útěku do ciziny nebo v rámci ČR. Při posuzování rizik útěku takové osoby je přitom dle názoru ČHV nutné použít ustanovení o tzv. útěkové vazbě (§ 67 písm. a/ trest. řádu) per analogiam. V konkrétním případě tedy musí být známy a soudem zjištěny konkrétní skutečnosti odůvodňující reálnou obavu, že taková osoba uprchne, bude se skrývat nebo jinak vyhýbat vydávacímu řízení. Z okolností případu jmenovaného, jak byly popsány výše, není dle názoru ČHV zřejmá žádná skutečnost, která by zakládala obavu, že by se měl jmenovaný vydávacímu řízení vyhýbat. Při posuzování fakultativnosti vazby měl být dle názoru ČHV vzat v úvahu též zdravotní stav jmenovaného (invalidita) včetně možných zdravotních rizik spojených s pobytem ve věznici.
Dále je dle názoru ČHV nutno konstatovat, že z rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě není patrná žádná konkrétní skutečnost zakládající obavu z útěku, která by soudem byla zjišťována a zjištěna. Soud v odůvodnění rozhodnutí poukázal na skutečnost, že je na jmenovaného vydán mezinárodní zatýkací rozkaz, že nemá na území ČR povolen trvalý pobyt, že mu nebyl udělen azyl, ale byla u něho uplatněna překážka vycestování (která neomezuje orgány činné v trestním řízení a v řízení extradičním) a že charakter trestných činů připouští vydání do domovského státu. Žádnou z těchto skutečností nelze dle názoru ČHV považovat za konkrétní, natožpak odůvodňující obavu, že se jmenovaný bude vydávacímu řízení vyhýbat útěkem. Dle názoru ČHV je předběžná vazba uvalená na základě tohoto rozhodnutí bezpředmětná. Vzhledem k absenci odůvodnění je přitom dle názoru ČHV rozhodnutí soudu v rozporu s právem na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod a s § 134 odst. 2 trest. řádu; v souladu s judikaturou Ústavního soudu ČR (zejména IV. ÚS 649/2000) je ČHV toho názoru, že za dané situace je vazba v rozporu s čl. 8 odst. 5 Listiny základních práv a svobod.
Na základě výše uvedeného je ČHV toho názoru, že předběžná vazba ve vydávacím řízení ve věci Ilji Ivanoviče Staševskeho je bezpředmětná, neodůvodněná a v rozporu se zákonnými a ústavními normami.
Za Český helsinský výbor
Mgr. František Valeš
Vyjádření ke stavu lidských práv v Ruské federaci v souvislosti s extradičním řízením
Vyjádření ke stavu lidských práv v Ruské federaci zpracoval Český helsinský výbor na základě relevantních zpráv vydaných: U.S.Department of State, Human Rights Watch, Amnesty International, International Helsinki Federation for Human Rights (v součinnosti s Moscow Helsinki Group). Vyjádření se s ohledem na věc Ilji Ivanoviče Staševskeho zaměřuje především na politickou situaci v Ruské federaci (z hlediska demokratického systému) včetně role opozice a občanské společnosti, záruky spravedlivého procesu, právo na ochranu před mučením a špatným zacházením včetně situace v ruských věznicích.
Politická situace v Rusku je charakterizována silným prezidentským systémem (ovlivněným též kontroverzními prezidentskými volbami v roce 2004, které dle OBSE nedostatečně reflektovaly principy nezbytné pro "zdravé" demokratické volby, zejména omezeným přístupem protikandidátů do médií), dolní komorou parlamentu Státní dumou ze dvou třetin ovládanou provládní (resp. "pro-putinovskou") politickou stranou Jednotné Rusko a servilní vůči vládě. Dle dostupných zpráv dochází v Rusku ke stále silnější centralizaci, vláda vyvíjí snahy k omezení vlivu opozičních politických sil či oponentů Vladimira Putina. Výrazný vliv na řízení státu má federální tajná služba (FSB). Restrikce vůči politickým oponentům včetně jejich perzekucí mají vzrůstající tendence, posledním příkladem je potlačení poklidné demonstrace v Moskvě dne 14. dubna 2007, během níž byly zbity a pozatýkány desítky demonstrantů z řad oponentů Vladimíra Putina (včetně Garri Kasparova). Dle Human Rights Watch byl násilný postup bezpečnostních složek v tomto případě "jen posledním příkladem vzrůstajícího nepřátelství vlády vůči poklidné opozici a musí na něj být pohlíženo v kontextu sílícího obtěžování politické opozice, ochránců lidských práv a nezávislých médií". Trvající interní konflikt v severním Kavkazu, zejména v Čečensku, je nadále provázen vážným porušováním lidských práv včetně válečných zločinů, páchaných vládními i čečenskými bezpečnostními složkami, které jednají v rámci atmosféry beztrestnosti.
Za zásadní problémy v oblasti demokracie a lidských práv je - vedle konfliktu v Čečensku - považováno:
a) nedostatek nezávislosti soudnictví spojený s politickým nátlakem na soudy a soudce;
b) korupce a výběrovost při prosazování práva;
c) restrikce vůči médiím, cenzura;
d) netolerance vůči etnickým minoritám;
e) obtěžování některých nevládních organizací;
f) mučení, násilí a jiné brutální nebo ponižující zacházení páchané bezpečnostními složkami;
g) kruté a život ohrožující podmínky ve věznicích;
h) svévolné zadržování osob včetně věznění;
i) podezření, že exekutiva v některých viditelných případech ovlivňovala soudní rozhodnutí atd.
Nezávislost soudnictví, právo na spravedlivý proces
Jakkoliv ústava a zákony garantují nezávislost soudnictví, soudy jsou prakticky vysoce závislé na výkonné moci. Soudci, kteří vynesou verdikty nekorespondující se stanoviskem předsedů soudu (kteří jsou typicky pod přímým vlivem exekutivy), jsou náchylní k nátlaku a trestání, například k disciplinárním sankcím nebo odvolání z funkce. Soudci se zároveň údajně stávají objekty nátlaku ze strany exekutivy, armády, bezpečnostních složek, zvláště v případech vysokého významu nebo v případech politicky citlivých. V průběhu roku 2006 vzrostly pochybnosti, že omezení nezávislosti, resp. náchylnost k závislosti je dána zejména u soudů vyšších instancí, a to včetně Nejvyššího soudu. Podle trestního zákoníku, který vstoupil v platnost v roce 2002, mají být trestní kauzy týkající se zvláště závažných trestných činů rozhodovány porotními soudy, prakticky je však tato forma využívána vzácně. Členové porot jsou mimo to v některých případech vystavováni nátlaku.
Podle zpráv nevládních organizací jsou obhájci v trestním řízení často cílem policejního obtěžování. Profesní komory advokátů na místní i federální úrovni informovaly o snahách zastrašovat advokáty prostřednictvím odkrývání jejich vlastních kriminálních kauz. Za použití různých metod, včetně nelidského nebo ponižujícího zacházení, jsou zastrašováni svědci v trestních řízeních.
Političtí vězni
Několik osob vězněných v roce 2006 bylo identifikováno jako vězni svědomí, zejména:
Zara Murtazaliyeva, 22tiletá žena čečenské národnosti, odsouzená ve vykonstruovaném procesu za přípravu teroristického útoku v Moskvě, aniž by proti ní byly předloženy důkazy.
Michail Chodorkovskij a Platon Lebedev, odsouzení v rámci kauzy Yukos, jejichž případ je mnoha pozorovateli považován za jeden z příkladů politicky motivovaných opatření vůči "majetným" oligarchům reprezentujícím centra současné nebo potenciální opozice vůči prezidentu Putinovi.
Svetlana Bakhmina, právnička pracující pro společnost Yukos, byla dle pozorovatelů vazebně stíhána s cílem přimět jejího nadřízeného ze společnosti Yukos vrátit se do Ruska z emigrace v Londýně; ve vazbě jí byl upřen kontakt s rodinou a lékařská péče. Její případ je hodnocen jako politicky motivovaná součást kauzy Yukos.
Michail Trepashkin, bývalý konzultant parlamentní komise vyšetřující možnou roli tajné služby FSB v sérii bombových útoků v Moskvě v roce 1999, ze kterých byli oficiálně obviněni čečenští separatisté. Zatčen byl měsíc poté, kdy veřejně hovořil o podezření vůči FSB, odsouzen byl pro nedovolené ozbrojování.
Valentin Danilov, odsouzený za údajnou špionáž pro Čínu, dle pozorovatelů ve vykonstruovaném politicky motivovaném procesu.
Igor Sutyagin, odsouzený za špionáž údajně spočívající v předání informací o ruských nukleárních zbraních společnosti založené v Londýně. Dle pozorovatelů neměl Sutyagin přístup k takovým informací a nemohl je sdělovat, jeho případ je hodnocen jako výstraha pro ruské občany, aby nepředávali jakékoliv informace zahraničním partnerům.
Mučení a jiné kruté, nelidské nebo ponižující zacházení a trestání
Právo takové zacházení zakazuje. Prakticky však existují hodnověrné zprávy o častém podrobování jednotlivců mučení, násilí, brutálnímu a ponižujícímu zacházení nebo trestu jako prostředku vynucování přiznání od obviněných. Pachateli mučení jsou především policisté, dozorci ve věznicích a armádní důstojníci. Vláda nečiní kroky k tomu, aby byli pachatelé takových jednání (zejména z řad veřejných činitelů) za takové zacházení odpovědni. Kromě toho, mučení je sice zakázáno ústavou, v zákonných předpisech (včetně trestního zákoníku) však chybí jeho definice. Pachatelé mučení tak mohou být stíháni pouze pro zneužití pravomoci nebo běžné napadení. Prokurátoři nejsou, obecně vzato, ochotní zahajovat vyšetřování případů mučení, a to dokonce ani v případě jasných skutečností svědčících, že k němu došlo. Případné vyšetřování je víceméně vždy zahájeno jedině z podnětu oběti, nikoliv tedy ex officio na základě vlastních zjištění příslušných autorit. Případy, v nichž bylo vyšetřování zahájeno, byly typické odkládáním úkonů a průtahy, v důsledku nichž trvaly po dobu několika let a většinou byly uzavřeny bez jakéhokoliv závěru.
Komise OSN proti mučení (CAT) vyjádřila v listopadu 2006 znepokojení z početných, pokračujících a shodných svědectví týkajících se případů mučení, krutého, nelidského a ponižujícího zacházení a trestání v Rusku ve spojení se selháními úřadů prokurátora provádět rychlé, nezávislé a efektivní vyšetřování ve věcech obvinění z mučení a špatného zacházení.
K případům fyzického násilí ze strany policistů většinou dochází během několika prvních hodin nebo dnů po zadržení. Mezi metody, které jsou využívány, patří: elektrické šoky, bití, dušení (za použití pytlů nebo plynových masek), věšení za různé části těla. Prokazatelnost násilí je velmi nízká, neboť oběti takového jednání nemají garantován přístup k lékařskému vyšetření.
V lednu 2006 rozhodl Evropský soud pro lidská práva o porušení čl. 3 Úmluvy ve věci Mikheyev vs. Russia, když konstatoval, že pan Mikheyev nedůvodně obviněný z vraždy byl opakovaně bit a mučen elektrickými šoky za účelem donucení k doznání.
Podmínky ve věznicích a vazebních věznicích
Podmínky v ruských věznicích jsou trvale extrémně kruté a život ohrožující. Ve věznicích všech typů (včetně vazby) je umístěno průměrně cca. 800tisíc osob. Úmrtnost ve věznicích činí dle statistik ministerstva spravedlnosti cca. 12% (údaj z roku 2005), většina vězněných osob zemřela v důsledku velmi špatných hygienických podmínek nebo absence lékařské péče. Některé zprávy uvádějí případy týrány, poranění nebo zabití způsobených ve vazebních věznicích.
Trvajícím problémem je zneužívání vězňů ze strany jiných vězňů, běžné je násilí a znásilňování mezi vězni. V rámci "kastovního" sytému fungujícího ve věznicích je zvláště krutě zacházeno s informátory, homosexuály, pachateli mravnostních deliktů, obětmi znásilnění ve věznicích – tyto osoby mají mizivou, spíše žádnou ochranu ze strany vězeňské služby.
Vězněné osoby jsou rovněž často obětmi ponižování, bití a hladovění ze strany dozorců.
Přetrvává výrazná přeplněnost věznic; dle dostupných zpráv došlo v průběhu roku 2006 alespoň k partikulárním změnám k lepšímu, kdy v některých věznicích byla zachovávána minimální ubytovací plocha na jednoho vězně čítající 4 m2. Většina věznic je však ve stavu urgentně vyžadujícím renovaci.
Vězněné osoby většinou trpí nedostatkem adekvátní lékařské péče. Dle statistik ministerstva spravedlnosti bylo v roce 2005 ve věznicích 58tisíc osob nemocných tuberkulózou a 35tisíc osob nakažených HIV. Míra infekce tuberkulózy ve vězeňské populaci je nesrovnatelně vyšší než v civilní populaci.
Podmínky ve vazebních věznicích zůstávají extrémně kruté a způsobující ohrožení zdraví a života. Zdravotní péče, strava a hygiena je na velice nízké úrovni z důvodu nedostatku financí. Špatné ventilace (resp. přístup vzduchu) jsou jednou z příčin vzniku srdečních nemocí a snižují odolnost vůči selhání srdce (které je nejčastějším důvodem úmrtí vězňů).
Vzhledem k výše uvedenému je Český helsinský výbor toho názoru, že právní stav a praxe v Ruské federaci vykazuje relevantní pochybnosti o respektu k lidským právům a spravedlnosti trestního řízení, resp. trestu, které by měly být zvažovány při posuzování přípustnosti extradice.
V Praze dne 25.4.2007
za Český helsinský výbor
Mgr. František Valeš
Zdroj informací o stavu lidských práv v Ruské federaci – zejména:
- Country Reports on Human Rights Practices – Russia, 2006, vydané U.S.Department of State, Bureau of Democracy, Human Rights and Labor, http://www.state.gov/g/drl/rls/hrrpt/2006/78835.htm
- Rezoluce Rady Evropy č. 1548 (2007)
- Amnesty International Report 2006 – Russia, http://web.amnesty.org/report2006/rus-summary-eng
- IHF Annual Report on Human Rights Violations 2007 – Russian Federation, http://www.ihf-hr.org/viewbinary/viewdocument.php?download=1&doc_id=7416
- Russia: Police Break Up Peaceful Demonstration, vydané Human Rights Watch, 15.4.2007, http://www.hrw.org/english/docs/2007/04/15/russia15699.htm
V Rusku je proti panu Staševskemu od ledne 1998 vedeno trestní řízení pro trestné činy zpronevěry a podvodu, kterých se měl dopustit tím, že se jako bývalý předseda představenstva Moskevské inovační banky údajně podílel na finančních machinacích spočívajících v odčerpání cca. 230 milionů USD poskytnutých státní společnosti MA-PO (Vojensko-průmyslový komplex) z úvěru pro Indickou republiku na krytí indické objednávky letadel Mig-29.
Trestní stíhání vedené proti panu Staševskému v Rusku je kontroverzní, je dána výrazná pochybnost o jeho vykonstruovanosti a politickém pozadí. V době, kdy mělo dojít k tvrzenému jednání, již pan Staševskij nebyl předsedou představenstva ani v bance nepracoval, s údajnými spolupachateli z řad politiků a vojenských expertů se dle svých opakovaných prohlášení neznal. Je dáno podezření, že kauza týkající se údajných machinací byla vyvolána uměle, s cílem likvidace politických oponentů, a pan Staševskij se v jejím rámci stal "obětním beránkem".
V období březen 1998 – březen 1999 byl pan Staševskij v ruských věznicích, v nichž byl držen ve vazbě, vystaven nelidskému a ponižujícímu zacházení a donucování k doznání, v důsledku čehož bylo poškozeno jeho zdraví, po propuštění z vazby byl několik měsíců hospitalizován a byla mu přiznána invalidita z důvodu trvalého poškození páteře.
Na území ČR žije pan Staševskij legálně nepřetržitě od roku 1999, kdy též požádal o azyl z politických důvodů. Jeho žádost byla ministerstvem vnitra zamítnuta z toho důvodu, že se neprokázala hrozba jeho politické perzekuce v Rusku (neboť pan Staševskij nikdy nebyl členem žádné politické strany), zároveň mu však byla přiznána tzv. překážka vycestování dle zákona o azylu, protože "nelze vyloučit, že by mu po návratu do vlasti hrozilo nelidské či ponižující zacházení".
Vydání pana Staševského do Ruska považujeme za nepřijatelné, a to též v souvislosti se stavem lidských práv a politickou situací v Rusku, dokumentovaných zejména zprávami ministerstva zahraničních věcí USA, Rady Evropy, Amnesty International, Mezinárodní helsinské federace pro lidská práva, Moscow Helsinki Group a Human Rights Watch . Pokud by byl pan Staševskij Českou republikou vydán, hrozí, že by se stal obětí vykonstruovaného, politicky motivovaného trestního řízení a byl vystaven mučení nebo jiným formám nelidského zacházení.
============================================================================
Příloha
Vyjádření ČHV ke stížnosti proti vzetí do předběžné vazby ve vydávacím řízení
Vyjádření ČHV ke stavu lidských práv v Ruské federace
Vrchní soud v Olomouci
prostřednictvím: JUDr. Tomáš Těmín, PhD., advokát
V Praze dne 18. dubna 2007
K č.j.: 3Nt 105/2007
Věc: Ilja Ivanovič S t a š e v s k i j, nar. 28.12.1958, státní občanství Ruská federace
Vyjádření Českého helsinského výboru ke stížnosti proti rozhodnutí o vzetí do předběžné vazby dle § 396 odst. 1 trest. řádu
Český helsinský výbor (dále ČHV) je nevládní nezisková organizace zabývající se mj. problematikou lidských práv v trestní justici. V souvislosti s touto činností považujeme za relevantní vyjádřit se k rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ve věci uvalení předběžné vazby ve vydávacím řízení na Ilju Ivanoviče Staševského, nar. 28.12.1958, státní občanství Ruská federace.
I.
Ilja Ivanovič Staševskij byl vzat do předběžné vazby usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 29.3.2007, č.j. 3Nt 105/2007 z toho důvodu, že na něho byl 6.9.2005 vydán Mezinárodní zatýkací rozkaz pro trestné činy podvodu a zpronevěry dle trestního zákona Ruské federace. Trestní stíhání jmenovaného jako obviněného v dané trestní věci bylo v Ruské federaci zahájeno dne 30.1.1998, v období 21.3.1998 – 22.3.1999 byl jmenovaný za podivných okolností držen ve vazbě v ruských věznicích.
Na území České republiky pobývá jmenovaný společně s rodinou bez přestávky od roku 1999. Dne 30.9.1999 podal jmenovaný žádost o udělení azylu v ČR z toho důvodu, že byl v Rusku politicky pronásledován, nezákonně a neopodstatněně stíhán a vězněn a během doby strávené ve vazbě byla soustavně porušována jeho práva včetně toho, že byl vystaven nelidskému a ponižujícímu zacházení, na jehož základě mu byla způsobena trvalá újma na zdraví. Rozhodnutím Ministerstva vnitra ČR ze dne 14.7.2003, č.j. U-4416/VL-07-P01-99, byla žádost o azyl zamítnuta, zároveň však byla konstatována existence překážky vycestování ve smyslu § 91 zákona o azylu, neboť nelze vyloučit, že by jmenovanému po návratu do vlasti hrozilo nelidské či ponižující zacházení. Jmenovaný toto rozhodnutí, s výjimkou překážky vycestování, napadl právními prostředky ochrany přicházejícími v úvahu včetně ústavní stížnosti, viz rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8.4.2004, č.j. 10 Az 184/2003-61, rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 24.5.2006, č.j. 3 Azs 182/2005 – 122, nález Ústavního soudu ČR ze dne 30.1.2007, č.j. IV. ÚS 553/06.
Pobyt jmenovaného na území ČR je po celou dobu legální, v období září 1999 – červenec 2003 na základě postavení žadatele o azyl, od července 2003 dosud na základě povolení k pobytu z důvodu překážky vycestování, po účinnosti novely zákona o azylu č. 165/2006 Sb. z důvodu doplňkové ochrany. Jmenovaný byl zadržen dne 27.3.2007 v přijímacím středisku MV ČR ve Vyšních Lhotách, kde hodlal na základě doporučení pracovníků MV ČR požádat o úpravu povolení k pobytu v souvislosti s doplňkovou ochranou.
II.
Z výše uvedených okolností je zřejmé, že Ilja Ivanovič Staševskij dal státním orgánům ČR na vědomí skutečnost, že je proti němu v Ruské federaci vedeno vykonstruované trestní stíhání pro podezření ze spáchání závažné trestné činnosti hned na počátku svého pobytu v ČR, neboť právě tato skutečnost a související okolnosti byly důvodem jeho žádosti o azyl. Zároveň je zřejmé, že byl jmenovaný po celou dobu svého pobytu, a to včetně doby po vydání mezinárodního zatýkacího rozkazu, v řádném a pravidelném kontaktu s příslušnými státními orgány, zejména Ministerstvem vnitra ČR, Policií ČR a soudy včetně Ústavního soudu ČR, tedy státními orgány, které musely a měly být informovány též o skutečnosti, že na něho byl v roce 2005 vydán mezinárodní zatýkací rozkaz. Příslušným státním orgánům bylo též známo místo jeho bydliště na území ČR.
Dle prohlášení jmenovaného a jeho právního zástupce se od roku 1999 dosud jmenovaný trvale zdržoval na území ČR, přičemž není známa žádná skutečnost, která by toto tvrzení zpochybňovala, případně zakládala podezření, že by se daný stav měl v budoucnosti (zejména v průběhu vydávacího řízení) změnit. Jmenovaný přitom po celou dobu svého pobytu v ČR vzhledem k vykonstruovanému obvinění a stíhání jeho osoby pro závažnou trestnou činnostv Ruské federaci, a vzhledem k politickému pozadí kauzy a okolnostem, jimž už byl během trestního řízení včetně pobytu v ruských věznicích vystaven, věděl, resp. předpokládal, že proti němu byl nebo bude vydán mezinárodní zatýkací rozkaz.
Dle názoru ČHV jsou tyto skutečnosti zřejmou zárukou toho, že se Ilja Ivanovič Staševskij nebude ani nadále vyhýbat trestnímu řízení v rozsahu, v jakém jím může být dotčen v české jurisdikci, tedy v rámci extradičního řízení.
ČHV považuje za zásadní, že institut předběžné vazby ve vydávacím řízení má fakultativní povahu, rozhodnutí o vzetí do ní přichází v úvahu pouze v případě, že je to nutné pro zamezení útěku osoby, o jejíž vydání jde, a to útěku do ciziny nebo v rámci ČR. Při posuzování rizik útěku takové osoby je přitom dle názoru ČHV nutné použít ustanovení o tzv. útěkové vazbě (§ 67 písm. a/ trest. řádu) per analogiam. V konkrétním případě tedy musí být známy a soudem zjištěny konkrétní skutečnosti odůvodňující reálnou obavu, že taková osoba uprchne, bude se skrývat nebo jinak vyhýbat vydávacímu řízení. Z okolností případu jmenovaného, jak byly popsány výše, není dle názoru ČHV zřejmá žádná skutečnost, která by zakládala obavu, že by se měl jmenovaný vydávacímu řízení vyhýbat. Při posuzování fakultativnosti vazby měl být dle názoru ČHV vzat v úvahu též zdravotní stav jmenovaného (invalidita) včetně možných zdravotních rizik spojených s pobytem ve věznici.
Dále je dle názoru ČHV nutno konstatovat, že z rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě není patrná žádná konkrétní skutečnost zakládající obavu z útěku, která by soudem byla zjišťována a zjištěna. Soud v odůvodnění rozhodnutí poukázal na skutečnost, že je na jmenovaného vydán mezinárodní zatýkací rozkaz, že nemá na území ČR povolen trvalý pobyt, že mu nebyl udělen azyl, ale byla u něho uplatněna překážka vycestování (která neomezuje orgány činné v trestním řízení a v řízení extradičním) a že charakter trestných činů připouští vydání do domovského státu. Žádnou z těchto skutečností nelze dle názoru ČHV považovat za konkrétní, natožpak odůvodňující obavu, že se jmenovaný bude vydávacímu řízení vyhýbat útěkem. Dle názoru ČHV je předběžná vazba uvalená na základě tohoto rozhodnutí bezpředmětná. Vzhledem k absenci odůvodnění je přitom dle názoru ČHV rozhodnutí soudu v rozporu s právem na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod a s § 134 odst. 2 trest. řádu; v souladu s judikaturou Ústavního soudu ČR (zejména IV. ÚS 649/2000) je ČHV toho názoru, že za dané situace je vazba v rozporu s čl. 8 odst. 5 Listiny základních práv a svobod.
Na základě výše uvedeného je ČHV toho názoru, že předběžná vazba ve vydávacím řízení ve věci Ilji Ivanoviče Staševskeho je bezpředmětná, neodůvodněná a v rozporu se zákonnými a ústavními normami.
Za Český helsinský výbor
Mgr. František Valeš
Vyjádření ke stavu lidských práv v Ruské federaci v souvislosti s extradičním řízením
Vyjádření ke stavu lidských práv v Ruské federaci zpracoval Český helsinský výbor na základě relevantních zpráv vydaných: U.S.Department of State, Human Rights Watch, Amnesty International, International Helsinki Federation for Human Rights (v součinnosti s Moscow Helsinki Group). Vyjádření se s ohledem na věc Ilji Ivanoviče Staševskeho zaměřuje především na politickou situaci v Ruské federaci (z hlediska demokratického systému) včetně role opozice a občanské společnosti, záruky spravedlivého procesu, právo na ochranu před mučením a špatným zacházením včetně situace v ruských věznicích.
Politická situace v Rusku je charakterizována silným prezidentským systémem (ovlivněným též kontroverzními prezidentskými volbami v roce 2004, které dle OBSE nedostatečně reflektovaly principy nezbytné pro "zdravé" demokratické volby, zejména omezeným přístupem protikandidátů do médií), dolní komorou parlamentu Státní dumou ze dvou třetin ovládanou provládní (resp. "pro-putinovskou") politickou stranou Jednotné Rusko a servilní vůči vládě. Dle dostupných zpráv dochází v Rusku ke stále silnější centralizaci, vláda vyvíjí snahy k omezení vlivu opozičních politických sil či oponentů Vladimira Putina. Výrazný vliv na řízení státu má federální tajná služba (FSB). Restrikce vůči politickým oponentům včetně jejich perzekucí mají vzrůstající tendence, posledním příkladem je potlačení poklidné demonstrace v Moskvě dne 14. dubna 2007, během níž byly zbity a pozatýkány desítky demonstrantů z řad oponentů Vladimíra Putina (včetně Garri Kasparova). Dle Human Rights Watch byl násilný postup bezpečnostních složek v tomto případě "jen posledním příkladem vzrůstajícího nepřátelství vlády vůči poklidné opozici a musí na něj být pohlíženo v kontextu sílícího obtěžování politické opozice, ochránců lidských práv a nezávislých médií". Trvající interní konflikt v severním Kavkazu, zejména v Čečensku, je nadále provázen vážným porušováním lidských práv včetně válečných zločinů, páchaných vládními i čečenskými bezpečnostními složkami, které jednají v rámci atmosféry beztrestnosti.
Za zásadní problémy v oblasti demokracie a lidských práv je - vedle konfliktu v Čečensku - považováno:
a) nedostatek nezávislosti soudnictví spojený s politickým nátlakem na soudy a soudce;
b) korupce a výběrovost při prosazování práva;
c) restrikce vůči médiím, cenzura;
d) netolerance vůči etnickým minoritám;
e) obtěžování některých nevládních organizací;
f) mučení, násilí a jiné brutální nebo ponižující zacházení páchané bezpečnostními složkami;
g) kruté a život ohrožující podmínky ve věznicích;
h) svévolné zadržování osob včetně věznění;
i) podezření, že exekutiva v některých viditelných případech ovlivňovala soudní rozhodnutí atd.
Nezávislost soudnictví, právo na spravedlivý proces
Jakkoliv ústava a zákony garantují nezávislost soudnictví, soudy jsou prakticky vysoce závislé na výkonné moci. Soudci, kteří vynesou verdikty nekorespondující se stanoviskem předsedů soudu (kteří jsou typicky pod přímým vlivem exekutivy), jsou náchylní k nátlaku a trestání, například k disciplinárním sankcím nebo odvolání z funkce. Soudci se zároveň údajně stávají objekty nátlaku ze strany exekutivy, armády, bezpečnostních složek, zvláště v případech vysokého významu nebo v případech politicky citlivých. V průběhu roku 2006 vzrostly pochybnosti, že omezení nezávislosti, resp. náchylnost k závislosti je dána zejména u soudů vyšších instancí, a to včetně Nejvyššího soudu. Podle trestního zákoníku, který vstoupil v platnost v roce 2002, mají být trestní kauzy týkající se zvláště závažných trestných činů rozhodovány porotními soudy, prakticky je však tato forma využívána vzácně. Členové porot jsou mimo to v některých případech vystavováni nátlaku.
Podle zpráv nevládních organizací jsou obhájci v trestním řízení často cílem policejního obtěžování. Profesní komory advokátů na místní i federální úrovni informovaly o snahách zastrašovat advokáty prostřednictvím odkrývání jejich vlastních kriminálních kauz. Za použití různých metod, včetně nelidského nebo ponižujícího zacházení, jsou zastrašováni svědci v trestních řízeních.
Političtí vězni
Několik osob vězněných v roce 2006 bylo identifikováno jako vězni svědomí, zejména:
Zara Murtazaliyeva, 22tiletá žena čečenské národnosti, odsouzená ve vykonstruovaném procesu za přípravu teroristického útoku v Moskvě, aniž by proti ní byly předloženy důkazy.
Michail Chodorkovskij a Platon Lebedev, odsouzení v rámci kauzy Yukos, jejichž případ je mnoha pozorovateli považován za jeden z příkladů politicky motivovaných opatření vůči "majetným" oligarchům reprezentujícím centra současné nebo potenciální opozice vůči prezidentu Putinovi.
Svetlana Bakhmina, právnička pracující pro společnost Yukos, byla dle pozorovatelů vazebně stíhána s cílem přimět jejího nadřízeného ze společnosti Yukos vrátit se do Ruska z emigrace v Londýně; ve vazbě jí byl upřen kontakt s rodinou a lékařská péče. Její případ je hodnocen jako politicky motivovaná součást kauzy Yukos.
Michail Trepashkin, bývalý konzultant parlamentní komise vyšetřující možnou roli tajné služby FSB v sérii bombových útoků v Moskvě v roce 1999, ze kterých byli oficiálně obviněni čečenští separatisté. Zatčen byl měsíc poté, kdy veřejně hovořil o podezření vůči FSB, odsouzen byl pro nedovolené ozbrojování.
Valentin Danilov, odsouzený za údajnou špionáž pro Čínu, dle pozorovatelů ve vykonstruovaném politicky motivovaném procesu.
Igor Sutyagin, odsouzený za špionáž údajně spočívající v předání informací o ruských nukleárních zbraních společnosti založené v Londýně. Dle pozorovatelů neměl Sutyagin přístup k takovým informací a nemohl je sdělovat, jeho případ je hodnocen jako výstraha pro ruské občany, aby nepředávali jakékoliv informace zahraničním partnerům.
Mučení a jiné kruté, nelidské nebo ponižující zacházení a trestání
Právo takové zacházení zakazuje. Prakticky však existují hodnověrné zprávy o častém podrobování jednotlivců mučení, násilí, brutálnímu a ponižujícímu zacházení nebo trestu jako prostředku vynucování přiznání od obviněných. Pachateli mučení jsou především policisté, dozorci ve věznicích a armádní důstojníci. Vláda nečiní kroky k tomu, aby byli pachatelé takových jednání (zejména z řad veřejných činitelů) za takové zacházení odpovědni. Kromě toho, mučení je sice zakázáno ústavou, v zákonných předpisech (včetně trestního zákoníku) však chybí jeho definice. Pachatelé mučení tak mohou být stíháni pouze pro zneužití pravomoci nebo běžné napadení. Prokurátoři nejsou, obecně vzato, ochotní zahajovat vyšetřování případů mučení, a to dokonce ani v případě jasných skutečností svědčících, že k němu došlo. Případné vyšetřování je víceméně vždy zahájeno jedině z podnětu oběti, nikoliv tedy ex officio na základě vlastních zjištění příslušných autorit. Případy, v nichž bylo vyšetřování zahájeno, byly typické odkládáním úkonů a průtahy, v důsledku nichž trvaly po dobu několika let a většinou byly uzavřeny bez jakéhokoliv závěru.
Komise OSN proti mučení (CAT) vyjádřila v listopadu 2006 znepokojení z početných, pokračujících a shodných svědectví týkajících se případů mučení, krutého, nelidského a ponižujícího zacházení a trestání v Rusku ve spojení se selháními úřadů prokurátora provádět rychlé, nezávislé a efektivní vyšetřování ve věcech obvinění z mučení a špatného zacházení.
K případům fyzického násilí ze strany policistů většinou dochází během několika prvních hodin nebo dnů po zadržení. Mezi metody, které jsou využívány, patří: elektrické šoky, bití, dušení (za použití pytlů nebo plynových masek), věšení za různé části těla. Prokazatelnost násilí je velmi nízká, neboť oběti takového jednání nemají garantován přístup k lékařskému vyšetření.
V lednu 2006 rozhodl Evropský soud pro lidská práva o porušení čl. 3 Úmluvy ve věci Mikheyev vs. Russia, když konstatoval, že pan Mikheyev nedůvodně obviněný z vraždy byl opakovaně bit a mučen elektrickými šoky za účelem donucení k doznání.
Podmínky ve věznicích a vazebních věznicích
Podmínky v ruských věznicích jsou trvale extrémně kruté a život ohrožující. Ve věznicích všech typů (včetně vazby) je umístěno průměrně cca. 800tisíc osob. Úmrtnost ve věznicích činí dle statistik ministerstva spravedlnosti cca. 12% (údaj z roku 2005), většina vězněných osob zemřela v důsledku velmi špatných hygienických podmínek nebo absence lékařské péče. Některé zprávy uvádějí případy týrány, poranění nebo zabití způsobených ve vazebních věznicích.
Trvajícím problémem je zneužívání vězňů ze strany jiných vězňů, běžné je násilí a znásilňování mezi vězni. V rámci "kastovního" sytému fungujícího ve věznicích je zvláště krutě zacházeno s informátory, homosexuály, pachateli mravnostních deliktů, obětmi znásilnění ve věznicích – tyto osoby mají mizivou, spíše žádnou ochranu ze strany vězeňské služby.
Vězněné osoby jsou rovněž často obětmi ponižování, bití a hladovění ze strany dozorců.
Přetrvává výrazná přeplněnost věznic; dle dostupných zpráv došlo v průběhu roku 2006 alespoň k partikulárním změnám k lepšímu, kdy v některých věznicích byla zachovávána minimální ubytovací plocha na jednoho vězně čítající 4 m2. Většina věznic je však ve stavu urgentně vyžadujícím renovaci.
Vězněné osoby většinou trpí nedostatkem adekvátní lékařské péče. Dle statistik ministerstva spravedlnosti bylo v roce 2005 ve věznicích 58tisíc osob nemocných tuberkulózou a 35tisíc osob nakažených HIV. Míra infekce tuberkulózy ve vězeňské populaci je nesrovnatelně vyšší než v civilní populaci.
Podmínky ve vazebních věznicích zůstávají extrémně kruté a způsobující ohrožení zdraví a života. Zdravotní péče, strava a hygiena je na velice nízké úrovni z důvodu nedostatku financí. Špatné ventilace (resp. přístup vzduchu) jsou jednou z příčin vzniku srdečních nemocí a snižují odolnost vůči selhání srdce (které je nejčastějším důvodem úmrtí vězňů).
Vzhledem k výše uvedenému je Český helsinský výbor toho názoru, že právní stav a praxe v Ruské federaci vykazuje relevantní pochybnosti o respektu k lidským právům a spravedlnosti trestního řízení, resp. trestu, které by měly být zvažovány při posuzování přípustnosti extradice.
V Praze dne 25.4.2007
za Český helsinský výbor
Mgr. František Valeš
Zdroj informací o stavu lidských práv v Ruské federaci – zejména:
- Country Reports on Human Rights Practices – Russia, 2006, vydané U.S.Department of State, Bureau of Democracy, Human Rights and Labor, http://www.state.gov/g/drl/rls/hrrpt/2006/78835.htm
- Rezoluce Rady Evropy č. 1548 (2007)
- Amnesty International Report 2006 – Russia, http://web.amnesty.org/report2006/rus-summary-eng
- IHF Annual Report on Human Rights Violations 2007 – Russian Federation, http://www.ihf-hr.org/viewbinary/viewdocument.php?download=1&doc_id=7416
- Russia: Police Break Up Peaceful Demonstration, vydané Human Rights Watch, 15.4.2007, http://www.hrw.org/english/docs/2007/04/15/russia15699.htm
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
