Jak si stojí slonovina dostupná na českém trhu? Starožitnosti při testech neobstály

Jak těžké je v Čechách sehnat slonovinu? Na internetu se to nabídkami jenom hemží. Prodej slonoviny s neověřeným původem je ovšem nelegální, prodávat můžete jenom tu, kterou máte ve svém držení už hezkých pár desetiletí - a jste schopni to doložit.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Celní správa

Jak těžké je v Čechách sehnat slonovinu? Vzhledem k tomu, že u nás mimo chovatelské zázemí o živého slona nezavadíme, by se tento požadavek mohl zdát teoreticky nesplnitelný. Ještě štěstí, že máme virtuální tržiště internetu, jako například eBay nebo Aukro, kde se to zajímavými nabídkami jen hemží. Nebo se můžeme vydat do nějakého starožitnictví a zkoušet štěstí mezi veteší tam. Až překvapivě často budeme úspěšní. Tak, že nás ani nemusí napadnout, že právě děláme něco zapovězeného nebo dokonce zakázaného.

Metoda radiouhlíkového datování odhalila, že 17 z 25 zkomaných artefaktů rozhodně nedosahovala deklarovaného stáří.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Celní správa

Hranice, na které zákonu záleží

„Ona se snad slonovina v Česku prodávat a kupovat nesmí, když je tu fyzicky nebo na internetu volně k dostání?“ chcete jistě namítnout. Ano i ne. Protože odpověď (platná nejen pro ČR, ale i celou EU), jak už to tak bývá, je drobet složitější. Současná evropská legislativa se totiž zakotvila v tom, že nelegální je prodej slonoviny s neověřeným původem, zatímco ta s dlouhou minulostí, kterou máte ve svém držení už hezkých pár desetiletí - a jste schopni to doložit - problémem není. Podstatná je tu arbitrážní hranice, daná rokem 1947. Slonovina, pocházející prokazatelně z doby před tímto rokem, je v Evropě legálně obchodovatelným zbožím.

Takže pokud si váš prastrýc, který si jako voják cizinecké legie bojující v Africe přivezl domů suvenýr z místního trhu (anebo vaše prababička dostala výsluhou od paní baronky, u které byla zaměstnána, lžičky se slonovinovou rukojetí), a vy jste schopní toto doložit třeba fotografií z rodinného alba, je vše v nejlepším pořádku. Takto nabytého zboží, které generačně přešlo na vás, se pochopitelně můžete chtít zbavit, zpeněžit jej třeba v internetové aukci. A nikdo proti tomu nemůže nic namítat. Češi se přitom dlouhodobě mohli těšit pověsti země tímto nelegálním artiklem nezasažené, slonovina ze světa k nám začala ve větší míře proudit teprve až po roce 1989.

To už tak bylo!

Prodejci artefaktů ze slonoviny ve virtuálních i kamenných obchodech se podobnou „historií“ produktu mohou hájit, když je někdo osočí z nepravostí. Těžko se jim dokazuje opak. Zhodnotit proklamované stáří totiž dokáže jen odborný znalec, a skutečně definitivní potvrzení poskytne až velmi přesná metoda radiouhlíkového datování. Která je pro konkrétní artefakt někdy poněkud destruktivní, takže nemůže být aplikována všude.

Což ale nebezpečně otevírá prostor pro nejrůznější podvody, při nichž může být naopak velmi aktuální „krvavá“ slonovina ze zemí Afriky nabízena jako zboží s dlouhou historií. A protože se v nelegálním byznyse se slonovinou ve světě točí miliardy, je určitá předpojatost a nedůvěra určitě na místě.

Jak si tedy stojí slonovina, která je u nás k dostání? Určité ne zrovna příjemné indicie nabízí aktuální studie týmu Jitky Kufnerové (UK Praha) a Kateřiny Pachnerové Brabcové (ÚJF AVČR), zveřejněná v odborném časopise Crime, Law and Social Change.

Expertní odhad znalce starožitností se v tomto konkrétním případě dvanáctkrát že čtrnácti případů (86 %) netrefil. Ani na znalce nemusí být tedy vždy spolehnutí. Zmást je může například stařená řezba provedená na „čerstvém“ sloním klu.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Celní správa

Různý vzhled i příslib stáří

Ve spolupráci s Českou inspekcí životního prostředí využili vědci informace získané z analýzy 25 artefaktů ze slonoviny (pocházejících z kolekce 77 exemplářů zajištěných během předchozí akce namířené proti internetovým překupníkům). S tím, že 14 těchto vzorků mělo být podle dobrozdání znalce v oboru starožitnictví skutečně letitých, předcházejících vznikem roku 1947. Zajímavostí je, že badatelkami zkoumané vzorky slonoviny, tedy sošek, těžítek a dekorativně vyřezaných rohů, neměly jen podobu dovozové exotiky. Vybrané exempláře měly africký, evropský i asijský design, odpovídající různým stylům uměleckého zpracování.

A výsledek? Metoda radiouhlíkového datování odhalila, že 17 z oněch 25 artefaktů rozhodně nedosahovala deklarovaného stáří. Živé zvíře je nosilo ještě mnohem později a za vznik těchto parádiček zaplatilo vlastním životem.

Přečtěte si také |

Mělo spálení nosorožčích rohů smysl? Nebo by bylo lepší s nimi naložit jinak?

Slonovině se věřit nedá

Nejednalo se tedy o žádnou starožitnost po předcích, ale produkt nejasného původu, který je oficiálně legálně neobchodovatelný. Zakázaný. Hodí se ještě doplnit, že expertní odhad znalce starožitností se v tomto konkrétním případě dvanáctkrát ze čtrnácti případů (86 %) netrefil. Co z toho plyne? Že převážná většina těchto artefaktů, které byly českými úřady zabaveny, má k nějakým starožitnostem skutečně daleko a nelze s nimi obchodovat. A taky, že na znalce nemusí být vždy spolehnutí. Zmást je může například stařená řezba provedená na „čerstvém“ sloním klu.

Byť by se tedy prodávající na internetových burzách a ve vetešnictvích dušovali, že vám nabízí artefakt ze slonoviny, na který se dá uplatnit výjimka ze zákazu obchodování z důvodu stáří produktu, věřit byste jim asi neměli. Na sice omezeném, ale přesto reprezentativností názorném vzorku se ukázalo, že ve dvou třetinách případů bylo proklamované stáří lží.