Debata Ekolistu: Pomáhá obchodování s povolenkami snižovat emise?

Kjótský závazek splní kreativní účetnictví

„Účinnost EU ETS jako nástroje snižování emisí skleníkových plynů a dokonce nástroje hlavního, je pustá fikce,“ píše Josef Zbořil ze Svazu průmyslu a dopravy. Ačkoliv prý obchodování mělo motivovat ke snižování emisí a hlavně k optimalizaci nákladů, vývoj přinesl změnu a z optimalizačního nástroje se stal nástroj regulatorní. EU ETS je podle něj velkou hrozbou pro zachování konkurenceschopnosti evropské ekonomiky.

Zbořil tvrdí, že snížení emisí v létech 2008 a 2009 zapříčinila ekonomická krize a ne „dekarbonizační úsilí“. EU ETS může prý přinést pouze optimalizaci nákladů a to jen za splnění základních podmínek. „EU 15 do roku 2012 nesplní kjótský závazek v absolutním snížení vlastními opatřeními. Splní se kreativním účetnictvím,“ říká Zbořil. Podle něj úspěch nepřinese ani „tvrdé centrální plánování, které v systému nastane od roku 2013“. Celý příspěvek Josefa Zbořila si přečtete zde.

Chemik Vladimír Novotný píše, že od zavedení EU ETS došlo ke snížení emisí a proto je Evropská komise spokojena. Evropský průmysl ale snižuje emise oxidu uhličitého více než 25 let, v ČR dochází k systematickému snižování emisí od roku 1988, píše Novotný a uvádí: „Dosavadní zkušenosti s ETS jasně ukazují, že vlastní obchodování emise nesníží.“

„Směrnice definovala ETS jako nástroj optimalizace nákladů snižování emisí, nikoliv jako nástroj vlastní redukce emisí,“ dodává Novotný. K zásadnímu přehodnocení došlo prý až v roce 2009, kdy Evropská komise označila ETS jako základní nástroj k dosažení redukce emisí. Podle něj nejen že v období 2005 – 2007 v EU 15 nedošlo ke snížení emisí, ale emise se dokonce zvýšily o 1,84%. Celý příspěvek Vladimíra Novotného si přečtěte zde.

Nejde jen o statistiku

Jiří Jeřábek z Greenpeace tvrdí, že účinnost či neúčinnost ETS nelze určit pouze na základě porovnání emisních statistik. Jeřábek ukazuje několik různých přístupů, jak se dá efektivita EU ETS hodnotit. Podle studie Massachusetts Institute of Technology první tříletá fáze ETS skutečně snížila emise o 120-300 mil. tun (tj. o 2,5-6 %) oproti scénáři business-as-usual. Společnost Point Carbon udělala loni průzkum názorů podniků přímo zapojených do EU ETS a 55 % potvrdilo, že systém EU ETS měl určitý vliv na snížení emisí. „Je možné tedy říci, že systém emisního obchodování přispívá ke snížení emisí CO2. Jinou otázkou je, zda tento systém plní svůj cíl dostatečně efektivně,“ shrnuje Jeřábek. „Nemalým problémem současného obchodování jsou miliardové nezasloužené zisky firem,“ upozorňuje Jeřábek.

Ty prý plynou jen z menší části z toho, že firmy dostávají více povolenek, než opravdu potřebují. „Hlavním zdrojem miliardových zisků je fakt, že tržní hodnotu povolenek si výrobci elektřiny promítají do ceny produktů, i když jsou povolenky distribuovány zdarma,“ říká Jeřábek. Řešením problému je podle něj místo rozdávání povolenek zdarma jejich prodej. Celý příspěvek Jiřího Jeřábka si přečtěte zde.

„Je možné říci, že systém emisního obchodování přispívá ke snížení emisí CO2. Jinou otázkou je, zda tento systém plní svůj cíl dostatečně efektivně,“ říká Jiří Jeřábek.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Jan Šatoplet / Ekolist.cz

Sami jsme si zvolili

Ondřej Boreš z ministerstva životního prostředí připomíná, že systém obchodování souvisí s klimatickou politikou. „Již několik let probíhá diskuze o tom, jaký nástroj použít na snižování emisí. EU si zvolila systém obchodovatelných povolenek,“ říká Boreš.

„Je velice složité odhadnout, jakou měrou přispívá EU ETS ke snižování emisí,“ říká Boreš a vysvětluje, že systém pokrývá pouze 40 % emisí skleníkových plynů Evropské unie (v ČR 60 %). „Proto je zavádějící komentovat (ne)úspěšnost EU ETS jen podle stavu celkových emisí,“ dodává Boreš.

Svůj komentář Boreš doplnil grafem, který zobrazuje celkové množství povolenek v EU a emise skleníkových plynů, které vypustily podniky zahrnuté v EU ETS v letech 2005-2009. V prvním období, ani v prvních třech letech období druhého, podniky nespotřebovaly všechny přidělené povolenky. Z druhého období si je však mohou převést do třetího období od roku 2013 do roku 2020. Boreš také odmítá, že cena povolenky (kolem 15 Eur) je příliš nízká.

„Pokud se politici rozhodnou, že se rozdají povolenek více, než podniky potřebují (viz první období), pak nedojde k žádným redukcím. Podnikům se tím říká, že si mohou vypouštět emisí, kolik chtějí,“ uvedl k situaci Boreš a dodává: „Evropský systém obchodování s emisemi tedy snižuje emise přesně v takové míře, v jaké jsme si to sami zvolili. Systém jako takový funguje.“ Celý příspěvek Ondřeje Boreše si přečtěte zde.

Přijde odliv průmyslu z EU?

Anais Delbosc z CDC Climat Research vypočítává, že evropské obchodování zahrnuje zhruba dvě miliardy tun emisí ročně. „Přidělování povolenek dělá z obchodování s emisemi nákladově nejefektivnější nástroj, jak dosáhnout evropského cíle snižování emisí,“ uvedla Delbosc. A to se prý daří. Mezi lety 2005-20007 se podařilo ročně snížit emise o 2-5 % oproti normálnímu průběhu, tedy přibližně o 200 milionů tun. Podle ní ale nelze odpovědět, jak bude systém fungovat dál. To je především otázka politického rozhodnutí.

Přílišný tlak na snižování emisí evropského průmyslu prý může způsobit stěhování výroby do zemí, které emise neomezují. „Což by znamenalo snížení ekologické účinnosti systému EU ETS – pouze bychom přesunuli emise do jiných regionů , ale nesnížili bychom je,“ napsala v komentáři pro Ekolist Delbocs. Na druhou stranu přísnější snižování zřejmě povede k rozvoji zelené ekonomiky, která je udržitelnější a vytváří více pracovních míst v delším časovém horizontu. Celý příspěvek Anais Delbosc si přečtetě zde.