Tiskové zprávy
Český helsinský výbor, Tolerance a občanská společnost, Romea, Slovo 21, Gender Studies, In Iustitia: Zamítnutí návrhu na rozpuštění Dělnické strany je jednoznačným pochybením ministerstva vnitra
5. března 2009 | Český helsinský výbor, Tolerance a občanská společnost, Romea, Slovo 21, Gender Studies, In Iustitia
Autor: rasismus@centrum.cz
Autor: rasismus@centrum.cz
Vyjadřujeme vážné znepokojení nad postupem Ministerstva vnitra ČR při
zpracování návrhu na rozpuštění Dělnické strany, při zastupování státu v
řízení před Nejvyšším správním soudem, jakož i nad včera publikovanými
prohlášeními ministerstva k rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
Dělnickou stranu nerozpustit.
Ministerstvo a jeho zodpovědní pracovníci svým jednáním prokázali čirou
nekompetentnost, která nemůže a nesmí mít místo v otázce z ústavního
hlediska vždy natolik ožehavé a komplikované, jako je rozpuštění politické
strany.
Návrh podaný k Nejvyššímu správnímu soudu a postup státu v řízení nemohl
vést k ničemu jinému než k jeho zamítnutí. Ministerstvo návrh založilo
prakticky pouze na ad hoc porušeních zákona o shromažďování ze strany
Dělnické strany, případně na výroku jejího předsedy o ?nulové toleranci k
polistopadovému systému?. Návrh sice obsahoval tvrzení týkající se
neonacistického charakteru Dělnické strany, jejího úzkého propojení s
neonacistickým hnutím, zejména Národním odporem, nenávistných a
násilnických aktivit jejích členů, ministerstvo však neuvedlo žádný návrh
důkazních prostředků, jimiž by toto konstatování doložilo. Zástupce
ministerstva, potažmo vlády, v soudním řízení nereagoval na výzvy
Nejvyššího správního soudu k doplnění dokazování. Za těchto okolností
nebylo možné předpokládat, že by soud konstatoval něco jiného, než že
vláda neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Prohlášení zástupce
ministerstva Václava Henycha: ?Vycházeli jsme z toho, že vazby DS na
neonacistickou scénu jsou veřejně známé? (viz www.idnes.cz, 4.3.2009) by
nemohlo obstát v žádném soudním řízení, natožpak v řízení o rozpuštění
politické strany.
Ministerstvo vnitra ČR prokazatelně mělo dostatek informací, na nichž
mohlo prokázat charakter Dělnické strany, zejména pak skutečnost, že
porušuje ústavu a zákony, že je jejím cílem svržení demokratických základů
státu či že její program nebo činnost ohrožují veřejný pořádek a práva a
svobody občanů (ve smyslu zákona o sdružování v politických stranách).
Ministerstvo muselo mít dostatečné podklady v tomto smyslu ze strany
bezpečnostních složek, na jejichž informacích byl návrh údajně založen.
Nezbývá nám než se tázat, kde se projevila ona ?trpělivá a mravenčí
práce?, která předcházela podání návrhu (viz prohlášení ministra vnitra z
5.11.2008), když výsledný návrh byl natolik bezduchý a argumentů prostý.
Návrh na rozpuštění politické strany musí vycházet z velmi širokého
spektra informací, musí obsahovat jakékoliv dostupné zdroje, nejen tedy z
linie bezpečnostních složek, ale též z linie další odborné veřejnosti (ať
jsou jimi nevládní organizace nebo politologové).
Není možné souhlasit s prohlášeními, že teprve včerejší rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu nastavilo mantinely, jichž je nutné se držet
při rozpuštění politické strany. Ministerstvo má vycházet z mantinelů
daných ústavními předpisy. Omezení práva sdružovat se v politických
stranách musí být opatřením v demokratické společnosti nezbytným např. pro
ochranu veřejného pořádku či pro ochranu práv a svobod druhých a tuto
nezbytnost musí vláda prokázat. Pohybujeme se stále v rovině soudního
řízení, v němž odpovědnost za jeho výsledek nese navrhovatel, tedy vláda.
Ta musí prokázat, že politická strana je reálným ohrožením, jak svým
programem, tak svou činností, a to na základě širokého komplexu
skutečností. Mantinely, jichž je nutné se držet, pak zpracovatel návrhu
musí nacházet též v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva, která je
k této otázce velmi široká.
Návrh na rozpuštění politické strany je vždy krajním postupem, který musí
být velmi striktně odůvodněný. Ministerstvo, potažmo vláda v tomto úkolu
zhola selhaly, návrh nejen že nepodložily skutečnostmi získatelnými od
odborné veřejnosti, nýbrž dle všeho ani od bezpečnostních složek. Včerejší
prohlášení ministerstva považujeme za tristní, byrokratický alibismus,
snažící se zakrýt lajdáctví odpovědných pracovníků. Za tuto flagrantní
neprofesionalitu musí podle našeho přesvědčení převzít příslušné osoby
osobní a politickou odpovědnost.
zpracování návrhu na rozpuštění Dělnické strany, při zastupování státu v
řízení před Nejvyšším správním soudem, jakož i nad včera publikovanými
prohlášeními ministerstva k rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
Dělnickou stranu nerozpustit.
Ministerstvo a jeho zodpovědní pracovníci svým jednáním prokázali čirou
nekompetentnost, která nemůže a nesmí mít místo v otázce z ústavního
hlediska vždy natolik ožehavé a komplikované, jako je rozpuštění politické
strany.
Návrh podaný k Nejvyššímu správnímu soudu a postup státu v řízení nemohl
vést k ničemu jinému než k jeho zamítnutí. Ministerstvo návrh založilo
prakticky pouze na ad hoc porušeních zákona o shromažďování ze strany
Dělnické strany, případně na výroku jejího předsedy o ?nulové toleranci k
polistopadovému systému?. Návrh sice obsahoval tvrzení týkající se
neonacistického charakteru Dělnické strany, jejího úzkého propojení s
neonacistickým hnutím, zejména Národním odporem, nenávistných a
násilnických aktivit jejích členů, ministerstvo však neuvedlo žádný návrh
důkazních prostředků, jimiž by toto konstatování doložilo. Zástupce
ministerstva, potažmo vlády, v soudním řízení nereagoval na výzvy
Nejvyššího správního soudu k doplnění dokazování. Za těchto okolností
nebylo možné předpokládat, že by soud konstatoval něco jiného, než že
vláda neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Prohlášení zástupce
ministerstva Václava Henycha: ?Vycházeli jsme z toho, že vazby DS na
neonacistickou scénu jsou veřejně známé? (viz www.idnes.cz, 4.3.2009) by
nemohlo obstát v žádném soudním řízení, natožpak v řízení o rozpuštění
politické strany.
Ministerstvo vnitra ČR prokazatelně mělo dostatek informací, na nichž
mohlo prokázat charakter Dělnické strany, zejména pak skutečnost, že
porušuje ústavu a zákony, že je jejím cílem svržení demokratických základů
státu či že její program nebo činnost ohrožují veřejný pořádek a práva a
svobody občanů (ve smyslu zákona o sdružování v politických stranách).
Ministerstvo muselo mít dostatečné podklady v tomto smyslu ze strany
bezpečnostních složek, na jejichž informacích byl návrh údajně založen.
Nezbývá nám než se tázat, kde se projevila ona ?trpělivá a mravenčí
práce?, která předcházela podání návrhu (viz prohlášení ministra vnitra z
5.11.2008), když výsledný návrh byl natolik bezduchý a argumentů prostý.
Návrh na rozpuštění politické strany musí vycházet z velmi širokého
spektra informací, musí obsahovat jakékoliv dostupné zdroje, nejen tedy z
linie bezpečnostních složek, ale též z linie další odborné veřejnosti (ať
jsou jimi nevládní organizace nebo politologové).
Není možné souhlasit s prohlášeními, že teprve včerejší rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu nastavilo mantinely, jichž je nutné se držet
při rozpuštění politické strany. Ministerstvo má vycházet z mantinelů
daných ústavními předpisy. Omezení práva sdružovat se v politických
stranách musí být opatřením v demokratické společnosti nezbytným např. pro
ochranu veřejného pořádku či pro ochranu práv a svobod druhých a tuto
nezbytnost musí vláda prokázat. Pohybujeme se stále v rovině soudního
řízení, v němž odpovědnost za jeho výsledek nese navrhovatel, tedy vláda.
Ta musí prokázat, že politická strana je reálným ohrožením, jak svým
programem, tak svou činností, a to na základě širokého komplexu
skutečností. Mantinely, jichž je nutné se držet, pak zpracovatel návrhu
musí nacházet též v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva, která je
k této otázce velmi široká.
Návrh na rozpuštění politické strany je vždy krajním postupem, který musí
být velmi striktně odůvodněný. Ministerstvo, potažmo vláda v tomto úkolu
zhola selhaly, návrh nejen že nepodložily skutečnostmi získatelnými od
odborné veřejnosti, nýbrž dle všeho ani od bezpečnostních složek. Včerejší
prohlášení ministerstva považujeme za tristní, byrokratický alibismus,
snažící se zakrýt lajdáctví odpovědných pracovníků. Za tuto flagrantní
neprofesionalitu musí podle našeho přesvědčení převzít příslušné osoby
osobní a politickou odpovědnost.
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
