Dostupnost vody v Asii? Tání ledovců se dá zabránit přímo v regionu

Globální oteplování stojí za tím, že sníh v horách taje výrazně rychleji a kontinentální horské ledovce se zmenšují. Celkový dopad tohoto efektu na dostupnost zásob vody v Asii je ale dost různorodý a pro lidi žijící v údolích není úbytek sněhové pokrývky ve velehorách nejspíš tím největším problémem. Píše o tom Phys.org.

Masiv pohoří himálajsko-karakumské oblasti, kde se sbírá a pramení většina řek v regionu, nepřímo ovlivňuje dostupnost vody pro 1 miliardu lidí. Když větší část sněhu a ledové masy v průběhu tohoto století roztaje, dopady v podobě nedostatku vody pro místní budou zásadní. Alespoň tak jsme situaci dosud chápali. Jenže vztah mezi táním ledovců a popisovaným efektem není tak přímočarý. „Ohroženi jsou hlavně lidé v povodí Indu, který skutečně čerpá svou vodu z tajících ledovců, zatímco v povodí Gangy a Brahmaputry více dominují monzunové deště,“ popisuje Mohd Farooq Azam, docent Indického technologického institutu v Indore.

Voda bude problém, ale ledovce už tolik ne

Spolu s kolegy se soustředil na podrobnou analýzu vodních zdrojů, vypracování přehledu řek v regionu napájených ledovci. Vycházeli přitom z vlastních měření a pozorování, i přibližně 250 prací na podobné téma. „A tím jsme se přiblížili tomu, co můžeme nazvat jistým konsenzem v porozumění o vztazích mezi oteplováním klimatu, úbytkem ledovců, změnami srážkového režimu a toku řek,“ dodává Jeffrey Kargel, spoluautor studie. S tím výsledkem, že to nejspíš nebudou ledovce, ale intenzita monzunových dešťů (ovlivněná klimatickými změnami), která rozhodne o budoucnosti celé oblasti.

Nebo ještě trochu jinak: ledovce a voda z nich ovlivňují jednotlivé miliony lidí v podhůří a jednotlivých údolích, ale s klesající nadmořskou výškou terénu se jejich význam pro život (stamilionů) místních snižuje. A právě tam jsou pro zásobování vodou důležitější pravidelné monzunové srážky. O jejichž budoucí podobě, kvůli klimatickým změnám, úplně jasno nemáme. Příspěvek vody z tajících ledovců tu přitom pořád má svůj význam, ale spíše jen v negativní roli. Tání v horských partiích totiž může spolu s vydatnými monzuny akcelerovat povodně, záplavy, sesuvy půdy a umocňovat transport odpadů v nížinách.

Tání ledovců se dá vyřešit doma, monzuny ne

Jak autoři sami připouští, panuje tu ještě pár nejistot. „To, jak jsou vlastně některé horské ledovce silné a jak dalece jsou schopny ustát éru oteplování,“ vyjmenovává Azam. „Případně jak je možné, že některé ledovce se zmenšují a ztrácí, zatímco jiné se rozrůstají. Přitom právě tyhle lokální geografické variace znamenají, že se nedá vytvořit odpovídající univerzální model, předpovídající budoucí změny.“ Nicméně i tak (nebo možná právě proto) usuzují, že hlavní kapitolu o dostupnosti vody v celé himálajsko-karakumské oblasti nebudou psát ledovce, ale právě monzunové deště.

Kargel ještě doplňuje, že tání sněhu/ledovců velehor v Asii lze regulovat a zastavit v zásadě jen se zapojením místních vlád. „Asie momentálně dominuje světovým emisím skleníkových plynů. Prach a popílek z místních zdrojů momentálně tání umocňují nejvíce. Pokud tedy místní ekonomiky dostanou své emise pod kontrolu znečištění vzduchu, získají tím nejspíš kontrolu i nad táním sněhu a horských ledovců.“ Což je v podstatě pozitivní. Protože s druhou částí problému budoucnosti - proměnou režimu monzunových dešťů, jejich frekvencí, načasováním, vydatností - už sama Asie tak jednoduše pohnout nemůže.

---

reklama

---