O chemické recyklaci se v USA hodně mluví, ale nikdo ji ve skutečnosti nedělá, tvrdí aliance GAIA

Nedostatkem plastových odpadů rozhodně netrpíme, takže úspěch nápadů na jejich recyklaci je téměř jistý. Stejně u nás jako ve Spojených státech amerických. Americká environmentální nevládní aliance GAIA nyní ve své studii upozorňuje na to, že celé schéma tzv. chemické recyklace, tak, jak zde bylo uchopeno, je ale jen zeleným trikem, podporující byznys spaloven a těžařů ropy. Píše o tom TreeHugger.

Chemická recyklace, tedy rozklad plastových odpadů na suroviny a chemikálie, které lze znovu zužitkovat během další výroby plastů, se jeví být slibnou cestou pro budoucnost. Utahuje totiž kohout na straně těžby fosilních paliv a příhodně podněcuje byznys velkoproducentů plastů, kterým nabízí smysluplnou alternativu. Proto se také ve výhodách chemické recyklace zhlédli environmentálně progresivní Američané. A během funkčního období prezidenta Baracka Obamy se projekty chemické (anebo také „pokročilé“) recyklace dočkaly štědře dvoumiliardové investice. Do projektu se tehdy zapojilo 37 zpracovatelských zařízení a odpadových společností.

Hlavním cílem podpory programů chemické recyklace bylo navrátit materiály získané z plastových odpadů zpět do koloběhu výroby nových plastů. V komerčním průmyslovém měřítku. „Jenže ty vynaložené miliony dolarů investic byly zbytečně promrhány,“ tvrdí dnes Globální aliance alternativ spaloven (GAIA). Z 37 společností, které se na projektu podílely, jsou dnes jen 3 v provozu a žádná z nich zatím nedokázala smysluplně navrátit suroviny z plastů zpět do oběhu. Idea cirkulární ekonomiky tu do praxe nepřešla a místo průmyslových inovací se zpracovatelská zařízení vydala cestou plastic-to-fuel, kdy se plasty stávají zdrojem energie. Spalováním. Což podle GAIA nelze nazývat chemickou recyklací, a už vůbec ne pro životní prostředí prospěšným řešením.

„Spalování plastů nese velkou uhlíkovou stopu a rozhodně není kompatibilní s naší nízko-uhlíkovou budoucností. Navíc jen zvyšuje globální emise a vytváří další příležitosti pro podporu fosilního průmyslu,“ tvrdí GAIA. Pyrolýza a zplyňování plastů užívaná ve zpracovatelských zařízeních nic nového nevytvářela a do oběhu nevracela. Jen likvidovala odpad v technicky pokročilejších pecích za vzniku energie a emisí. „Chemická recyklace nám byla prodána jako součást vize o cirkulární ekonomice, ale nikdy jí ve skutečnosti nebyla. Vyhřívání měst teplem ze spaloven, kde se chemicky recyklují plasty, produkuje více emisí než spalování uhlí,“ zmiňuje TreeHugger. „Ve své podstatě je momentální pojetí chemické recyklace jen navoněnější a mnohem dražší model klasických spaloven.“

GAIA dále shrnuje, že chemická recyklace je špatnou investicí i nedobrou environmentální volbou. Minimálně ve Státech se stala novou taktikou greenwashignu, slibující nereálné řešení a podkopávající snahu o skutečná řešení plastové krize. Těmi je prý snižování objemu plastů a přechod na systémy nulové produkce odpadů (zero waste).

---

reklama

---