Čína zakázala dovoz slonoviny. Ale sloních kůží se to netýká. A kůži - na rozdíl od klů - má každý slon...

To, že africké slony vybíjí pytláci kvůli jejich klům, jistě novinka není. Jak ale ukazuje situace v Barmě (Myanmaru), není to zdaleka jediná sloní surovina, o kterou je na černém trhu velký zájem. Na ceně tu získávají celé stažené kůže, které jsou využívány v tradiční čínské lidové medicíně. Píše o tom SCMP.

Kly mají dospělí afričtí sloní samci i samice, u slona indického tomu tak není, samice kly nemá. Na základě této velmi obecné informace je možné získat představu o tom, po kterém jedinci nejspíš pytláci pasoucí po slonovině půjdou. Jenže kůži mají všichni, včetně mláďat. A to je problém: kořistí se může stát prakticky jakýkoliv slon, bez rozdílu věku nebo pohlaví. Což právě teď zjišťují v Barmě.

Čína bere vše!

Z prvních nálezů čtyř zmasakrovaných jedinců, částečně zbavených pokožky, byli muži zákona v barmském Pathein a Ngapudaw zmatení. Neznali predátora, který by byl něčeho takového schopný, nevypadalo to ani na výsledek práce mrchožroutů. To se psal rok 2010 a byznys se sloními kůžemi byl ještě okrajovou záležitostí. Stačilo se ale projít zastrčenými uličkami příhraničního tržiště v Mong La a rázem bylo jasno. Sloní kůže tu byly volně k prodeji.

Kdo by o ně měl zájem? Vcelku nepřekvapivě, poptává je čínský trh. Na prach rozemleté vysušené kůže slonů se tu ve směsi s kokosovým olejem používají na léčbu pokožky; pomáhá prý proti ekzémům a vyrážkám. Anebo v alkoholickém roztoku, jako přípravek proti žaludeční nevolnosti. Tak aspoň vypadají dvě známé receptury tradiční lidové medicíny. O hrudky tvrdé kůže mají zájem i šperkařské dílny, přívěsky z ní přináší štěstí.

Místo, kde žijí sloni a neplatí zákon

Slonů žije na území Barmy ve volné přírodě kolem 2000. V roce 2015 se vědělo už o 112 kusech, které pytláci odstřelili s pomocí otrávených šípů a šipek v pralesích a odřezali z jejich těl „všechny využitelné části“. Čísla budou pravděpodobně mnohem vyšší, protože celá oblast barmsko-laoského příhraničí je nechvalně proslulá absencí práva a rozvětvenými pašeráckými sítěmi.

Čína sice uzavřela domácí trh se slonovinou, ale na jiné části těl se zákaz podle všeho nevztahuje. Sloní kůže má sice výrazně nižší prodejní cenu (cca 100 dolarů za „plachtu“) než slonovina (cca 2500 dolarů za kilo), ale pořád je to dost, aby se celý tenhle špinavý byznys zaplatil. Barma má totiž na čínský trh blízko, a tak není zapotřebí tolik prostředníků. Prodej sloních kůží je v Barmě trestán sedmi lety vězení, ale odsouzených je zatím minimum.

Prodavači si chválí plynulé zásobování

Problematice se v roce 2015 začala věnovat britská charita Elephant Family. Její ředitelka, Belinda Stewart-Coxová, k tomu dodává: „Na rozdíl od slonoviny obchod s kůží nerozlišuje mezi pohlavím a věkem slonům, a činí tak celou populaci zranitelnější. Žádný slon není v bezpečí a Barma opravdu přichází o slony rychlým tempem.“

Právě Stewart-Coxová poukázala na děsivý rozměr celého obchodu, když se rozhodla prozkoumat dostupnost sloních kůží. Sehnat je rozhodně nebyl problém, dva prodejci z Laosu a devět z Barmy je volně nabízelo na internetu. „Všichni přitom označili své zdroje za dlouhodobé, nonstop a bez odstávek.“

---

reklama

---