Dlouhodobé sucho negativně ovlivňuje i skalní stepi na Pálavě

Extrémní sucha mohou negativně ovlivnit nejen mokřady, ale i přirozeně nejsušší biotopy jižní Moravy, tedy skalní stepi Pálavy. Tamní rostliny jsou sice adaptované na sucho, ale pokud trvá několik let, začínají strádat. Vyplývá to ze studie publikované v časopise Journal of Vegetation Science, o které informovala Ema Wiesnerová z Masarykovy univerzity. Právě 17. červen byl vyhlášen Světovým dnem boje proti suchu a rozšiřování pouští.

Botanici analyzovali 25 let dlouhou řadu zápisů druhového složení flóry skalních stepí nedaleko vrcholu Děvína v Pavlovských vrších. Každoročně od roku 1993 je pořizoval kurátor univerzitního herbáře Jiří Danihelka. Změny porovnali s vývojem teplot a srážek.

Více než 20 let od začátku sledování byla vegetace skalní stepi z dlouhodobého pohledu stabilní. Od roku 2015, kdy se sucho opakuje v několika po sobě jdoucích letech, se začaly projevovat změny. Porosty nestíhají regenerovat a ustupují některé charakteristické druhy, například právě trsnaté kostřavy nebo kosatec nízký.

Naopak se šíří krátkověké rostliny a druhy vázané na narušovaná stanoviště, které jsou poměrně běžné třeba i na železničních náspech a ve městech. Cenný přírodní biotop skalní stepi tak ztrácí své charakteristické rysy a začíná se čím dál víc podobat běžným biotopům v okolí lidských sídel.

Studie ukázala, že vegetace skalní stepi se výrazně mění v závislosti na srážkách a teplotách předchozích dvou let, ale po opačných výkyvech počasí se zase vrací do původního stavu. Po srážkově bohatém létě dobře rostou vytrvalé rostliny včetně dominantních druhů skalních stepí, například kostřava walliská a ožanka kalamandra.

Suchá léta následovaná vlhkou a teplou zimou naopak vyhovují především jednoletým a krátkověkým stepním rostlinám, které profitují z dočasného ústupu konkurenčně silnějších vytrvalých rostlin. Obě skupiny se tak svým způsobem střídají.

Krátkodobá nestabilita je klíčovým mechanismem pro dlouhodobou stabilitu, účinně zabraňuje takzvaným sukcesním změnám vegetace, případně šíření křovin a lesa. "To vysvětluje, proč se tyto trávníky mohou dlouhodobě udržet i bez cílených ochranářských zásahů, jako je vyřezávání křovin, seč nebo pastva," uvedl Kryštof Chytrý, student botaniky, který se podílel na terénním výzkumu a zpracování dat.

---

reklama

---