Oživení: Zákon o Natuře 2000 – paskvil s jménem "kompromis"

Za paskvilní považujeme některé části novely zákona o ochraně přírody a krajiny, kterou dnes odpoledne schválil Senát. Novela nejenže omezuje možnost účasti veřejnosti ve správních řízeních (§70), ale vládě připravila horké chvilky, když bude muset udělovat ročně cca tisíc výjimek ze zákazů v chráněných oblastech. Nový zákon obsahuje i další problémové paragrafy. I přes nesouhlas a upozornění neziskových organizací označil ministr životního prostředí Libor Ambrozek zákon s uspokojením za "pracně dojednaný kompromis".

1. Udělování výjimek ze zákazů ve zvláště chráněných územích vládou (§43)

Do sněmovnou schváleného znění novely byl vtělen pozměňovací návrh poslance Vlastimila Aubrechta, týkající se povolování výjimek ze zákazů v tzv. zvláště chráněných územích (§ 43 zákona). Podle něj by o těchto výjimkách měla „v případech, kdy veřejný zájem výrazně převažuje nad zájmem ochrany přírody a krajiny“ rozhodovat vláda. Cílem návrhu nepochybně bylo odebrat ministerstvu životního prostředí pravomoc k rozhodování o výjimkách v kontroverzních případech typu dálnic či vodních cest, a udělení těchto výjimek usnadnit.

Předkladatel, stejně jako poslanci hlasující pro tento návrh si patrně neuvědomili, že podle příslušného ustanovení ministerstvo uděluje ročně více než tisíc výjimek, týkajících se mj. žádostí o povolení ke vstupu mimo cesty v chráněných územích, ke sběr rostlin pro účely vědeckého výzkumu a podobně. Výjimky se v souladu s § 90 odst. 1 zákona vydávají ve správním řízení. Pokud by vstoupilo v účinnost nové znění § 43 v podobě schválené sněmovnou, byla by ve všech těchto případech k udělení výjimky, a tedy i k provedení řízení, příslušná vláda. Vláda přitom není k vedení správních řízení vůbec uzpůsobena; není rovněž zřejmé, kdo by v tomto případě rozhodoval o odvolání proti rozhodnutí o udělení či neudělení výjimky. Samotné množství případů, jimiž by se vláda musela zabývat (bez ohledu na formu projednávání) by pak pravděpodobně zcela ochromilo její činnost.

Ustanovení by konečně bylo nesmyslné i z čistě (formálně) právního hlediska, neboť by se mělo uplatnit v případech, kdy jiný veřejný zájem převažuje nad zájmem ochrany přírody, ale právě tato skutečnost (zda tomu tak je nebo ne) je v řízení o výjimce teprve zjišťována.

2. Podmínky pro účast občanských sdružení ve správních řízeních

Ve sněmovně byly vzneseny rovněž návrhy na omezení, resp. (při předchozím projednávání návrhu novely) dokonce na zrušení ustanovení, umožňujícího účast občanských sdružení ve správních řízeních (§ 70 zákona). Nakonec byl schválen návrh poslance Františka Pelce změny odst. 2 příslušného ustanovení, obsahující určité zpřísnění formálních podmínek pro tuto účast. Některé formulace takto schváleného znění (konkrétně povinnost sdružení předem v žádosti “věcně a místně specifikovat“ řízení, jichž se chtějí účastnit) by však v praxi umožňovaly nejednoznačné výklady a vedly tak nepřímo k prodlužování řízení, nebo vyloučení sdružení z projednávání.

3. Definice pojmu „volně žijící živočich“, zavedení pojmu „jedinec v přímé péči člověka“a stanovení podmínek evidence těchto jedinců

Další sporné sněmovnou schválené ustanovení se týká změny v definici pojmu „volně žijící živočich“, spojené se zavedením nového neurčitého a nedostatečně propracovaného konceptu tzv. „jedince v přímé péči člověka“. Sněmovnou schválené nové znění § 3 písm d) zákona předpokládá, že z ochrany poskytované zákonem volně žijícím živočichům budou vyloučeni „jedinci pocházející z odchovů v zajetí“ a stanovuje (spolu s § 54) způsob jejich označení a evidence. Schválené znění kombinuje dva možné přístupy – úplné vynětí živočichů držených v zajetí z působnosti zákona (což by bylo v rozporu se směrnicemi O ptácích a O stanovištích, neboť by bylo znemožněno ověření legálního původu jedinců) a povolení určitých způsobů nakládání s jedinci legálně drženými (chov, komerční využití atd.).

4. Sokolnictví jako důvod pro udělení výjimky z podmínek ochrany zvláště chráněných druhů

Znění § 56 schválené sněmovnou obsahuje výslovně uvedené sokolnictví jako důvod pro udělení výjimky ze základních podmínek ochrany volně žijících živočichů. V současnosti dochází k širokému rozmachu sokolnictví, což s sebou nese řadu rizik pro volně žijící populace (i kriticky ohrožených druhů). Uvedení sokolnictví jako výslovného důvodu pro udělení výjimky umožní získávání dravců z volné přírody a tím povede k dalšímu ohrožení populací.
Využívání určitých ptáků pro sokolnické účely je umožněno již upraveným režimem nakládání s živočichy pocházejícími z legálních odchovů (§ 54).

Jan Bouchal (776 2 95 95 4)
Oživení