Arnika: Chemická recyklace plastů škodí životnímu prostředí Aktualizováno

Zpracovávání plastového odpadu procesy označovanými jako chemická recyklace má podle ekologického sdružení Arnika řadu technologických nedostatků, které škodí životnímu prostředí. Jako lepší řešení se podle ekologické organizace ukazuje mechanická recyklace a snížení výroby plastů. Škodlivost chemické recyklace plastů podle ní vyplývá z aktuální odborné studie Světové aliance pro alternativy ke spalovnám (GAIA) s názvem Chemická recyklace: Stav, udržitelnost a dopady na životní prostředí. Hlavní výhrada tkví v tom, že pod chemickou recyklací se ve skutečnosti skrývají procesy, které žádnou recyklací nejsou. Jde jen o produkci oleje a syntetického plynu, které se pak stávají palivem. O studii informoval Ekolist v článku O chemické recyklaci se v USA hodně mluví, ale nikdo ji ve skutečnosti nedělá, tvrdí aliance GAIA.

"Chemická recyklace by mohla fungovat pouze za předpokladu, že by se do plastů nepřidávaly různé chemické přísady a omezil se tak vznik toxických látek a při drastickém snížení výroby nových plastů z ropy," uvedl vedoucí programu Toxické látky a odpady sdružení Arnika Jindřich Petrlík. Dosavadní technologie podle něj fungují jen výjimečně a čelí problémům, kvůli nimž jsou i ekonomicky nevýhodné. Z 27 projektů, které byly v ČR za posledních deset let, jsou podle něj v provozu čtyři zařízení. Fungují v Dubé a ve Stráži pod Ralskem na Českolipsku, v Komořanech u Mostu a v Litvínově v areálu Unipetrolu, řekl.

Podle Petrlíka nejsou u žádného ze zařízení v Česku známé výsledky z měření nejvíce škodlivých látek, jako jsou například dioxiny. "Jejich provozovatelé tvrdí, že žádné neprodukují, ale vycházejí jen z teoretického předpokladu. Vědět to nemohou, protože hodnoty těch látek vůbec neměří," řekl.

Petrlík poukázal na to, že plasty obsahují toxické přísady, z nichž některé jsou v jednotlivých státech zakázány zákony nebo je zakazují mezinárodní smlouvy. Jde například o bromované zpomalovače hoření, ftaláty, olovo či různé těkavé organické látky. Zpracováním plastů při vysokých teplotách se zároveň tvoří a uvolňují další, jako třeba dioxiny, toluen, kyanovodík či dehty, které mohou vést mimo jiné ke vzniku rakoviny.

Nový plast se podle Petrlíka vyrábí z produktů chemické recyklace jen z velmi malé části. Většina existujících provozů své produkty pálí nebo je nabízí jako palivo, uvedl. Technologie chemické recyklace tak podle něj nenahrazuje výrobu plastů z fosilních paliv, ale naopak pomáhá udržovat poptávku po těžbě ropy.

Podle Petrlíka není ani pravda, že je chemická recyklace bezodpadová, jak tvrdí její zastánci. Do ovzduší se podle něj při ní dostávají emise skleníkových plynů, které přispívají ke změně klimatu. "Mechanická recyklace tak zůstává ověřenou alternativou, která produkuje méně toxických látek a má nižší uhlíkovou stopu," dodal.

Mapa plánovaných zařízení v České republice.

---

reklama

---